Bc. František Grigar, DiS.
V prosinci roku 2012 rozhodl OS Praha-východ o tom, že můj syn Ríša bude vychováván ve střídavé péči obou rodičů. Vzhledem k tomu, že jsem ve střídavé péči bez problémů vychoval dnes již dospělou dceru Terezu, věřil jsem, že téměř po třech letech soudních sporů o výchovu bude mít můj syn konečně klid.
Bohužel jsem se velmi zmýlil. Necelý měsíc po uvedeném soudním rozhodnutí matka podala další návrh k soudu s tím, že požaduje, aby syn chodil do základní školy v místě bydliště matky. Události, které následovaly, dokonale vykreslují kvalitu práce orgánů sociálně-právní ochrany dětí a opatrovnických soudů v České republice. Především po doručení návrhu matky k soudu se okamžitě sám vyloučil soudce, který pouhý měsíc předtím ve věci rozhodl. Současně se vyloučil i jeho kolega, kterého jsem nikdy ani neviděl. Oba shodně jako důvod uvedli, že mají nadstandardní styky s matkou. Krajský soud následně jejich vyloučení potvrdil, tedy shledal, že tomu tak skutečně je.
Věc byla následně přidělena nezkušené soudkyni s feministickými sklony, navíc u téhož soudu. To bylo naprostým neštěstím pro mého syna, který se ještě před rozhodnutím o střídavé péči vyjádřil tak, že by moc rád chodil do ZŠ v Kostelci. To však matka odmítla připustit, přestože jsem se zavázal, že jej tam budu dopravovat. Můj návrh na vyloučení všech soudců OS Praha-východ z důvodu toho, že zjevně matka (která je sociální pracovnice OSPOD v Říčanech a k uvedenému soudu chodí zastupovat děti) má s nimi se všemi úzké mimopracovní kontakty, skončil neúspěšně – byl Krajským soudem zamítnut. Řádně rozhodováno ve věci však stejně nebylo.
Na přelomu července a srpna 2013 rozhodovall Okresní soud Praha-východ na návrh OSPOD Benešov. Ten samozřejmě od počátku tohoto sporu straní své kolegyni z Říčan – matce dítěte – a se mnou pochopitelně nikdo před podáním návrhu ani nemluvil. Soud rozhodl předběžným opatřením o tom, že syn má docházet do základní školy v bydlišti matky. Odvolal jsem se, neboť to nebylo ani přáním dítěte a mně takový stav samozřejmě způsoboval komplikace. Krajský soud na základě odvolání změnil předběžné opatření OS Praha-východ s tím, že Ríša má docházet do ZŠ v Říčanech, kde má trvalé bydliště a oba rodiče tam také pracují.
Naivně jsem se domníval, že je věc tedy konečně vyřešena a syn už bude v klidu docházet do školy. Matka však okamžitě reagovala podáním nového návrhu k Okresnímu soudu Praha-východ, který naprosto protizákonně vydal další souběžné předběžné opatření, opět že Ríša má chodit do ZŠ v bydlišti matky. A to přesto, že pravomocné rozhodnutí krajského soudu o tom, že syn má docházet do ZŠ v Říčanech, nebylo nikým zrušeno. Tento nezákonný postup však umožnil OSPOD Benešov vyvíjet neskutečný tlak na otce a tak byl syn po necelých dvou měsících školní docházky násilně přemístěn do ZŠ v bydlišti matky. Samozřejmě jsem se odvolal a krajský soud pochopitelně konstatoval, že předběžné opatření Okresního soudu Praha-východ je neplatné a Ríša má nadále docházet do ZŠ v Říčanech. A tak Ríša cestoval zpět do ZŠ v Říčanech.
Reakcí na toto rozhodnutí krajského soudu bylo moje předvolání na OSPOD Benešov, kde mi před svědkem bylo vyhrožováno, že pokud nebudu souhlasit s docházkou syna do ZŠ v bydlišti matky, zasadí se úřad o to, abych právě já o střídavou péči přišel. Že se nejednalo jen o plané výhrůžky, bylo hned následně doloženo tím, že mi bylo doručeno usnesení Okresního soudu Praha-východ, že zahajuje řízení o změně výchovy.
Když bylo téměř po roce, v prosinci 2013, konečně nařízeno jednání ve věci u OS Praha-východ, soudkyně vyzvala syna, aby namaloval a vysvětlil, která škola je tedy tou jeho vysněnou. Důvěřivé dítě namalovalo školu v Říčanech a vysvětlilo, že je to právě tato škola, protože má nad vchodem slunečnici a říká se jí „U slunečnice“ a tam se mu také nejvíce líbí, neboť tam má kamarády. Laik by si mohl tedy myslet, že soud přihlédne k tomu, že synovi se líbí ve škole, kam již půl roku dochází, kde má samé jedničky a jeho pravidelnou docházku do této školy narušoval pouze soud prvního stupně sám, když vydával nezákonná předběžná opatření. Opak byl však v praxi pravdou, protože takové vyjádření dítěte se soudu prvního stupně samozřejmě vůbec nehodilo.
Soud, samozřejmě v úzké spolupráci s OSPOD, si vždy najde způsob, jak zdůvodnit, byť zcela nevhodné, změny v životě dítěte, zejména pak, je-li potřeba vyhovět matce. Podle soudu je můj syn natolik šikovný a adaptabilní, že jistě zvládne další, již čtvrtou změnu základní školy v průběhu jediného pololetí v 1. třídě. Soudkyně OS Praha – východ potřebovala ještě dokázat svojí moc, a tak svým usnesením nezákonně zrušila pravomocné předběžné opatření krajského soudu, a aby toho nebylo málo, protizákonně nařídila předběžnou vykonatelnost svého rozhodnutí o určení školy v bydlišti matky.
Po mém dalším odvolání opět krajský soud oba tyto postupy okresního soudu označil jako právně nepodložené a změnil je. Bohužel však byl malý Ríša mezitím opět přemístěn do školy v bydlišti matky, právě na základě nezákonně stanovené předběžné vykonatelnosti rozhodnutí soudu I. stupně. Již tento postup jsem jako otec považoval za týrání dítěte a byl bych asi špatným otcem, abych požadoval již pátou změnu jeho základní školy. Proto jsem jej již ve škole v bydlišti matky ponechal.
Uvedený případ je ukázkou, že úřady sociálně-právní ochrany dětí a opatrovnické soudy v žádném případě nerespektují a nehájí zájem dítěte, a to ani v případech, že je v silách rodičů tomuto zájmu vyhovět. O potřebách otců ani nemluvě. Jak je zřejmé, neváhají se snížit ani k vyděračským praktikám či přímému porušování zákona samotnými soudci. Těmito nezákonnými metodami donutí nakonec otce, který má pochopitelně svého syna rád, aby ustoupil ve prospěch matky, přestože v zájmu dítěte takový postup nepochybně není. Matka, která se odstěhovala, má další děti s jiným partnerem (v mém případě se jí to podařilo ještě před rozvodem), iniciuje a určuje nevhodné změny v životě dítěte, a to za podpory úřadů a soudu.
A ještě jedno velmi závažné poučení z uvedeného případu vyplývá. Přesto, že zejména odvolací soudy hlasitě deklarují, že OSPOD je stejným účastníkem řízení jako rodiče a se stejnými právy, v žádném případě tomu tak není. Na mém konkrétním případě je prokazatelné, že OSPOD po celou dobu sděloval soudu nepravdivé informace o tom, že syn chce chodit do ZŠ v bydlišti matky. A přestože si pak soud sám ověřil, že tomu tak není, doslova smetl názor dítěte ze stolu, což odůvodnil vykonstruovanou domněnkou, že dítě je ovlivněno otcem. Kdybych dobrovolně neustoupil matce, můj syn by se nedočkal nikdy klidu. Prosazení názoru pracovníka OSPODu před soudem je totiž ve většině případů záležitostí prestiže a zcela mimo skutečný zájem dítěte.
Jedná se o politováníhodnou situaci, když orgány, které mají hájit zájmy dětí, svým jednáním ve prospěch matky děti doslova trápí. A pak si ještě dovolí hovořit o tom, že tento stav zavinili jeho rodiče, samozřejmě zejména otec, který se snaží vyhovět přání dítěte. Důvodně se ovšem domnívám, že pracovníci sociálně-právní ochrany dětí a opatrovničtí soudci, kteří se podílejí na tom, že dítě nejen nesmí chodit do školy, kam by chodit chtělo, ale výhradně na základě jejich – úmyslně chybného – rozhodování v jediném pololetí a ještě v první třídě čtyřikrát změní školu, by se měli stydět. Jedná se totiž o naprostou kuriozitu nemající obdoby v historii opatrovnického soudnictví.
30. 4. 2014 at 21:50
Není-li to tajné, chtěl bych se autora zeptat, v čem spočívaly nadstandardní vztahy soudců s matkou, zejména jestli u rozhodujícího soudce vztah vznikl po rozsudku. Začala matka chodit na soud jako ospoďačka až po rozsudku?
1. 5. 2014 at 12:11
Pokud soud nerespektoval rozhodnutí soudu vyšší instance, dá se očekávat další postup – návrh na zrušení střídavé péče a jeden z argumentů bude, že synek chodí do školy v bydlišti matky, chodí tam rád a skvěle prospívá. Je ještě jeden ohled, proč považuji vzdání se boje za chybné. Je možné, že synek i když si to nebude uvědomovat a popírat, že by to tak bylo, bude podvědomě vnímat, že matka ho má raději, protože ho nezradila.
1. 5. 2014 at 15:51
já bych to nevzdával, v první třídě to dítě nijak nevnímá, netvoří ještě kolektiv a party, trochu mě těší postoj Krajského soudu, a k ospodu:
děvky prolhané jsou to!
nahrávat, nahrávat, nahrávat
dítě jde k výslechu instalujte mu nahrávací zařízení skryté!!!
1. 5. 2014 at 16:38
Ne, že střídavá péče nezajišťuje stejná práva otců, problém, je, žeČ E S K Á J U S T I C Enezajišťuje stejná práva otcům !!!!
Jarda, v příspěvku přede mnou velice přesně označil OSPOD. Nikdy nezapomenu, jak paní Urbanová z OSPOD Frýdek -Místek odpověděla na mou otázku proč věří lžím matky: „já jsem také matka“. A takto OSPOD hají zájmy matek, místo aby hájil zájmy nezl. dětí.
1. 5. 2014 at 17:41
mně ospod bába řekla do očí „běžte do háje se zákonama jáhájím zájem dítěte“ …hnus
1. 5. 2014 at 17:57
Tak jsem se na Wikipedii dozvěděl, že ženy mají předpoklady nerozumět právu.
http://en.wikipedia.org/wiki/Sex_differences_in_human_psychology#Intelligence
3. 5. 2014 at 0:04
MY MÁME SVOJE ZÁKONY – výrok vedoucí OSPOD Praha – východ, překvapivě to odmítala zaprotokolovat….78:22 ve prospěch matky =vyvážený styk rodičů s dítětem, pokryto až na úrovni kraje….Co navrhujet OSPOD Praha východ, když tu máme 2 posudky na SV, třetí znalecký posudek….
5. 5. 2014 at 10:43
Kamikadze: To mi připomíná vtip s kostkou – když Ti padne 1 – 5, je výlučná péče matky; když ti padne 6, můžeš házet znovu.
6. 5. 2014 at 10:43
No, chudák kluk. Ještě že má tátu s rozumem. Matky s chováním této myslí jen na sebe a OSPOD, v celé řadě případů jsou to normální toaletářky a to ještě zlomyslné, takže horší než ty skutečné. Kdo nevěří, ať tam běží.
13. 5. 2014 at 14:11
průběh soudního jednání lze nahrávat vždy i zcela oficiálně (audio) – stačí to pouze na začátku oznámit
nerespektování rozhodnutí nadřízeného soudu (byť jedinkrát) je každopádně důvodem pro změnu soudce (je třeba to navrhnout)