Olga Gusmanová
Jsem matka 8letého syna ve střídavé péči. Můj příběh je o tom, kdy jsme se rozešli my, dva dospělí lidé, kteří spolu nebyli šťastní. A protože oba milujeme našeho syna samozřejmě stejně, věděla jsem, že on nás potřebuje také stejně, oba dva. Možná i proto, že jsem začala pracovat, už když malému byly 2 roky, a vozili jsme ho k babičce-tchýni, byl pak přechod o rok a půl později na střídavku jednodušší, protože vzhledem k pracovní době musel u babičky zůstávat někdy i přes noc. Já jsem tedy byla zvyklá, že dítě nespí vždy doma.
To je možná jeden z důvodů u matek-kamarádek, které střídavku nechápou a z mého pohledu na dětech jsou více závislé. U nás bylo vše tak nějak pozvolna a nenásilně. (Jen asi dvakrát se stalo, že jsem měla výčitku, když malý marodil a byl zrovna s babičkou, že s ním mám být já.) Když jsme se rozešli, nepozorovala jsem na malém vůbec žádné výkyvy, byly mu necelé 4 roky.
Až po roce jsem se dozvěděla, že tam byl nějaký problém ve vztahu malý – nová partnerka, ale víc jsem nezjistila. Bylo mi to řečeno v době, kdy už bylo po problému. Dodnes nevím, o co šlo. A ani po tom nepátrám, protože mám k bývalému důvěru, že by zásadní věc řešil vždy ve prospěch syna.
Měli jsme později jen jeden malý zkrat za dobu 5 let střídavky, kdy jsme asi hodinu měli výměnu názorů kdo je víc, jestli otec nebo matka, když jsme si neuměli představit situaci, která nastane s přechodem malého ze školky do školy a my budeme muset zavést řád i do střídavé péče. Jednalo se pouze o momentální emoční „výplach mozku“. Oba máme s pravidly maličko problém a v době školky jsme si malého střídali, jak nám to vyhovovalo.
Musím upřesnit, že jsme nebyli manželé a ani jsme nenechali rozhodovat soud o tom, kdo bude naše dítě vychovávat. Dohodli jsme se na všem sami. Myslím, že je velice důležité, že nám zůstal vůči sobě respekt a úcta, a na tom jsou postaveny základy pro fungování střídavky u nás dvou. Přála bych to tak všem, kdo je ve stejné situaci. Bohužel se setkávám s opačnými případy. Ale znám i pár těch, kterým střídavka také funguje.
Měla jsem i opakovaně problém s tchyní, která občas neblaze zasahovala do péče. Ale po rozhovoru s bývalým, kdy jsem ho požádala, aby cokoliv se bude dít kolem našeho dítěte, řešil vždy a jen se mnou, jsme se dohodli, že si nenecháme mluvit do výchovy syna třetí osobou. Všechny důležité věci, třídní schůzky, doktory a další budeme vždycky řešit jen my dva, rodiče, po domluvě. Protože, jak říkám, neměli jsme daná žádná jasná pravidla, ta začala vznikat, až když problém nastal a situace se musela řešit. Je to opravdu o komunikaci a ochotě rodičů vyjít si v zájmu dítěte vstříc a nenechat si do toho „kecat“ někým dalším. Tak to alespoň platí u nás. Kdykoliv jeden nebo druhý z nás dvou přišel s nějakým naočkovaným nápadem, okamžitě se protistrana stavěla do opozice a nevyřešilo se nic. Od těch dob se díváme na všechno očima i toho druhého.
Já jsem dnes šťastná, že jsem si jako otce pro své dítě vybrala inteligentního chlapa, se kterým se na všem dohodnu. A jsem naprosto v klidu, když je malý u tatínka, protože vím, že je o něj stoprocentně postaráno. Maximálně si nevyčistí zuby.
A co oči nevidí… nemám důvod řešit. Taky koukáme občas na pohádku až do 22:30 a usínáme u ní smotaní, zachumlaní v peřině, ručku v ruce a spokojení…
Převzato z GUSMANOVA.BLOG.IDNES.CZ
14. 6. 2012 at 0:12
SKVĚLÁ MAMINKA S CITEM, ROZUMEM A INTELIGENCÍ!!! A SKVĚLÝM TATÍNKEM SE STEJNÝMI VLASTNOSTMI 🙂
14. 6. 2012 at 11:12
ježiš,to je krásný,to snad ani nemůže být pravda! Nejlepší rada pro všechny matky…Cituji :“od těch dob se díváme na všechno očima i toho druhého“..to je přesně to, co matkám chybí, aby mohla fungovatstřídavá péče!
14. 6. 2012 at 13:00
skvělí rodiče…
…více takových a méně státních institucí, které se do všeho jenom ser…..a výsledky jsou tristní a žádný zájem dítěte nehájí…
15. 6. 2012 at 11:54
Souhlasim s preddiskutery. Gratuluji Vam i vasim detem, je videt, ze aspon nekdy zvitezi zdravy rozum pred chamtivosti, podlosti a lzi.
17. 6. 2012 at 17:28
A na blogu se nám okamžitě rozkřičela partička „rozumných diktátorek“ (převzato z vyjádření jedné tamní pipky), kterým jsou ukradeny děti, hlavně když sami dostávají od hrozného otce něco na přilepšenou
Kdyby ovšem byly samy na místě otce a nikoli, jak si sami říkají, diktátorky, tak by pištěly jak myši v hořící stodole. Smutné.
19. 6. 2012 at 9:26
na paní Gusmanové se mi nelíbí dvě věci – jak se nám tu hezky přiznala, že jí byla tchyně dobrá na hlídání dítěte – sama přiznává, že chodila do práce od 2 let věku dítěte- syn zůstával u babičky i přes noc, ovšem pokud babička do výchovy zasáhla, tak ji s partnerem ihned důrazně upozornili, aby toho nechala. Tomu se říká vyčuranost – člověka využiju, když ho potřebuju, ale když je dítě ve školce- kecat si do ničeho nenechám. Za druhé – dítě jsme si střídali, jak nám vyhovovalo. …můžeme jen doufat, že to tak vyhovovalo i dítěti.Sama uznáváte, že k sobě máte vzájemně úctu, tak nekopejte do žen, kteří to štěstí, že k nim má partner úctu , nemají…
20. 7. 2012 at 9:08
Jen upřesním, že ke tchýni mám také úctu.Jen je to babička velice temperamentní a někdy se prostě musí usměrnit, o vnoučata se stará, jak řekne sama, lépe než o děti svoje.U nás ale platilo a platí, když jemalý u babičky, nebudu řešit co se děje u ní…když zjistím,že babička krmí a utírá zadečky dětem v jejich 8 letech, beru to jako její přemíru opečovávání a vím, že doma tohle rozhodně nebude.Tečka. Toproč jsem musela zasáhnout jsou věci o kterých tu psát nebudu, ale vycházíme spolu dál v pohodě.
A kopat do žen? Připadá vám, že do někoho kopu…? Pokud cítíte z mého textu něco co ve vás vyvolává tyto pocity, pak mě mrzí, ale asi nebudete příliš šťastná žena .Možná proto tu jste, pro radu…přeji hodně štěstí.A klidně mi napište na mail u mého blogu.