Střídavka podporuje literární soutěž

24. května 2012

Ing. Zdeněk Jůza, Ph.D., MBA

Střídavka letos podpořila literární soutěž pořádanou Studijním centrem Basic v Plzni. Studijní centra Basic jak v Čechách, tak na Slovensku, pomáhají dětem při problémech v učení. Literátní soutěž se vyhlašuje pro žáky základních škol. Letos se v Plzni zúčastnilo 220 žáků ze 12 škol, kteří psali na témata:

Co bych chtěl(a) nebo nechtěl(a) mít v našem městě?
Co bych dělal(a), kdyby neexistoval elektrický proud?

Ceny se slavnostně předávaly 17.4.2012 ve Studijním centru Basic v Plzni. Při té příležitosti se četla zdravice Ing. Aleše Hodiny z portálu Střídavka:

„Je mi velkou ctí vás pozdravit u příležitosti vyhodnocení literární soutěže. Gratuluji nejen všem oceněným, ale vůbec všem dětem, které se do soutěže pustily. Sedět doma za pecí a čekat, že za vámi štěstí samo přijde, tak to funguje jenom v pohádkách. Aby člověk něco dokázal, je potřeba se přičinit. A vy jste dokázaly, že se dokážete přičinit, o něco se snažit. Ať vám tato chuť a aktivita vydrží, pak se v životě určitě neztratíte.

Náš portál Střídavka podporuje vaši literární soutěž letos poprvé, ale jistě ne naposledy. Jednáme i o tom, že jedním z témat příštího ročníku soutěže by byl váš vztah k rodičům, k tátovi a k mámě. Dnešní doba příliš nepřeje rodinným vztahům, a proto je o to důležitější si připomínat jejich význam. Rodiče jsou ti, kdo vám mohou být nejbližší a nejsilnější oporou. I když vás třeba někdy pěkně štvou, bez nich by to bylo skoro jistě horší.

Ať se vám daří v životě, ve škole i doma.“

Střídavka dala tento rok do soutěže hodnotné ceny a vyhlásila jednu speciální cenu za originalitu odevzdané práce. Tu si s bonusem 500,- Kč a flash diskem 16 GB převzala žákyně Michaela Schafferová z 9.A ze ZŠ Chotěšov, která poté poděkovala Střídavce slovy:

„Dobrý den. Omlouvám se, že je to takhle se zpožděním, ale chtěla bych vám moc poděkovat za dárek, který jsem od vás dostala. Je hezké vědět, že se moje práce alespoň trochu v něčem líbila a že psát do těhle soutěží není zbytečné… Nikdy jsem nic nevyhrála, a tak když jsem tam stála a vyhlašovali všechny 3 kategorie a já nikde (to jsem taky čekala), tak jsem chtěla jít domů. Ale pak říkali něco o speciální ceně a že nemáme odcházet… Tak jsme si počkali… Když ta paní četla, co se vám v práci líbilo, a zaznělo tam slovo krasopis, začla jsem se oblékat. A najednou moje jméno! S maminou jsme si říkali, že to musí být nějaký omyl (já a krasopis? to nejde dohromady…). Takže ještě jednou děkuji, moc mě to potěšilo.“

Oceněnou práci si můžete přečíst zde: