PhDr. Jiří Tyl
Negativní dopady svěření do výlučné péče matky
To je opakem zákonem zaručeného práva dítěte na oba rodiče, a znalci se jeví opakem péče. Jaké to má praktické následky?
Dle statistik* jsou děti vyrůstající v rodině bez otce významně ohroženy těmito riziky:
5 x větší pravděpodobnost, že spáchají sebevraždu
32 x větší pravděpodobnost, že utečou z domova
20 x větší pravděpodobnost, že budou trpět poruchami chování
14 x větší pravděpodobnost, že se dopustí znásilnění
9 x větší pravděpodobnost, že nedokončí školu
10 x větší pravděpodobnost, že upadnou do závislosti na drogách
9 x větší pravděpodobnost, že skončí v převýchovném domově
20 x větší pravděpodobnost, že skončí ve vězení
Ve studii zjišťující, proč matky dětí svěřených do výlučné péče uvádějí soudu jinou frekvenci návštěv než otcové, 40 % matek svěřilo, že zrušilo návštěvu, aby potrestalo svého exmanžela (American Journal of Orthopsychiatry 1979). Nabízí se otázka, jestli matky znají rizika, kterým své děti vystavují – jistě v dobré víře! – dokud jsou malé, nevinné, a dle nich “patří ještě k mámě”.
Fakt, že většina rozvedených matek uzavře druhé manželství a dítě tedy bude mít doma “mužskou autoritu”, který byl v českých médiích uveden jako útěšný, je útěchou vedoucí do pekla: v citované americké statistice (studie 17100 dětí) různých typů rodin děti žijící s matkou a otčímem dopadly ve většině ukazatelů vůbec nejhůře. (Trestný čin pohlavní zneužívání nezletilých je páchán rodinnými příslušníky až v 90 % případů – nejčastěji nevlastními otci.)
Tato fakta vedou k otázce, zda soudy mají návrhy na svěření do péče jenom jednoho rodiče vůbec podporovat, byť by úmysly matek byly sebeušlechtilejší.
(Pozn. Všechny studie, které zjistily přínos společné/střídavé péče o děti, samozřejmě podotýkají, že se to netýká otců s kriminálním chováním nebo závislostí na alkoholu/drogách, nebo s vážnou psychiatrickou poruchou – čili stejnými faktory, které diskvalifikují i matky.)
Dodatek:
Dikce zákona preferuje střídavou péči
§ 26
(2) Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.
(4) Při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti, a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi a právo druhého rodiče, jemuž nebude dítě svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na sourozence, prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.
(5) Soud vždy vezme v úvahu, kdo dosud kromě řádné péče o dítě dbal o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní.
Z pohledu znalce jako psychologa (tedy v právu laika) dikce paragrafu jazykově definuje stupně důležitosti pro rozhodování:
1) “soud sleduje především” … zájem dítěte – právo na oba rodiče: je výslovně primární
2) “soud vždy vezme v úvahu” … kdo dosud dbal o výchovu: sekundární
3) “soud rovněž přihlédne” … ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem: je až na posledním místě.
Publikováno: PRÁVO A RODINA č. 11/2006
* US DHHS – ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb; česká data nejsou sledována.
Okomentovat