Obarodice.blog.cz
Syndrom zavrženého rodiče je nejzákeřnější a nejmocnější zbraní matek proti jejich úhlavnímu nepříteli: otci dítěte. Jeho význam roste se stále větším zapojováním dětí do soudních sporů.
Jednoduše řečeno: Matka popouzí dítě proti otci tak dlouho, až o něm dítě začne mít pochybnosti, odmítne se s ním vídat a nakonec ho začne nenávidět. Pak se matka obrátí na soud a žádá potvrzení tohoto stavu.
Podle psychloga E. Bakaláře je popouzení výsadou matek, protože ženy mají větší potřebu vnějšího nepřítele, na kterého by mohly svést své těžkosti (Bakalář, 2002).
Dosud se vedou spory o terminologii, které ale nejsou ničím jiným, než rozptýlením se od problému.
Fakt je, že přesnější překlad originálního termínu “The Parental Alienation Syndrome” není “zavrženého”, ale “odcizeného” rodiče (zavrženého by bylo “condemned”).
Výstižnější a již zažitý je ovšem výraz “syndrom zavrženého rodiče”, protože jde o výsledek aktivní snahy matky dítě od otce ne pouze odcizit, ale zavrhnout ho, nenávidět.
Tomu napovídají i zkušenosti z praxe: Dítě, infikované virem PAS, na otce plive, kope ho a nadává mu.
Syndrom zavrženého rodiče jako první pojmenoval významný americký psychiatr Dr. Richard A. Gardner (životopis ZDE) v roce 1985. Použil také poprvé výrazu “programování dítěte”.
Jev popsal takto: “Jde o proces, kdy je dítěti vůči druhému rodiči vštěpován odpor a kritika, které jsou neoprávněné nebo přehnané.”
Dětské psychické onemocnění PAS z nepochopitelných důvodů dosud není považováno za nemoc, ale je zjevně jen otázkou času, kdy se tato klasifikace změní. Schizofrenie také nemusí být vrozená, ale může vzniknout tlakem prostředí nebo manipulací. Co je schizofrenie ZDE, seznam duševních nemocí ZDE.
Dětské psychické onemocnění virem PAS je vážnou novodobou nemocí, je to daň za válku o zrovnoprávnění žen.
Převzato z OBARODICE.BLOG.CZ
7. 2. 2013 at 7:47
pěkný článek o PAS, a zároven bych podoknul na seznam duševních chorob a vliv na výchovu dětí,jejich následky můžou být katastrofální na celou společnost.
7. 2. 2013 at 15:06
Zažil jsem jako dítě. Pěkné svinstvo.
Matčiny “sebevraždy” za to, že jsme se potkali “s tím kriplem fotrem” (nebydlel doma, vyhnala ho na intr)
Že “ona tady nemusí bejt, když je nám dobrá akorát na to, aby na nás dřela, zatímco fotrovi, který si nás kupuje, lezeme do prdele”.
Prášky a zamčení se v ložnici, nereagování na bouchání a brečení. Třeba celou noc. Ráno pak dusno, že jsme byli rádi, že jsme se jí zbavili, abysme se mohli “nacpat do prdele fotrovi”