Marek Sýkora

V říjnu 2010 jsem po dlouhodobém rozporu odešel od manželky, která odmítala pracovat a celou finanční podporu rodiny nechávala na mně.

Vzhledem k pouze jednomu příjmu v rodině se dvěma dětmi jsme se dostali do situace, kdy jsme měli soudní výpověď z družstevního bytu. Manželka situaci vůbec nehodlala řešit. Zajistil jsem bydlení pro mě a dvě naše dcery. Manželka mi však odmítla děti vydat a podala ihned žádost o rozvod a žádost o svěření dětí do péče, kterou ani řádně nevyplnila a nepodepsala. Já jsem také podal žádost o svěření dětí do péče a uvedl důvody proč.

Byla stanovena opatrovnice našich dětí ze sociálního odboru. Když jsem u ní byl poprvé, byla velice vstřícná a snažila se mne vyslechnout a poradit, co mám v této situaci dělat, jak upravit styk s dětmi atd. Při druhé návštěvě se však tato pracovnice celkem změnila. Podle mého názoru tento názor změnila po šetření s mojí manželkou, kdy zjistila, že je romského původu. Najednou jsem byl ten nejhorší otec, který může být rád, že mu matka děti dovolí vidět jednou za 14 dní.

Přestože jsem se snažil spolupracovat a vysvětlit jí situaci, jaká nastala za našeho manželství, vůbec nechtěla moje logické argumenty slyšet a všechna šetření vyznívala v můj neprospěch. Samozřejmě u soudu navrhovala svěření dětí do péče matky a důvody, které jsem uváděl já a navrhoval alespoň střídavou péči, byly jí i soudkyní ústeckého okresního soudu zamítnuty. I můj právní zástupce označil celé soudní jednání jako frašku a komedii o ničem.

Do výchovy matky

V červnu po čtyřech stáních soudkyně vydala rozhodnutí o svěření dětí do péče matky, s tím, že zbytečně schválně jednání prodlužuji a uvádím nepodstatné důvody. Dohodli jsme s mým právníkem na ukončení spolupráce, o čemž informoval soud 1.8.2011. Paradoxně soud odeslal rozsudek k jeho rukám 4.9.2011. Samozřejmě, že on mi tento rozsudek postoupil, protože již v té době nebyl mým právním zástupcem, a já jsem se v září odvolal. Snažil jsem se kontaktovat soudkyni, ale ta mi oznámila, že se se mnou mimo soudní síň bavit nebude.

Obrátil jsem se proto na sociální pracovnici – opatrovnici, která byla mezitím vyměněna, a snažil se podávat důkazy o neschopnosti mé manželky starat se o naše dvě dcery. Všechna šetření, přestože jsem uváděl důkazy od nezávislých osob (škola, ošetřující lékaři dětí a pedagogicko-psychologická poradna), hodnotila sociální opatrovnice tak, že si vymýšlím, a neshledávala při svých šetření na základě mnou podaných důkazů žádné nedostatky. Protože jsem se bohužel nesetkal s pochopením a jediné, co jsem od opatrovnice slyšel, bylo “hlavně plaťte předepsané výživné”, rozhodl jsem se podat předběžné opatření na svěření dětí do mé péče z důvodu doloženého ohrožení dětí a dlouhodobého zanedbávání zdravotní péče a psychického vývoje našich dcer.

Na to soud zareagoval tak, že zamítl odvolání i návrh předběžného opatření a opět, což mi přišlo znovu jako výsměch vůči mé osobě, toto rozhodnutí zaslali původnímu právnímu zástupci. Upozorňuji, že tato věc proběhla v únoru 2012. Znovu jsem si tedy najal jiného právníka a v současné době mám podané nové odvolání na pochybení soudu – včetně zasílání informací třetí osobě, která již nebyla mým právním zástupcem. V současné době opět řeším nové kolo dokazování – papírovou válku a nevím, jak se bránit zastaralé praxi českých soudů, která tvrdošíjně stojí na straně neschopné matky a ignoruje důkazy od nezávislých osob.

Chybějící péče

Bohužel pro mé děti se celá situace prodlužuje a děti nemají potřebnou péči – starší dcera je těžký dyslektik a má ještě další vážnou psychickou poruchu. Potřebuje speciální školu (nyní dochází do druhé třídy ZŠ) a manželka odmítá umístění do speciální školy se zaměřením pro dyslektiky, i přes doporučení pedagogicko-psychologické poradny a současné učitelky dcery. Protože je předpoklad, že i mladší dcera bude dysfunkční, a má příští školní rok nastoupit do ZŠ, zajistil jsem již přihlášení do této odborné ZŠ i pro ni. Manželka s tímto opět nesouhlasí.

Ještě bych chtěl upozornit, že moje manželka má stejnou psychickou poruchu jako starší dcera. Jen se bohužel nikdy nikde neléčila a nemám to jak dokázat, než jejím psychologickým vyšetřením, který zatím soud odmítl. Přestože také sociální pracovnice i podle jejího výslechu u soudu musely poznat, že není schopná komunikovat a racionálně odpovídat.

Podal jsem k soudu i kopie trestních oznámení, kdy moje manželka mě podepisovala na žádostech o dávky sociální podpory, aby jako nezaměstnaná měla alespoň nějaký příjem. V současné době dělá veřejně prospěšné práce, protože do současné doby si nedokázala najít řádné zaměstnání. Přes všechna moje upozornění na její neschopnost se dobře postarat o naše dvě dcery jsem v současné době naštvaný na bezmocnost, kterou vůči soudu a sociálce pociťuji. Jejich postoj k celé kauze cítím tak, že hlavně ať už je ten případ nějak vyřešený, ať máme čárku a v podstatě vůbec neřeší vztah k dětem a situaci, ve které se už druhý rok nacházejí.

Tato lhostejnost vůči nim a moje bezmoc do současné doby cokoliv změnit mě však posiluje v tom, abych činil další kroky v boji o zabezpečení mých dětí. Jsem rozhodnut jít až k mezinárodnímu soudu pro lidská práva, která jsou mně i mým dětem upírána.

Byl bych rád, kdyby tato moje kauza byla v médiích ukázána jako odstrašující případ zakonzervovanosti českých soudů a podpořila ostatní otce v boji za rodičovská práva.