Ondřej Čermák
Dnes se s vámi chci podělit o pár zážitků s pobytem jako doprovod v nemocnici. Předně chci touto cestou poděkovat všemu personálu dětského oddělení a ambulance Liberecké nemocnice. Za profesionalitu výborný přístup k dětem i dospělým. Naše léčba zde proběhla příjemně, jak jen to je při pobytu v nemocnici možné.
Když, po návštěvě vašeho dětského doktora držíte v ruce žádost o hospitalizaci v nemocnici, je vám jasné, že jde do tuhého. Do této situace jsem se dostal poprvé, o to to asi bylo těžší. V jedné ruce žádost v druhé sípající dítě s horečkou a zápalem plic. Co teď? Rychle domů, sbalit nejnutnější věci a hurá na ambulanci – příjem. Aby se člověk nenudil, nízkopodlažní autobus zaparkoval půl metru od chodníku. To znamená, že musíte použít staré dobré ruce. Nejdřív hodím do autobusu tašku s věcmi a poté přenesu kočárek. V tom stresu, co momentálně prožívám, je to „příjemné“ zpestření.
Cesta i pozdější výstup proběhly v pořádku. Staré pořekadlo o Liberci zní: V Liberci buď prší, nebo jdeš do kopce. Naštěstí mě potkala druhá varianta. S kočárem v jedné ruce s plnou taškou v druhé supím do „příjemného“ stoupání. Jak už to tak bývá, čekárna plná lidí. To nevadí, hlavně že jsme zde a už se nemusíme nikam plahočit. Naštěstí malá spí, je na tom opravdu bídně. Předám sestře žádost a „kartičku“ a čekám.
Netrvalo dlouho a jsem s dcerkou uvnitř. Šikovná paní doktorka provede vyšetření, je moc milá a chápe jak se já i dcera cítíme. Podívá se na rentgen a je „vymalováno“: oboustranný zápal plic. Jelikož jsou dceři necelé dva roky, hospitalizace je jasná věc. Nakonec se z toho vyklube JIP. Obléknu své princezně pyžamo, dám jí pár hraček a je pryč. Kdo zažil, dá mi jistě za pravdu, že je to jedno z nejhoršího, co můžete jako rodič zažít. Co následuje, je jako ve snu. Paní doktorka se mě ptá na podrobností (telefonní číslo a podobně). Sbalím tašku a kočár a jdu domů. Myšlenky se míhají sem a tam. V podstatě, ale myslím pořád na to stejné. Co s ní bude? Jak to bez nás zvládne? Je tak malá.
Podle instrukcí mám zavolat kolem 14. hodiny, kdy mi sdělí podrobností. Co 30 sekund sleduji hodinky, čas se neuvěřitelně vleče. Zavolám, příjemný hlas mě uklidní, že dceruška spí, ovšem výsledky ještě nejsou. Zavolejte za hodinu. Volám a dozvídám se, že je to virového původu a že minimálně do rána bude na JIP.
Ráno hned, jak je možno, volám a dobrá zpráva, dcera může na pokoj, přijeďte. U dětí do 6 let věku mají rodiče právo být v nemocnici s ním. Ovšem je v tom háček. Pokoje jsou dvoulůžkové a případná matka na pokoji musí dát souhlas, abych tam jako muž mohl jít. Naštěstí je matka, se kterou mám pokoj sdílet, rozumná, a souhlas mi udělí. Pokoj spolu sdílíme dva dny, žádné třenice neproběhly. Oba jsme rádi, že můžeme být s našimi dětmi v jejich těžkých chvílích. Opouští nemocnici dříve než my. A tu mě zarazí druhý fakt. Najednou se na pokoji objeví nová maminka s prckem, ale mě se na souhlas nikdo neptá.
No řekněte, je v pořádku, abych já jako rodič – muž musel žádat o souhlas, zda mohu být na pokoji s ženou? Rodič – žena o souhlas s tím, aby se dostala na pokoj, kde je otec s dítětem, žádat nemusí. Rozumím tomu, že matky v nemocnici převažují, ale já mám přece jako otec stejná práva. Vždyť to není hotel, ale nemocnice. Všichni chceme být s našimi nemocnými dětmi.
Krom tohoto „drobného“ detailu byl pobyt v nemocnici příjemný, jak jen mohl být. Personál byl ochotný splnit každé rozumné přání. K dětem se chovali opravdu dobře.
Chci tímto poděkovat za sebe i dceru.
Převzato z portálu TÁTOVÉ
6. 6. 2014 at 13:06
ToTHX: nebo by i s dítětem zdechla, proto si svého muže pečlivěji vybírala a vážila si ho. Dnešní feminanynky (pro Katku – naštěstí ne všechny) vychované již feminacistickokomunistickou justicí jsou zdegenerované. Pro katku uvádím, že to samé platí pro “chlapy” typu poslanec Černoch, Dientsbier a spol., byli totiž vychováváni ve stejném pokřiveném režimu, západní civilizace na to dojede.
6. 6. 2014 at 13:29
Chodím s dětmi často. Jednou bylo v čekárně 12 dětí, 8 tatínku a ani jedna maminka. Doba se mění.
6. 6. 2014 at 16:38
Však jste tady všichni super otcové, kteří mají nejlepší výchovu, zvládnou všechno a ženy jsou na nic. Stále si tady pochlebujete, jen tak dál … nemůže být rovnoprávnost ve všem, to by muži museli začít menstruovat, rodit a kojit … samozřejmě jsou úžasní otcové, ale ty tady na tomto portálu určitě nepotkáme, ty se o to nezajímají …
6. 6. 2014 at 22:05
Bezchybni otcově tvých predstav by chteli dítě do výlučně pece a po tobě vypalne za to, ze ti dítě půjčí. Přesně jako ty. Vám (nekterym) ženám se rovnoprávnost hodí jen někdy.
9. 6. 2014 at 13:56
Nikdo není bezchyby a Ty už vůbec ne … protože jinak by Ti neutekla žena nebo by se s Tebou nerozvedla, hmm? Nebo ona týrala Tebe a musel jsi se rozvést, hmm? Mám fungující rodinu se třema dětma, a je to úžasné a stojím zcela v zájmu dětí …
9. 6. 2014 at 17:27
… jasně, nikdo není bez chyby, ani já, ani ty, a ani se o to nikdo nepře. Přeme se o to, zda to mají odsrat děti ztrátou jednoho rodiče.
10. 6. 2014 at 14:20
Bohužel v některých případech je lepší, když dítě přijde o jednoho rodiče. Už něco je špatně, že se dva lidi musí soudit o společné dítě, v takovém páru dojde jen horko těžko k nějaké domluvě či komunikaci, která by prospívala dítěti.
11. 6. 2014 at 14:45
… a v tom právě zásadně nesouhlasím, protože velmi jednoduše a zcela účelově jeden z rodičů bude nadřazený, bude si diktovat, bude dělat naschvály, jen aby komunikace nefungovala a dítě o toho druhé rodiče přišlo. Tady je jen jedno řešení, předat dítě do péče toho rodiče, co se nesnaží druhého rodiče z výchovy vyloučit a nebrání druhému v podílu na srovnatelném rozsahu péče o dítě … tento výchovný proces by zajisté nezodpovědné rodiče vychoval k pokoře a dohodě.
11. 6. 2014 at 22:21
pro stykače:
a jak jistě víte, že ten druhý rodič bude s tím, který dělal problémy vycházet či spolupracovat? Myslím, že by to pro dítě bylo větší trauma než rodič, který si zcela oprávněně brání svého potomka a je natolik silný, že to zvládne. Nakonec ženy jsou od přírody psychicky silnější než muži, muži jsou agresivnější a většinou se dokážou o rodinu lépe finančně postarat. Vždy to bylo, že muž byl lovcem a žena se nechala lovit a podle toho to také vypadalo, muž se staral nejen o materiální stránku rodiny a žena se starala o domov a děti a mám za to, že jejím úkolem je vytvořit harmonickou domácnost, všechno sladit a vytvořit pro muže pohodu. Každé pohlaví má nějaké klady i zápory.
13. 6. 2014 at 12:13
toKatka: to zajisté, nemám problém s tím co píšeš, je to pravda, i když s tou psychickou odolností bych to až tak neviděl, protože to, co si musí tátové vytrpět od opatrovnické mafie, by jen tak někdo nevydržel.
a poněkud nevyvážený systém, který dělá z lovců (otců) … (doplň si sama, jistě na nějaký výraz přijdeš).
Když už tedy tak zmiňuješ minulost a přírodní zákonitosti, nemyslím si, že by kdy nějaký lovec platil výživné zběhnuvší ženě. O tu se se vším všudy musel postarat nový lovec, jinak i s dítětem zdechla.
Ale máme moderní dobu, poklidné rozvody