Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
„Střídavá péče je užívaný model, ale znám děti, které z toho nejsou vůbec šťastné. Dítě potřebuje stabilitu a ne se přesouvat z jedné rodiny do druhé.“
Toto je první z devíti výroků nominovaných do soutěže ŽBLEBT ROKU 2013. Herečka, aktivistka a bývalá prezidentská kandidátka Taťána Fischerová postavila do protikladu střídavou výchovu a stabilitu.
Před loňskými prezidentskými volbami jsem oslovoval jednotlivé kandidáty s identickým dotazem na jejich postoj ke střídavé výchově jako přednostnímu modelu porozvodového uspořádání. Napsal jsem i několik možností, jak by i náš ústavně slabší prezident mohl situaci pozitivně ovlivnit. Tlačítko odeslat jsem stiskl u všech kandidátů ve stejnou chvíli a byl jsem zvědavý nejen na věcnost odpovědi, ale i kdo odpoví nejdříve. Tipoval jsem, že to bude některý z pánů horkých kandidátů, ti měli kolem sebe velké štáby poradců a asistentů. Příjemně mne překvapila Taťána Fischerová, když odpověděla ještě týž den. Ale bylo to první a poslední, co na její odpovědi mohu pochválit.
Dalo by se diskutovat o tom, čemu říkat užívaný model (podle mne jsou 4 % spíše výjimkou v celém počtu), ale budiž. Za tyto cifry paní Fischerová nemůže. Na její odpovědi mne však zaráží série písemně ztvárněných pokrčených ramen, proložená jedním protimluvem: „… nevím si rady … , … je to těžké …, … potřebují oba rodiče …, … potřebují stabilitu a ne se přesouvat …, … nevidím řešení …, … prezident nemá pravomoci …, … asi bych se nevyjadřovala …“. Chápu, že každý člověk má právo s něčím souhlasit a s něčím ne, ale od prezidentské kandidátky bych čekal jasnější stanovisko (celou odpověď najdete ZDE).
Tušil jsem, že Taťána Fischerová nebude ve volbách zrovna favoritkou, a tak mi její politické zázemí – Klíčové hnutí – padlo do oka teprve, když jsem listoval volebními lístky. Ani tehdy, ani dnes – rok po volbách – se o programu této formace z jejích stránek moc nedozvíte. Pár programových odstavců s dalším protimluvem: „Program … usiluje o návrat nových myšlenek …“, mne opět znejistily. Já bych řekl, že buď je něco nové a teprve to přichází, nebo je něco staré a může se to vracet. V oddílech Vize a Inspirace se vše teprve připravuje, a tak nezbývá než hodit oko do otevřených zdrojů. Podle Wikipedie tvoří ideologický základ hnutí antroposofie a ta je vysvětlena jako esoterická nauka, tj. souhrn vědomostí určených výhradně pro úzký okruh zasvěcených, intelektuálně vyspělých nebo privilegovaných lidí, jako protiklad obecně známého vědění. A to mne uklidnilo, dál jsem už po nápadech paní Fischerové nepátral. Jsem smířen s tím, že se svým neprivilegovaným světským vzděláním nemám šanci je pochopit.
Nepochopím tedy ani rozpor v názorech a životě paní Fischerové. Děti prý potřebují stabilitu a žádné přesouvání. V pořadu 13. komnata hovoří o svém synovi Kryštofovi, postiženém dětskou mozkovou obrnou. Je upoutaný na vozík a do konce života bude potřebovat péči jako batole. Dnes jejich společný život vypadá tak, že sedm měsíců v roce tráví Kryštof v ústavu a pět měsíců je s matkou doma. Prý jde o to, aby se naučil mít svůj vlastní život, aby si zvykl, že matka s ním nebude navždy a aby se i ona mohla věnovat své práci. Každé srovnání pokulhává, ale v obecných rysech, nepřipomíná vám to něco? Nechtěli by také čeští rozvedení otcové zhruba půl svého času na své dítě a tu druhou polovinu na svou práci? Nechtěli by, aby si kromě nich jejich dítě zvyklo i na někoho jiného, kdyby náhodou opustili tento svět? Žádné takové, pánové, dítě potřebuje stabilitu a ne se přesouvat. Když dva dělají totéž, není to totéž.
Další výroky nominované do soutěže Žblebt roku si můžete přečíst a hlasovat o nich ZDE.
29. 1. 2014 at 14:50
Niko – jde pouze o Vaši malou představivost. To, že si něco neumíte představit ještě neznamená, že to nemůže existovat a dobře fungovat. Já žiju posledních více než 10 let kvůli zaměstnání ve dvou domácnostech a nijak mi to nevadí, naopak je to pro mne oživení a kontakt s více realitami. Sice se občas vyskytnou malé technické potíže, když si vzpomenu na nějakou věc, která je zrovna ve druhém bytě, ale není to nepřekonatelné, při dobré vůli se dá spousta věcí poslat či obstarat jinak. A o jednu postel či stůl už vůbec nejde. Podívejte se na děti diplomatů, vojáků z povolání, cirkusáků. Tyto profese existují už dlouho a nikdy jsem neslyšel, že by zrovna jejich děti nějak trpěly nebo si stěžovaly.
29. 1. 2014 at 16:30
Niko: Říká Úmluva o právech dítěte, že dítě má nárok na to žít v jednom pokojíčku a spinkat v jedné postýlce? Myslím, že neříká. Pravděpodobně to tedy mezinárodní hlavouni nepovažují za tak zásadní zájem dítěte, aby to chránili stejně jako právo dítěte na péči obou rodičů. Myslím, že jsem někde psal, že právo na jeden domov nechrání ani obecní vyhláška v Pičíně. Takže pokud se chcete ohánět právem dítěte na jednu postel, doporučuju se nechat zvolit do Evropského parlamentu a tam to zkusit prosadit.
31. 1. 2014 at 22:22
Dítě má právo na klidný život, který určitě nepředstavuje se neustálé stěhování sem a tam. Tady na těchto stránkách se oháníte jednou větou “dítě má právo na oba rodiče”, ale v některých případech je skutečně lepší, když dítě zůstane s jedním rodičem a to i za předpokladu, že o jednoho rodiče přijde … Jsou děti, které jsou vychovávány matkou a nemají žádné psychické obtíže, naopak jsou děti, které jsou vychovávány otcem, a ve většině případů se stejně vrátí k matce, pokud to osud nezařídil jinak, podotýkám ve většině, může to být, že dítě chce a zůstane u otce … víc psychických obtíží mají děti, které žijí ve SP, né všichni si zvyknou, podotýkám a je třeba hájit zájem dítěte a rodičů …
1. 2. 2014 at 9:26
Niko, z jakých zdrojů čerpáte, když tvrdíte, že většina dětí se od otce vrátí k matce? A když jste taková zastánkyně jednoho domova, co byste říkala na otcovskou výchovu, že by si matky své děti brávaly občas na víkendy a třeba jedno odpoledne v týdnu k tomu? Váš zásadní požadavek na nepřesouvání by byl splněn, otec by byl spokojen a všichni bychom si krásně žili až do smrti nebo dalšího sňatku.
1. 2. 2014 at 10:44
Niko, můj bratr a sestra byli svěřeni do péče otce a už tam zůstali. Já byl svěřen do péče matky a po 4 letech utekl k otci a už tam zůstal. A to matka nebyla problémová, měla srovnatelné výchovné schopnosti jako otec, řečeno dnešní terminologií. Nějak se vám do těch “statistik” nehodíme.
1. 2. 2014 at 10:49
Niko, já jsem taky spíše příznivcem toho, aby děti měly jeden trochu hlavnější domov, i proto jsem ustoupil ze střídavé péče a stačily mi 2 noci týdně s dětmi pro zajištění jejich práv na oba rodiče a mé právo na jejich výchovu. Ale matka přes tenhle obrovský ústupek rozpoutala neskutečné peklo se dvěma trestními oznámeními včetně pohlavního zneužívání a snahou děti urvat pro sebe úplně (chtěla i zákaz styku, zcela bezdůvodně). Takže matkám tohoto typu nejde o to, aby děti měly jeden domov, ale o moc nad dětmi a moc nad bývalým partnerem. Jeden domov je v jejich podání blbá záminka.
2. 2. 2014 at 16:18
Není pravidlem, že dítě většinou skončí u matky, ale ve většině případě tomu tak je. A též není pravidlem, že dítě vždy vychovává matka. Všechno je o komunikaci.
3. 2. 2014 at 16:42
ad Nika – Ja netusil, ze sem chodi manzelkaNebo to zrovna neni ta moje a je to nekoho jineho z vas(kdyby to nebylo smutne)
9. 2. 2014 at 12:59
Toto nejsou názory jen žen, ale i mužů a psychologů…
9. 2. 2014 at 23:53
Když A,tak B-mužů psychologů,tak tedy programátorka mediálně spřízněného, socialistická soudkyně klimešová.