Břetislav Olšer

–

Tento blog je naprosto objektivní; hlas dostaly obě strany… Sleduji olympijskou atletiku v Londýně. Vidím patnáctistovkaře a myslím na Josefa Odložila. Také by se díval, určitě by byl mezi pozvanými V.I.P. hosty. Je to přesně devatenáct let od tragédie, kdy mu v noci z 6. na 7. srpna 1993 jeho syn Martin způsobil smrtelné zranění. Syn jeho krve, jenž se narodil jeho první manželce, gymnastce Věře Čáslavské. Byl mu za to uložen nepodmíněný čtyřletý trest, avšak ještě před jeho nástupem dostal prezidentskou milost Václava Havla.

Je třeba dodat, že počátkem 90. let působila Čáslavská jako Havlova poradkyně. Měla na starost školství, zdravotnictví, mládež, tělovýchovu, sociální problematiku a věci všeobecného charakteru. Zároveň byla jako nositelka sedmi zlatých olympijských medailí v gymnastice předsedkyní Českého olympijského výboru. Byla miláčkem naší rodiny, napsala knížku o svém milovaném Japonsku. Dones si pamatuji, jak psala o tom, když ji chtěli japonští hostitelé potěšit a naservírovali jí “tradiční” české jídlo – smažené řízky s knedlíkem a zelím.

Byla krásná, jedinečná, každý ji miloval. A když se vdala za Josefa Odložila, všichni žasli nad tak pohádkově krásným párem. Dvojice absolutního štěstí. A když se jim narodil syn Martin, úžasná pohoda dosáhla vrchlolu. Ale přišly problémy. Tak už to chodí s dětmi světoznámých osobností, co jsou od puberty “řediteli světa”. A pak přišel rozvod a najednou by měla být naše zlatá Věrka matkou otcovraha…?

Můj otec – učitel, který v 50. letech odmítl někam vstoupit a něco podepsat, napsal po sametu prezidentově poradkyni Čáslavské dopis, v němž připomněl desítky let, kdy nemohl učit a pracoval mj. jako pomocný dělník. Dodnes máme doma odpověď paní Čáslavské, která ho velmi srdečně požádala, aby jí poslal důkazy o svém trápení. Pak dostal přidáno 100 korun ke svému měsíčnímu důchodu. Byl moc vděčný, přestože ti, co způsobili jeho neštěstí, vydělávali statisíce…

Na náhrobní kámen Josefa Odložila je vytesán v žule nápis: “Ten komu jsi život s láskou dal, on ti ten tvůj krutě vzal” Tím, kdo onen život vzal, byl syn Martin Odložil, který provozoval sedm let bojové sporty. V ten tragický den 6. srpna 1993 na diskotéce v restauraci U Cimbury v Bělé pod Pradědem si ho syn všiml a nechal mu zahrát písničku od skiheadské skupiny Zelené mozky, která zesměšňuje a uráží armádu. Poté asi půl hodiny po půlnoci mu rozbil venku zaparkované auto a následně ho udeřil v hádce pěstí do obličeje tak silně, že ten upadl na temeno hlavy a na následky svého zranění po 35 dnech hlubokého bezvědomí zemřel.

A vše začalo docela prozaicky. Obyčejná floskule. V letech 1992 – 1993 byl Josef Odložil velitelem Mírových sborů OSN v Iráku. Po návratu do své vlasti se dozvěděl smutnou zprávu, že syn Martin neudělal maturitní zkoušky. Bylo mu to moc líto. Chtěl se s ním sejít a nabídnout mu pomoc. Toto setkání 6. srpna 1993 se mu stalo osudným. Sestry Josefa Odložila reagují na slova V. Čáslavské: „Josef byl tak opilý, že svého vlastního syna ani nepoznal.” Protestují též proti jejím slovům v Reflexu č. 4, 28. 1. 2010: “Tvrzení V. Čáslavské o opilství a špatném zdravotním stavu Josefa Odložila před smrtícím útokem jsou výplodem nemocného člověka. Josef Odložil absolvoval komplexní zdravotní vyšetření v ÚVN (pár dnů před smrtícím útokem), po svém návratu z vojenské mise v Iráku, kde velel kontingentu OSN. Byl plně zdráv…” Podle slov obsluhy diskotéky si J. Odložil dal pouze nealkoholický nápoj. MUDr. Jiří Staňa ze záchranky v Jeseníku ve své výpovědi uvedl: „Já jsem z dechu poškozeného jednoznačně necítil alkohol…“

A nyní čtyři svědecké výpovědi z policejního protokolu:

Jeden z účastníků diskotéky Pavel Ondruš:

“Já jsem přesně viděl sevřenou pěst Martina, nešlo o odstrčení, šlo o úder z nápřahu, ta rána na obličej Josefa Odložila byla vedena z běhu. Jak běžel, tak se asi 3 m před Josefem Odložilem rozpřáhl a velkou silou ho udeřil. Bylo to z běhu, ten muž se zastavil asi krok za Josefem Odložilem, který již ležel a asi kousek odskočil dozadu. Ten útočník překročil Josefa Odložila, postavil se ke dveřím, tam jsem mu viděl do obličeje, poznal jsem, že je to mladý Odložil. Josef Odložil spadl na záda. Spadl jako prkno. Znovu říkám připažil a spadl jako v křeči. On jako by po té ráně ztvrdnul. Předtím měl ruce volně podél těla. Tu ránu hodnotím jako velmi silnou, velkou, intenzivní…“

Mjr. František Kollman – mistr sportu, místopředseda komise JUDO sportů, nositel 5 danů judo, 6 danů jiu-jitsu, zkušební komisař pro trenéry:

“Podle dokumentace zhodnocuji, že takové zhmožděniny nasvědčují úderu boxerem typu klasik. Úder boxerem v pěsti na lebeční část hlavy v pohybu útočníka. Konečná fáze minimum těžký otřes mozku, bezvědomí a krvácení do mozku s následkem smrti.”

Prof. PhDr. Vladimír Karas DrSc. – odborník na biomechaniku:

Velmi složitý a náročný posudek se závěrem: “Za primární příčinu poškození lebky Josefa Odložila nelze pokládat prostý pád na záda např. po doteku či odstrčení. Tomuto zcela odporují lékařsko-pitevní nálezy na obličejové části hlavy musím konstatovat, že použitá intenzita násilí proti Josefu Odložilovi byla vysoce mechanické intenzity a s rozsáhlým následným nitrolebním krvácením a strukturálními změnami.”

JUDr. Zdeněk Náchodský – soudní znalec v oboru kriminalistika, odvětví se zvláštní specializací sebeobrana, služební zákroky, vedení boje zblízka:

“Tržně zhmožděná rána occipit vlevo, čtyři souběžné exkoriace s pohmožděním na tváři levé nasvědčují úderu vedenému pravou rukou oblečenou „prsteny” nebo boxerem. Při použití „prstenu” či boxeru byl úder vzhledem ke zmenšení kontaktních dopadových ploch velmi tvrdý a zanechal výše uvedené ranivé stopy. Prsteny, boxer jsou zákeřné ruční zbraně, které lze nosit přepravovat i držet v pohotovostní poloze skrytě či poloskrytě, takže napadená osoba nemá o jejich existenci až do zahájení útoku nejmenší tušení.”

Martin Odložil byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví (§ 221 tr zák.) a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce čtyř let ve věznici s ostrahou. Dlouhých čtrnáct let, od ledna roku 1997, kdy mu tehdejší prezident Václav Havel udělil milost, nepromluvil pro média. Žije v ústraní, útočiště našel pod pahorky Jeseníků. “Nezničil jsem přece život jenom sobě, zničil jsem ho třem sourozencům, mojí matce, tátově manželce, jeho příbuzným a přátelům,” řekl Odložil v exkluzivním rozhovoru pro LN, kterým prolomil dlouholeté mlčení. Člověk má z jeho slov a chování pocit, že tento stále ještě mladý muž se neumí smát. Vleče na zádech závaží a je vděčný za každý projev lidskosti.

“Zabil jsem svého otce a maminku dostal do blázince. Myslím, že být někde, kde bych se nemusel dívat na následky svých činů a třeba si mohl namluvit, že jsem si trest vězením vybral, by pro mne bylo nejspíš jednodušší. Nechtěl jsem zabít svého otce a ani jej jakkoli zranit, nepoužil jsem žádnou zbraň,” vyznal se pro další díl seriálu LN Pohnuté osudy.

Milost udělil prezident Havel také Radomíru Šimůnkovi, jenž byl československý representant v cyklokrosu a zavinil v roce 1992 dopravní nehodu, při které přišli o život tři lidé. Za to byl odsouzen na 18 měsíců do vězení. Po pěti měsících výkonu trestu mu Václav Havel udělil milost a Šimůnek byl z vězení propuštěn. Pan Janoušek může být v klidu, nikoho nezabil, jen trochu bumbal…

Další milost čekala na jinou blízkou Havlovu přítelkyni. Byla jí disidentka Marta Chadimová, co čelila od roku 1992 obvinění, že zfalšovala listiny o vlastnictví části majetku premonstrátského kláštera v Praze na Strahově; šlo o majetek za cca 40 milionů korun. V roce 1995 dostala v důsledku zhoršujícího se zdravotního stavu milost, kterou odmítla. Soud jí však už nemůže uložit trest, i kdyby ji uznal vinnou. Václav Havel za udělení milosti čelil ostré kritice pro podezření z protekce.

Stejná pachuť zbyla po kauze Martina Odložila, protože s Odložilovou matkou Věrou Čáslavskou udržoval Havel dlouholeté přátelské vztahy a i zde vzniklo podezření, že si při rozhodování nepočínal nestranně. Martinu Odložilovi je nyní osmatřicet let, pracuje jako lesní dělník a podílí se na péči o dvouletou dcerku. Především se však stále vyrovnává s činem, kterým změnil osud řady lidí. Možná i on vzpomíná, jak se spousta lidí podepsala pod dopis prezidentu Václavu Havlovi:

Ve věci milosti pro Martina Odložila

Vzhledem k milosti udělené Martinu Odložilovi, který byl pravomocně odsouzen za smrt svého otce pana Josefa Odložila, považujeme za nutné upozornit na širší souvislosti tohoto případu. Jak vyplývá ze zpráv sdělovacích prostředků, tragédie nezačala až na inkriminované taneční zábavě, ale mnohem dříve a předcházelo jí dlouhodobé a “úspěšné” popouzení syna proti vlastnímu tátovi!

Tento společensky patologický jev se šíří jako nákaza a provází velké množství rozvodů a rozchodů rodičů nezletilých dětí. Zdá se, že se již stává společenskou normou, a to i zásluhou benevolence státních institucí – orgánů péče o děti, soudů, policie a státního zastupitelství. Popouzení dětí proti otci (v ojedinělých případech naopak proti matkám) přerůstá i ve vytvoření syndromu zavrženého rodiče, kdy je v dítěti vypěstována naprostá negace a nenávist.

Jiní “neznámí” zavrhovaní tátové jsou všude kolem nás a milost Martinu Odložilovi je signálem k dalšímu bezpráví páchanému nejen na nich, ale i na jejich dětech, které jsou tak poznamenávány na celý život. I když proti zvůli mocných je to málo, pozůstalým pana Josefa Odložila vyjadřujeme podporu.

Prezidenta republiky pak vyzýváme, aby nedevalvoval význam aboličního institutu jeho nadužíváním ve prospěch svých přátel a přátel těchto přátel.

Qui parcit nocentibus, innocentes punit – kdo šetří viníky, trestá nevinné…

Na závěr citujeme názor amerického psychologa R. A. Gardnera na podobné chování rodičů a popouzení proti tátovi, jaké údajně uplatňovala Čáslavská na svých dětech: „Motivace rodiče k popouzení proti tomu druhému vychází z destruktivních stránek lidské povahy. Ze msty, nenávisti, agrese, závisti, potřeby najít vnějšího nepřítele, uspokojení mocenských tužeb a potřeby naprosto vlastnit dušičku dítěte.“

A ještě další slova sester Josefa Odložila: “Když si nechá paní Čáslavská vysvětlit, co syndrom zavrženého rodiče může způsobit na dětech, možná přijde i na to, co vedlo syna Martina k tomu, že vztáhl ruku na vlastního otce… Paní V. Čáslavská je příkladem toho, že ani držitel mnoha olympijských medailí a poradce prezidenta není imunní vůči charakterovým vadám. V tomto a ve své výchově dětí by měla hledat příčiny rozpadu svého manželství a své osobní porážky…”

Paní Věra Čáslavská žila dlouho v ústraní a teprve před několika lety se zase zapojila do společenského a hlavně politického života. V rozhovoru, který poskytla MF Dnes, byla i otázka:

Politika už ovlivnila mnoho olympiád. Nejvíc asi tu v Mnichově 1972, kdy byli přímo v olympijské vesnici zastřeleni sportovci Izraele… (Paní Věra však neregovala na mnichovskou tragédii, zřejmě má něco proti Izraelcům, stejně jako proti Číňanům, jimž by nikdy netleskala a doma si vyvěšuje tibetskou vlajku. Proto chytrácky na otázku odpověděla:) “Nebo v Berlíně, kde Hitler už roztahoval sítě k vyvražďování Židů a americký olympijský výbor byl z jeho přítomnosti tak rozladěn, že odvolal ze štafety na 400 metrů dva své židovské závodníky. A náš národ na rozdíl od Američanů byl pyšný na svého závodníka, gymnastu Aloise Hudce, který svým unikátním rozporem střemhlav na kruzích dokázal Hitlera postavit do pozoru, aby si vyslechl československou hymnu…”

Proč jitřit staré rány? Na tuto stupidní otázku je hned několik soudných odpovědí; protože Josef Odložil byl jedním z nejlepších sportovců v historii československé atletiky a že je pořád spousta těch, jimž se tato děsivá rána ještě ani po devatenácti letech nezahojila a nikdy nezahojí. Mohla to být též tragická náhoda, krutá souhra okolností…? Ale též proto, že nesmrtelnost člověka je přímo úměrná lidské paměti. To říkám já, ovšem větší fištrón měl Sigmund Freud, co v překladu Jana Sládka napsal: “Podstatou nesmrtelnosti je láska mnoha neznámých lidí…” A jak tedy posoudit čin Martina Odložila? Že pouze způsobil smrt svého otce…? Nebo že měl za sebou sedmiletý trénink bojových umění, na prstech kovový boxer a že svého otce prostě zabil a je otcovrah? Dilema, které je na posouzení a svědomí každého z nás…

Inu, je možné se divit zahořklosti ženy, která místo toho, aby usínala na vavřínech, se potýká, a do konce svého života se bude potýkat, s tragickou nepřízní osudu…? Dny z 6. na 7. srpna 1993 pro ni jistě budou navždy jako těžká noční můra…

P.S.: V roce 1964 se Josefu Odložilovi podařilo na poslední chvíli vybojovat nominaci na OH v Tokiu. Tam všechny překvapil a přivezl stříbrnou olympijskou medaili z běhu na 1500 metrů. Porazil ho pouze fenomenální Peter Snell z Nového Zélandu. V roce 1965 Josef Odložil překonal světový rekord na 2000 metrů časem 5:01,1. Při mezistátním utkání s Francií vytvořil v roce 1966 nový československý rekord na 1500 m časem 3:37,6. Na olympijských hrách v Mexiku se opět probojoval do finále na 1500 metrů, kde skončil na 8. místě. Za své běžecké kariéry se stal 7x mistrem Československa, vedle olympijských úspěchů skončil druhý na Evropských halových hrách v roce 1967 (později Mistrovství Evropy v hale).

Byl držitelem či spoludržitelem 11 československých rekordů a 5 nejlepších výkonů na území Československa. Vystudoval FTVS UK, obor čeština – tělesná výchova. V roce 1977 obhájil rigorózní práci a získal doktorát filosofie na UK Praha za práci “Trénink vrcholových běžců na 800m”. Po skončení běžecké kariéry byl donucen z politických důvodů, podpis pod peticí “2000 slov”, opustit armádu. (2000 slov, úplný název: Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům a všem, byl jeden ze dvou nejvýznamnějších dokumentů Pražského jara.) Později působil v trenérské funkci ve Spartě Praha, v letech 1979 – 1981 jako trenér u Institutio National Del Deporte v Mexiku. Po roce 1989 byl rehabilitován, vrátil se do armády, v letech 1992-1993 byl velitelem Mírových sborů OSN v Iráku, kde působil až do své tragické smrti…

Převzato z OLSER.BLOG.IDNES.CZ

...

Facebook

Twitter

Linkedin

Whatsapp

Vk

Email

Print