Občané za svá práva v Praze, o. s.

Předseda sdružení, Ing. Karel Berka, na SEMINÁŘI zmínil zásadní problémy, které se týkají populační politiky v České republice. V roce 2011 připadlo na jednu ženu z hlediska porodnosti 1,29 dítěte, to je nejméně od třicetileté války. To znamená, že vymíráme. Přístup státu, že dovezeme emigranty z rozvojových zemí, je zcela pochybený. Jednak se zvyšuje zločinnost, a dále se nám vnucuje cizí kultura, která nemá s naší křesťanskou civilizací nic společného.

Konflikty v rodinách, které vychovávají děti, stát řeší ve prospěch rozvodového průmyslu (advokáti, psychologové, psychiatři, policie, státní zastupitelství, soudci a tzv. soudní znalci). Namísto toho, aby mediace byla jako první krok ke sblížení otce a matky ke společné výchově dětí, snaží se rozvodový průmysl postavit otce a matku proti sobě. Jako typický příklad uvádíme příjmy jednoho psychologa, který podle vlastní prezentace za poslední dobu vypracoval přes 600 „znaleckých posudků“, a to v průměru 3 posudky měsíčně. Za znalecký posudek se platí nejméně 20.000 Kč. V tomto případě tento psycholog má měsíční příjem 60.000 Kč, k tomu má ale vlastní klinickou praxi, poradenství atd. Znamená to, že za 600 posudků obdržel navíc ke svým běžným příjmům přes 12.000.000 Kč.

K tomu přistupují odměny advokátům, které několikanásobně ještě překračují odměny znalcům. Tento rozvodový průmysl nikdy nepřipustí, aby se vytvářelo v České republice prostředí na podporu populace a zdárné výchovy dětí.

S tím plně souvisí i stávající systém stanovení výživného, který se v naprosté většině týká otců. Matkám jsou totiž po rozvodu svěřeny děti ve více jak 90 % případů.

Před rokem 1989 byla při rozvodu stanovená u soudu jasná pravidla. Výživné se určilo otci podle přesných tabulek z čistého platu. Většinou matce zůstaly děti a byt a otec si vzal auto a odjel si shánět nové ubytování. Vůči dětem při výchově otec a matka spolupracovali. Také naprostá většina dětí z rozvedených manželství byla řádně vychována.

Situace ve společné výchově rozvedených rodičů se dramaticky změnila po roce 1990. Výživné stanovuje soudce pouze na základě vlastní úvahy. Za základ pro výpočet výživného se nebere skutečný čistý příjem, ale „virtuální realita“. Kdyby (nezaměstnaný) otec chtěl pracovat, mohl by si ve svém oboru vydělat tolik a tolik. A z této virtuální částky se stanoví výše výživného. Takže otec v první fázi je předmětem exekuce, a v dalším kroku je zavřen do „vězení pro dlužníky“. To bylo zrušeno v Anglii již v 19. století, ale v „demokratické“ České republice tvoří až třetinu všech odsouzených otcové, kteří neměli na zaplacení výživného, stanoveného podle volné úvahy soudce.

Typickým příkladem soudcovské nezávislosti na zákonech, ale i na základních ekonomických principech je příklad otce, u kterého si soudkyně v Praze 10 „spletla“ výnosy, uvedené v jeho daňovém přiznání, se ziskem. Zatímco výnosy činily 20.000 Kč měsíčně, skutečný příjem otce podle zisku byl 7.000 Kč měsíčně. Soudkyně ale stanovila výši výživného z částky 20.000 Kč. Nebohý otec je proto již v exekučním řízení a na nejlepší cestě jít do vězení pro dlužníky. Odvolací soud tento ekonomický zločin potvrdil a na oprávněnou stížnost otce odpověděl, že nesmí přezkoumávat obsah soudního rozhodnutí (i když je ekonomicky nesmyslný).

Další závažnou skutečností je, že podle Ústavy má občan volební právo od 18 let. Když má občan volební právo, musí se také samostatně živit, a nikoli parazitovat na svých rodičích a nechat se od nich vydržovat pod záminkou „přípravy na budoucí povolání“. Ve skutečně demokratických zemích, např. v USA, kde je demokratický systém již více jak 225 let, je vyživovací povinnost rodičů pouze do 16 let dítěte. Potom je to již dávka dobrovolná. Pokud chce student studovat na vysoké škole, nechť se snaží vylepšit si svojí finanční situaci získáním prospěchového stipendia. V České republice, namísto toho, aby studenti se snažili vynikajícím studiem získat prospěchové stipendium, zažalují otce o zvýšení výživného. A když otec na zvýšení výživného nemá, skončí ve vězení. Navíc, podle oficiálního výkladu v nejserioznějších novinách, Mladé frontě DNES, není stanovena horní věková hranice dítěte, po kterou mu musí otec platit výživné. Takže pokud bude dítě studovat na různých školách a připravovat se na budoucí povolání, tak mu musí otec platit výživné až do důchodu. Ale do důchodu svých vlastních dětí.

Proto navrhujeme, aby se výživné v České republice platilo do doby zletilosti, to je 18 let věku dítěte. Nad 18 let plnoletého občana bude výživné dávkou dobrovolnou. To znamená, chovej se k rodičům dobře, a rodiče ti jistě rádi přispějí na tvé studium. A v prvé řadě získej prospěchové stipendium. Takto totiž studovali nejpřednější osobnosti našeho národa, jak pan Hlávka, zakladatel Hlávkovy nadace, tak pan Zídek, architekt Národního divadla. Kdybyste ve své době řekli panu Hlávkovi nebo panu Zídkovi, aby žalovali u soudu svoje otce, že jim posílá málo peněz na studia, byly byste od nich považováni za blázny. Ale taková je bohužel současná právní úprava.

Ještě je třeba si zmínit o většině případů, kdy z manželství s dětmi odejde manželka, tj. matka dětí. V naprosté většině mají matky několikaletý náskok v rozvodových jednáních. Muži – otcové jsou při začátku rozvodů naprostí analfabeti, pokud se týká legislativy a soudní praxe. Teprve po rozsudku, a mnohdy až po odvolacím rozsudku, zjistí, jak byli vlastně podvedeni.

Vrcholem státního útoku na otce je potom manuál pro učitele „Škola a děti vystavené domácímu násilí“ kde je již v úvodu na str. 5 uvedeno: „Bohužel v rodinách, kde k násilí dochází, jsou děti svědky násilí v 95 procentech případů, fyzicky na ně útočí 40 – 60 % násilných otců.“ Ve skutečnosti na děti neútočí vlastní otcové, ale zejména při sexuálním zneužití dětí v rodině se jedná o nevlastní otce. Nejprve matka odežene otce svých vlastních dětí, a pak souhlasí i s násilím nevlastního otce na svém dítěti – viz článek OTČÍM Z KLADNA SI Z OSMILETÉHO CHLAPCE UDĚLAL OTROKA NA STAVBĚ, PŮJDE DO VĚZENÍ. Nejotřesnější je to, že otčím mučil dítě se souhlasem matky, kterou ovšem soud vůbec nepotrestal. Ale v manuálu pro učitele je otčím = otec, namísto toho, aby bylo výslovně uvedeno, že se jedná o nevlastního otce. Je nutno ještě uvést, že tuto příručku pro učitele, nenávistnou k vlastním otcům dítěte, vydalo ROSA, centrum pro týrané a osamělé ženy v rámci projektu prevence kriminality za podpory Magistrátu hl. m. Prahy.

Právě na základě takovýchto názorů a publikací, vydávaných za peníze daňových poplatníků, potom soudy vydávají svoje rozsudky.

Závěr:

Je nutno od základů změnit současnou protipopulační politiku českého státu. Příkladem může být daňová asignace, při které by děti měly možnost ze svého pojištění dávat až 100 % na důchod svým rodičům. Tím by jednak měly dívky a ženy vlastní zájem na tom, mít děti. Dále by se odstranila vrcholná nemravnost, že děti matek, které mají malé důchody (protože vychovávaly děti), tyto děti živí v důchodu cizí ženy, které vůbec děti neměly, ale přitom mají v současnosti daleko vyšší důchody než matky. Bezdětné ženy si přece mohou dávat svoje vysoké příjmy do soukromých penzijních fondů a nikoli zneužívat mezigenerační solidaritu ve státním penzijním pojištění.

Dále vrcholní státní úředníci dali hlavu do písku, přesně jako pštrosové, před faktem, že 45 % prostitutek (tj. skoro polovina) tvoří matky – samoživitelky (viz článek MATKY V NOUZI ČASTO SAHAJÍ K PROSTITUCI). Některé z důvodů, proč jim otcové nemohou mnohdy platit výživné, jsme uvedli výše. Ale nikoho nezajímá, jaký je citový život dětí, u nichž v bytě se střídají partneři jejich maminek jak na běžícím pásu. Co z takových dětí asi vyroste – domníváte se, že z nich budou vzorní otcové rodin či manželky věrné manželovi na celý život?