Martina Učňová
Praha – Více než polovina českých manželství končí rozvodem. Děti pak v drtivé většině případů končí v péči matky a otcům je soudně vyměřeno výživné. Pokud ale rodič neplatí, dostává se druhý rodič samoživitel často do finančních problémů. ČSSD navrhuje, aby dlužnou částku zaplatil stát a následně peníze vymáhal po neplatiči. Ne všem se ale takový návrh líbí.
Podle Jaroslava Foldyny z ČSSD nejde primárně o to trestat neplatiče. „Chceme jen pomoci. Nedopusťme to, aby děti neměly ani peníze na svačinu,” obhajoval politik návrh. To se ale nelíbí Lence Kohoutovéz ODS.
„Jsou to jen populistické řeči. Kdo by pak vymáhal peníze? Kdo by za to zodpovídal? Lepším řešením je zajistit větší vymahatelnost práva,” uvedla v pořadu Máte slovo Kohoutová. „Pokud bychom neplatiče zavírali, ztratili by práci a pak by nemohli už vůbec platit. Řešením by byly alternativní tresty,” dodala odpůrkyně návrhu.
Pokud by návrh sociálních demokratů prošel, stát by ročně přispíval 170 tisícům dětí celkovou částkou sedm miliard. Peníze by pak následně vymáhal na rodičích neplatičích. Už teď je ale podle Foldyny jasné, že by se státu nevrátila celá částka. „V nevymahatelných případech by se ty peníze staly jakousi dávkou v hmotné nouzi,” připustil poslanec ČSSD.
Podle Lucie Asenové, matky samoživitelky, by taková podpora od státu velmi pomohla. „Bývalý manžel mi neplatí. Můžu sice podat exekuční příkaz, ale nemám ani čas běhat po úřadech, ani peníze, abych exekutorovi zaplatila,” popisovala situaci Asenová, podle které by pomohlo třeba i daňové zvýhodnění rodičů samoživitelů.
Rozvedený otec a platitel výživného Aleš Hodina má ale jiný názor. „ČSSD se snaží podporovat svoje voličky samoživitelky. Řeší následek, ale neřeší příčinu. Řešením všeho by byla střídavá péče, kterou naše soudy ale téměř neuznávají,” myslí si Hodina, podle kterého by pak oba rodiče platili stejně, a nemuselo by se vůbec řešit výživné.
Někteří diváci si myslí, že problém je často v chování matek. „Pokud otec ztratí kontakt s dítětem, matka ho otci ani nepůjčí, otec časem ztratí motivaci platit. Svoje dítě jsem neviděl šest let. Dva roky se soudím. Peníze jsem utratil za advokáty a na výživné už prostě nemám,” popisoval rozhořčeně divák svoji situaci.
Podle bojovníka za práv otců Hodiny je to klasický případ z praxe. „Otec má často sloužit jako chodící peněženka. Plať a na dítě zapomeň, to je běžná realita,” myslí si Hodina, který je velkým zastáncem střídavé péče.
Velká debata se pak strhla o vyměřování výše výživného. „Pokud můj bývalý vydělává zhruba sto tisíc měsíčně, ale na naše tříleté dítě platí jen tři tisíce, je to absurdní,” rozčilovala se divačka. „Je třeba se dívat také na to, kolik dítě skutečně spotřebuje. Pokud by z těch sto tisíc bylo vyměřeno výživné třeba patnáct tisíc, měl by mít otec právo platit třeba jen pět a zbytek dítěti odkládat a spořit,” oponoval rozvedený otec Luboš Meszner, kterému se nelíbí, že by z takového výživného mohla matka dítěti odebírat peníze pro vlastní potřebu.
Zda návrh ČSSD projde, zatím není jisté. „Budeme bojovat za to, aby byly stanoveny tabulky pro výpočet výživného, aby každý hned věděl, kolik bude platit, a nedostal se tak do dluhové pasti. Určíme výši minimálního výživného a zavedeme NÁHRADNÍ VÝŽIVNÉ,” slíbil nakonec divákům poslanec ČSSD Foldyna.
Převzato ze serveru EUROZPRÁVY.CZ
Záznam pořadu: MÁTE SLOVO
10. 3. 2014 at 23:11
Dobrý den, rovněž jsem na tento pořad koukla, byť jej považuji za zcela pod úroveň všeho, stejně jako tomu by kdysi na TV NOVA kotel, nicméně toto téma se mne osobně dotýká. Fakt je ten, že pánové (všechna čest), že do té jámy lvové šli si myslím, že neměli možná úplně správně nabito. Sám hradím více jak desetitisícové výživné na jedno dítě a pokud se náhodou byť o den opozdím mám na krku soudní exekuci na plat, která než je zažehnána tak uplyne půl roku, ale zaměstnavatel mi musí blokovat část mzdy a já ještě ze zbytku platit další výživné….to vše jsem už ustál a dva krát, stejně tak několik dalších návrhů na omezení styku z důvodu vymyšleného obvinění z týrání dítěte a jiných výmyslů, které se vždy nakonec nepotvrdily. Nicméně dojíždění k soudům, sociálním úřadům, psychologům a úhrada za právníka mne už stála další nemalé peníze a to určitě stálo i protistranu – nakonec je mi řečeno, že bych měl ještě pro dítě vést zvláštní spoření a pravidelně na něj přispívat na její budoucnost, proč ne! Pro své dítě položím i život, ale kde je sakra nějaká spravedlnost, já musím, musím, musím….matka může, může, může ikdyž má také své povinnosti, minimální informační a ani těch není schopna.
10. 3. 2014 at 23:26
…ještě několik doplnění z praxe co mám i od jiných otců….
1, soud absolutně nebere na vědomí výdaje otce, například banky, pokud si schvalujete hypotéku a máte pohyblivý plat, tak nikdy nepočítají s pohyblivou složku, jelikož vědí, že ji mít nemusíte…soud, ten bere příjem jakýkoliv a v jakékoliv výši a každou korunu.
2, nejhorší trojice při soudním řízení je když je soudkyně ŽENA, sociální odbor ŽENA a samozřejmě právnička protistrany ŽENA, ono ty ženy nějak emociálně automaticky se sebou cítí…a nedej bůh za malou divadelní scénku matky, která ze sebe udělá toho největšího chudáčka a k tomu dokáže vytlačit i nějakou tu slzu…
3, no a co když už v dlouhodobém boji to nakonec vypadá, že by byla naděje na to, že by matce byla odebrána z péče a dítě samo to chce? musíte splnit podmínek jak na olympiádu, ale vzhledem k tomu, že už jste tak zmožen a ze všeho otráven, že to radši vzdáte…protože to nejhorší Vás teprve čeká, výslechy Vás, dítěte, učitelek, kamarádů a kamarádek a snad každého, kdo se z dítětem kdy sešel…
4, celou dobu slyšíte o prvotním zájmu pro dítě, ale když náhodou něco chcete co samo dítě chce tak je jim vštěpováno, že to nejde, protože je to tak jak nařídil soud a tak to musí být……a když s lítostí oznamujete dítěti, že toči ono s Vámi nemůže, tak najednou vyhrkne “tak já to řeku mamce, ona to dá k soudu a to půjde ne?” má tohle 6-ti leté dítě ze své hlavy?
11. 3. 2014 at 8:57
Když jde odpovědný rodič k nejvyššímu opatrovnickému feministickému procesu,musí počítat s tím,že jde proti čtyrem soudkyním (socialistická soudkyně v advokacii) , a státní metodické(vavrušová,dobrušová,šillarová) OSPOD a Majitelce dítěte(vyprodukované předcházejícími)-Takže spravedlivě 1:6.
11. 3. 2014 at 12:38
Al: ptáš se “kde je sakra nějaká spravedlnost ?”. Ono prostě platí známé rčení, že k soudu si nechodíš pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Než jsem se začal soudit o moje děti, nedovoleně a protiprávně zadržované v cizině, tak jsem věřil, že když se obrátím na soud, tak bude sjednána spravedlnost. Věřil jsem, že od toho tu jsou soudy. Ale z tohoto omylu jsem již zcela vystřízlivěl. Asi stejně jako spousta otců. Když jsem se začal soudit, říkal jsem si “můj případ je přece jasný a pokud jiní otcové neuspěli, musela být nějaká chyba na jejich straně”. Teď už vím, že chyba není na straně nás otců, ale chyba je na straně špatného systému.
11. 3. 2014 at 15:06
stačilo mě vidět 5 minut pořadu a byl jem velice přesvědčen o tom že matky chtějí jen peníze od otců a hlavně co nejvíc.Ať otec nemá nic a jen maká co mu síly stačí.
11. 3. 2014 at 15:12
Teď mám rozsudek od jednoho tatínka – návrh na předběžko na rozšíření styku po změně poměrů z důvodu, že si zajistil bydlení po vyhazovu od matky a udělal dva všední dny v týdnu čas na péči. Součástí návrhu odkaz na judikát ÚS, že cílem předběžka je zajistit co nejširší styk s rodičem, který nemá dítě v péči. Rozhodnutí, zamítá se, protože účelem předběžka je zajištění nezbytného styku a to je již splněno. Tak jsem si říkal, no dobrá, okresní soudkyně svévolně ignoruje závazný judikát, tak to zkusíme na kraj. No a jak to dopadlo, je asi jasné, potvrzeno, okres má pravdu. Ta bohorovnost v porušování Ústavy a okatém a vědomém ignorování judikátů je neskutečná. Doporučuji pozornosti §13 občana, kdy odchýlení se od judikátu musí být přesvědčivě vysvětleno. Ve své kauze jsem si dnes podle tohoto paragrafu vyžádal vysvětlení od okresního soudu, proč rozhodl v protikladu hned se čtyřmi judikáty, tak jsem zvědav, jak to zafunguje a jestli to bude použitelné pro odvolání.
11. 3. 2014 at 15:28
V otázce výživného považuju za dost děsivou praxi potvrzovanou i Ústavním soudem, že dokud má povinný co prodávat (včetně střechy nad hlavou), má platit. Právo dítěte na výživné je považováno za silnější než právo vlastnit majetek, což by člověk i pochopil u nezbytné výživy, ale už se to hůř chápe v situaci, kdy výživné přesahuje tu nezbytnost. Takže institut minimálního výživného by asi nebyl špatný, pokud by zároveň s tím bylo automatické při změně poměrů toto minimální výživné okamžitě nastavit do rozhodnutí ve věci.
Pak mi přijde, že by měla být rozlišena částka na výživu dítěte a výživné přesouvané k druhému rodiči podle podílu péče. To by umožňovalo konečně naplnit zákon v tom, že soud má určit každému rodiči, jak se bude podílet na výživě, tudíž by oba rodiče měli ze své částky na výživu dítěte přeposílat část adekvátní podlílům péče druhému rodiči.
11. 3. 2014 at 22:24
Vy otcové jste divní tvorové. Proč by měl každý rodič platit výživné a pak tento příjem rozdělovat podle rozsahu péče jsem dnes vysvětloval jednomu rozvedenému otci a ten mě s tím poslal k šípku, že tím chci zakonzervovat výlučnou péči matkou.
Možná by tedy bylo dobré, se všichni někde sejít, tam si dát vzájemně pár facek a třeba by nám to pomohlo se domluvit na jednotném názoru.
11. 3. 2014 at 22:35
Institut minimálního výživného v úvahách socanů je úplně něco jiného. Jde o výživné bez ohledu na skutečnost, že otec nemá ani korunu příjmu.
12. 3. 2014 at 8:27
Ano, v tom je dost prostoru pro osvětu, protože dost často jsou i dobré myšlenky zatracovány díky nepochopení.
Ohledně minimálního výživného – pokud by s dítětem ten otec bez příjmu žil, taky by mu musel nějak potravu a střechu nad hlavou zajistit. Tam je potřeba hledat propojení institutu minimálního výživného se sociální podporou.