Eva Valerie Maxová
Podle ministerstva práce a sociálních věcí rodí české ženy málo dětí. Ministryně Marksová hodlá porodnost v naší zemi zvednout velmi zajímavých návrhem v oblasti asistované reprodukce, tj.umělého oplodnění.
Myslet si, že ministerstvo práce a sociálních věcí je bojovník za fungování tradiční české rodiny, kterou tvoří otec, tedy muž, a matka, tedy žena, společně po zralé úvaze vychovávající své děti, je jeden velký omyl. MPSV je něco jako zdivočelá perlorodka, vypouštějící nad hladinu většinou samé nepotřebné perly. Příčina?
Paní ministryně Marksová Tominová se pokládá za velkého odborníka v celé řadě oblastí, včetně demografie, medicíny, sociologie rodiny a rodičovství. I proto při MPSV působí expertní komise, která připravuje nově koncepci rodinné politiky v naší zemi.
Pokud byste čekali něco pozitivního, budete zklamáni. Obecně vzato namísto toho, aby rodiny byly systémem podporovány a vyzdvihovány, dochází k jejich stále častějším kolizim a začínají převažovat nesezdaná soužití, obohacená dětmi, jejichž máma se jmenuje jinak než táta, který často s lehkostí z takové rodiny odchází i proto, že není úředně s ženou spjat jako její manžel, tudíž co.
Praví muži jsou na ústupu a dřívější muži – otcové, ony hlavy rodin, jsou hnáni do kouta všemi těmi feministickými dračicemi, teoriemi o přínosnosti a snad i správnosti rodičovství leseb a gayů, stejně jako perverzním poukazováním na transgenderové nesprávnosti v roli muže, dříve chlapce, a ženy, tedy dívky.
Kdo má vlastně právo mluvit do chodu dnešních rodin, do života současných mužů a žen? Pokud kardinál Duka vystupuje pro zákaz interupcí jako ochraně nenarozeného života, bez přihlédnutí k tomu, z jakého důvodu dotyčná žena musí interupcí ukončit, je to správně? Pokud experti z MPSV hodlají zvýšit porodnost prostřednictvím asistované reprodukce, je to správně? Prý na nátlak lidskoprávních organizací, že o ženině těle nesmí rozhodovat muž.
Ještě před deseti lety návrh ministra zdravotnictví Julínka, aby o umělém oplodnění mohly rozhodovat samotné ženy bez souhlasu svého partnera, pro nesouhlas lidovců ve sněmovně neprošel, nicméně teď po deseti letech se objevuje znovu. Protože jsme v tomhle ohledu prý málo evropští a asi i proto, že počet umělých oplodnění v ČR se rok od roku navyšuje. Aby ne, když je to lukrativní byznys, na němž vydělává jako majitel jednoho z center mimo jiné i ministr financí Babiš.
Podle expertů by české neplodné ženy, které hodlají podstoupit umělé oplodnění, měly mít právo se rozhodnout samy, tj. souhlas jejich partnera by nebyl potřebný.
Neplodným ženám hodlá ministerstvo vyjít vstříc i dalším ústupkem ohledně zvýšení věku žadatelky z 39 na 43 let pro plné hrazení tří oplodňujících cyklů pojišťovnami. Tak moc mu záleží na zvýšení porodnosti v ČR. Nezavání to spíš tlakem lobbistů placených ze strany majitelů těchto honosných repro klinik?!
Na mateřství žen prvorodiček po čtyřicátém roce věku mám svůj názor a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Sama jich znám několik, včetně těch uměle oplodněných.
Většina těchto žen dlouhé roky upřednostnostňovala kariéru před mateřstvím, soutěžila v genderových žebříčcích s muži, dokazovala si, že zvládne úplně všechno, ovšem kolem čtyřicítky zjistila, že sama sebe neoplodní, tudíž najednou je muž třeba, no a když to nejde klasicky, protože organismus dvacítky a čtyřicítky je přece jen jinde, tak hup na kliniku a to by bylo, aby za ty love nebylo. Dítě přece patří k ženě, natož úspěšné! Tak kliniko, zařiď to!
To, co by dříve přirozenou cestou nešlo, protože příroda to, co řídí, dobře řídí, je dnes díky biomedicínským postupům a obrovským financím na reprodukčních klinikách realizováno a “zkumavkové” děti se tak běžně rodí čtyřicetiletým matkám, které jsou v období puberty svých “drahých” potomků ženami jdoucími do klimateria, tj. ženami po padesátce, které si dříve začínaly užívat rolí babiček. A to je špatně, přesto se to všechno děje a je to možné.
Není co závidět rodičům mezi padesáti a šedesáti, dohadujícícím se s pubertálním synem či dcerou, není co závidět ani teenagerům, kteří mají omezující a ochranitelské rodiče v tomto věku, tj. přes padesát. Každá mince má svůj rub a líc. Nikde není záruka, že spolu otec a matka zůstanou, že zvládnou fyzicky i psychicky to, co zvládali ve výchově dětí dřív otcové a matky do třiceti a kolem třiceti let.
Snad by dnes mohlo být jistým uklidněním to, že z centra asistované reprodukce odcházejí muž a žena, tedy budoucí otec a matka, alespoň v souhlasu a jednotě v tom, že jejich potomek bude počat právě některým ze způsobů umělého oplodnění.
Pár důležitých faktů:
Právní úprava asistované reprodukce v ČR platná od 1.6.2006 je dnes vymezena zákonem č.227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech.
Asistovanou reprodukci mohou provádět zdravotnická zařízení na základě souhlasu uděleného ministerstvem zdravotnictví.
Zákon definuje asistovanou reprodukci jako postupy a metody, při kterých dochází k manipulaci se zárodečnými buňkami nebo s embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem léčby neplodnosti ženy nebo muže.
Těmito postupy a metodami jsou:
a) odběr zárodečných buněk
b) umělé oplodnění ženy, a to
1. oplození vajíčka spermií mimo tělo ženy
2. přenos embrya do pohlavních orgánů ženy
3. zavedení zárodečných buněk do pohlavních orgánů ženy.
Asistovanou reprodukci lze provést na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří hodlají léčbu podstoupit, jestliže je ze zdravotních důvodů málo pravděpodobné nebo zcela vyloučené, aby žena otěhotněla přirozeným způsobem, nebo jestliže existuje prokazatelné riziko přenosu geneticky podmíněných nemocí nebo vad.
Tato žádost musí obsahovat souhlas muže s provedením umělého oplodnění ženy, který musí být opakovaně vysloven před každým umělým oplodněním ženy. Současná legislativa umožňuje, aby asistovaná reprodukce byla poskytovaná i nesezdaným párům.
Z nějakého důvodu tedy v roce 2006 bylo nutné a stále platí, aby s umělým oplodněním souhlasil muž, který zde po boku ženy vystupuje jako partner s výhledem na roli otce. Před deseti lety tehdejší ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí předpokládala, že dítě ze “zkumavky”, k jehož narození vedla nelehká cest, bude mít oba – souhlasící – rodiče.
Sociálnědemokratická ministryně Marksová, neomarxistická inovátorka, dnes přichází s objevnou myšlenkou, že k navýšení porodnosti v českých zemích pomůže to, když se neplodné ženy nechají uměle oplodnit bez souhlasů svých partnerů, protože, jak Marksová řekla: “…my tady bojujeme o právo každé ženy, která chce mít dítě, aby ho mít mohla…”
Takhle ale přece problém s klesající porodností nestojí. Ad absurdum, to si také každá jiná zdravá žena může pořídit dítě klidně náhodným pohlavním stykem s mužem, který si chce jen užít, nebo otěhotnět jakýmkoli jiným způsobem, vedoucím k zisku oplodňující mužovy spermie. Mužů ochotných k fast sexu je pořád dost. Ale co pak?
Co řekne matka dítěti, až se jí bude ptát, kde je jeho táta?
Tvrzení Marksové: “Chceme, aby ženy v České republice mohly podstoupit umělé oplodnění, aniž by musely mít souhlas nějakého mužského partnera. Toto není nic inovativního. Platí to v řadě evropských zemí. Každou ženu, která se rozhodne mít dítě, bychom měli podpořit,” je pro budoucnost dnešních českých rodin velmi nebezpečné.
A závěr?
Umělé oplodnění není něco, jako když si žena skočí ke kadeřníkovi, je to fyzicky, psychicky, ale i finančně náročný proces, který podstupují zatím muž a žena v páru a který je často velkou zkouškou pevnosti jejich vztahu. Každé dítě, nehledě na propagaci transgenderfeministických šílenců, potřebuje otce i matku. I dnešní nárůst naoko fungujících domácností samoživitelek postupem času ukazuje, že zde dítěti otec citelně chybí.
Říká se tomu mužský a ženský vzor a nehledě na inovátorské destruktivní neomarxistické vlny je a bude pořád platný. Muž jako otec a žena jako matka, dvojice milujících se lidí, kteří z lásky počali své dítě. A dítě z lásky je dítě chtěné a toužebně očekáváné oběma rodiči, tedy mužem – otcem a ženou – matkou.
Žádný muž jako budoucí otec dítěte nemůže být obejit, podveden a postaven matkou před hotovou věc. Žádné dítě nemůže být z rozhodnutí sobecké, v tomto případě navíc šíleným ministerstvem podporované matky, připraveno o lásku svého otce.
Jelikož dítě nemůže a nesmí být matkou za podpory příslušné legislativy už už před svým narozením pasováno do role podvedeným otcem nechtěného jedince, na kterého ale následně otec bude muset platit výživné!
Vyhlášení ministryně Marksové, že je třeba, aby ženy v České republice mohly podstoupit umělé oplodnění, aniž by musely mít souhlas nějakého mužského partnera, je unáhlené, nesmyslné a zavádějící.
Další doklad toho, že skutečný zájem na posílení a podpoře fungujících tradičních rodin, v nichž budou zdravě vychovávány naše děti, stávající ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodně nemá.
Převzato z EVAVALERIEMAXOVA.BLOG.IDNES.CZ
11. 7. 2016 at 4:21
Tak i se tremi jmeny se da psat neomezene, to je povzbuzujici.
No a navrhholky z nasi socialisticke skolky je jasna Sexmise asi na 5, kdyz by scenar byl 10.
Tam byla nacelnice vlastne taky takovej nacelnik reprodukcni kliniky, nezaskodi si film obcas pripomenout,dokud nepodleha cenzure.
11. 7. 2016 at 7:15
Ona měla být ministriní zemědělství, protože rozumí kravinám a prasárnám.
11. 7. 2016 at 10:12
V tomhle jsem navysost liberalni. Chce zena dite mimo manzelstvi? Proc ne, at se necha oplodnit spermatem anonymniho darce, souhlasem zadneho partnera bych to nepodminoval, pouze jasne uvedl do rodneho listu, aby nemohla otcovstvi na pripadneho nevedomeho partnera “hazet”.
Chce ho v manzelstvi a klasicky se nedari? At se necha SE SOUHLASEM manzela oplodnit bud spermatem jeho, nebo darce, jak se dohodnou. Dite je v manzelstvi natolik zavazna vec, ze pokud je pocinane vedome, musi o ni rozhodovat oba.
11. 7. 2016 at 10:39
Také bych se zachovala asi liberálně a nenařizovala nesezdaným ženám shánět imaginárního partnera pro podpis, který poté bude figurovat pouze v rodném listu a mít celýživot strach, že matka dítěte na něm začne vymáhat výživné. A zvýšení věku – to je každého věc. Schopnost otěhotnění (i umělého) s každým rokem po 36-ti letech rapidně klesá. A nemyslete si, že plné hrazení 3 cyklů, je plně hrazené. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že pokud je opravdu problém, tak se za jeden cyklus doplácí tak cca 25 – 35 tisíc korun. Takže je to jen o penězích. Jo a i 45 letá matka (a samo i otec), mohou být podstatně lepšími rodiči, než pětadvacítka, co nedělá nic jiného, než brouzdá po netu. Takže proč odsuzovat? Proč zakazovat? Proč podmiňovat? Jo, ale porodnost to určitě nezvýší, to je snad jasné každému (i když, jak vyplývá z článku, tak asi krom paní ministryně)
11. 7. 2016 at 11:03
Tzv. liberální přístup znamená jen vyhovění choutkám ženy po dítěti, ale to je doslova “vyrobeno” a přivedeno na svět ve stavu, že je od počátku připravené o otce. Jsem naopak pro povinné uvádění otce (samozřejmě skutečného, což lze dnes snadno ověřit) do rodného listu.
11. 7. 2016 at 11:47
Samozřejmě jde o právo dítěte na péči a výchovu rodičů a na takových příkladech, jako je návrh Marxové a diskusí pod článkem o návrhu je jasně vidět, jak za ta léta neplnění tohoto práva se až na jedince nikdo nad tímto právem nepozastavuje a všichni řeší předhozenou kost-právo nepřiznaného Hermafrodita.
11. 7. 2016 at 16:53
Krásně neschopná je ta Marksová. Místo přemýšlení nad tím, proč vlastně nejsou pro lidi děti žádoucí a rozboru problému zneužívá situace k trapnému pokusu o prosazení ideálů jí podobných.
Jenže aby vymyslela něco smysluplného, co by podpořilo funkční rodinu, musela by začít tvrdě pracovat, což se jí nechce. A populistická gesta jsou tak jednoduchá…
Je škoda, že ve jménu nemá ono “X”, ale i bez něj je příslovečné. Snad ji v příštím volebním období vymění za někoho lepšího.
12. 7. 2016 at 0:58
Tu hnusnou fotku si střídavka.cz mohla odpustit. Člověku se z ní dělá nevolno.
13. 7. 2016 at 22:42
Má-li dítě ústavní právo na to znát své rodiče a právo na jejich péči, pak anonymní oplodnění je systémové porušování ústavních práv těchto dětí a jako takové by mělo být nezákonné a trestné. Nelze uspokojit potřebu ženy tím, že se pošlape ústavní právo dítěte. Jelikož zde není hierarchie ústavních prav, pak je to otevření cesty k tomu, aby pro uspokojení potřeb pedofilů bylo uzákoněno sexuální zneužívání dětí. Prosazování anonymního oplodňování je pohrdání pokorou vůči lidskému osudu a výrazem nadutosti, nezodpovědnosti západní civilizace.
15. 7. 2016 at 2:39
Zde se upřednostňuje zájem ženy “mít (nějaké) dítě” před zájmem dítěte mít oba rodiče. Podobné upřednostňování zájmu ženy vidíme i v opatrovnických sporech, tam se navíc věrolomně označuje za “naplňování zájmu dítěte”.