RNDr. Pavel Rusý
Občanský zákoník řeší otázku mateřství a otcovství zcela odlišně. Na úpravu mateřství postačuje jediné ustanovení: „Matkou dítěte je žena, která je porodila“. Zato otázce otcovství zákon věnuje 150krát větší prostor v 18 paragrafech. Věda a genetika ale pokročily natolik, že se určení otcovství z lékařského a právního hlediska dostává do kolize. To otevírá zcela nové pohledy na nemravné jednání, které bývalo dříve navěky skryto díky nejistotě otcovství.
Jednou z takových otázek je problematika dětí, kukaček. Žena, manželka, zplodí dítě s jiným mužem než manželem, kterého nechá v domnění, že dítě je jeho.
Takové jednání způsobí, že dítě nemá naplněno právo na znalost biologického otce, právo na jeho péči a rovněž právo na výživu od něj. Jde tedy o velmi intenzivní zásah do základních práv dítěte. Jde samozřejmě i o zásah do práv manžela, právního otce, a to jak do práva na rodinný život, tak do práv majetkových (plní vyživovací povinnost za biologického otce).
Naproti tomu biologický otec ušetří hromadu peněz, které by jinak musel na výživu vynaložit, tedy mu vzniká značný majetkový prospěch.
Pokud bychom odhlédli od právní definice otce, pak takové jednání matky a biologického otce naplňuje znaky trestného činu podvodu (způsobení majetkového prospěchu uvedením v omyl), trestného činu poškození cizích práv (újmu na právech uvedením v omyl) a trestného činu zanedbání povinné výživy (biologický otec neplní vyživovací povinnost vůči dítěti).
Beztrestnost takového jednání je výsměchem tisícům otců, kteří jsou trestně stíháni za neplnění vyživovací povinnosti v řádu tisícikorun. Dochází k situacím, kdy podvedení manželé musí nadále pod hrozbou exekuce a uvěznění vyživovací povinnost na cizí dítě plnit, a to i v případě, pokud by se původní biologická rodina sloučila a manžela ze života dětí úplně vyloučila (což s pomocí našich opatrovnických soudů není tak nemožné).
Ústavní soud se musel vypořádat s tímto velkým dilematem, kdy právo popírá morálku. Řešil případ, kdy se biologičtí rodiče na podvodu na manžela předem smluvili, po mnoha letech vyšla pravda najevo a manžel, matrikový nebiologický otec, podal na biologické rodiče trestní oznámení k ochraně své a dětí. Orgány činné v trestním řízení se tím vůbec nezabývaly, pouze prohlásily, že se nejedná o trestný čin. Podvedený manžel nyní čelí exekuci, když matka, která se tohoto nemravného jednání dopustila, vymáhá výživné na něm místo na biologickém otci.
Ve svém usnesení II. ÚS 1318/16 formuloval stanovisko, že pokud by stěžovatelé měli oprávněně žádat vyšetření jimi popsané situace, pak jim takový právní nárok vzniká jen ve zcela zásadních lidskoprávních situacích. Vědomé zatajení biologického otce dětem, upření jim ústavního práva na jeho péči a práva na výživu od něj a pokračující finanční těžení z příjmu podvedeného manžela Ústavní soud zjevně za zcela zásadní lidskoprávní situaci nepovažuje, vždyť pachatelé zničili život pouze dětem a právnímu otci.
Český ústavní soud tak strká hlavu do písku jako pštros před těmito morálními selháními manželek usazujících manželům domů kukačky. Přitom německý ústavní soud už odvahu našel a již před rokem uložil zákonodárcům tyto situace řešit. Společné oběma soudům je ale to, že „kukačky“ vnímají jako problém obelhaných otců, ale nikoliv podvedených a o výživu biologického otce okradených dětí.
Psáno pro deník Právo, vyšlo 15. 9. 2016, titulek Právo
23. 9. 2016 at 18:16
k prokázání tr. činu podvodu musí být prokázán úmysl. Což je složité. Pokud to matka sama nepřizná. Pokud jen neví, kdo je otec, pak je věc spornější. Problém je,že Ústavní soud zjevně neřešil ani situaci, kdy úmysl byl prokázán.
23. 9. 2016 at 18:59
Ferminovi – proč celoplošné poporodní testování? Nestačí podezřívající manžel, kterému se nezdá jeho domnělé dítě? Půjde s dítětem k genetikovi, ten zjistí ano/ne a pokud ne, popře otcovství a požádá o vrácení vložené investice. Matka buď přizná barvu a označí skutečného otce nebo nepřizná a dítě bude úředně bez otce a jeho výživu potáhne sama.
23. 9. 2016 at 19:04
Tady se projevuje zákulisní tradičně socialistické smýšlení o dítěti tak, jako by bylo majetkem státu. A z tohoto pohledu je jedno, kdo na dítě platí. Nedoceňují tu vazbu mezi dítětem a rodičem, tátou.
Ve společnosti, kde se plošně napadá rodičovství, z macech se dělají matky, z otčímů zas otcové, z vychovatelů sociální rodiče- v takové společnosti se jen velmi těžko prosazuje právo dítěte k rodiči. K otcům i matkám se musí dávat přívlastek biologický, aby jsme se zorientovali. Jako kdyby čeština neznala otčíma či macechu, to radši stabilně vytvoříme pokrytce z našich výchovných poměrů a pak v patnácti dostane takovou ránu pod pás, že se mu jeho identita rozsype na tisíc kousků a nazdar s psychickou rovnováhou!
Neposlouchejme tolik ženy ve výchově aby jsme měli sami klid, nemají patent na výchovu a z krátkozrakého přesvědčení ochrany dítěte dělají právě takové podpásovky.
Začít vnímat práva bezbranného dítěte se všemi povinnostmi rodičů na ústavní úrovni, to je jako by důchodci u moci si sami měli přiznat, že ta jejich maminka neměla ve všem pravdu a ten jejich otec nebyl tak funkční, jak by mohl být. Tam se nikdy neposunou sami.
Vyrostli už v systému, který právo dítěte na péči rodičů podmiňuje libovůlí otce. Otcové v Československu (setrvačnost výchovných a institučních poměrů) byli a jsou vychováváni tak, jako by se dala nahradit péče výživným a přesně v takovéto optice se stále rozhoduje na nejvyšších úrovních.
Pamatuji se, jak soudružka učitelka nám říkala, že důležité je právo dítěte na klid a právě proto se může potlačit právo otce i kdyby otcem nebyl. Tenhle výmaz dnešní ,,ochránci” poslouchali taky a nikam se neposunuli. Problém je, že ten neklid z vykořenění se projeví o to intenzívněji později, ne hned aktuálně.
To ale neznamená, že budeme jako oni. My nejsme jako oni. A proto je tolik důležité o právu dětí odborně psát a ještě důležitější číst a to právo hájit.
23. 9. 2016 at 20:35
Tomáš J.: Tak to jde již za současné právní úpravy, vyjma náhrady té investice, ale asi už se dostáváme ke společné shodě.
JJ, s tím bych souhlasil. Myslím si ale, že by celoplošné testování bylo lepší i z hlediska zájmů dítěte. Nedovedu si totiž představit, jaké by to pro mě bylo, kdyby mi můj otec ze dne na den řekl, že celý život nebyl mým otcem, a že jej ke mě už nic nepojí, a pokud s tím mám problém, ať si ho vyřídím s mámou podvodnicí. Co vím, tak zjištění falešného otcovství bohužel mnohdy naruší do té doby dobrou citovou vazbu falešného otce na dítě.
23. 9. 2016 at 21:01
O plošném testování by se asi uvažovat dalo, že by stát ručil dítěti, že má v RL skutečné rodiče. A k tomu nevědomí – je asi filozofická otázka, jestli prožít život v příjemné lži nebo v nepříjemné pravdě. Já bych volil pravdu, nejen, že je to nejvyšší hodnota, ale v tomto případě to může být dost důležité pro zdraví a délku života – znát dědičné nemoci svých předků. Já jsem zdravý, ale vím, čím trpěli dědové a babky a podle toho se snažím žít, dnes je ještě brzo na závěry, ale věřím, že jednou se životní styl s vědomím nemocí předků vyplatí.
23. 9. 2016 at 21:02
Současné právo odmítnutí otcovství připouští jen limitovaně, do určitého věku. Podle mne by mělo být možné vždy, třeba i v dospělosti.
23. 9. 2016 at 21:46
kdyz je matka rozdavajka a “neni si jista s kym to ma”… resp to vetsinou velmi dobre vi, je zodpovedna ona. je strujkyni podvodu. pravy otec nema sanci kolikrat se ani dozvedet, zecje otcem. pak je to obycejna podvodnice (stetka) a musinse za svuj cin podvodu zodpovidat otci ditete, diteti i otcimovi.
23. 9. 2016 at 21:48
dna testy klidne hned po porodu … alespon je hned jasno a neni potreba stresovat dite v 15ti. a stetky budou mit smolika.
24. 9. 2016 at 9:50
V jednom případě PČR odložila vyšetřování podvodu manželky na manžela s odůvodněním, že si přece mohl sám nechat udělat testy, tedy odpovědnost za to, že žil v podvodu, hodila PČR na manžela. Jako by manžel pro svou právní jistotu měl povinnost prověřovat, zda se manželka nedopustila nezákonného jednání. Je v tom hodně absurdit.
25. 9. 2016 at 9:50
Obávám se, že ani test po porodu nemusí dítěti automaticky potvrdit tatínka. Co právě v případě, kdy matka “neví”? Jsem zásadně proti nějakému automatickému celoplošnému testování DNA.
Přečtěte si toho Orwela a zkuste ho správně pochopit.
Absence vlastního kritického myšlení a nevědomost jsou ovládací síla pro ty, kteří nás chtějí zotročovat. Budeme otroky, nebo svépravnými a svobodnými občany. Každý má v tomto stále svobodnou volbu, kým chce být.
Jenom některé prinicipy římského práva mají nadčasovou platnost. Rozvíjí sehlavně věda a také společnost. Právě to otroctví od starověkého Říma v jeho tehdejší podobě jsme už dneska zavrhli. A nahradili ho jinými maskovanějšími okovy.