Ustavnisoud.info
Ústavní soud již v roce 2010 konstatoval, že “svěření dítěte do výlučné výchovy jednomu z rodičů nesmí být výrazem ústupku vzájemné rivalitě rodičů, která jen sleduje “boj o dítě”… zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů…” (viz nález III.ÚS 1206/09). Obdobným způsobem se veřejně vyjádřil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský (viz video).
Přesto Ústavní soud do dnešního dne nerespektuje právo dětí na oba rodiče, tuto svou vlastní judikaturu ani stanovisko svého předsedy a šmahem odmítá prakticky všechny ústavní stížnosti, které se snaží dětem péči obou rodičů zachovat. Odůvodnění těchto odmítnutí bývají často svévolná, účelová, až kuriózní.
Nelze se pak divit ani obdobnému přístupu obecných soudů, jestliže Ústavní soud takové postupy v opatrovnických kauzách kryje. Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy.
Čeho všeho se tedy od ústavních soudců a soudkyň můžeme dočkat?
Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil
“Pokud stěžovatel skutečně má zájem na vyřešení péče o nezletilého, tedy na rozhodnutí soudu o celkové úpravě poměrů jeho syna, ve věci samé, bylo by žádoucí, aby omezil podávání návrhů, které k takovému rozhodnutí již svým charakterem přispět nemohou, ale naopak jen prodlouží dosavadní řízení a oddálí vydání meritorního rozhodnutí.” (III.ÚS 2723/10)
Stěžovatel neměl zájem na jakémsi “vyřešení péče”, ale na zachování péče obou rodičů, která byla už v průběhu řízení předběžnými opatřeními znemožněna (dítě bylo svěřeno pouze do výlučné péče matky). Podal tedy proti tomu ústavní stížnost, kterou však tito soudci smetli se stolu.
Dagmar Lastovecká, Stanislav Balík, Jiří Nykodým
“Dospěl přitom k závěru, že odvolání stěžovatele nevyhoví, a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že pro střídavou péči nejsou splněny zákonné podmínky předvídané v ustanovení § 26 odst. 2 zákona o rodině, neboť v zájmu dětí při střídavé výchově je, aby byli rodiče schopni spolu kooperovat a komunikovat. Ústavní soud přitom nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by soudy rozhodovaly svévolně, a proto jejich rozhodnutí respektuje.” (II.ÚS 1993/10)
Koperace a komunikace rodičů není žádnou zákonnou podmínkou střídavé výchovy. Je v zájmu dětí, ale ne specificky při střídavé péči. Mnohem více je potřebná při výchově výlučné, při níž jeden z rodičů má možnost děti výrazně ovlivňovat proti druhému rodiči (a vést je až k zavržení druhého rodiče). Přesto zde tato trojice použila údajnou nekomunikaci jako záminku pro to, aby děti byly připraveny o péči jednoho z rodičů.
Michaela Židlická, Vlasta Formánková, Miloslav Výborný
“Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů obecně nepředstavuje vyloučení práva dítěte na péči obou rodičů, stejně jako nevylučuje právo rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno, na jeho výchovu a péči, i když za použití jiných forem.” (IV.ÚS 4879/12)
Tito soudci mají zřejmě dosti svéráznou představu o tom, co znamená výchova a péče o děti. Pokud za ni považují víkendový “styk” rodiče s dítětem jednou za 14 dnů, který tímto rozhodnutím stvrdili. Vychovávali snad oni sami své děti jednou za 14 dní o víkendu, a pokud ano, jak se u nich tato výchova projevila?
Další rozhodnutí Ústavního soudu budou průběžně doplňována.
Převzato z USTAVNISOUD.INFO
10. 6. 2013 at 9:38
Střídavka-neznám právo detailně, ale jak tomu rozumím, tak judikatura u nás zcela závazná není a obecné soudy mají hodně volný ruce na výklady a rozhodování. A pravomoc Ústavního soudu je podle toho, co vím, pouze v zajištění ústavnosti procesu rozhodování a asi ne přímo v ústavnosti rozhodnutí, pokud to nějakým fatálním způsobem ústavnost nenarušuje (a posouzení, co už je vážný zásah do ústavních práv a co ne, je velmi subjektivní). Za ústavnost vlastních rozhodnutí odpovídají obecné soudy. Ale možná tomu rozumím blbě.
10. 6. 2013 at 11:01
už jděte do pr….. z VÝKLADAMA zákonů. Když je napsáno, že se na červenou stojí na křižovatce, tak to znamená jen a pouze , že se na červenou stojí nakřižovatce. Potom příjdou nějaký hovada, který chtějí vysekat nějaký prase z toho že jezdí přes křižovatku na červenou a začnou z výkladama. Jako že ono je sice napsáno na červenou stůj, ale ono to může znamenat jeď.Už chápete proč vám cpou nějaký podělaný výklady ? Aby s váma mohli houpat jak se jim zamane i když je právo na vaší straně. To jsou výklady
10. 6. 2013 at 12:03
Ono se to bez výkladů neobejde, pokud je zákon neurčitý. V zákoně prostě není, nejezdí se na červenou, ale je-li to nutné v zájmu dítěte, splní-li to lépe účel, dítě ma právo na péči obou rodičů (ale už není dáno, že přesně 50:50) apod. A bohužel s touto nejednoznačností a neurčitostí musí soudy pracovat.
Kdyby to bylo dané taxativně, tak nejsou potřeba soudy, ale po rozvodu má matka sudé a otec liché a konec.
11. 6. 2013 at 13:36
Je v zájmu dětí při svěření do péče matky, aby byli rodiče schopni spolu kooperovat a komunikovat??
11. 6. 2013 at 18:15
Unie otců: V případě, že spolu rodiče nekomunikují, je zájmem dítěte svěření do péče matky, protože díky nekomunikaci a nadvládě matky bude dítě postupně odděleno od konfliktní situace izolací od otce a bude vyrůstat v harmonické péči maminky. A v Úmluvě o právech dítěte je, že dítě má právo na bezkonfliktní výchovné prostředí i za cenu, že přijde o jednoho rodiče. Nebo se pletu?
11. 6. 2013 at 18:50
Jdu kolem: Máš svérázný vidění práv dítěte..,matky děti připravují pro otce ale otec má rovněž právo na výchovu,ten konfliktní stav vyvolávají záměrně a soustavně matky a jim se nesmí ustupovat za cenu toho že najednou doma u matky má klid s tím že nemusí k otci..je to postaveno absolutně na hlavu,protože peníze od otce to ano a žádné povinnosti k němu ?Zákon praví jednoznačně,dítě je povinno ctít oba rodiče ! dál zákon práví, oba rodiče mají právo vychovávat své dítě toto se omezí jen na základě soudního rozhodnutí pokud se zjistí že jeden z rodičů to není schopen vykonávat ale v 99% případů je otec normální a schopný výchovy a nesmí se mu bránit nezákonnými způsoby výklady feministických matek které předjímají zlo,vždyt oni neustále lžou a fabulujou a z toho děcka vyroste nehorázný spratek bez morálních hodnot !Protože ctít otce je ten absolutní základ pokud otce nectí nemůže už po něm nikdy nic chtít a otec mu nemusí dát vůbec nic maximálně po držce pro neúctu !A je to furt zachování morálních hodnot,dítě prostě musí poslouchat i otce prostě jinak to nejde v žádném případě.
11. 6. 2013 at 19:44
JiříKu, to byla ironie, byl tam smajlík… Mimochodem, ten tátovský vzor je i v tom, jestli se táta nechá matkou natolik odradit, zničit, oblbnout, ošálit, aby o dítě přišel. Chápu, že někdy i sebechlapštější chlap proti molochu nic nezmůže, ale co jsem se prozatím setkal s chlapy odřezávanými od dětí, dost často to bylo proto, že sedli mamince na lep, nedokázali se včas probudit z iluze, prohráli první měsíce péče a tím si sami zadělali na průšvih. Matky většinou získávají iniciativu na počátku rozchodu, což chlap strpí a je v háji. Jasně, nahrává tomu i dělba práce v rámci úplné rodiny, ale chlap po rozchodu by měl rychleji reagovat a upravit si život a zejména práci tak, aby hned v prvních měsících po rozchodu mohl o dítě pečovat stejně jako matka. A problém nastane v okamžiku, kdy soud bude hodnotit příjem otce po takové změně pro výměru alimentů, kdy ho utáhne na principu potenciality – tam je potřeba ještě získat judikát, že vzdání se lepšího příjmu z důvodu zajištění vyvážené péče o děti nesmí být posuzováno jako bezdůvodné. Takže ano, otcové jsou diskriminováni, ale jsou převážně trestáni za pasivitu v prvních měsících po rozchodu.
12. 6. 2013 at 19:22
Jdu kolem: To byla asi ironie to “v harmonické péči maminky”, že ? 🙂
harmonická může být jen péče obou rodičů, byt oddělená nebo střídavá. Pokud je dítě v “péči” jen “maminky” tak určitě strádá.
12. 6. 2013 at 19:31
Jdu kolem: SOUHLAS. Tátovský vzor je i v tom, jestli se táta nechá matkou natolik odradit, zničit, oblbnout, ošálit, aby o dítě přišel. A to je to, co si nejvíc vyčítám, že jsem jako táta zklamal, že jsem se nechal oblbnou a obelhat od moji -ex. V tomto jsem své děti zklamal jako táta, ačkoli jsem je hluboce miloval, a před rozchodem jsem se jim věnoval více než jejich matka, které se soustředila na kariéru. A v mém případě vím, že jsem odřezán od svých dětí jen a jen proto, že jsem sedl jejich mamince na lep, nedokázali se včas probudit z iluze. Víc, že díky mé péči před rozchodem bych dětí do střídavky nebo do své péče dostal. Ale pokud jsou už děti někde v dupě (švédsko) a zatímco se tatínek o ně marně soudí a ony si tam postupně zvykají, zatímco tatu vidi 2x do roka a od mámy poslouchají o něm jen špatné věci, tak je to špatné. To, že tátu předtím objímaly se slovy “ty jsi nejlepší tatínek na světě” jsou už jen vzpomínky a odcizování při nedostatečném kontaktu nelze zabránit. A člověk pak jen myslí na to “kdybych se na soudy obrátil včas a nevěřil té potvoře pořád, tak to mohlo být vše jinak” a je mu to k ničemu.
12. 6. 2013 at 22:14
Tomáši H.: To, co jsi prožil ty, je absolutně strašné, nevím, jak bych to zvládl. V tomhle jsou některé ženské strašně bezohledné mrchy. Já bych nikdy a za žádných okolností nedokázal o své vůli odtáhnout děti z dosahu maminky. Ale matky tohoto typu to udělají v pohodě a některé s gustem. Mělo by to znamenat okamžité odebrání dětí.