Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
Píše se už rok 2016, přesto poměry v opatrovnické justici stále připomínají procesy z 50. let minulého století. Možná to zní hodně tvrdě, sám jsem si něco takového nemyslel, dokud jsem se s tím osobně nesetkal. V tomto odvětví práva se soudům stále úspěšně daří vykonstruovávat důvody, proč dítě zbavit ústavního práva na péči jednoho z rodičů, a tohoto rodiče od výchovy svého dítěte více nebo méně segregovat.
Tento způsob řešení sporů vede k rodičovským bojům „kdo s koho“, namísto přirozeného – a s právy dítěte konformního – rozdělení péče mezi oba rodiče. Dosud přežívající způsob rozhodování tak jen prohlubuje konflikt mezi rozcházejícími se rodiči a tím vlastně navyšuje agendu, kterou je potřeba řešit. Na ní se pak živí mnoho sociálních pracovnic, advokátů, znalců z oboru psychologie, ale především soudců a soudkyň, kteří opatrovnické spory rozhodují. Ti si pak ještě licoměrně stěžují na svou přetíženost – způsobenou jejich vlastními metodami práce.
Americký profesor Stephen Baskerville napsal: „Byrokracie se často rozmnožují tak, že vytvoří právě ten problém, kvůli jehož řešení vlastně existují.“ Pro takové chování se systému, který měl původně chránit děti, někdy přezdívá i opatrovnická justiční mafie. A jestliže naše nejvyšší soudní instance – ÚSTAVNÍ SOUD – tento postup obecných soudů posvěcuje, lze jej oprávněně nazývat hlavou této mafie. Ústavní soud má přitom chránit základní lidská práva občanů, třeba i „proti všem“, ne se podílet na jejich pošlapávání.
Zhruba jednou za pět let se odsud ozve jakýsi výkřik do tmy. Někteří osvícenější ústavní soudci vytvoří pár judikátů, podporujících vzájemné právo rodičů a dětí na rodičovskou péči. Přiznám se, že příliš nerozumím smyslu těchto nálezů, snad kromě vytváření iluze spravedlnosti. Když jinak po celou dobu Ústavní soud produkuje v mnohonásobně větší míře rozhodnutí přesně opačná.
Je šance, že Ústavní soud konečně začne dělat to, co má? Tedy chránit ústavní práva rodičů a dětí, skutečně a důsledně? Nikoliv pouze několika málo judikáty, které pak v drtivé většině případů ani sám nerespektuje. Nebo se začne něco dít, teprve až poškození občané přijdou za soudci a vezmou spravedlnost do vlastních rukou, ve jménu svých dětí?
(text otevřeného dopisu předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému)
22. 1. 2016 at 8:56
JTR – pořád platí stará poučka, že lid potřebuje chléb a hry. Většina českého stádečka je unešena norskou hrou, do toho občas nějaký spor o očkování a všichni si myslí, jak to v Čechistánu žije právy dětí. A skutečný problém – diskriminace otců a tisíce dětí bez otců – dál kvete a přiživuje se na něm plno podvodníků. Poslední věta článku mi mluví z duše.
22. 1. 2016 at 10:32
Souhlasím s diskusí, že medializace případů norské zločinecké organizace Barnevernet v Česku v lidech vytváří falešný pocit, že to špatně funguje jen v Norsku a v Česku to funguje správně. Ale nefunguje – justiční mafie zde diskriminuje otce. A proto tomu je třeba bojovat. Proti zlu v Norsku ať si bojují Norové ….
22. 1. 2016 at 11:43
Naprosto souhlasím s článkem. Smutné je, že kromě malé skupiny otců /a ohromné skupiny dětí, které ale nedokáží veřejně vyjádřit svůj názor/ je to všem šumák.
22. 1. 2016 at 12:31
Já bych řekl, že soudy nevykonstruovávají úspěšně důvody proti péči obou rodičů – ty jejich důvody nejsou úspěšné, z velké většiny jsou to již od pohledu účelové pseudoargumenty a nesmysly. Úspěšní jsou pouze v tom, že podobně jako komunisté po 40 let, i naše soudy po mnoho let odolávají jakýmkoli pokusům o změnu totalitního přístupu.
23. 1. 2016 at 8:42
HAN: Změna totalitního přístupu…jak je to možné? Přestože se společ-nost mění a vyvíjí. Vadí mi, že jsou otcové takto diskriminováni, protože jako babička přicházím o vnoučata a s tím o rodinu. Je nám dovoleno pracovat, ale nesmíme žít rodinný život. Vadí mi být takovou matkou a babičkou. Připadám si jako otrok. Takto jsem si život rozhodně nepředstavovala.
23. 1. 2016 at 14:41
ÚS pracuje tak, že si vybírá o čem chce nějak rozhodnout
(jinak vše ostatní “odmítá” – tedy věc vůbec řádně neprojedná)
určitá naděje je u odvolacích (krajských) soudů, ale je třeba mít štěstí
na trochu osvícenější senát kde nejsou jen staré struktury, které stále
ještě rozhodují pouze ve stylu “dítě matce, otci výživné”
24. 1. 2016 at 3:04
Jaké máme informace, jak to funguje v Norsku.Pouze z médií, tedy falešné.V CR funguje zločinecka organizována státní skupina. Opatrovnicke soudy.
25. 1. 2016 at 15:49
Ja jsem moji stiznost podal minuly tyden bude projednavana nasledujicimi soudci pod c.j. IV.ÚS 176/16:
JUDr. Jaromír Jirsa
JUDr. Jan Musil
JUDr. Vladimír Sládeček
Tak jsem zvedavy jak to dopadne. Nas fokus je na mezinarodni prvek.
DS
25. 1. 2016 at 17:13
trefný článek o opatrovnické mafii
26. 1. 2016 at 20:12
Danieli, to máš asi jedny z nejhorších ve vztahu k právu dětí na péči obou rodičů.