Ustavnisoud.info
Ústavní soud již v roce 2010 konstatoval, že “svěření dítěte do výlučné výchovy jednomu z rodičů nesmí být výrazem ústupku vzájemné rivalitě rodičů, která jen sleduje “boj o dítě”… zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů…” (viz nález III.ÚS 1206/09). Obdobným způsobem se veřejně vyjádřil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský (viz video).
Přesto Ústavní soud až do roku 2014 nerespektoval právo dětí na oba rodiče, tuto svou vlastní judikaturu ani stanovisko svého předsedy a šmahem odmítal prakticky všechny ústavní stížnosti, které se snažily dětem péči obou rodičů zachovat. Odůvodnění těchto odmítnutí byla často svévolná, účelová, až kuriózní.
Nešlo se pak divit ani obdobnému přístupu obecných soudů, jestliže Ústavní soud takové postupy v opatrovnických kauzách kryl. Ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy.
Čeho jsme se tedy od ústavních soudců a soudkyň v minulých letech dočkali?
Vladimír Kůrka, Jiří Mucha, Jan Musil
“Pokud stěžovatel skutečně má zájem na vyřešení péče o nezletilého, tedy na rozhodnutí soudu o celkové úpravě poměrů jeho syna, ve věci samé, bylo by žádoucí, aby omezil podávání návrhů, které k takovému rozhodnutí již svým charakterem přispět nemohou, ale naopak jen prodlouží dosavadní řízení a oddálí vydání meritorního rozhodnutí.” (III.ÚS 2723/10)
Stěžovatel neměl zájem na jakémsi “vyřešení péče”, ale na zachování péče obou rodičů, která byla už v průběhu řízení předběžnými opatřeními znemožněna (dítě bylo svěřeno pouze do výlučné péče matky). Podal tedy proti tomu ústavní stížnost, kterou však tito soudci smetli se stolu.
Dagmar Lastovecká, Stanislav Balík, Jiří Nykodým
“Dospěl přitom k závěru, že odvolání stěžovatele nevyhoví, a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že pro střídavou péči nejsou splněny zákonné podmínky předvídané v ustanovení § 26 odst. 2 zákona o rodině, neboť v zájmu dětí při střídavé výchově je, aby byli rodiče schopni spolu kooperovat a komunikovat. Ústavní soud přitom nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by soudy rozhodovaly svévolně, a proto jejich rozhodnutí respektuje.” (II.ÚS 1993/10)
Koperace a komunikace rodičů není žádnou zákonnou podmínkou střídavé výchovy. Je v zájmu dětí, ale ne specificky při střídavé péči. Mnohem více je potřebná při výchově výlučné, při níž jeden z rodičů má možnost děti výrazně ovlivňovat proti druhému rodiči (a vést je až k zavržení druhého rodiče). Přesto zde tato trojice použila údajnou nekomunikaci jako záminku pro to, aby děti byly připraveny o péči jednoho z rodičů.
Michaela Židlická, Vlasta Formánková, Miloslav Výborný
“Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů obecně nepředstavuje vyloučení práva dítěte na péči obou rodičů, stejně jako nevylučuje právo rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno, na jeho výchovu a péči, i když za použití jiných forem.” (IV.ÚS 4879/12)
Tito soudci mají zřejmě dosti svéráznou představu o tom, co znamená výchova a péče o děti. Pokud za ni považují víkendový “styk” rodiče s dítětem jednou za 14 dnů, který tímto rozhodnutím stvrdili. Vychovávali snad oni sami své děti jednou za 14 dní o víkendu? Pokud ano, jak se u nich tato výchova projevila?
V květnu 2014 však vydal Ústavní soud dva nálezy, kterými péči obou rodičů opět zásadněji podpořil:
Kateřina Šimáčková, Ivana Janů, Ludvík David
“Pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem … a pokud oba dbali kromě řádné péče o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní …, svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, která vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení.” (I.ÚS 2482/13)
Tato trojice zjevně pochopila, že pro děti jsou nejdůležitější jejich rodiče. Oba. Citovaný nález odkazuje i na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a je dobrým vodítkem pro rozhodování obecných soudů.
Kateřina Šimáčková, Ludvík David, Jaroslav Fenyk
“Z ústavněprávního hlediska pak neobstojí ani poukaz stěžovatelky na velkou vzdálenost mezi bydlišti obou rodičů, neboť toto hledisko samo o sobě není dle názoru Ústavního soudu důvodem, který by a priori vylučoval vhodnost střídavé výchovy nezletilého dítěte.” (I.ÚS 1506/13)
Ústavní soudci v nálezu správně zdůrazňují také to, že by zde model střídavé výchovy mohl přetrvat i po nástupu dítěte do školní docházky. Uvádějí i více možných řešení (individuální vzdělávání, plnění základní školní docházky ve dvou školách, přestěhování jednoho z rodičů).
Můžeme tedy říci, že Ústavní soud konečně začal respektovat právo dětí na oba rodiče? Snad, ale nejásejme předčasně. Teprve další rozhodnutí ukáží, zda se nebude opakovat vývoj, který nastal po roce 2010.
Převzato z USTAVNISOUD.INFO
23. 6. 2014 at 11:49
Katko: proč omýláš stále dokola, že více otců nemá zájem o děti. No a co? Tento web o těchto otcích není a myslím, že většina zdejší takovými pohrdá.
Každý je jiný, ano to každém státě, v některých však chápou potřebu obou rodičů a to, že dítě není majetek matky. Poděkují děti spíše matkám, která je připravila o otce.
K bydlení v jednom bytě: to je názor většinou lidí, kteří se nad podobnou problematikou nikdy nemohli hlouběji zamyslet. Nejde ani tak o finance, ale o to, že dříve nebo později oba rodiče budou mít vlastní partnerský život a nebudou chtít vést třetí domácnost, navíc s napůl s někým, s kým nemají nejlepší vztah. Je to postavené na hlavu a kdo má své děti rád, udělá jim domov a prostředí u sebe doma, byť na dvou místech.
Pěstounská péče je východisko z nouze pro děti, které rodiče nemají. Systémové ukradení rodiče dětem, jenom protože si to matka přeje, je zločin.
23. 6. 2014 at 11:52
Ale Katko, co se mi tu snažíš podsouvat, na domluvu musí být dva, a domluva typu dítě je moje, ty budeš skákat i po rozvodu jak já pískám a hlavně budeš mi solit kolik já chci, jinak budeš mít problémy, bohužel není akceptovatelná. Přeber si to jak chceš, ale já se takto vůči matce mých děti nechovám …
23. 6. 2014 at 11:56
předcházející statistiky ÚS:
http://diskuse.stridavka.cz/viewtopic.php?f=15&t=540&p=5605#p5605
24. 6. 2014 at 23:18
pro Tomáše Holka:
Tak to s Vámi nemohu souhlasit, že se tu vypisují pouze zklamaní muži. Spíše se jedná o velmi problémové páry, kde bylo násilí atd. a otcové se tady vypisují a vymýšlí jak nejvíce ublížit matce jako oběti.
Otec, který má zájem, se se ženou na střídavce domluví a ta může být i ku prospěchu dětem, možná. Otcové, kteří neubližovali ženě ani dítěti se po odeznění prvních emocí domluví a jim jde skutečně o blaho dítěte, ale určitě se tady nevypisují, tady jsou stálé stejní otcové.
Ženy jsou vychytralé a muži agresivní.
24. 6. 2014 at 23:26
pro stykače:
Milý, zlatý stykači, tak to prostě je, více otců nemá zájem o děti. Tomu se říká realita.
Všechno je jenom o lidech. Takže to neházejte na celý stát,že to někde chápou atd., tam se většinou podařilo prosadit militantním otcům SP jako tomu je např. v Austrálii. Muži jsou bojovnější než ženy.
Zajímalo by mě jestli Vy jste si někdy připustil, že by jste žil ve dvou domovech a nedej bože, chodil do dvou škol. V zájmu dítěte je nestřídat se u konfliktních rodičů, protože tím trpí jen dítě. Takže když se nad touto problematikou zamyslíme, tak v zájmu dítěte je, aby mělo jeden domov, stabilitu atd. a klidně bych připustila možnost, že se rodiče mohou střídat, ať si to zkusí, co to dítě zažívá a že to narušuje nový partnerský život tak ať, dítě mají společně a tak si to prostě zkusí žít ve dvou domovech. Dítěti střídání též narušuje život a ještě ke všemu změna škol, to je už je hodně silné kafe na děti. Jednáme v zájmu dětí, ne v zájmu dospělých. Co si budeme lhát, Vy všechno opírate o větu “děti mají právo na oba rodiče”, ale co okolnosti, to už Vás nezajímá. SP nařízená soudně nenív zájmu dítěte!
25. 6. 2014 at 14:29
milá diamantová Katko: ano, je to realita a nikdo ti jí nebere. Nevím, proč to sem stále pleteš. My se tady bavím o otcích, kterým opatrovnická mafie brání v podílu na výchově vlastních dětí. Když otec nemá zájem, je to jeho věc a nikdo ho nedonutí, aby se staral. Třeba se jen své bývalé nezájmem o vlastní dítě mstí …
Raději bych žil střídavě na dvou místech, když bych měl na obou místech srovnatelné zázemí a raději bych byl, kdyby mi zůstali oba rodiče. Nedovedu si představit, že bych přišel o to, co mi oba rodiče, každý své, dali. Opačný názor může mít asi jen někdo, kdo sám vyrůstal bez jednoho z rodičů a je tak doživotně zmrzačen a s největší pravděpodobností bude mrzačit další generace. Navíc, nepřijde mu to divné, protože stav, kdy by měl oba rodiče, nikdy nepoznal, nemůže za to.
Takže dál si prosazuj svůj názor, že je lepší připravit dítě o jednoho z rodičů, protože podstatná je postýlka u maminky, která se nechce dohodnout většinou z osobních prospěchovomajetnických motivů.
25. 6. 2014 at 15:13
matka typicky nemá jakoukoli motivaci k nějaké dohodě
dítě dostane automaticky do péče a k tomu např. 10tis/měs. výživné
(pokud ona něco z rozsudku nedodržuje, tak možná dostane tak za rok drobnou pokutu 1-2tis.)
26. 6. 2014 at 15:33
pro stykače:
A taky je realita, že v takových případech kdy musí zasahovat do výchovy dítěte soud může být i domácí násilí a matka chce pouze ubránit dítě … pokud matky lžou, jak tady uvádíte a popíráte, že k takovým čínům vůbec nedochází, tak to bohužel je špatně, protože škodí opravdu tam kde může skutečně může být ono násilí.
To říkáte dnes, když už jste dospělí, že by jste žil raději na dvou místech, ale kdyby jste v tom skutečně žil a ještě nařízeně od nějakého soudu, tak by Vás to možná nebavilo a konflikty rodičů by Vás psychicky zničili, co znám případy, tak většinou je otec tyran, ale i matka může být mrcha.
Ve Vaši odpovědi jsem nenalezla žádný komentář k tomu, že by se měli střídat rodiče a ne děti …. dospělí člověk se možná snáze s tím vyrovná (nebo dokonce dříve zblázní) proč by mělo za chybu rodičů trpět děti …
Názory jsou různé .. některé děti se prostě nechtějí stýkat se svým druhým rodičem … dítě vycítí mnohem dříve kdo je dobrý člověk a kdo není a s kým mu je a není dobře … a tady stále píšete o syndromu zavrženého rodiče, k tomu nemusí docházet jen manipulací rodiče!
Je mi špatně z toho jak tady ničíte dětské životy!
27. 6. 2014 at 10:07
Katko: ano, může tam být domácí násilí, ale většinou se spíš vše matka u rozvodu vymyslí, nebo se jen subjektivně domnívá, že je obětí, aby dosáhla svého. Ve skutečnosti tyto charakterové zrůdičky škodí skutečným obětem DN. Statistiky prokazují jednoduchou skutečnost a tou je to, že když už DN někde je, je většinou velmi vyvážené na obou stranách žen i mužů. Takže se klidně dál schovávej za pokřivený názor, že za DN je vždy muž, je to ale lež. Nehledě na to, že skutečný soudní znalec toto pozná.
Odpověď ohledně střídání na jednom místě jsem ti psal, takže repete:
K bydlení v jednom bytě: to je názor většinou lidí, kteří se nad podobnou problematikou nikdy nemohli hlouběji zamyslet. Nejde ani tak o finance, ale o to, že dříve nebo později oba rodiče budou mít vlastní partnerský život a nebudou chtít vést třetí domácnost, navíc s napůl s někým, s kým nemají nejlepší vztah. Je to postavené na hlavu a kdo má své děti rád, udělá jim domov a prostředí u sebe doma, byť na dvou místech.
Ano, proč by za chybu rodičů měli trpět děti ztrátou jednoho rodiče! Přesně jak píšeš, je to dle mého názoru menší zlo, než jeden pokojíček u majitelky.
Mě je špatně z tebe!
30. 6. 2014 at 14:26
pro domnělé oběti DN Denisu a Kačenku 🙂
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/340588-zeny-jsou-ve-vztahu-manipulativnejsi-a-agresivnejsi-nez-muzi.html