RNDr. Pavel Rusý
Manželé se dvěma předškolními dětmi žili ve středních Čechách, manželce se společné soužití znelíbilo. Od manžela odešla a za samozřejmé považovala, že s sebou bere i děti. Rozhodla se odejít skoro 200 km daleko. Změna bydliště dětí bez souhlasu druhého rodiče nebo soudu je ale nezákonná. Marně manžel nabízel manželce pomoc zajištěním bydlení v blízkosti původního bydliště dětí. Soudy ignorovaly nezákonné jednání matky. Nakonec rozhodly tak, že zamítly návrh otce, aby děti byly stejně u matky jako u otce, děti svěřily do péče matky, otci uložily platit výživné a zajišťovat veškerou dopravu mezi bydlišti rodičů.
Případ se dostal k Ústavnímu soudu k soudci zpravodaji JUDr. Tomáši Lichovníkovi (I. ÚS 2996/17). Ten konstatoval jediné pochybení soudů v tom, že naložily zátěž dopravy jen na otce: „Pokud musí rodič za účelem styku s dítětem překonat větší vzdálenost, je „fér“, aby negativa s tímto spojená nesli rovnoměrně oba rodiče.“ Nikoliv. Fér je, aby náklady, které způsobil nezákonným činem jeden rodič, nesl tento rodič. Soudy tolerují nezákonné jednání matky, nechají ji odstěhovat i s dětmi na druhý konec republiky, tím odůvodní svěření do její péče a veškeré náklady tímto vyvolané naloží na otce. Tato praxe podporuje velmi nežádoucí chování rodiče, kdy děti jsou vytrhovány z domova, je jim znemožněna péče druhého rodiče a často i normální kontakt s celou polovinou své rodiny. Pokud by rodič, který dětem protiprávně mění bydliště, nesl i s tím spojené náklady, pak by se snížila výhodnost tohoto protiprávního jednání. A matka by třeba přijala pomoc se zajištěním bydlení v místě původního bydliště dětí. Nález v podstatě říká, pokud vám někdo úmyslně a k vlastnímu prospěchu způsobí rozsáhlou škodu, není fér, abyste tuto škodu nesli celou sami, ale jen půlku. Toto má být spravedlivé? Navíc tím JUDr. Lichovník popřel rozhodně férovější právní názor téhož senátu Ústavního soudu I.ÚS 955/15, kde se uvádí: „…to byla matka, která dítě ze společné domácnosti vytrhla. Takové jednání matky je protiprávní …. Je tedy nespravedlivé, aby matka fakticky profitovala z toho, že dítě protiprávně odvezla do 200 km vzdáleného místa. …. k předávání dítěte ke styku by mělo zásadně docházet v místě původního bydliště dítěte.“
Ústavní soud se opětovně dopouští legalizace bezpráví na obecných soudech a podporuje závadné jednání rodičů v příkrém rozporu se zájmy dětí. Pokud jeden z rodičů poruší zákon a vytrhne děti z dosavadního bydliště, změní bydliště děti do takové vzdálenosti, že fakticky znemožní rozvoj vztahů a péči oběma rodičům, pak na toto musí soudy reagovat jinak, než posvěcením tohoto protiprávního jednání jednoho rodiče. Změnou bydliště dětí proti vůli otce totiž nezasáhla matka pouze do práva otce, ale zejména dětí. Soudce zpravodaj trefně poznamenal, že svým nálezem sice rozloží zátěž mezi oba rodiče „spravedlivě“, ale dětem cestování neubude. A to je přesně problém Ústavního soudu ve věcech péče o nezletilé, řeší práva rodičů, ale ne práva a zájem dětí. Právem a zájmem dětí v tomto případě bylo vedení matky k odpovědnému jednání (to třeba i uložením povinnosti, aby dopravu zajišťovala ona sama), k hledání řešení takového, které nevytrhne děti z domova a neznemožní jim péči obou rodičů a jejich rodin. V tom soudy zcela selhaly, včetně Ústavního soudu.
Proč Ústavní soud neshledal porušení ústavních práv dětí a otce tím, že soudy nelogicky znemožnily střídavou péči, když by se tím na cestování a zátěži předškolních dětí nezměnilo vůbec nic, by vydalo na další článek.
Psáno pro deník Právo
25. 6. 2018 at 8:02
Výborně napsáno. Lichovník je známá firma – mně napsal do usnesení, že v soudním řízení není třeba se věnovat argumentům účastníka řízení a v zájmu dítěte je ústavní porušit psané právo.
25. 6. 2018 at 10:37
US opet ukazuje, ze je to zcela zbytecna trafika neschopnych nebo vseho schopny prisluhovacu opatrovnickeho prumyslu.
Jinak clanek spravne popisuje navod, ja vymytit feministicky slendrian a to kedine pres penize. Problem je v tom, jak se k tomu stavi obecne i vyssi soudy.
25. 6. 2018 at 11:11
http://www.ceska-justice.cz/2014/06/ustavni-soudce-tomas-lichovnik-kazdy-nese-odpovednost-za-sve-jednani/
Vyjmuto z alibi –
Jednak bych chtěl zdůraznit, že každý opravdu nese odpovědnost za své jednání. Nejviditelnější je to na rodinných sporech. Považuji za naprosto absurdní, když rodiče přenechávají odpovědnost za rozhodnutí o nich samých, o jejich dětech a o jejich budoucím životě na soudci, tedy člověku, který nikdy z podstaty věci nemůže být schopen seznámit se a poznat do detailu jejich život. –
Nejdříve vytvoříme čtyřgenerační vydírající rodinné prostředí tím, že pohrdáme právem dítěte na péči rodičů a necháme jej odsunout matkou a pak přeneseme zodpovědnost na oba rodiče, že se v takovémto neprávním prostředí mezi sebou nedohodli.( asi na tom zanedbání péče jedním rodičem).
To je alibista jako okupant.
26. 6. 2018 at 14:24
Hanba a Ach jo. Ústavní soud opět podpořil bezpráví na dětech a média jsou ještě ochotna z toho udělat, že se poslední dobou řeší až moc potřeby otců: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11412378947-90-ct24/218411058130620/obsah/628017-stridava-pece-pro-a-proti-valentin-papazian-patricie-vanakova-a-jana-prochazkova