RNDr. Pavel Rusý
Koncem března vyhlásil Ústavní soud nález (III. ÚS 2298/15), jímž se zastal práv otce na péči o dítě. Okresní soud umožnil otci širší styk s dítětem, stručně od středy do neděle každý druhý týden a tři týdny o letních prázdninách. Otec namítal, že není důvod pro menší rozsah styku v létě, než jaký čas stráví dítě s matkou. Krajský soud sice otci letní prázdniny s dítětem o týden prodloužil, ale zároveň, aniž by to kdokoliv požadoval, zkrátil běžný styk na „standardní“ víkend po 14 dnech. To odůvodnil školou a kroužky.
Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil s opětovným zdůrazněním, že oba rodiče mají právo na péči o dítě, a že v době školního vzdělávání je role obou rodičů důležitá. Uvedl, že školní docházka nemůže být překážkou, aby o dítě v době školní docházky pečoval i druhý rodič. Konstatoval, že odůvodňování zúžení styku jednoho rodiče školní docházkou by vedlo fakticky k plošnému znemožňování naplnění zásady, že zájmem dítěte je především být v péči obou rodičů.
Ústavní soud ale zůstal napůl cesty. Obecné soudy velmi často používají běžné životní situace či etapy vývoje dítěte k vylučování jednoho z rodičů, zejména otců, z výchovy a péče o dítě. Nejprve je to kojenecký věk, kdy dokonce i Ústavní soud (I. ÚS 1554/14) prozatím konstatoval (v rozporu s Úmluvou o právech dítěte), že je překážkou práva dítěte na péči otce, následně je to útlý věk dítěte a do té doby převažující péče matky, pak je záminkou pro vylučování otců školní docházka. Soudy v každém věku dítěte najdou odůvodnění zcela přirozeným vývojovým stupněm dítěte, aby mohly péči otců vyloučit.
Ústavní soud v tomto novém nálezu konstatuje právo dítěte na péči obou rodičů, ale zcela se vyhnul otázce, že v právním režimu styku (který byl předmětem nálezu) dítě právo na péči stýkajícího se rodiče nemá. To má pouze v případě, kdy oba rodiče mají povinnost pečovat, tedy v právní úpravě společnou nebo střídavou péčí. V režimu styku je dítě odkázáno na vůli stýkajícího se rodiče o dítě pečovat. Ústavní soud tak opětovně dal najevo, že se zabývá právy rodičů, ale stranou jeho zájmu je právo samotného dítěte.
Česká republika je vázána chránit právo rodiče na péči o dítě a právo dítěte na péči rodičů. Praxe je však taková, že v případě zájmu obou rodičů dochází k silnému tlaku státní moci (sociálních odborů a soudů) k vyloučení jednoho rodiče z péče a zbavení dítěte práva na péči jednoho z rodičů (zpravidla otce). Stát tak místo aktivní podpory práva dětí a otců intenzivně brání v naplnění vzájemného práva rodiče a dítěte na rodičovskou výchovu a péči. Ústavní soud nevyjímaje. Jak jinak si vysvětlit celou řadu usnesení Ústavního soudu, která legalizují zbavení dítěte práva na péči otce?
Jako ukázkové bránění v naplňování těchto práv může posloužit rozhodování obecných soudů posvěcené usnesením I. ÚS 3397/15 z 2. března 2016. V tomto případě matka 3 dětí (včetně jednoho kojence) odstěhovala děti více než 100 km z původního bydliště. Děti byly svěřeny do péče matky. Po několika letech, kdy děti dávno odrostly kojeneckému věku, si otec zařídil bydlení v novém bydlišti matky, přesto ani takové úsilí otce nepřekonalo předsudky a vadné nahlížení na práva dětí i otce. Pro děti by se nezměnili kamarádi, škola ani prostředí, jen by o ně pečoval otec o pár dní více, přesto vyloučení práva dětí na péči otce Ústavní soud neshledal v rozporu s jejich ústavními právy.
Úkolem soudů je podpořit snahu rodiče o dítě pečovat. Místo toho soudy vylučují otce z péče velmi často ihned po rozchodu předběžným opatřením, které pak ovlivní i konečné rozhodnutí. Dítě často tráví v dočasné úpravě podstatnou část života. Zákon soudům už přes 2 roky ukládá rozhodnout, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, ale soudy dále rozhodují v duchu již neplatného zákona, komu dítě svěří do výchovy.
Vyšlo ve zkrácené verzi v Právu dne 11.4.2016
6. 5. 2016 at 8:40
Jde to pomalu, ale nasi vnuci snad budou zit v zemi, kde stridava pece bude beznou zalezitosti.
6. 5. 2016 at 9:57
Já bych tak naivní nebyl. Kolegovi s patřičným výpalným neochotně přilepli střídavku, jelikož kupodivu SPOD a psychoposudek byl na jeho straně. Následně psychomatka za rok podala žalobu,další posudek dělala jiná „psycholožka“ a teď už má rozhodnutí, že v zájmu dítěte do péče matky.
6. 5. 2016 at 10:57
Taky nejsem tak optimistický, rozhodně to nepůjde samo soudní cestou, ale bude potřeba explicitní určení přímo v zákoně, aby soudy nemohly ignorovat mezinárodní dohody a ústavní právo a podústavní normy si ohýbat, jak se jim zamane. Nárůst střídavých a společných péčí za posledních 5 let je 0,5 procentního bodu ročně. A obávám se, že to není díky soudům, ale díky mediálnímu působení, kdy více rodičů k tomu dojde v rámci dohod.
6. 5. 2016 at 14:51
Pokud bude soudit pořád ten samej povl co soudí teď, nehne se to ani o píď.
6. 5. 2016 at 22:47
v §908 bych odstavec 3 předřadil odstavci 1 a „rovněž“ bych nahradil „přednostně“.A v odstavci 1, který by se stal 2, přehodil „střídavé péče“ a „péče jednoho z rodičů“.