Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
V článku DVOJÍ TVÁŘ ÚSTAVNÍHO SOUDU jsem poukázal na škodlivou praxi, kdy soudy – včetně Ústavního – schvalují odnětí dítěte z péče jednoho z rodičů (obvykle otce) a svěření pouze druhému rodiči (obvykle matce) předběžnými opatřeními. Pokud však dítě bylo z péče matky zanedbávající své dítě předáno předběžným opatřením do péče dětského centra, Ústavní soud se této matky zastal (viz I.ÚS 2903/14). Na mou kritiku odpověděl předseda Ústavního soudu prostřednictvím svého sekretáře:
„Vážený pane inženýre,
pan předseda Ústavního soudu mne pověřil odpovědí na Váš dopis ze dne 19. 6. 2015, v němž poukazujete na rozpornou judikaturu Ústavního soudu a vznášíte podnět k zahájení kárného řízení se soudci prvního senátu Ústavního soudu.
Předseda Ústavního soudu si prostudoval Vaše výtky obsažené v dopise a konfrontoval je s naříkanými rozhodnutími Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2903/14 a I. ÚS 1051/15. Dospěl přitom k závěru, že srovnání obou případů nelze činit toliko izolovaným a formálním porovnáním jednotlivých vět z odůvodnění obou rozhodnutí. Podstatné jsou skutkové a právní odlišnosti obou kauz, které ve svém srovnání přehlížíte.
Totiž případ řešený v nálezu sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015 se týká posouzení ústavnosti předběžných opatření vydaných podle § 76a o. s. ř., jimiž došlo k odnětí dítěte z péče rodiče a jeho umístění do veřejného zařízení, tj. dítě se ocitlo zcela mimo péči jakéhokoliv rodiče, a šlo o posouzení vertikálního zásahu státu do práva na rodinný život. Případ řešený usnesením sp. zn. I. ÚS 1051/15 ze dne 19. 5. 2015 je pak založen na posouzení ústavnosti usnesení o zamítnutí návrhů jednoho z rodičů na vydání předběžných opatření vůči druhému z rodičů, tj. jde o situaci posouzení horizontálního vztahu mezi rodiči a dítětem. Již toto jsou skutečnosti, které činí oba případy odlišnými, čehož si rozhodující soudci nepochybně byli (i s ohledem na toliko týdenní odstup obou rozhodnutí a skutečnost, že rozhodnutí připravovala stejná soudkyně zpravodajka) vědomi.
S ohledem na to předseda Ústavního soudu dospěl k závěru, že Vámi poukazované rozdíly ve formulacích odůvodnění jednotlivých rozhodnutí se pohybují v přípustných mezích právního a skutkového posouzení případů, které je samotnou podstatou nezávislého soudního rozhodování. Neshledal proto, že by soudci prvního senátu objektivně ohrozili důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu, a není zde proto ani důvodu k zahájení kárného řízení.“
Vážený pane předsedo Rychetský,
nechci se pouštět do nekonečné polemiky, ale přece jen bych se rád vyjádřil k vaší odpovědi ze dne 24. června 2015 (sp.zn. GS ÚS 31/15).
K vámi zmiňovanému rozdílu vertikálního zásahu dle § 452 z.z.ř.s. (resp. § 76a o.s.ř. ve znění do 31.12.2013) a horizontálního vztahu mezi rodiči podle § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. (resp. § 76 odst. 1 písm. b) ve znění do 31.12.2013) uvádím:
Z hlediska vzájemného práva dítěte a rodiče na péči (a tím i na rodinný život) jde o totožný dopad zásahu. Ať je útok na toto vzájemné právo veden z horizontálního nebo vertikálního směru, výsledkem je jeho zničení nebo v lepším případě vážné poškození. Z hlediska poškození vztahu rodič – dítě (obvykle otec – dítě) je celkem jedno, komu je uděleno právo péče, zda matce nebo instituci. V řadě případů je instituce dokonce výrazně vstřícnější k zachování alespoň styku dítěte s otcem při vertikálním zásahu, než militantní matka podporovaná soudy při horizontálním zásahu. A jak prohlásil Ústavní soud, „odnětí dítěte z péče rodičů – ať už k němu dojde na základě meritorního rozhodnutí, či provizorně na základě předběžného opatření soudu – představuje zcela zásadní zásah do práva jak rodičů, tak dítěte na rodinný život.“
I z tohoto důvodu byly tyto útoky na vzájemné právo dítěte a rodiče z obou směrů částečně chráněny společně v § 218b o.s.ř. ve znění do 31. 12. 2013.
Považuji proto za kruciální, aby Ústavní soud judikaturou sjednotil pravidla pro vertikální i horizontální atak na vzájemné právo dítěte a rodiče na péči pod § 452 z.z.ř.s. ve vazbě na § 924 o.z. a znemožnil tak matkám a soudům předběžnými opatřeními intenzivně zasahovat do úzkostlivě chráněného vztahu rodič – dítě. Soudy musí v prvé řadě nalézat řešení, které upraví, jak bude zatímně každý z rodičů o dítě pečovat do rozhodnutí ve věci, nikoliv jednoho rodiče z péče vyloučit, druhému svěřit po dobu sporu neuvěřitelně silnější postavení a tím věc de facto rozhodnout již předběžným opatřením.
Je totiž folklórem opatrovnických řízení, že obecné soudy zamítají návrhy otců na zatímní rovnoměrnou úpravu s tím, že by údajně prejudikovala rozhodnutí ve věci. Bez váhání a často bez řádného odůvodnění ale nastolují úpravu, která je právním postavením i objemem péče o dítě silně asymetrická ve prospěch matky, a tím prejudikují rozhodnutí ve prospěch matky a vyloučení práva dítěte na péči druhého rodiče (v konečných rozhodnutích pak vídáme argumenty typu „dítě si zvyklo“). Této zvrhlé praxi je třeba učinit přítrž.
Soudy by raději měly věnovat úsilí přimět ty rodiče, kterým se pečovat nechce, k odpovědnému plnění povinností vůči dítěti, namísto toho, aby eliminovaly péči jednoho z rodičů (téměř vždy otce), přestože pečovat chce a může.
24. 7. 2015 at 15:29
Mně také pokrytci z Brna kvůli předběžnému opatření nepomohli. Vystačili si se svým blábolem, že oni se zabývají až konečným rozhodnutím. PO ovšem trvalo 3 roky, tedy dost dlouhá předběžnost. Komunistka Sýkorová z MS v Praze blábolila v rozsudku, že když děti byly 1 krát za život účelově na alergologii, musí se o ně starat matka
24. 7. 2015 at 23:51
je třeba se důsledně obracet na ÚS, pokud selže i odvolací soud
donekonečna tohle psát nemohou a těch “srovnatelných” případů tam zatím mají stále asi pořád málo
příp. lze požadovat po jednotlivých soudech anonymizované kopie jejich rozhodnutí (přes InfZ – zákon o svobodném přístupu k informacím)
a důsledně žádat o sjednocování praxe (podřízených) soudů
25. 7. 2015 at 0:02
Ústavnímu soudu se občas taky něco povede, abychom je úplně nezatracovali – např. k tomu právu na informace nyní proti NSS:
http://www.otevrenaspolecnost.cz/download-publication/792
zatím je bohužel třeba vystačit s těmi nálezy co doposud vydali
seznam např. tady http://diskuse.stridavka.cz/viewtopic.php?f=15&t=540#p5605
26. 7. 2015 at 11:48
Naprosto souhlasim. Rychetsky to musi vedet, vsichni vedi, ze predbezne opatreni, kterym matka ziskava extremne vetsi podil pece je prejudikaci v naslednem rozhodovani ve veci same. Je to konflikt predsudku /dite patri matce/ a reality /dite potrebuje oba rodice/. Institut predbezneho opatreni je v opatrovnickych sporech ale relevantni. Zabranil unosum, kdy matky chtely odvest dite do ciziny a predbeznym opatrenim byl vydan zakaz vycestovani ditete do ciziny az do pravomocneho rozhodnuti ve veci same. Institut predbezka je ok. Problem je ze je zneuzivan soudci k destrukci vztahu otec-dite.
27. 7. 2015 at 10:24
ať už případ rozmotáváme po vertikále či horizontále, na konci právní úvahy se vždy domotáme k zájmu dítěte, tj. k přednímu hledisku při jakékoliv činnosti, týkající se dítěte. Jakoukoliv skutkovou podstatu je tedy v první řadě nutné nahlížet optikou zájmu dítěte. Pak je jedno, vyloučíme-li z péče jednoho nebo oba rodiče, neboť v obou případech z pozice státní moci vertikálně zasahujeme do jeho práva na rodičovskou péči a právo na rodinný život. Jedině pokud by Ústavní soud (a opatrovnická justice obecně) ve své právní úvaze vycházel z doktríny pečujícího suprarodiče, tj. rodiče, který svoji péčí supluje dítěti péči obou rodičů a rodinný život jako takový, byl by takový postup ospravedlnitelný. Pořád zde však zůstává nevyřešena otázka práva na rodinný život méněcenného rodiče a ve světle ústavně zaručené rovnosti pohlaví i holý fakt, že tím méněcenným rodičem bývá v 85% případů otec. Vypadá to, jako by mateřská péče byla pro naši justici kultovní záležitost. Jen se nemohu dobrat zákona a jeho ústavně konformního výkladu, podle kterého by pohlaví bylo určujícím prediktorem kvality rodičovské péče. Ať tak či onak, z prostoru právního státu, posuzující práva účastníků dle stavu poznání 21. stoletíse v opatrovnických řízeních propadáme do archaických podob myšlení, ve kterých hlavní slovo mají vrozené instinkty. Asi si s p. Rychetským začnu také dopisovat..
27. 7. 2015 at 10:33
alharahadza: Váš rozklad této otázky je trefný a možná by neškodilo s ním více seznámit i ty, kdo o těchto věcech rozhodují. Jejich oslovení je namístě, uvítáme i článek.
27. 7. 2015 at 17:27
Z případu únosu mých dcer do Švédska vím, žeopravdu Ústavní soud se brání tomu, aby řešil škodlivá, závadná a protiprávní předběžná opatření !!!!
27. 7. 2015 at 21:34
Tato zvracena masinerie se nejevi byt zvracenou vetsinove spolecnosti. Pokud by tomu tak bylo, na namestich by se schazely tisice otcu a ne jen dve desitky. Takze tento system se nezmeni zespodu, nebot rezistence ma slabou zakladnu. Zmeni to az skupina vysokych politiku kteri prijdou synchronne o deti. Problem je, ze politici se venuji radeji politice nez detem, takze se nejspis nezmeni nic.
28. 7. 2015 at 0:19
ono pokud se normální člověk setká s mafií, tak jí patrně velmi rychle ustoupí
a pokládá to za “rozumné” řešení s tím, že proti tomu stejně asi nic nezmůže
změnit zaběhlý vysoce organizovaný prospěchářský systém není vůbec jednoduché, nezařídí to jen jeden člověk a rozhodně to nebude rychlé,
možná když se stane nějaká úplná katastrofa s tím systémem spojená – to většinou najednou politici začnou přinášet nějaká řešení jak to změnit,
ale jinak nezbývá než medializovat a tvrdě kritizovat současné praktiky
3. 8. 2015 at 18:59
Přístup ústavního oudu je velmi svérázný. Když matka mých děti deklarovala, že po prázdninách děti TRVALE zadrží v cizině (Češka, která tam měla milence ze služebných cest), tak jsem na radu ÚMPOD podat návrh na PO k zákazu vycestování dětí. Tento návrh OS zamítnul. A ÚS se k mé stížnosti postavil tak, že po roce a půl stížnost zamítnul, protože se prý jedná jen o předběžné opatření. Když Švédský soud nařídil návrat dětí domů a matka si dala návrh na PO, který měl unos dětí zpětně legalizovat a OS její návrh schválil. ÚS mou stížnost zamítnul, že prý se jedná jen o PO a mou stížnost asi ani nečetli. Když jsem nakonec dával Ústavní stížnost ve věci samé, tak ji ÚS zamítnul, protože děti si prý v cizině za ty 4 roky již zvykly. Prostě ÚS svou činností zesměšňuje sám sebe.