Jana Dittrichová
Opět se vracím, tentokrát po delší odmlce, abych tak nějak nastínila, jak se vyvíjí situace, popsaná ve dvou předchozích částech tohoto vyprávění (JE MI SMUTNO…, JE MI SMUTNO 2).
Začnu jednoduše… seznámila jsem se s mužem, jehož opustila žena, odešla za jiným a nechala mu dvě malé děti. Po zmáknutí všech okolo, jaký byl manžel vlastně násilník a opilec, kterého je třeba se bát, si děti pomocí soudu vzala zpět. Ne hned, napřed je tatínkovi nechala, ať se stará a ona užije nějaký ten měsíc, dva klidu. Pak mu je půjčovala jen na styk a hustila do nich tu svou naučenou písničku, až i ony uměly ty správné noty… Děti, již tenkrát zanedbané, začaly strádat víc, cosi jim chybělo, jen to nikdo krom nás neviděl. Všichni viděli jen tatínka, který hledá chyby na své ex, za to, že utekla s milencem.
Běžel čas. Děti trávily s taťkou, respektive s námi, stále jen každý sudý víkend a středy. Třenice s jejich maminkou polevily, i když situace nebyla nejrůžovější. Já a můj přítel jsme se vzali, narodila se nám dcera Terezka a můj mladší synek nastoupil do první třídy. I manželovy děti nastoupily do první třídy. Napřed nám maminka nechtěla říci kam, pak jsme žádali OSPOD, zda by nezakročil, protože otec má právo vědět, kam budou jeho děti chodit do školy. Maminka klasicky lhala i na úřadě, že ještě nemá vyjádření školy, proto neví, kam budou chodit. Než se úřad rozhoupal, manžel si informaci zjistil sám a poslal na úřad kopii dokumentu, že jsou děti přijaty a paní si z nich dělala, lidově řečeno, “prdel”. A bylo ticho, nikdo ji nenapomenul, a pokud přeci, bylo to napomenutí mírné a hodně tiché, aby si z toho paní, nedej Bůh, něco nedělala.
Chodit do školy je pro malého človíčka veliká změna. Musí sedět na zadku tři čtvrtě hodiny v kuse a vnímat paní učitelku, která se sice snaží, aby ten přechod z mateřinky do školy nebyl tak prudký, ale zároveň musí tu partu prcků, co si dosud uměli jen hrát a občas něco tvořit, naučit moc věcí. A mé dvě nevlastní děti toho měly najednou až příliš. Oba dva se již od začátku školní docházky utápěli ve stresu, holčička, mající velký problém s výslovností a skladbou vět, se “vezla” již od začátku. Pokaždé tvrdila, jak se s ní maminka doma učí, ale výsledky tomu moc nenasvědčovaly. Pokaždé naše společné čtení předcházel pláč, nervozita..Přitom na ni nikdo nekřičel, nikdo nevyčítal, naopak. Při větném rozboru průšvih největší, když holčička věty od mala komolila, její vyjadřování připomínalo pověstného Pátka, druha Robinsonova. Nesouc mi kytičku, oznamovala: “Teto, já přinesla tobě.” Naštěstí se mezi dětmi trochu chytla, později už nemluvila takto hrozně, ale správnou větu nesložila, natož udělat její rozbor. Naše věčné opravování vážně neneslo ovoce. A jak taky, když jsme je měli tak málo.
Až jednou, už ani nevím, co tomu všechno předcházelo, se manželova ex rozhodla, že zruší naše společné středy. Nijak nám to nevadilo, středy byly otravné, děti jsme měli po škole, udělaly si věci a ráno zase jely do školy. Co nám ale vadilo, že přijdeme o čas s nimi. Už tak malý na ně máme vliv a i z toho mála bychom měli ukrojit další kus. To ne, to přece není dobré. Nehledě na to, že paní nežádala soud o zrušení tak, jako by to udělal každý normální člověk. Nenapsala, že nám to nevyhovuje časově, že se jí to příliš nehodí. Vymyslela si, že se děti u nás nevyspí, chodí unavené do školy, jsou hladové, že se nemyjí, neděláme s nimi přípravu do školy… zkrátka Herodes je proti nám „mejdlo“. Proč ale takovým lidem vzít středu a nechat víkend? O víkendu jsme hodní, pečliví??? Ano, ano, i lhát se musí umět. A tak, ještě v rozpoložení, jak nás ty její řeči namíchly, zplodila jsem naše vyjádření. Vyvracejíc každý její blud a s protinávrhem ne zrušit, ale sloučit dny do jednoho celku.
Světe div se, nějakým zásahem vyšší moci dostala případ jiná paní soudkyně. Dosud jsme neměli tu čest, ale tentokrát byla rozumná, věc se prořešila a dny byly sloučeny. Od čtvrtka do neděle, každý sudý týden. Byli jsme nadšeni. Tohle přece už je skoro střídavka. Sice ne půl na půl, ale měli jsme děti čtyři dny v kuse. Dobré. Pro nás i pro ně. Náš vliv posílí, sice nemáme dni navíc, ale nevadí, snáz si zažijí některé věci, než když jsou den tu a den zase tam…
A zase běžel čas. Maminka se umoudřila a začala s námi komunikovat. Napřed pomalu, opatrně, potom dokonce i zvedla telefon a sama zavolala, když bylo něco potřeba. Dokonce už ani neházela špínu., občas se s ní dalo i pohovořit. No super. A na tohle jsme čekali čtyři roky. A měla přijít další změna. Jednoho dne sama přišla s návrhem na střídavou péči.
Byli jsme doslova šokováni. Věc podala s tím, že má o děti obavy, když je hlídá její druh, nechová se k nim příliš dobře a nedělají věci do školy. Proto bude lepší, když budou ten týden, co by je měl hlídat on, u nás. Bylo nám to sice divné, vždyť od dětí jsme tak nějak věděli, že ani maminka není zrovna pečlivá a vlídná, ale neřešili jsme to. Sepsala se dohoda, s dohodou běželo k soudu a během krátké doby jsme byli bez alimentů a každý, tentokrát lichý týden, měli místo dvou dětí čtyři. (Můj starší syn se mezitím dostal do puberty, přestal si s nevlastním otcem rozumět a odstěhoval se k vlastnímu otci, kde si myslel, že mu bude lépe. Nebránila jsem mu, i když se to pro mě, jako pro matku, rovnalo dýce vražené přímo do srdce. Naštěstí jsou jiné děti, které mě stále chtějí mít na blízku a potřebují.)
Tak to tedy nyní funguje. Konečně. Maminka normálně komunikuje, vše s námi řeší. Děti máme po týdnu, jezdí od nás do školy. Oblékám je tak, jak uznám za vhodné, kupujeme jim zeleninu, ovoce, jogurty. Mají své malé povinnosti a úkoly, ale mají také dostatek času na hry a lítání venku. To u maminky nesmí. Jezdíme na výlety, na chalupu, poznávají nové lidi. A také tu mají sestřičku Terezku, která je spojuje s mými kluky a z úplně cizích dětí dělá bandu sourozenců. Je totiž ségra úplně všech. A všichni ji mají rádi, i když je pravda, že si od sebe potřebují po tom týdnu vždycky pořádně odpočinout…
12. 9. 2016 at 12:58
ano, tady ale pise pani, macecha, ktere vlastni dite odeslo. V tom pripade bych resila sve deti, ne stridavku. Na matku deti manzela kyda spinu, ale samotne ji odesel syn.Hm….
12. 9. 2016 at 15:03
Pani na pocatku pribehu psala, ze po rozchodu s otcem by byla pro stridavku, pro to, aby se o deti staral i tatka. On bohuzel tenkrat nemel zajem :(.
To ze pubertalni “ditko” odejde k druhemu rodici (nebo ma prani vyzkouset internat, atp.) je uplne bezne. Pani patri dik, ze si dite zachovalo i tak k otci fajn vztah, ze o nem pravdepodobne nemluvila spatne. Otci za to, ze to s pubertalnim synem zvlada, i pres predchozi nedostatek kontaktu.
Co se Kacko snazis “dokazat”? Ze neni vhodne aby se otec o sve deti vyrovnane s matkou staral, protoze ….. (???)
12. 9. 2016 at 15:14
ono, s pubertálním synem je to hodně těžký,vyjít když preferuje vlastního otce než vlastní matku.Jen at si to vyzkouší být i zdruhým rodičem.tento příběh je o mých vlastních dětech a jak šly celé události od roku 2011.
12. 9. 2016 at 15:20
To, jestli chce pubertální dítě být s otcem, nebo matkou, je jedna věc. To, jak se jiná matka chová vůči otci a dětem, je druhá věc. A to, že člověk sám není ideální, neznamená, že se nesmí vyjádřit k jiným. KACKA zde v diskusi úmyslně dehonestuje autorku, místo aby se zabývala podstatou problému. I termín “kydání špíny”, který použila, je dehonestující – ve skutečnosti se jedná pouze o popis negativních zkušeností s matkou. Nebo se snad nesmí mluvit o tom, jak se některé matky chovají? Ano, některým by se taková cenzura možná líbila…
13. 9. 2016 at 17:28
Pane Hodino, Vy uz to nehulte:). Vazne myslite, ze tohle je o cenzure? Lidsky nechapu, ze matka, ktera sama nekde asi pochybila, tu kaze neco jako kupujeme zeleninu. Vazne matka tech deti nekupuje zeleninu a ovoce? Tohle je tak trapne. Me odejit dite, mlcim a nekydam spinu na jinou mamu. Jen proste zkritizuje jinou mamu, ale chapu, ze tohle mate rad:). Me odejit dite, tak se hlavne snazim napravit vztah k nemu.
13. 9. 2016 at 20:07
Milá kacko, jak si asi jste měla doma pubertáka co nehodlá tolerovat nějaký pravidla a toleranci jejího druhého manžela.A je vidět že jste proti kontaktu dětí s otci a ráda s manipulujete děti proti otci.Někdy je lepší aby si puberták šel k vlastnímu otci než aby byly dohady a byl další rozvod a tahanice o další dítě.At si vyzkouší obě dvě strany výchovy jak u matky tak i u otce.
13. 9. 2016 at 21:52
Protože tu někomu zřejmě nedá spát, že odešel můj nejstarší syn bydlet k tátovi, tak to nebylo pro to, že bychom měli špatný vztah. Máme spolu pěkný vztah pořád. Jen měl pocit, že jeho vlastní taťka bude mít menší nároky, než ten nevlastní. Vše proběhlo po dohodě, mezi synem, mnou a jeho otcem. Už jsem také od mladého zaslechla, že by se rád vrátil zpět, ale řekla jsem, že se má pořádněš rozmyslet, že si ze soudu nebudeme dělat holubník, aby se tam po půl roce běhalo střídat miláčkovi výchovné prostředí. Že mě to zasahlo? Bože,jsem máma, byla bych divná, kdyby to se mnou nehlo. Ale nebudu mu bránit.A jen tak mimochodem, ukazuji na chyby, co dělá manželova ex, ale nikomu necpu, že nějaké nedělám i já. Je to o úhlu pohledu. Každopádně konec je ten, že jsme všichni spokojení, dospěláci i děti. A o ty hlavně jde, ne???
14. 9. 2016 at 8:25
“… ze by se vratil zpet…”
No a co se domluvit na tydennim, mesicnim …stridani? Tak by “mlady pan” 🙂 mohl mit oboje. Brani tomu neco? A otec si peci vyzkousel, slo mu to… Co to zkusit s nim domluvit i u toho mladsiho, aby v puberte take nemel chut prostredi menit radikalne a najednou? To pak muze byt pro pubertaka – pokud ruka otce je mekci vyrazne, hrozi ze se “utrhne z retezu”.
14. 9. 2016 at 11:52
Jasně, to by také šlo, domluvit se na střídavce. Uvidíme, co na to mladý pán. Mladší tam zatim nechce, tatík odešel, když mu byl rok a kousek, nemají ten zprávný vztah. Sice užsi ho za poslední donbu vzal dvakrát na přespání, ale je to málo. Celá léta k němu chodil totiž jen na svátky, nemají si moc co říct. Uvidíme časem, nechám tomu volný průběh.
14. 9. 2016 at 13:56
2jana – no co chce nebo nechce neni v jeho vekuaz tak smerodatne. Zuby si dite taky casto cistit nechce, nebo do skoly. Jestli otec uz je pripraveny na roli otce, tlacil bych oba do toho, jak otce, tak nejmladsiho pana. Bude to obema ku prospechu. Takhle se totiz toci v zacarovanem kruhu – nechce protoze na tatku neni zvykly, neni zvykly protoze nechce a nechodi k nemu. Stejne by s detmi dopadnul po letech i tvuj partner – “styk” 2/14 k udrzeni vztahu nestaci, za par let by se od matky dozvidal ze nechteji (a to uz by to byla pravda).
Skoda ze se otec tvych prvnich dei nechtel starat hned na zacatku – nicmene ted treba schopny je a chce, a byla by chyba porad jen rikat “ale on tenkrat nechtel”.