PhDr. Jana Šilhavá

Během přípravy na manželství se stále častěji setkáváme s tím, že pro snoubence není snadné hovořit o svých kořenech, o rodině, ze které pocházejí. Někteří uvádějí, že nemají ani v rodině, ani ve svém blízkém okolí pozitivní vzor manželského a rodinného života. Jaká je naděje, že se jim podaří vytvořit pěkný vztah a rodinu?

O tom, že si z generace na generaci předáváme také problematické životní scénáře, není pochyb. Povzbudivá je zkušenost rodinných terapeutů Ludmily Trapkové a Vladislava Chvály. Ve své praxi jsou opakovaně svědky následujícího vývoje:

V některé z předchozích generací došlo k zátěži, která přesáhla kritickou mez tolerance rodiny, jako je smrt jednoho z rodičů, rozvod nebo jiné vážné poranění. V dalších generacích se pak rozhodovalo, zda bude rána zhojena a život rodu půjde dál, nebo naopak dojde k prohlubování destrukce. Díky nemoci, která bránila založení další generace, rod postupně vyhynul…

Odborníci mají zkušenost s tím, že závažnou poruchu v linii rodu je možné postupně napravovat a rod jako organismus „uzdravovat“. Rodiče v následujících generacích však musí vytvořit a předat něco, co sami nedostali.

Jestliže rodina pochopí, jaký příběh se táhne jejich rodem jako červená nit, pak má možnost rozhodovat se vědomě o tom, kam investovat své síly. K tomu, aby rod ve svých dětech pokračoval, je třeba, aby jeho energie proudila od starších generací k mladším, a ne naopak.

Převzato z webu MANŽELSTVÍ.CZ