Zdenek Ručka
Je to můj první blog. Nemám potřebu vypisovat sáhodlouhé články, kde se člověk ztratí hned na začátku. Nechci psát o něčem, co jsem slyšel přes plot od sousedů…
Mám ale potřebu podělit se svými zkušenostmi s naším soudním systémem a prací sociálky, tak jak jsem ji zažil na vlastní kůži, stále zažívám už několik let a zřejmě ještě několik dalších se jim nevyhnu.
Rád bych napsal něco krátkého a výstižného, s čím se možná potýká více rodičů po rozvodu. Píšu rodičů, ale nedá mi napsat, že zejména otců. Zamýšlet se nad tím, proč právě otců, by bylo asi na jiný příspěvek, ale stačí možná napsat, co mi na sociálce při prvním kontaktu před několika lety a před rozvodem sociální pracovnice řekla: “… víte, vy jste jen otec…”. Nemyslela to ve zlém, to jsem si jistý. Vycházela ze své zkušenosti se slovenskými soudy. Paradoxně jsem od soudkyně OS slyšel téměř shodnou frázi … zůstal jsem zděšen a pocítil první silný pohlavek od státní instituce.
Ano, jsem “jen otec – plátce výživného”, nehodný výchovy vlastních dětí, s upraveným stykem na každý sudý víkend (který obtížně fungoval od počátku a dnes už vůbec ne), nějaký ten svátek a 2 týdny letních prázdnin. Nehodný podílet se na čemkoliv, kromě “… je povinen zasílat k rukám navrhovatelky, vždy do 10. kalendářního dne v měsíci…”
Ne, nechci se litovat. Bylo i takové období. Ptal jsem se proč, jak je to možné, co jsem mohl udělat jinak a lépe a mnoho, z dnešního pohledu zbytečných otázek.
Hned po rozvodu jsem věřil, že dva dospělí, dovolím si napsat inteligentní lidé, chtějí udělat pro děti to nejlepší, navzdory vzniklé situaci. Byl jsem naivní. Velmi naivní. Člověk míní, život mění…
Asi by bylo vhodné napsat, že jsem žil v relativně dobrém manželství. Dvě děti, dům, práce, chuť žít život a ne ho jen přežívat. Vidět a vědět, že vám z dětí vyrostou jednou slušní lidé, kteří budou hrdí na své rodiče. A najednou, dost nečekaně – máte pocit, že jako blesk z čistého nebe přijde čas a vy řešíte otázku, co dál. Život se jistým způsobem vymkne z rukou a dva lidé, kteří jdou po jedné cestě, se ocitnou na dvou paralelních a ty se postupně od sebe vzdalují. Není třeba psát asi o rozchodu s nějakým patosem. Zažilo a zažívá to mnoho jiných rodin. Bohužel, ale někdy spíše “naštěstí”. Život je příliš krátký na to, aby někdo toužil žít s někým ze zvyku, protože “tak se to přece patří”…
Bylo by vhodné napsat, proč jsem vlastně rozvedený. Už jen proto, že na první pohled jsem jasný případ. Manželka s dětmi se odstěhovali ze společného nového domu do podnájmu. Zůstal jsem v domě sám. Umím si představit, co drtivou většinu z vás po přečtení předchozích dvou vět napadne … sukničkář, alkoholik, žárlivec, gambler, narkoman, násilník, povaleč bez vztahu k rodině a dětem … prostě bezcharakterní muž, který “… vyhnal děti a jejich matku na ulici … ” – tohle jsem poslouchal dlouhou dobu zejména od rodičů ženy. Tečka. Odsoudit, ukamenovat…
A teď musím napsat, že právě tuto asi drtivou většinu zklamu. Žádné mimomanželské vztahy, alkohol, žárlivé scény, automaty, drogy, násilí, nezaměstnaný darmožrout, který děti vidí nejraději, když je zrovna nevidí. Zvláštní? Z mého pohledu v daném čase určitě. Nenapíšu, že jsem bez viny. To by určitě nebyla pravda. Jsem vinen, protože jsem si myslel, že žijeme v pohodě, protože mnoho lidí nám v dobrém závidělo, že máme všechno – rodinu, zdraví, práci … protože jsem neviděl nic špatného na tom, že manželka si budovala kariéru v době, který se dal strávit i jinak, například s dětmi. Že rodina byla pro ni na “prvním” místě – tedy téměř a vlastně všechno, co obětovala práci, bylo podle jejích slov pro dobro rodiny … pokud bych ještě zmínil i “blízký” vztah k jistému muži v jejím životě, který chápal její potřeby seberealizace zřejmě více než já, tak jen doplním tuto mozaiku. To, že to byl – je ženatý otec tří dětí … no, stává se…
Dospělák to časem nějak zvládne, nebo spíše mohl – měl by. A děti ??? Také to “nějak” zvládnou – musí … měly by. Ale co je na tom nejhorší, mnohdy by vše mohly zvládnout mnohem snadněji, bez něčeho, co jim v budoucnu přinese velmi pravděpodobně problémy ve vztahových či partnerských záležitostech.
Dovolím si přeskočit období asi 2 let po jejich odchodu, kdy jsem doslova “bojoval” o každý den, který jsem mohl strávit s dětmi (bylo by to na další stranu či dvě) … mohl strávit – ve smyslu, že mi byl styk s dětmi umožněn s laskavostí soudce KS až 4 dny v měsíci, jelikož podle něj si musím vystačit se sudým víkendem a nějakými prázdninami. To prý stačí “… aby děti neztratily citový vztah se svým otcem…” píše se v rozsudku. Soudce přece jedná “v nejlepším zájmu dítěte”. On přece musí vědět, co je to ten “nejlepší zájem dítěte”. Sociální pracovnice, která přijde k soudu, jako zástupce nezletilých, viděla (pokud vůbec) vaše děti jednou asi tak 10 minut, většinou neprotestuje a vyřkne kouzelnou formulku: “… doporučujeme vyhovět matce nezletilých a výši výživného necháváme na zvážení soudu určit v souladu s nejlepším zájmem dítěte… “
Mimochodem, přivítal bych, kdyby někdo dokázal definovat, co je to “nejlepší zájem dítěte”, podle čeho se posuzuje a kdo má právo vůbec o něm mluvit.
Soudce nezajímá, zda a jak jste se o děti starali či nestarali. Neptá se, kdo byl s dětmi na mateřské. Nezajímá ho, kdo pracuje o víkendech, kdo do práce odchází, ještě když jsou děti doma, a přichází, když děti jsou již doma. Vy jste přece “jen otec”. Vaší povinností je prioritně platit výživné. Nic víc. A výši vám určí soud šalamounsky. Doručíte na soud výši vašich příjmů, vaše měsíční náklady, které máte a podobně. Totéž i druhá strana. Až tam zjistíte, že soud neprověřuje pravdivost těchto dokladů. Pokud druhá strana má dva příjmy a doloží potvrzení jen o jednom, tak se vlastně nic až tak nestane. Stačí, když se pak tváří překvapeně, že druhý příjem zatajila “nedopatřením”.
Pak soudce zvažuje, jak celou věc uzavřít “v nejlepším zájmu dítěte”. Máte pocit, že přepočítá vše a je vám ho téměř líto, že je na něm taková odpovědnost … velký omyl…
Matematika je jasná jako facka. Váš čistý příjem jako základ a z něj 25 % až 30 % je vaše výživné na všechny vyživované děti. Je jedno, jaké jsou vaše náklady, prvořadé je výživné. Neprotestuji, svým způsobem. Zvláštní na tom však je, že je zřejmě úplně jedno, jaký příjem doloží druhá strana. Děti mají právo podílet se na stejném životním standardu jako jejich rodiče. Bohužel platí to často jen jednostranně.
Proč se zamýšlím nad výživným? Jsem lakomec, který nechce dopřát vlastním dětem? Možná si právě kladete tuto otázku.
Jsem otec, který miloval a miluje své děti. Jsem otec, jehož děti se staly polosirotky v pravém slova smyslu, protože jejich matka se tak rozhodla, sociálka neudělala nic a pro soudce jsem jen další v pořadí, který jej obírá o jeho čas. Jsem otec dětí, které nemají žádný kontakt s jejich babičkou, tetou či kýmkoliv jiným z mé rodiny. Jsem otec, kterému nepomohla žádná instituce v souladu “s nejlepším zájmem dítěte”. Jsem otec dětí, který pokud od nich dostal odpověď na desítky mailů či SMS, byla ve smyslu “nepotřebujeme tě … nezajímáš nás … nech nás na pokoji…”, jehož 12letý syn na ulici pozdraví “Dobrý den” a na otázku, jak se ti daří, odpoví “… co je ti do toho ..” a 15letá dcera, která nereaguje ani na několikanásobné požádání o ztišení hudby na jejím přehrávači, vás požádá, abyste “opustili její osobní prostor” v domě, ve kterém žijete. Jsem otec, kterému se matka našich dětí směje do očí, když se děti chovají k němu jako k hadru. Jsem otec, který nemá možnost ovlivnit jejich výchovu, neví, jak žijí, jak se jim daří…
Jsem otec dětí, kterým jejich matka říká “moje děti”.
Odpověď na výše napsanou otázku je tedy v následující větě. Jako otec jsem ztratil všechna práva, ale zůstala mi jediná povinnost – platit výživné. Zřejmě toto bude i odpověď na otázku, co je vlastně “nejlepší zájem dítěte”…
Omlouvám se každému, koho jsem čtením obral o čas a kdo má pocit, že mojí snahou je litovat se, nebo dělat ze sebe dokonalého chlapa – otce. Omlouvám se rodičům, kterých se výše napsané mohlo dotknout, protože mají možná jinou zkušenost se sociálkou a soudy než já. I soudcům a soudkyním, kteří vidí bez klapek na očích, a sociálním pracovnicím, které dokážou udělat víc, než na soudu říct frázi o “nejlepším zájmu dítěte”…
Je mi líto všech dětí, které vyrůstají bez jednoho z rodičů, přesto, že nemusí. Dětí, které si do života nesou nenávist k rodiči, ale neumějí to vlastně ani zdůvodnit, proč je tomu tak.
Celý tento blog vychází ze skutečností, které jsem prožil a prožívám, které jsem v minulosti řešil a řeším je i v současnosti. Pokud se někteří potýkáte s podobnou situací, nebuďte přílišní optimisté. Můžete být přesvědčení a myslet si, že máte pravdu. Dokonce umíte důvěryhodně prokázat, jak se věci měly a mají. Pravda je však v očích jiných jen relativní věc. Pro soudce a často i sociální pracovnici jste jen číslo spisu a “nutné zlo”, které je obírá o čas, bohužel.
Na jednu věc se dva rozumní lidé – rodiče sice mohou dívat z různého úhlu pohledu, ale přesto, pokud chtějí, mohou najít společně řešení, které bude v konečném důsledku přijatelné zejména pro děti. Pokud ale jen jeden z nich nebude chtít, neshodnou se téměř na ničem a druhý z nich bude tahat vždy za kratší konec. V konečném důsledku však vítězem není jeden z rodičů, který má pocit, že mu děti patří a je ochoten uchýlit se k čemukoliv, a poraženým není jen ten druhý, kterému není umožněno podílet se na jejich výchově.
Tady nejsou vítězové, jsou jen poražení … a ten, kdo na to nejvíc doplatí, budou vždy a v první řadě jejich společné děti…
Převzato z RUCKA.BLOG.SME.SK, přeložil Aleš Hodina
11. 2. 2016 at 2:21
Děti se dnes ve školách učí, o nejlepším zájmu dítěte a úmluvě o právech dítěte,viz. Právo na dětství. Vsechny články úmluvy a další dobre materiály jsou na webu.
11. 2. 2016 at 8:01
Také bych ráda věděla, co je ten nejlepší zájem dítěte, když s přáním dítěte to nemá nic společného. Dětem budou diktovat i v plnoletosti. Výstižný článek.
11. 2. 2016 at 9:07
Ústavní soud řekl, že zájmem dítěte je být vychováváno oběma rodiči. V ČR jsou na Ústavním soudu nezávislí všichni, na Slovensku ale opatrovník dnes musí navrhovat střídavku jako první variantu. Autor se musel rozvést už před lety.
11. 2. 2016 at 10:07
Tak u mě to bylo to samé, jak popisuje autor článku. Chlap co nechodí do hospody, o děti se dokáže postarat, je řádně zaměstnán a živil rodinu. Otec pracuje s dětmi na akcích pro děti zajištování her, vystoupení pro děti a dětské turnaje, ale své vlastní děti podle všech vychovávat nemůže.
OSPOD je orgán ochrany matek a jejich neschopnost je do nebe volajicí!!!!!!!!!!
Jinak před Slovenskem smekám, jejic současné pojetí SP a zavedení do praxe je ukázka toho, jak by to mělo fungovat.
11. 2. 2016 at 11:36
Pane Šálku, souhlas u nás je to to stejné. Děti může vychovávat otčím, co neumí zatlouct ani hřebík, který vlastního tátu nikdy nepoznal. Úžasný mužský vzor! Možná má jiné přednosti, nosí větší trenky a má větší spotřebu parfémů.
11. 2. 2016 at 11:41
Jinak OSPOD – největší zklamání. Nejdříve děcka umlčely, vyrvaly z vlastního domova a teď se diví, že chtějí domů. Teď ještě, aby jim to milostivě dovolily.
11. 2. 2016 at 19:30
Není možné někomu zakázat vychovávat a starat se o vlastní dítě.Nikdo k tomu nemá moc. To jen tátové se s tím smíří .A proto se to stává samozřejmostí. Prostě se vás nebojí. Dítě má dva rodiče, kteří se starají a živí své dítě.Je to jejich povinnost. žádný soud nemůže říci, že někdo bude vychovávat a ten podřadný pouze platit a bez možnosti toovlivnit. To by bylo jako si nechat vzít svoje auto a tomu co v něm bude jezdit platit benzín.
11. 2. 2016 at 22:56
Hezký článek popisující diskriminaci otců v naší zemi. Mám úplně stejné zážitky a stejné pocity. Je to hnus co se děje.
13. 2. 2016 at 1:19
Pro xxx: každý soud v této zemi praví – matka výchova – otec výživné. Je však pravdou, že zřejmě bojuje jen pár tátů, v tom máte zřejmě pravdu. Každý soud v této zemi hledá tzv. lepšího rodiče znaleckými posudky, podobnými si jako vejce vejci. Vždy lepší rodič matka. A ještě jedna zajímavost. Dostalo se mi do ruky v poslední době pár rozvodových rozsudků. A nestačil jsem se divit, krom jmen účastníků, naprosto stejné fráze. Manžel špatný, téměř zloduch – manželka vždy vzorná a byť vždy podává žena návrh na rozvod – viník rozpadu vždy muž. A docela jsem se pousmál, když jsem četl druhý rozvodový rozsudek dvakrát rozvedených žen. Zase si špatně vybraly a na stejném soudě snad opsali rovnou ten první
A tak příběh výše popsaný je totožný s naprostou většinou tatínků. Kdepak jsme asi udělali chybu ? Jenomže nějak si nemůžu pomoct – chyba bude systémová, není možné aby všechny rozsudky, znalecké posudky, zprávy OSPODů se tam očividně podobaly
14. 2. 2016 at 10:21
Náš pan učiteľ Ing. L. Balvín je moderní Sokrates. Učí: Žiadna organizácia nie je schopná fungovať, pokliaľ nemá “hlavu a pätu”. Nepriatelia rodiny preto “uťali” hlavu rodin. Bezhlavé manželstva a rodiny sú nefunkčné mŕtvoly v ktorých sa rodia a vyrastajú zdegenerované děti.
Pan Balvín navrhol a podal vládám základné zásady fungujúcej rodiny, plodiacej a rodiacej evolučně zdravé potomstvo. Žiaľ v EU vládnu individua neschopné pochopiť nielen pána Balvína, ale aj to, že príčinou vyháňania ľudí z Iraku, Afganistanu, Líbye, Sýrie a Strednej Afriky je predovšetkým feministický zpôsob myslenia a konania politikov USA a EU!