Ing. Aleš Hodina
Zkušenosti Václava Havla ze zmanipulovaných komunistických procesů nápadně připomínají příběhy dnešních tátů – těch, kteří chtějí vychovávat své děti, ale v podobných soudních procesech o ně přicházejí. Z otců, kteří nechtějí své děti ztratit, se tak fakticky stávají novodobí disidenti. Musejí bojovat nejen proti matkám, ale i proti zvůli sociálních pracovnic a soudkyň. Mnozí z nich to nevydrží a svých dětí se raději vzdávají.
Sám jsem netušil, jak hluboký problém v této oblasti je, dokud nepostihl i mne. Sytý hladovému opravdu nevěří. Takových příběhů se však u nás pod pokličkou dějí každým rokem tisíce. Proč nejsou, na rozdíl od mnoha hloupostí, na prvních stránkách médií?
Pan Rusek z Brněnska nemůže své děti vychovávat stejně jako jejich matka, protože jeho osmdesátimetrový byt je podle soudkyně příliš malý. Aneb kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde… Pan Duchek ze Sokolovska musel o svého syna bojovat několik let, kdy s ním měl pouze minimální kontakt. Pan Jedlička byl falešně nařčen z týrání dcery a mohl se s ní vídat pouze hodinu týdně pod dozorem. Z tisíců dětí se u nás každým rokem stávají polosirotci – ne smrtí rodiče, ale zásahem státu a druhého rodiče.
Litujeme děti, které tátové opustí, a na druhé straně je připravujeme o táty, kteří se o ně chtějí starat.
Dřívější disidenti a tito tátové mají jedno společné – stojí proti systému, který ničí je a jejich děti. Feminismus je v tomto, zvláště ve své extrémní podobě, stejně nebezpečný jako komunismus nebo nacismus. Rozkládá rodiny, odděluje děti od otců, vyrábí falešná obvinění, provádí segregaci, když požaduje zvláštní výhody jen pro ženy, staví muže a ženy proti sobě.
Kdy nám to, sakra, dojde? A kdy s tím konečně začneme něco dělat?
Někteří bývalí disidenti, zvláště ti levicoví, přitom jakoby zapomněli na svá dřívější příkoří a tato nová je nechávají chladnými. Ani Václav Havel rodinu příliš nehájil.
Vzpomeňme proto právě nyní na otce, kteří z rozhodnutí matek a „nestranných“ soudů nemohou trávit Štědrý den se svými potomky. Vzpomeňme ale hlavně na děti, které jsou takto ochuzeny o polovinu své rodiny.
A do nového roku si popřejme hodně odvahy a síly s tím pohnout.
Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ
29. 12. 2011 at 10:02
Světovou zdravotnickou organizací (WHO) byla láska zařazena do rejstříku onemocnění pod evidenčním číslem F 63.9. Láska nyní patří k psychickým poruchám, pod bod „Poruchy návyků a tužeb“, hned za alkoholismus, závislost na počítačových hrách, narkomanii a kleptomanii. Je ohodnocena jako obsesivně-kompulzivní porucha, která může trvat nejdéle 4 roky, údajně z fyziologických důvodů.
Toto tvrzení jsem u zdroje,WHO, neověřoval, avšak plně zapadá do kontextu s jinými destruujícími postupy, jak destabilizovat a chaotizovat funkční společnost.Proč? Cílem může být drastické snížení lidské populace Země a cílené formování jejího zbytku,bude-li nějaký.
29. 12. 2011 at 13:38
Pěkný článek A.H.
Ano dnes jsou perzekuováni otcové a je jich určitě tisíce. A kde jsou ???
Český národ. Když byl Havel ve vězení, kde stály ty zástupy lidí, kteří šli pokrytecky za jeho rakví se slzou v oku ???
Byl by ve vězení, kdyby před jeho branou stálo tolik lidí, kolik šlo průvodem po Praze ????
Byl by ve vězení, kdyby k soudu přišel tenkrát tento dav ????
30. 12. 2011 at 20:12
Levicový názor, matka nahradí dítěti vše…ale s jakým výsledkem, postižená společnost se tu již rekrutuje s tímto názorem…děti dospějí, když jsou to chlapci, stanou se z nich stejně postižení muži jako byli jejich tátové…a ty bojovné původní matky jsou spokojeny, jejich miláčci jim zůstali, nezajímá je, zda budou mít problémy ve svém životě, hlavně, že i v dospělosti jsou stále jejich majetkem! Bolševik s touto propagandou začal, konzumní současný život založený n výhradně na “majetku” v tom pokračuje. Soudy dávají matkám za pravdu, že děti jsou výhradně jejich “majetkem”, nikoliv svobodnou bytostí se svými potřebami, nýbrž, jak řekne a jak si přeje matka! Krásné to zítřky
krásná to budoucnost našich dětí a jaké budou děti těchto dětí??? Budou vůbec?
13. 1. 2012 at 17:34
Mohla bych se zeptat kde a kdy byla pořízena fotografie k článku?