Petr Cihlář
Jedním ze způsobů, jak ovlivnit dítě, aby začalo cizímu pánovi říkat “táto”, je vzájemně se před ním oslovovat “maminko” a “tatínku”.
Z každé kamarádky a kamaráda, vychovatelky, jsme už dětem udělalI tetu a strejdu. Má to však svoje hranice. Když budeme pokračovat takto dál, začnou děti říkat také “mámo” nějaké úplně cizí paní. A to by se vám líbilo? S “tátou” je to zrovna tak.
Slova “táta” a “máma” pro dítě sama o sobě automaticky neznamenají osobu citově blízkou. Můžete namítat, že táta a tatínek mohou znamenat jinou osobu, než otec. Nesouhlasím. Ten nový pán, který s rodinou roky žije, se k dětem může sice chovat hezky a ony k němu, ale neměly by mu říkat “táto”. Ne za předpokladu, že znají svého skutečného otce, který o ně jeví zájem. Samozřejmě, mohou to tak cítit. Nový partner ženy může pro děti znamenat víc, než skutečný biologický otec. Neměli bychom ale takové oslovení dětem dovolit. Měli bychom jim bránit. Proč?
Protože pro rodiče slovo “táta” a “máma” má mnohem vyšší hodnotu. Není jen slovem v dětských ústech, ale je i vyznamenáním, je uznáním, kterým se neplýtvá, které se nerozdává strejdům a kamarádům, partnerům a druhům, kteří jako náhradníci třeba na několik let zakotví v naší rodině.
Tátou se stane ten otec, který se o to zaslouží. Má právo si tak nechat říkat, až k tomu dítě samo dospěje, samo to tak bude cítit a chtít a nebude nejmenších pochybností, že si ten titul otec do konce života udrží.
Až vám začne dítě vykládat, že mu chybí táta, nevyřešíte to tím, že ho naučíte říkat “táto” cizímu muži. A ještě něco. Není horší ponížení a bolest pro otce, než zjištění, že jeho vlastní dítě říká “táto” někomu jinému.
Převzato z PETRCIHLAR.BLOG.IDNES.CZ
3. 8. 2011 at 17:45
ad sára – ano otcovství si musíte zasloužit, třeba i tak, že matka dítě ukradne otci odveze za strejdou a od této chvíle tento pán bude tvým tátou….
, tak nějak si to představuje totiž většina matek o kterých se tu zmiňují tátové, kterým byli jejich děti takovouto matkou ukradeni a kteří se o ně třeba starali od jejich narození atd….stačí když matka u soudu prohlásí, že ON se o dítě vůbec nestaral….a opak kolikráte bývá pravdou a CO? Už je vymalováno? takto si to představujete? Začíná se mi zvedat žaludek podruhé pardon…. 
3. 8. 2011 at 17:46
ad XXX – ano, tak je to také logické a správné, je to stejně jako s tím otcovstvím, pouze mateřství se u nás bere jak tak koukám a jaká je praxe automaticky….zvláštní že….a kdo to tu desítky let řval o rovnoprávnosti????
4. 8. 2011 at 16:21
V celku souhlasím s pisatelem článku. Jenže zkusme se na to podívat pohledem dětí. Představte si situaci, kdy do rodiny přijdou další děti. Jedno dítě říká pánovi Jardo a druhé tatínku. Určitě i vás napadne řada situací, kdy je dítě touto situací dostáváno do nepříjemných situací. Podle mne je otázka oslovování velmi citlivá věc a rozhodně bych dítěti nevyčítala, že tomu druhému říká táto, nebo mámo. Ale ani by do takového oslovování nemělo být tlačeno. Ano, asi by mne i zabolelo, že někdo jiný slyší na mé přírodou a životem dané oslovení. Jenže ten prcek má dvě rodiny. Tu vaši a vašeho partnera. Pro dospěláka je jednodušší něco překousnout, ale děti jsou přece jen citlivější a už i tak v těchto situacích mají dost nepříjemností, se kterými se musí vyrovnávat. Mluvím z vlastní zkušenosti – posměšky ve škole už jen kvůli odlišnému příjmení atd… Pokudse ten druhý chová k vašemu dítěti dobře, není lepší spolknout pro jednou svou hrdost a smířit se s tím?
4. 8. 2011 at 23:15
RE: Teta
Teď jste na to kápla. Odlišné příjmení ! Kdo je tedy sobec ? Matka rozboří původní rodinu. Znova se vdá, přestože má možnost si ponechat příjmení původní (případně obě), aby dítě netrpělo např. tedy ve škole – je jí to srdečně jedno !!
4. 8. 2011 at 23:23
A smířit se s čím ? Že má mé dítě říkat nějakýmu Jardovi táta ? Je to vždy jednoznačná manipulace dítěte matkou k tomu, aby říkalo Jardovi táta. Protože teď má dítě novou rodinu ? Milá paní, je to zvrácenost !
6. 8. 2011 at 18:32
Pro JTR: A co vaše dítě? To necítí nic? Většina těchto dětí musí žít u svých matek po většinu týdne. Jsou nuceny se přizpůsobovat situacím, o kterých nemáte ani páru a vy jim to chcete ještě ztěžovat? Neupírám vám právo na to co cítíte, ale promiňte nejde jen o vás…Jak už jsem napsala – otázka oslovování je velmi citlivá věc a dítě by nemělo být nuceno k tomu aby jako rodiče oslovovalo někoho jiného. Vždy by to mělo být jeho osobní rozhodnutí a nemělo by mu být upíráno ani vyčítáno (naneštěstí to tak většinou není).
9. 8. 2011 at 12:04
já ze svých skušeností mohu konstatovat že ženy si myslí že dítě je po rozchodu jejich tak jako možná auto a záleži jen na nich zda ho půjčí nebo nea tak to bude dokud rodič nebude rodičem ve stejné rovině at jde o ženu či muže.můj syn je se mnou rad a těšíme se na sebe a rad bych s ním trávil polovinu jeho jeho života když jsem byl u jeho zrodu bohužel je to tak kdy mi ex dovoli.Co se týče oslovení souhlasím že otec a matka by měli zůstat tata a mama,my už měli ze strany ex další dva taty a tvrzení jmena a že druhe dítě bude řikat tato a druhe jardo, je naprosto k smíchu ,jelikož je to stejda jarda tak bude jarda.Napsat něco takového může zase jen sobecký člověk ,který myslí na sebe ne dítě.pokud chtěl mit rodinu měl si udržet vztah z kterého ma potomka a ne hledat další otce a mámy. ženy mají takové hloupé výmysly že má rodinu ale co rodina otce ta jako zanikla?
když si najde chlap ženu a ma s ni ditě taky říka jedno teto druhe mami ne?
10. 8. 2011 at 20:34
dobře no, tak já právě řeším tuto situaci – můj tříletý syn má biologického tátu, který o něj jeví velký zájem, ale nežijeme spolu a ani jsem za něj nebyla provdaná. syn má jeho příjmení. žije se mnou a s mým přítelem, právě se nám narodil můj druhý syn. přítelovi syn říká strejdo a i já ho tak před ním oslovuji. nicméně přítel se děsí chvíle, kdy mu vlastní dítě začne říkat strejdo a co teď?
před mladším přece budu přítele oslovovat táto, protože to táta je ale co když mu tak začně říkat i starší??? je to špatně?
10. 10. 2012 at 15:59
A nestačilo by jeho dítěti vysvětlit, že on je jeho tatínek, ale tatínkem druhého dítěte že není?
21. 8. 2014 at 14:52
Poprvé vstupuju do debaty. Jsem zani ráda. Ťeď právě totéž řešíme s mým přítelem. Manipulace, používání dítěte jako zbraň, oslovování “cizího” pána táto/ženy mámo
je pro otce/matku, který/á se stará o svého potomka, se kterým nenůže být jak by chtěl/a,
bolestné a ponižující. Jenže malému děcku, které je většinu času v nové rodině, kde se záměrně nový muž/žena neoslovuje jménem, ale právě titulem tatínek/maminka, se toto dostane do povědomí a pak nastává zmatek v jeho hlavičce.
Je jen na zdravém rozumu rodičů, aby ten zmatek nevznikl. Dítě se v této situaci ocitlo z rozhodnutí dospělých. Nechme mu jeho bilogické rodiče – pokud se jako rodiče chovají. Samo si časem vybere jak koho bude oslovovat a kdo si ten titul zaslouží. Je mi smutno z toho, když nějaký prcek mluví o tátovi/mámě J., M., V., … Mohlo by se toho napsat ještě mnohem víc, ale pokud se k sobě budou rodiče chovat slušně, respektovat se navzájem a neházet si klacky pod nohy, budou si nás naše děti jednou mnohem víc vážit a budou mít do svého dospělého života dobrý vzor.