Martin Šorm
Před čtyřmi roky se manželka beze slova a beze studu odstěhovala i s třemi malými dětmi, příběh je zhruba popsán ZDE.
Necelý rok jsme rozvedení. Stejnou dobu platí rozvrhové usnesení o kontaktu s dětmi, které byly svěřeny do výhradní péče manželky. Střídavou péči soud zakázal, přestože ji znalec doporučil. A přestože jsem manželce a dětem zajistil bydlení “na pantofle” daleko, děti se násilím státu musely odstěhovat 150 km.
Ale k Velikonocím.
Tento víkend (18. – 20. dubna) je kalendářně sudý, podle rozsudku děti tedy měly být se mnou doma. Velikonoce máme soudně upraveny tak, že otec má právo děti vidět o kalendářně lichých rocích, tedy v tomto roce nikoliv. A v těch lichých rocích tak, že velikonoční prázdniny začínají již víkendem a končí velikonočním pondělím – zatímco matka nemá Velikonoce upraveny nijak, má se jaksi za to, že “standardem”, je že děti jsou s matkou.
Je to již čtvrté pondělní velikonoční, kdy děti nesměly být na koledu doma. První rok (2011) po matčině odstěhování (2010) ještě neprobíhal soud a dožadoval jsem se tedy velikonočních prázdnin na předběžné opatření – ale to bylo zamítnuto, že prý je můj kontakt s dětmi saturován “dostatečně” a občas je vidím, není tedy důvod nějak dál upravovat ještě Velikonoce. Druhý rok (2012) vyšel víkend před pondělím na mě, ale matka za žádnou cenu nechtěla dětem prodloužit víkend přes pondělek, musel jsem je v neděli dovézt k ní – abych až tam zjistil, že je v nemocnici, a že děti budou několik hodin čekat v nemocnici na chodbě, až přijede tchyně z H., a velikonoční pondělí budou děti trávit samy s bábou v manželky bytě a na koledu nepůjdou vůbec. Třetí rok (2013) opět vyšel víkend před pondělím na mě, ale matka opět za žádnou cenu nechtěla dětem prodloužit víkend přes pondělek, musel jsem je v neděli dovézt do J. do jejího bydliště.
Mezitím soud rozhodl. Letos jsem tedy byl smířen s tím, že děti na pondělní koledu doma být nesmí, ale počítal jsem s víkendem – je kalendářně sudý. A celý týden jsem matce posílal zprávy a pokoušel jsem se jí volat – že děti mají prázdniny již ve čtvrtek a pátek, jestli by nepustila děti o den dřív, nebo aspoň v pátek ráno, nebo aspoň v pátek, že bych je všechny pozval na oběd a šli bychom všichni spolu na oběd a že by děti aspoň odjely dřív po obědě, když nemají školu, aby nedorazily domů tak pozdě večer. Matka jako obvykle bez odpovědi a nebrala mi telefon, takže jsem jí zase jako obvykle poslal v pátek ráno sms zprávu, že jedu, znova jsem jí zopakoval pozvání na oběd a znova jsem jí nabídl, že třeba by děti mohly v neděli večer si oběhnout náhradní koledu doma a kam je chce v neděli pak dovézt. Nic. A tak dojedu do J., je 11, volám, kde je, nic, zvonim u ní v bytě, nic, posílám sérii sms, že je zvu na ten oběd, nic, je poledne – matka mi zvedne telefon a praví, co prej že chci, že jsou v P.
Tak se podivuji, proč tam a kdy se vrátí (děti mají na víkendy jezdit domů v 15 hod), a ona že se už nevrátí a děti na víkend že domů nepustí. Tak se podivuji, proč nepustí – a ona prý, že Velikonoce v sudých letech ona a v lichých já, takže tento rok nic a na víkend taky nic – a že ve velikonočním rozpisu je úprava, že velikonoční pondělek začíná pátkem a víkendem před tím a že úplně dole pod rozpisem soudu je věta že “o prázdninách neplatí pravidelný styk” – a že podle ní se to vztahuje i na prázdniny velikonoční a žádný pravidelný kontakt tedy o nich neplatí.
Já na to, že pojem “prázdniny” je v kapitole úpravy vánoční jarní a letní, že velikonočnímu pondělku se prázdniny neříká – a že přece nemyslí vážně, že když už ukradla a odstěhovala děti, tak že se jim bude snažit zničit i tento nejminimálnější kontakt, a že tedy děti by vynecháním sudého víkendu nejely domů celý měsíc. Vysmála se mi a nabídla, že když za ní přijedu do P. na chatu (slyšel jsem, že děti do telefonu ječej, že chtěj tátu, ale nedovolila mi s nimi mluvit), tak že je mohu pozvat na oběd a dohodneme se. Popojíždím tedy dalších 40 km na její chatu, mezitím volám svému advokátovi, ten mi potvrzuje, že skutečně tento výklad rozsudku je přípustný a že pokud matka nebude souhlasit s víkendem, tak že děti pustit nemusí.
Takže dojedu do smluvené osvěžovny, čekám jen něco přes hodinu (byli ještě nakupovat, proč by ty 3 km jeli rovnou a nakupovat až potom, když mohou jet 20 a cestou nakoupit kytky a nechat mě čekat). Děti se na mně vrhnou a hladově objednávají pozdní oběd, já se ptám matky, jestli opravdu je taková bestie že dětem ten jeden víkend ukradne, ale velmi jsem ji tím pobavil.
Tak vyjednávám, proto přece říkala, že mám přijet. Jestli by nestačilo, kdybych děti vrátil v neděli po víkendu, nebo jestli by je nepustila aspoň na jeden den, že jsem jim upletl pomlázky a rodina má pro ně nějakou koledu, že bych je dovezl v sobotu dopoledne. Ona samozřejmě, že ani omylem. Tak se ptám, doprdele, proč tejden mlčíš, neodpovídáš mi na zprávy a nebereš mi telefon, celej tejden se tě snažim sehnat – a ty mě necháš dojet 150 km až do J., a pak ještě dalších 40 na chatu, jen proto, abys mi řekla, že děti nepustíš – proč jsi mi alespoň tohle neřekla včera nebo ráno, abych ušetřil zbytečnou cestu? A ona se křivě se usměje a povídá – no já jsem nerozuměla, co tím myslíš, já jsem nikdy neměla v úmyslu děti na ten velikonoční víkend pustit, tak já jsem nerozuměla, na co se mě ptáš, jakej oběd v pátek a jaký vracení v neděli večer, když víkend před pondělkem patří k velikonočním prázdninám – tak jsem se ještě šla zeptat na soud, jestli je to tak pravda, a když mi to potvrdili, tak jsem to dál neřešila.
A tak se znova ptám (a polykám vsuvku “ty mrcho zlá”) – proč jsi nic neřekla? Vědělas přece, že s víkendem počítám, když se tě ptám na jeho parametry, vědělas, že v pátek jedu přes čtvrt republiky, když vás zvu na oběd – tak proč jsi nic neřekla? Proč mě necháš jet dvakrát 160 km zbytečně, jen proto, cos mi mohla říct jednou sms už před několika dny? A ona opět ten křivej úsměv a “já jsem tomu nerozuměla, tak já jsem nevěděla, co ti mám říct, tak jsem neodpověděla, protože jsem nevěděla co”. Polykám upřesňující dotaz, že jestli se opravdu šla zeptat k soudu na výklad rozsudku, že asi více než dobře věděla, na co se ptám, jakož i že několik dní předem znala své rozhodnutí, tak proč mi to neřekla – ale jako obvykle, zbytečně.
Snědla oběd, velkoryse zatáhnu účet za celou smečku – rozloučím se s dětma, které již byly dostatečně psychicky zpracovány na lukrativní odpolední program, a jedu zpátky do prázdného baráku. A říkám si, že za tech zbytečně projetých 400 km mohlo mít jedno dítko pěkné boty. Ostatně, nikoli poprvé.
Uvítáme i vaše příběhy. Můžete je poslat na INFO@STRIDAVKA.CZ
22. 4. 2014 at 16:59
Jen 2 postřehy:
1) To, že je autor schopen tuto paní pozvat na oběd, je opravdu projev obdivuhodné velkorysosti. To, že je schopna pozvání přijmout, znamená, že není pro domluvu vše ztraceno.
2) Letmo jsem přelétl diskuzi pod článkem a znovu mi to připomnělo, že by bylo dobré, aby diskuze byly povoleny jen registrovaným a registrace normálně na jméno. Zaplevelování zdejších diskuzí provokacemi a nesmysly vytváří dojem, že se jedná o server agresivních křiklounů, kteří melou úplné nesmysly o nesvéprávnosti žen – a tím se juvenilní šmejdi rádi ohánějí.
22. 4. 2014 at 18:30
Autore,nepříjde ti,že si za svoji situaci můžeš sám?Jsi velký dobrák a možná i hlupák.Proč jsi svoji situaci už dávno neřešil soudně a opětovně pro maření styku nepožadoval svěření dětí do své výhradní péče.Sebelítost a neřešení situace a vlastní ponižování se k ničemu nevede.Nediv se,že ex si z tebe dělá kašpara.Zachvej se konečně jako otec a jdi si za svým,Na ex se neohlížej a nevěř ji.
22. 4. 2014 at 19:17
x.y: Autor prostě je takový jako většiná nás tátů – vstřícný, ohleduplný, konstruktivní, milující své děti. Jistě, pokud platí oběd někomu, kdo by si zasloužil akorát nakopat do zadku, tak to hraničí s hlupáctvím. Ale bohužel nám chlapům dlouho nedochází že platí známé “za dobrotu na žebrotu”. Jenže rada, aby se obrátil na feministický soud je také hloupá. Teď ho ponižuje jen matka jeho dětí. U soudu ho budou ponižovat a zesměšnovat hloupé soudkyně, které mu nesahají ani po kontníky. Utratí spoustu peněz a ničeho se nedomůže. Leda tak zvýšení alimentů.
22. 4. 2014 at 19:38
Souhlasím s Hanem
22. 4. 2014 at 21:01
Poněkud mi pro ten příběh chybí přesné znění rozsudku, tj. jak je to tedy soudně upraveno, zda se používá slovo Velikonoce nebo velikonoční prázdniny nebo velikonoční svátky. To je totiž diametrální rozdíl, Velikonoce jsou neurčité, velikonoční prázdniny jsou pouze čtvrtek a pátek, velikonoční svátek je jen v pondělí. Pokud to není textově jednoznačné, bylo potřeba požádat o výklad rozsudku příslušného soudce. Následně lze udělat návrhem na výkon rozhodnutí, kdy výklad bude součástí odůvodnění rozhodnutí o návrhu.
24. 4. 2014 at 14:53
Martine Šrome, je mi Vás líto. Sám zažívám totéž. Prosím Vás pánové, všichni, kdo tu vystupujete pod vlastním jménem nebo přezdívkou, pojďte se spojit, pojďte volit, neseďte doma a neláteřte na zk—ný život. Tudy cesta opravdu nevede. OSPOD pro Vás a Vaše dítě nic neudělají a soudy tuplem ne. Maximálně vás zavřou za to, že neplatíte, když se začnete účelně bránit. To, že své děti nevidíte i v tom málu, je jim všem jedno. Musíme změnit legislativu, veřejné povědomí o otcovství a lásce k dětem, pak se situace obrátí. Je to běh na dlouhou dobu.
24. 4. 2014 at 15:57
Volit? A koho? Všem stranám je rodinná politika u prdele a omezují se max. na velkohubou podporu chudinek samozivitelek, které hromadné produkují, jako velkou část volicskeho spektra. Jedinou cestu vidím v jednotném prootcovskem hnutí se vstupem do politiky či jasné podpoře straně, která zaútočí s rozvodovym průmyslem a celym opatrovnickym zmetkem.
28. 4. 2014 at 16:48
Vidíte pane “Stykači”… jste sám a já taktéž, ač je nás každým rokem nezanedbatelně přibývající voličská množina. Koho, volit ? Zkuste ty, kteří mají rodinu ve svém programu. KDU ČSL nebo pana Hodinu atd. Pak s těmito poslanci pracujte, aby to, co mají v programu předložili. Je to těžké, ale pokud budeme dělat nic, pak se tu nic k dobrému pro naše děti, ale i jejich matky nic nezmění.
29. 4. 2014 at 11:49
Ano, chodím volit vždy a vždy vybírám z toho politického odpadu nejmenší zlo. V EU volbách bude mít můj hlas p. Hodina. Tak jest.
30. 4. 2014 at 10:29
Pánové, nevěřte KDU-ČSL, jsou to chameleoni, v pondělí slíbí jedno a v úterý udělají druhé. To, že má někdo plná ústa rodiny ještě neznamená, že pomáhá rodinným vazbám. Vzpomínám si na pár rozhovorů o střídavce s čelními lidovci – samé kecy, ano, je to důležité …, mělo by to tak být … a potom skutek utekl – je to těžké, názory jsou různé, mělo by se o tom diskutovat, ideálně celé volební období bez výsledku.