Koparkova.cz
Přebíráme tento text pro lepší pochopení toho, s jakým přístupem se musejí rodiče někdy potýkat při znaleckém zkoumání. Při zkoumání toho, zda jim vůbec bude dovoleno vychovávat své vlastní děti…
I.
Otec podává vyjádření znaleckému posudku PhDr. Moniky Kopárkové (dále jen „znalkyně“), vyhotovenému údajně dne 12. března 2012, doručenému zdejšímu soudu 15. srpna (!) 2012 a otci 18. září 2012.
Dle názoru otce znalkyně své zadání nezvládla a podala nepravdivý a hrubě zkreslený posudek.
Ve znaleckém posudku se z hlediska sumarizace údajů ze spisu zdejšího soudu činí výběr skutečností za období od roku 2008 do srpna roku 2011, a to značně nepřiměřenou formou. Znalkyně při svém výběru a shrnutí skutečností, které jsou obsahem spisu, nepřiměřeně klade důraz na vyjádření matky. Několikrát poukazuje na skutečnosti, které jsou z hlediska péče o nezletilého nepodstatné a zkreslují pohled na otce. O tendenčním výběru zavádějících skutečností svědčí rovněž výběr tvrzení matky, kdy je zdůrazňována negativní role otce, přičemž jsou pomíjeny objektivní skutečnosti, které svědčí o kladné a odpovědné roli otce, jako např. snaha otce o co nejlepší zdravotní stav nezletilého, co nejlepší vzdělání nezletilého apod.
Navíc je zcela pominut rok 2012 a problematika stávajícího výchovného prostředí u matky, kdy evidentně negativně do péče nezletilého zasahuje přítel matky a dochází k problémům při předávání nezletilého matkou. Přesto, že byl znalecký posudek odevzdán až v srpnu roku 2012, této problematice se znalkyně evidentně vyhýbá. Nelze vyloučit, že rok 2012 byl pominut zcela účelově.
V připojeném přehledu jsou pak specifikovány některé další vady posudku (příloha 1).
Znalkyně také již v průběhu znaleckého vyšetření otevřeně prezentovala zaujatý postoj vůči otcům. V rozhovoru s otcem uvedla, že „podle jejího názoru jsou matky obecně způsobilejší k výchově dětí než otcové“ a že „pouze ve dvou případech doporučila péči otce“. Sama od sebe pak uvedla, že „v soudním řízení nelze hledat spravedlnost“ a že „se otec může samozřejmě odvolat“. Svou roli v genderové zaujatosti znalkyně může hrát i skutečnost, že byla dlouholetou členkou a spolupracovnicí Sdružení karlovarských matek.
Otci je znám zaujatý postoj znalkyně vůči otcovské výchově dětí i z jiného případu – dětí Papazianových, dlouhodobě zmanipulovaných proti otci ve výlučné výchově matky. Tento jejich vztah k otci by se zřejmě nejlépe změnil, pokud by byly vyvedeny z vlivu matky a svěřeny do péče otce, k čemuž v zahraničí pomáhají i tzv. reintegrační centra. Podle znalkyně, která zde též vypracovávala posudek, ovšem „je za takových podmínek vhodné ponechat současnou podobu kontaktu otce s dětmi (3 hodiny jednou za 3 týdny)“! V podrobnostech otec odkazuje na spis vedený Okresním soudem Plzeň-město, sp. zn. 40 P a Nc 58/2010, 40 Nc 34/2008, který pro dokumentaci činnosti znalkyně navrhuje připojit jako důkaz.
Jako manipulativní pak otec hodnotí řadu tvrzení znalkyně uvedených v posudku týkajícím se jeho syna. Např. na s. 31 o svém negativním hodnocení otce znalkyně uvádí, že „nikoliv z vyšetření, ale především ze spisového materiálu vyplývá…“. Znalkyně má však ve svém posudku z oboru zdravotnictví vycházet výhradně ze svého vyšetření – nepřísluší jí hodnotit důkazní materiály založené ve spise. To náleží pouze soudu. Stejně tak znalkyni nepřísluší činit jakékoliv návrhy na zúžení dosud dlouhodobě fungujícího styku, jak se o to pokouší na s. 33 posudku.
Znalkyně i při vyšetření otce postupovala tendenčním způsobem. Například při Rorschachově testu otce neinstruovala (jak dle stanovisek psychologů měla), aby sděloval všechny asociace. Otec měl proto za to, že úkol je splněn, pokud najde první význam předloženého obrázku. Znalkyně toto následně v posudku označila za „kvantitativně stručný protokol“. Dle ní je též „obsahově bez lidských obsahů – nahrazeny neživými obsahy“. Otec si přitom vzpomíná, že na některých obrázcích označil lidské bytosti (panáčky). Dle názoru odborníků je samotné vyhodnocení Rorschachova testu značně závislé na subjektivní interpretaci znalce a dává tak prostor k manipulaci.
Ohledně dalších skutečností pak otec odkazuje na přílohu – přehled některých dalších vad posudku PhDr. Kopárkové (příloha 1).
II.
Otec dokládá svou schopnost výchovy nezletilého a její vhodnost znaleckým posudkem PhDr. Vladimíra Tesaře z 25. března 2012, tedy ze stejného období, kdy probíhalo znalecké zkoumání PhDr. Kopárkové (příloha 2). Podle ust. § 127a o.s.ř. postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.
III.
Znalkyní PhDr. Kopárkovou tvrzené skutečnosti jsou ve zřejmém rozporu jak se znaleckým posudkem PhDr. Vladimíra Fiedlera ze dne 27.10.2011, který je ve spisu založen, tak se znaleckým posudkem PhDr. Vladimíra Tesaře z 25.3.2012. Je přinejmenším zvláštní, že otec je na základě obdobných postupů psychologů hodnocen znalkyní PhDr. Kopárkovou odlišně než oběma výše jmenovanými psychology, kteří jsou rovněž soudními znalci. Otec proto pro objasnění rozporů navrhuje provést výslech všech zúčastněných soudních znalců, tedy PhDr. Moniky Kopárkové, PhDr. Vladimíra Fiedlera a PhDr. Vladimíra Tesaře.
IV.
Ze znaleckého posudku PhDr. Vladimíra Tesaře z 25.3.2012 vyplývá, že otec je vhodnou osobou pro výchovu nezletilého syna, k synovi má pozitivní, otcovský a citově obsazený vztah (s. 19). Navíc PhDr. Tesař i PhDr. Fiedler poukazují na to, že nezletilý syn je schopen střídavé péče, pokud přihlížejí k osobnosti nezletilého a rovněž k osobnosti jeho otce.
Naproti tomu PhDr. Kopárková degraduje snahu otce dosahovat, zejména v důležitých záležitostech, optimálního řešení a dezinterpretuje ji tak, že „empatické schopnosti otce nezl. jsou oslabeny a také méně využívány“ (s. 29). Toto zjištění je přitom v přímém rozporu s výsledky vyšetření PhDr. Tesaře, který uvádí: „…v profilu osobnosti imponuje zejména jeho duševní stabilita, optimismus, především známky dobrých sociálních schopností, vyšší psychická citlivost (empatie) k ženám a dětem“ (s. 18).
Za daného stavu tedy otec je nucen trvat na tom, že znalkyně nedostála své povinnosti objektivně a řádně vypracovat znalecký posudek pro potřeby soudního sporu, a proto navrhuje, aby ve věci byl vypracován revizní anebo nový znalecký posudek, a to pokud možno znaleckým ústavem, neboť jedině tak lze dosáhnout objektivního zpracování posudku ohledně další výchovy nezletilého – není logicky možné, aby se dva znalci rozcházeli se znalkyní ohledně hodnocení otce a jeho schopnosti péče o nezletilého v takové šíři, jak se děje ve výše citovaných posudcích.
Příloha 1
Přehled některých dalších vad znaleckého posudku PhDr. Kopárkové
1. PhDr. Monika Kopárková (dále jen „znalkyně“) zcela pomíjí rok 2007, kdy matka poprvé unesla nezletilého a bránila otci v kontaktu s ním.
2. Znalecký posudek v roce 2008 poukazuje pouze na jednu dohodu o péči o nezletilého, ačkoliv bylo uzavřeno více dohod ohledně péče o nezletilého, ve kterých vždy významnou úlohu zastávala péče otce. V rámci zmiňované dohody pak cituje pouze ty části dohody, které se netýkají otázky, komu a jak bylo dítě dohodou do péče svěřeno. Dále pak cituje zcela nesmyslně písemnou omluvu matky otci ze dne 14.9.2008, aniž fakticky podchycuje skutečný stav řízení v roce 2008 a případně meritum obsahu dohody. Tento postup znalkyně pak používá i při citování částí spisu v dalších letech.
3. V roce 2009 je konstatováno, že otec navrhuje předběžná opatření ohledně péče nezletilého, chybí však informace, proč otec navrhoval tato PO, a zároveň chybí informace z vyjádření otce, vyjma jednoho jeho vyjádření. Je naproti tomu kladen důraz na vyjádření matky před soudem. Jsou zdůrazňována její tvrzení, která jsou v neprospěch otce. Obdobná situace je v konstatování skutečností ze spisu v roce 2010.
4. Pokud jsou znalkyní evidována za rok 2010 jednotlivá podání, případně jednání, vždy je kladen větší důraz na matku, je zdůrazňováno její hledisko. Pokud se týká otce, jsou vypichována negativa, případně věty, které by mohly vést k negativnímu hodnocení otce.
5. Z roku 2011 vyplývá obdobný závěr jako z předchozích let, opět jsou vybírány části ze spisu, které jsou ve prospěch matky, pokud se týká otce, většina znalkyní vybraných vyjádření vyznívá vůči otci negativně, přičemž výpis spisu končí srpnem 2011, chybí tedy konec roku 2011 a rok 2012.
6. Znalkyně zřejmě úmyslně nedoplnila poslední období, neboť posudek odevzdala až v srpnu 2012 a svévolně se rozhodla, že jej odevzdá v podobě (údajně) z března 2012.
7. Znalkyně se tedy zabývá rokem 2008 až srpnem 2011, rok 2007, konec roku 2011 a celý rok 2012 je zcela pominut. Pokud jsou vybírány, vyjma dat a názvů úkonů, podrobnější citace ze spisu, jsou ve zvýšené míře vybírány ty, které jsou v neprospěch otce. Na druhou stranu zde chybí, jak je výše uvedeno, jakákoliv zmínka o obsahu dohod ohledně péče o nezletilého, jsou z dohod citována nepodstatná ustanovení… Několikrát se zcela zbytečně opakují citace z novinových článků, týkajících se otce jako menšinového akcionáře, dále jsou konstatovány několikrát dopisy (označené nesprávně jako letáky), není k nim uvedeno žádné vyjádření otce, je konstatována hanlivá část textu článku publikovaného na internetových stránkách, aniž je uvedeno, kdo tento článek publikoval… Jedná se o takový výběr informací, často pouhých nepodložených tvrzení, který může negativně ovlivnit obraz otce, přičemž řada těchto informací ani nemá nic společného se schopností vychovávat dítě.
8. Dále pak je konstatováno tvrzení matky, že musela zrušit svůj telefon, neboť z čísla jejího mobilního telefonu údajně přicházely hanlivé SMS jejím příbuzným. Je konstatováno, že toto způsobil – dle názoru matky – otec. Znalkyně tuto informaci zařazuje do svého výběru, aniž existuje jakýkoliv důkaz, že toto skutečně otec činil.
9. Podklad pro znalecký posudek, pokud se týká výběru materiálů ze soudního spisu, je tedy manipulován výběrem vytržených citací zaměřených vůči otci, občas je toto kamuflováno tím, že je použito vyjádření otce, byť je použito pouze jednotlivě, ale i tak slouží k tomu, že na první pohled znalecký posudek může působit objektivně.
10. Znalkyně se poměrně obsáhle věnuje – z valné části tendenčně prezentovaným – nedostatkům otce. Zcela však ve svém hodnocení pomíjí zásadní problémy na straně matky, její vlastnický přístup k nezletilému, který se projevil jeho opakovanými únosy, soustavnou snahu navázat nezletilého prakticky pouze na sebe a omezit jeho vazby k otci, nekomunikaci s otcem ohledně výchovy nezletilého, dlouhodobé neinformování otce o nezletilém apod., což jsou vše skutečnosti poměrně dobře zadokumentované ve spise.
11. Znalkyně také nijak v posudku nereflektuje na lživá tvrzení matky, která jsou i pro znalkyni snadno odhalitelná či dotazem ověřitelná. Například matkou uváděný její údajný návrat k otci v roce 2007 kvůli úmrtí otcovy matky (ze spisu je zřejmé, že ta zemřela až v roce 2010), údajný otcův výhodný prodej akcií Komerční banky (které ve skutečnosti nikdy neprodal) apod. I taková lživá tvrzení pak znalkyně použila do svého výběru uvedeného v posudku a podílejí se tak na očerňování otce.
12. Znalkyně otci vytýká, že se snaží věci vysvětlovat a přesvědčit druhého rozumnými argumenty. Měl by údajně respektovat to, že druhý chce věc řešit jinak (s. 29). Hledání nejlepšího řešení je však účelem komunikace nad problémem. Znalkyně naproti tomu zcela pomíjí chování matky, která se ani nesnaží vysvětlovat a argumentovat, ale rovnou jedná podle své vlastní úvahy – unáší syna, brání otci v kontaktu s ním, bez vědomí otce jej podrobuje operaci, atd. V tomto je přístup znalkyně zjevně zaujatý.
13. Snahu otce klást důraz na rozvoj nezletilého pak znalkyně dezinterpretuje tak, že „nezletilý a okolnosti s ním související musí pro otce nezl. splňovat kritéria určité výjimečnosti, dostatečně vysoké úrovně a kvality“ (s. 29). Cíl otcovy snahy tedy klamně zaměňuje za jakousi podmínku akceptace syna, kterou však otec v žádném případě nemá a z ničeho ji nelze vydedukovat. Otec syna akceptuje, jaký je, přitom se ho zároveň snaží dále rozvíjet.
14. Znalkyně také bezdůvodně zpochybňuje autentičnost výroků nezletilého o jeho domově v Praze a jeho vazby na toto domácí prostředí vytvořené od narození (s. 30). Nezletilý zde však až do věku 1,5 let žil prakticky soustavně, pohyboval se zde a prostředí jistě vnímal. Ani poté vazbu na svůj domov neztratil a jistě si ji uvědomuje, neboť zde má mimo jiné plnohodnotné zázemí. Znalkyně však tato tvrzení nezletilého účelově používá proti otci a obviňuje ho dokonce z ohrožení psychického vývoje nezletilého (s. 36).
15. Znalkyně klade otci k tíži, že „je pro něho obtížné přijmout skutečnost, jakým způsobem matka nezl. svůj odchod ze vztahu realizovala, jak byla následně řešena péče o nezletilého, včetně obtížnosti porozumět proč“ (s. 30-31). Pro otce je skutečně obtížné pochopit, proč matka bez vážných důvodů rozbila rodinu a proč byl nezletilý vytržen ze svého domova, přestože dle dohody s matkou zde měl zůstat. Otec je člověk, jak vyplývá i z dalších psychologických zpráv, pro kterého je rodina a rodinné vazby velkou hodnotou. Toto je mu však znalkyní naopak kladeno k tíži, což ze strany znalkyně působí dojmem snahy otce „umravnit“, aby tomuto stavu ve prospěch matky neodporoval. Tomu nasvědčuje i snaha znalkyně „doporučit“ otci v tomto duchu dokonce psychoterapeutickou pomoc, při čemž zcela překračuje rámec znaleckého úkolu – posouzení možností výchovy nezletilého.
16. Znalkyně otci podsouvá, že „je schopen použít nezletilého syna k prosazení svých cílů“, čímž má v nezletilém rozvíjet „roli oběti“ (s. 31). Ve skutečnosti však citované příklady (e-mail matce, dopis sousedům) nesvědčí o žádném „použití syna“, ale pouze informací týkajících se syna. Syn o jejich použití neví, nebyl tím nijak dotčen a nemůže se tedy u něj takto rozvíjet žádná „role oběti“. Stejně tak znalkyně zcela nesmyslně označuje jako negativně ovlivňující nezletilého vůči matce dokumenty, které nezletilý ani nemá k dispozici, jako je mailová korespondence či dokumenty založené ve spisu (s. 33). I tato tendenční vyjádření znalkyně tedy působí dojmem cíleně uškodit otci překroucením faktů. Na okraj je pak nutno poznamenat, že „cíle otce“ nejsou nijak závadné. Nechce – na rozdíl od matky – odstavit druhého rodiče z výchovy dítěte, ale zachovat mu oba rodiče.
17. Znalkyně tendenčně kritizuje otce pro jeho snahu o hledání optimálních řešení a předjímá, že z tohoto důvodu (!) nebude fungovat mediace, spolupráce s poradnami apod. (s. 32). Skutečným důvodem, proč dosud mezi rodiči mediace nefungovala, však bylo to, že matka naopak optimální řešení pro nezletilého nehledala a prosazovala pouze své představy. To je dostatečně zachyceno ve spisu, bez jakéhokoliv povšimnutí znalkyně. Ta se naopak neštítila použít pro „podporu“ svého tvrzení situaci, kterou sama uměle vyvolala, když požadovala, aby se matka se synem dostavila k vyšetření v době, kdy měl být syn s otcem. Ačkoliv znalkyni ze spisu muselo být známo, kdy má být syn s otcem, takto by dále omezila již tak omezenou možnost kontaktu syna s otcem. Sama pak přiznává, že bylo lze najít jiný termín (což se také bez problémů stalo).
18. Skutečnost, že u nezletilého nebylo shledáno zhoršení citového vztahu k otci během současné úpravy, znalkyně uvádí účelově jako důvod, proč nenařídit střídavou péči obou rodičů (s. 33). Zcela přitom pomíjí skutečnost, že střídavá péče je naopak z principu mnohem lepší pojistkou zachování vztahu k oběma rodičům. Navíc to, že nedošlo ke zhoršení citového vztahu nezletilého k otci, je dáno velkým úsilím otce, který za situace, kdy nezletilý tráví s matkou dvojnásobnou dobu než s ním, musí vyvíjet mimořádné úsilí, aby vztah byl zachován. Přesto bylo zaznamenáno v roce 2012 již několik případů, kdy nezletilý při převzetí plačtivě odmítal s otcem odjet. Tyto případy, kdy nezletilý byl zřejmě zmanipulovaný matkou, znalkyně vůbec nezmínila.
19. Znalkyně uvádí smyšlené vyjádření otce v průběhu pohovoru, že „v souvislosti s realizací střídavé péče by očekával přestěhování matky do Prahy“, a toto dokonce desinterpretuje jako otcovu snahu o přiblížení se matce (s. 33). Otec však žádné takové očekávání nevyslovil. Pouze znalkyni upozornil na skutečnost, že matka má jednoduchou možnost bydlet v Praze v bytě, který zde vlastní, měla zde i práci, kam by se možná mohla vrátit, a rodiče by tak byli blíže k sobě, což by bylo v zájmu nezletilého. (Nutno konstatovat, že po dosavadních zkušenostech otec takový přístup matky neočekává.)
20. Znalkyně označuje výchovný přístup matky jako „přiměřeně hraniční“ (s. 35). Neuvádí však, v čem je hraniční a proč jej ještě považuje za přiměřený. V tomto je její hodnocení nesrozumitelné a zavádějící. Dle sdělení odborníků není pojem „hraniční“ běžně používán ve spojení s výchovným přístupem, ale používá se u psychotických onemocnění, kde naznačuje vývoj směřující od normálu k psychické poruše.
21. Naopak u otce znalkyně tendenčně zdůrazňuje chování, které je však zcela logické, že „v situacích, jež vyhodnotí jako subj. ohrožující, vystupuje podezřívavě“ (s. 35) a má potřebu se bránit v takových ohrožujících situacích. Znalkyně tím snad naznačuje, že od otce spíše očekává, aby se podvolil přání matky a v takových situacích rezignoval.
22. Kromě zcela zavádějícího výběru skutečností ze spisu zdejšího soudu a tendenčního hodnocení otce i matky je otec nucen konstatovat, že znalkyně je zjevně a priori zaujatá proti možnosti střídavé péče, která je z hlediska praxe ostatních evropských a rovněž jiných vyspělých států považována za vhodný způsob péče o nezletilé děti po rozvodu a rovněž koresponduje s Úmluvou práv dítěte, ke které Česká republika přistoupila. Znalkyně při vyjmenovávání důvodů pro střídavou péči účelově pomíjí zásadní důvody pro ni, jako je zachování pevné rodinné vazby k oběma rodičům, zachování jejich rodičovské role a výchovy, pevné ukotvení nezletilého k nejbližším osobám – otci a matce, zachování nejbližšího mužského vzoru, atd. Tyto důvody svědčící pro střídavou péči jsou přitom obecně známé.
23. Znalkyně je zřejmě mylně přesvědčena, že nelze stanovit střídavou péči o nezletilého, pokud se na ní rodiče nedohodnou. Přitom zcela vážně navrhuje výlučnou péči o nezletilého jedním rodičem a nezanedbatelný rozsah styku pro nezletilého s druhým rodičem – kde zřejmě vzájemnou dohodu rodičů a jejich komunikaci již nepovažuje za důležitou. Znalkyně také zcela pomíjí již získané zkušenosti v této oblasti z jiných států, z nichž je zřejmé, že právě střídavá péče o nezletilé vede ke zlepšení vzájemné komunikace mezi rodiči, neboť žádného z nich nestaví do pozice „velitele“ a nutí oba rodiče co nejvíce se přizpůsobit dítěti.
24. Znalkyně účelově poukazuje na údajnou neschopnost spolupráce rodičů, která má podle ní být překážkou pro realizaci střídavé péče. Zcela však pomíjí, že i při výlučné péči a stanoveném „styku“ je zde stejná potřeba spolupráce rodičů, ať už při předávání nezletilého ke styku, nebo při zařizování jeho záležitostí. I při výlučné péči jednoho rodiče vyžadují záležitosti, jako je volba školského zařízení, lékaře, zájmových kroužků apod., soulad obou rodičů a při jejich nesouladu může docházet k problematickým situacím. Není proto důvod komunikační problémy akcentovat pouze při variantě střídavé péče a dokonce tendenčně tvrdit, že tato by pro nezletilého představovala „nadměrnou psychickou zátěž“.
25. Nadto znalkyni nejsou známy (nebo v posudku zamlčuje) poslední právní úpravy školského zákona, zakotvující možnost návštěvy nezletilého ve dvou školních zařízeních. Znalkyně na jedné straně konstatuje, že nezletilý v obou nynějších předškolních zařízeních nemá adaptační potíže (s. 31), na druhé straně „ví“, že analogická docházka do dvou školních zařízení by byla problém při střídavé péči (s. 32).
26. Ve spojení se shora uvedeným zavádějícím výběrem skutečností ze spisu zdejšího soudu a tendenčním hodnocením otce i matky je vyjádření znalkyně ke střídavé péči nutno hodnotit také jako zaujatost ve prospěch matky – snahu zakonzervovat její výlučnou péči o nezletilého.
Převzato z KOPARKOVA.CZ
17. 2. 2014 at 8:26
abraka dabra dítě matce, a když se mi jako soudkyni kouzlo nedaří přizvu šamanku, šarlatánku, profesorku okultních věd, “exaktních” věd pavěd, kterými se v tomto státě a hlavně v Praze živí obrovská tlupa nemakavých darmožroutů zaštítěných mnohdy v tzv.psychosociálních centrech dotovaných státem. Ti pouze parazitují a vyvolávají stav, který musí “léčit”,a hrabat se v lidském neštěstí, které stejně neumí vyřešit ale jen ještě více zamotat a překroutit proto, aby se v tom nikdo nevyznal.
17. 2. 2014 at 12:28
Je zvláštní, že je věrohodný Dr.Fiedler, který byl pro závažné etické profesionální selhání ( opakované) vyloučen z profesní asociace a
také je zajímavé, že všichni otcové s psychopatickým chováním majíznalecký posudek odněj, či v posledním období od Dr.Tesaře.
17. 2. 2014 at 12:37
Z jaké asociace byl vyloučen Dr. Fiedler? Nikde o tom nejsou žádné zprávy. A kteří otcové s psychopatickým chováním mají od něj či od Dr. Tesaře posudek? Nebude to spíš tak, že pro tebe je otec s psychopatickým chováním každý, kdo chce vychovávat své dítě? A proto tady pomlouváš.
17. 2. 2014 at 12:54
Nevím, kdo jsou “Znalci”, co tu píší, ale mne posuzovala soudem jmenovaná znalecká kapacita ve svém oboru pan prof. Vymětal a ten byl v mém případě pro střídavou péči. Takto to také bylo napsáno v mém posudku včetně souhlasného doporučení OSPOD. Dokonce mne vyhodnotil jako vhodnějšího rodiče pro výchovu našeho syna. Hádejte, “Znalci”, jak to dopadlo? Soudkyně vzala v potaz mé psychologické hodnocení od nějakých dvou “psycholožek”, kterém mne nikdy neviděly a já je také ne. Zřejmě si vzaly hadrovou figurku o níž prohlásily, že to jsem já a do ní bodaly jehly a na dálku sledovaly moje reakce. Tuto psychologickou pohádku na mou rodičovskou roli tam však předložila dnes už moje ex. . Podotknu, že jsem p. Fiedlera potkal a měl jsem tu čest s ním hovořit. Pokud jsou lidé vylučováni pro své odlišné názory (nikoliv špatné) z komor nebo združení, která hlásají a podporují násilnou separaci dětí od rodičů, tak mohu konstatovat, že to už tu přeci bylo. To už tu dělali komunisti a před nimi za druhé světové války fašisti. Jen tak dále a houšť.Čím více nás bude a čím více našich synů toto postihne, čím více maminek, partnerek, sester takto postižených tátů, synů těchto maninek, atd. bude tím více bude voličů, kteří zvolí ty, co to tu demokratickou cestou snad napraví na úroveň vyspělých států, které navíc prosperují na rozdíl od naší malé kotliny. Doufám, že to bude brzy, neboť tenhle problém ročně, zažívá čím dál tím více tátů a jejich rodin.
17. 2. 2014 at 13:18
Vyloučen z asociace klinických psychologů pro závažné etické a profesionální pochybení, tedy ne pro své názory.
17. 2. 2014 at 15:48
Ověřovali jsem informaci o PhDr. Fiedlerovi. Dle jeho slov je členem Asociace klinických psychologů, žádné rozhodnutí o vyloučení mu nebylo doručeno. Dle ústního sdělení tajemnice spolku PhDr. Malátové k vyloučení došlo, rozhodnutí však prý není možné poskytnout, a to ani v anonymizované podobě. Situace vypadá jako klasický vnitřní spor tohoto spolku. Každopádně Asociace klinických psychologů není organizací zřízenou státem, neplní funkci státní správy, byla založena jako občanské sdružení, nyní je tedy zapsaným spolkem. Činnost soudních znalců jako taková je regulována státem, je pod dozorem Ministerstva spravedlnosti a řídí se zákonem, nikoliv předpisy soukromých spolků.
17. 2. 2014 at 16:13
Nevím, kdo to jsou tzv.”znalci”, ale v této branži zdá se je i názor závažným odborným pochybením. Vyloučení ze spolku rozvedených a životem zapšklých znalkyň asi není tragedií.
18. 2. 2014 at 13:16
Obecně je situace se soudními znalciv našem státě kritická (a z Haškových povídek je zřejmé, že se to táhne od Franze Josefa) a dokud nebude možno tyhle šarlatány popotahovat za křivé svědectví (v případě popření fyzikálních zákonů, nebo výroby falešných posudků), tak se změny k lepšímu nedají očekávat.
19. 11. 2015 at 15:58
S touto “znalkyní” jsem měl možnost poměrně dlouho pobývat v jedné organizaci.Naprosto dominantní a sebestředná osoba,neuznávající jiné názory a životní postoje.Pokud se někdo proti ní postaví,nemilosrdně likviduje.Svého vzdělání nevyužívá,ale zneužívá k prosazování sebe sama.
22. 11. 2016 at 10:31
Vážený pane Karle, hrozně se omlouvám, ale ráda bych s Vámi mluvila,.moc Vás prosím kontaktujte mě na E-mailu industry@post.cz