Mezinárodní institut pro rodinu a dítě
Toto vytýkací stanovisko popisuje skutečnosti publikované v článku NACISTICKÉ STANNÉ SOUDY SNAD BYLY SPRAVEDLIVĚJŠÍ a poukazuje na konkrétní porušení závazných právních norem českým státem. Bylo rozesláno příslušným státním orgánům a médiím.
Ve čtvrtek dne 19. února 2015 se pod vedením samosoudkyně Mgr. Hany Jarošové konalo před Okresním soudem Plzeň–město ústní jednání v právní věci 40 Nc 34/2008, týkající se výchovy nezletilých dětí Ester, Valentina a Marie Papazianových po rozvodu manželství jejich rodičů.
Soudního jednání se společně s četnou veřejností zúčastnili i dva zástupci Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě (dále jen MIRD), aby na konkrétním případě ověřili, jak Česká republika dodržuje mezinárodní Úmluvu o právech dítěte, kterou jako signatář ratifikovala, Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod, zejména v částech týkajících se práva dětí na výchovu oběma rodiči a práva rodičů na výchovu svých dětí.
Jak již z čísla jednacího vyplývá, jde od roku 2008 o letitý spor rodičů. V něm na jeho počátku byly účastníky řízení ještě dvě další děti, které však v mezidobí dosáhly zletilosti. Otec všech pěti dětí již sedm let nepřetržitě žádá, aby je mohl řádně a bez matčiných překážek vychovávat a vykonávat tak svá rodičovská práva, ale stále marně.
Soud již dříve nechal vyhotovit znalecký posudek o způsobilosti rodičů k výchově dětí. Vyšlo z něho mimo jiné najevo, že matka není s to vychovávat děti k úctě a respektu k otci, není schopna jejich výchovu zvládnout tak, aby byly ochotné absolvovat pravidelný styk a otcovy výchovy se zúčastnit. Znalec dokonce při svém dřívějším výslechu před soudem doporučoval odnětí dětí matce a jejich dočasné umístění v dětském domově, protože její výchovné působení na děti bylo podle jeho eufemistických slov „osobité a deformující“.
Něco takového zjevně podjatý soud nemohl samozřejmě dopustit, a proto řízení protahoval. Nechal vyhotovit druhý znalecký posudek v roce 2012, který dospěl k obdobnému nálezu – matka není schopna podporovat emoční vztah dětí k otci, protože svůj kontakt s otcem prožívá subjektivně významným stresem a úzkostným somatickým doprovodem, a bylo jí tudíž znalkyní doporučeno vyhledat odbornou pomoc. Ani tento pregnantní důkaz žádné pochybnosti o její výchovné způsobilosti pro zdejší soud samozřejmě neznamenal a děti byly další léta ponechány soudem pod destruktivním výchovným vlivem matky.
Otec dále požadoval, aby se s dětmi mohli stýkat i jejich prarodiče, nyní senioři ve věku 85 a 80 let, zdravotně handicapovaní k jakémukoliv dojíždění za svými vnoučaty z jejich bydliště do Plzně. Žádal tedy, aby děti svého dědečka a svou babičku navštěvovaly v režii a za doprovodu matky, která vzájemnou nedostupnost prarodičů a vnoučat zavinila.
Nic z toho ke škodě dětí žádnou právní váhu nemělo a soud vyhlásil rozsudek o stanovení styku otce s dětmi pouhé 3 hodiny měsíčně.
MIRD je bohužel nucen se znepokojením konstatovat, že taková míra pohrdání právy dotčených tří dětí i právy jejich otce a prarodičů, jakož i diletantská nekompetentnost a odsouzeníhodná nečinnost juvenilní justice, je v demokratickém a právním státě absolutně nemyslitelná.
Výčet rozhodujících porušení základních právních norem státem:
Čl. 9 Úmluvy o právech dítěte: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli.
Čl. 18 Úmluvy o právech dítěte: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Rodiče, nebo v odpovídajících případech zákonní zástupci, mají prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte.
Čl. 29 Úmluvy o právech dítěte: Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítěte má směřovat k výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte.
Čl. 32 Listiny základních práv a svobod: Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.
Zástupci MIRD jsou též šokováni neznalostí ustálené judikatury Ústavního soudu ČR na úrovni obecných soudů. Zvláště když od účinnosti nového občanského zákoníku ode dne 1.1.2014 platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Tato neznalost markantně vyhřezla na povrch i při výkonu soudní činnosti Okresního soudu Plzeň-město nerespektováním závazné judikatury Ústavního soudu.
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 125/98 ze dne 24.9.1998: „Po rozpadu rodiny s nezletilými dětmi nejen etika příbuzenských vztahů, ale i zákon zavazuje děti k povinnosti své rodiče ctít a respektovat (§ 35 zák. č. 94/1963 Sb., ve znění zák. č. 91/1998 Sb.), zatímco rodičovská odpovědnost (za řádnou výchovu dětí) je přikázána oběma rodičům (§ 34 téhož); proto také, pokud nejsou zjištěny takové skutečnosti, které by vedly k pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti (§ 44 téhož), není – ani při plném respektu k právům samotných nezletilých – zákonného, tím méně pak ústavně právního důvodu k tomu, aby rodiči, v jehož přímé péči nezletilé dítě není, byl styk s ním zakázán, resp. nepřiměřeně omezen.“
Nález Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 3765/11 ze dne 13.3.2012: „Základním prvkem rodinného života je nadále soužití rodičů a dětí (rozhodnutí ve věci Kutzner vs. Německo ze dne 26. 2. 2002), neboť právě v jeho rámci se má uskutečňovat péče a výchova ze strany rodičů, na níž mají děti právo podle čl. 32 odst. 4 Listiny [nález sp. zn. II. ÚS 485/10 ze dne 13. 4. 2010 (N 82/57 SbNU 93)]. Orgány veřejné moci mají i pozitivní závazky, které jsou těsně spjaty s účinným respektováním rodinného života. Jakmile je tedy prokázána existence rodinného vztahu, musí orgány veřejné moci v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem (Kutzner proti Německu či nález sp. zn. II. ÚS 838/07), přičemž k těmto pozitivním povinnostem se řadí vedle aktivní pomoci s osobními, sociálními, zdravotními či majetkovými obtížemi i povinnost rodiče informovat a řádně poučit o možných následcích jeho jednání (viz rozsudek ESLP ve věci W. vs. Spojené království). Základní právo na nerušený rodinný život jako subjektivní veřejné právo pak ve shodě s judikaturou ESLP taktéž chrání právo rodiče na přijetí opatření ze strany státních orgánů směřujících k jeho obnovenému soužití s dítětem (viz rozhodnutí ve věci Eriksson vs. Švédsko ze dne 22. 6. 1989), a to v co nejkratší době, s ohledem na skutečnost, že prostý běh času může vést k nenapravitelným důsledkům pro vztahy mezi dětmi a rodičem, který s nimi nežije (viz rozhodnutí ve věci Ignaccolo-Zenide vs. Rumunsko ze dne 25. 1. 2000).“
MIRD při znalosti obdobných četných justičních excesů samozřejmě není překvapen, jak i na tomto dalším příkladě se ukazuje, že opatrovnický systém nezletilých dětí je zcela nefunkční a volající po okamžitých hlubokých reformách.
Ing. Aleš Hodina, dr. h. c., předseda
Zpracoval: Ing. Lubomír Bouše
25. 3. 2015 at 17:24
Potlačovatelka lidskodětských práv a potřeb to zdůvodnila tak, že nejdříve dala prostor matce k odcizení dětí s rodičem a pak držela odpor s odůvodněním odcizení dětí- že sami nechtějí být s rodičem. Někde byla fotka pana Papaziana se svými dětmi z doby před mstou, která vypovídá s ohledem na jejich aktuální přání o totalitním opatrovnictví a povaze matky.
26. 3. 2015 at 7:10
katalyzatore, SSoudkyně požádala o prodloužení lhůty pro vypracování rozsudku i s odůvodněním. Čas ovšem měla na to, aby nechala vyplatit poslednímu (3.) znalci 29.900,- Kč + 2.440,-Kč, a nechala vymáhat pokutu po mém zmocněnci. SS Plzeň – město opře odůvodnění o tento 3. znalecký posudek, kde je zřejmé odcizení dětí.
26. 3. 2015 at 8:56
podle mého názoru,soudy ignorujou tyto nálezy a umluvy co stát se zaručil
26. 3. 2015 at 11:11
Stanovení styku otce s dětmi pouhé 3 hodiny měsíčně je hanebnost a zločin, který by se za komunistů nebo nacistů nestal. Současná česká justice, je zločinný, nekontrolovatelný systém, zcela vymykající se právu.
Zakladní právní normy mají soudkyně a soudci zcela u prdele.
26. 3. 2015 at 22:19
V poslední větě se odkazuje na nefunkčnost opatrovnického systému. Opatrovník přitom v textu není zmíněn. Myslím, že poslední věta uzavírající obsah sdělení by měla cílit přímo na opatrovnické soudkyně, které selhávají ve své opatrovnické roli ajejichž libovůle až zlovůle se obrací proti dětem. Zmínit, že opravné prostředky nejsou zárukou k zajištění nejlepšího zájmu dítěte.
27. 3. 2015 at 6:02
: Otec nezletilých dětíIng.Papazian se jeví jako anomální až psychopatická, zvýšeně egocentrická, rigidní, narcistická osobnost se sklonem k paranoidně persekuční percepci reality.
pan Papazian může uvěřejnit celý posudek o sobě na stránkách unie otců i střídavky.Není nic lehšího.
27. 3. 2015 at 6:05
Otec nezletilých dětíIng.Papazian se jeví jako anomální až psychopatická, zvýšeně egocentrická, rigidní, narcistická osobnost se sklonem k paranoidně persekuční percepci reality.
pan Papazian může uvěřejnit celý posudek o sobě na stránkách unie otců i střídavky.Není nic lehšího.
27. 3. 2015 at 8:32
I kdyby toto bylo v posudku, pak bez prokázání příčinné souvislosti se škodlivostí ve vztahu k dětem a s negativním dopadem na vývoj dětí je i tato diagnóza bez právního významu.
U mé ex je v posudku rovněž anomální osobnost se zvýšenou sebestředností, hostilním a agresivním chováním, sníženým vnímáním reality, bylo prokázáno (a to je v příčinné souvislosti s její diagnózou), že použila dítě ke spáchání zločinu, přesto tato paní má střídavou péči posvěcenou Ústavním soudem.
27. 3. 2015 at 12:18
Zatím jsme vydali a rozeslali 2 vytýkací stanoviska. Není to práce jednoduchá. Člověk se musí dostavit na ústní jednání opatrovnického soudu, samozřejmě jako veřejnost, protože není účastníkem řízení a nezná tedy obsah soudního spisu. Někdy může nastat situace, že je veřejnost vyloučena, což se dozví až z usnesení na dveřích do soudní síně. Jednou se mne nechvalně známá soudkyně Nová z Prahy 8 snažila lustrovat, ale odeslal jsem ji do patřičných mezí, na což reagovala usnesením o vyloučení veřejnosti vyvěšeným až v průběhu jednání vyvěšeným na dveře. Naštěstí se nejednalo o typické zájmové řízení. Snahy o kabinetní justici však stále žijí, byť byly před 3 lety parlamentem rázně odmítnuty. Dále se musí zorientovat ve skutkovém stavu kauzy, což není jednoduché, když se koná např. už druhé ú.j. Potom si musí udělat obrázek o důkazech předložených účastníky. Z hlediska zveřejnění osobních údajů musí dále sledovat validitu odpozorovaných informací, aby nedošlo k dotčení osobnostních práv. Potom se musí celá věc vyhodnotit a napsat o tom smysluplný a čtivý článek. Atd.
29. 3. 2015 at 23:48
Odkaz na zajímavý článek:
http://www.novinky.cz/zena/styl/364396-tatove-v-docasne-nouzi.html