Hana Soudná
Jmenuji se Hana Soudná, je mi 36 let, žiju s přítelem Jirkou. Mám dvě děti, šestiletou Sáru a dvouletého Marka. V současné době jsem na mateřské dovolené a bydlím ve Slaném.
S bývalým manželem máme dceru Sáru ve střídavé péči. Na střídavé péči jsme se dohodli, protože nám přišlo přirozené, aby naše dcera vyrůstala s oběma rodiči. Začátky nebyly jednoduché, protože dceři Sáře byly pouhé dva roky, ale jak čas běžel, vše se ustálilo a všichni jsme začali brát jako samozřejmost, že jeden týden je Sára s maminkou a další týden s tatínkem.
Dcera se u nás střídá po týdnu, vždy od neděle do neděle. Dokud chodila do školky a já bydlela v Praze, měla dvě školky, což nebyl problém. Když jsme začali řešit školu, přestěhovali jsme se s přítelem a dětmi do blízkosti tatínka Sáry, abychom školu sjednotili. Naše dcera si na pravidelnost střídání rychle zvykla a vždy se k tomu druhému už těší. Dnes, kdy to tímhle způsobem funguje už více jak čtyři roky, si to už ani jinak neumím představit a myslím, že Sára také ne.
Se střídavou péčí nemáme žádné negativní zkušenosti a funguje hlavně díky tomu, že jsme byli schopni se povznést nad naše bývalé problémy. Soustředili jsme se na to, co považujeme za nejdůležitější pro naši dceru a tím je rovnocenné zachování obou rodičů. Dalším pozitivem je, že nedochází k pocitu, že vás děti už unavují, protože máte čas bez nich regenerovat a v podstatě se na ně trvale jen těšíte, až zase přijdou.
Protože s bývalým manželem nemáme problémy v komunikaci, na všem se dohodneme a v mezích možností se snažíme si maximálně vyjít vstříc. Například Vánoce řešíme tak, že se mnou je Sárinka na Štědrý den a hned druhý den jde k tatínkovi. O prázdninách se přizpůsobíme dovolené a programu toho druhého, jinak dodržujeme týden a týden. Náročná je střídavá péče spíše pro naše partnery. Musí mít porozumění, že jako rodiče spolu běžně komunikujeme.
13. 12. 2011 at 14:48
Výborný článek a konečně pozitivně vyznívající. Takových kéž by bylo víc 🙂 Vždyť k čemu je to obnažování feminismu a neustálé nadávání na ženy? Dobrých zpráv o dobrých rodičích není nikdy dost a navíc: příklady táhnou
13. 12. 2011 at 14:58
Leni, klobouk dolů. Jak píšeš, sama ještě děti nemáš, ale v hlavě to máš srovnané úžasně. Tvůj partner na Tebe může být hrdý 😉
13. 12. 2011 at 15:13
Ad realitka: tak nám nějaký napište, budeme jedině rádi
13. 12. 2011 at 15:13
Děkuji za podporu.Není to o mě, ale o tom, že chci to nej pro malého. Děti vůbec neřeší, co je pro ně dobré či špatné. Chtějí od nás porozumění, pohlazení, pocit bezpečí.
13. 12. 2011 at 16:07
děvčata, klobouk dolů krásná diskuze, kéž by takových uvědomělých a vyspělých matek v této společnosti nejlépe tak 80% namísto pár procent. Osobně vidím problém v tom, že spousta nezkušených matek své mateřství předává své matce, tedy babičce a to ve velkém měřítku, proto také jejich přesvědčení je, že kdyby se s nimi něco stalo, nastoupí zde babička…kdo ví, nakonec jak by to s tou babičkou bylo…a babička dceři samozřejmě nalévá rozumy, že dítě patří odjakživa matce, tedy výhradní péče je to jediné, čeho u soudu musí v boji dosáhnout….jedna soudkyně mi toto sama potvrdila, že většinou strůjci těchto problémů bývají babičky nebo dědečkové
kdo je tedy samotným rodičem?
13. 12. 2011 at 16:32
Myslím, že částečně máš v tomto pravdu. Rodiče nás vychovávají, učí, radí nám a v jistém smyslu pokračujeme v jejich výchově. Je jen na nás, abychom šli vlastní cestou a určili si, do jaké míry necháme naše rodiče, aby nám zasahovali do výchovy našich dětí. Rodiče musíme vždy ctít,ale nenechat si řídit svůj dospělý život a vlastní rodinu, od toho jsou partneři.
13. 12. 2011 at 21:53
leno – rodiče, kteří si nechají řidit a mluvit do výchovy prarodiči, nejsou dospělými rodiči, ale jejich dětmi
bože a kolik jich mezi námi je
15. 12. 2011 at 15:32
Před takovou maminkou, klobouk dolů
29. 5. 2013 at 23:34
Jo ale vy jste jiný případ než většina lidí tady, protože jste oba dva normální. Neznamená to, že ti, kterým to nefunguje, jsou prostě horší. Kdyby byli lidi normální, tak by fungovala většina věcí. Ale někdy jeden má dobrou vůli a ten druhý je vyšinutý, prostě dělá naschvály ohledně kontaktu a předávání, myslí si, že když skončil romantický vztah, začala válka přes mrtvoly, nebo se k tomu dítěti chová tak, že jemu samotnému se za ním nechce, tak je to stres pro všechny zúčastněné a reakcí normálního rodiče je potomka chránit před nebezpečím – i tomu, které je biologicky dítěti blízké.
29. 5. 2013 at 23:39
Btw. leni: Když se někdo s někým rozvádí (pokud tam není např. nový partner), tak k němu asi tu důvěru ztratil – můžou tam být takové nepěkné věci jako závislosti, zneužívání nebo domácí násilí. A potom bys třeba chtěla důvěřovat tomu druhýmu, ale víš, že o dítě by se nepostaral,kdyby se ti něco stalo.