Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

Navazuji na svou dřívější STÍŽNOST NA NEČINNOST ÚŘADU VLÁDY v otázce porušování lidských práv českých občanů ve Španělsku ze 7. ledna 2016, které jsem podrobně popsal a doložil přílohami z jednání meziresortní pracovní skupiny. Potvrzuji doručení Vašeho č. j. 420/2016-OSV z 19. února 2016 (viz níže), ve kterém Úřad vlády odpověděl na část mých otázek. Dvě mé otázky však byly asi omylem přehlédnuty, proto je znovu opakuji v původním znění.

1) Pokud jde o jednání pracovní skupiny (viz příloha k původní stížnosti), účastníci porady bez dalšího vysvětlení akceptovali názor MZV (včetně zastupitelského úřadu v Madridu), „že je politická intervence předsedy vlády ve věci nezletilého Mirka Jadlovského zcela nepřiměřená a naprosto nevhodná, nemluvě o téměř jistém kontraproduktivním efektu“. Žádám Vás proto o vysvětlení, v čem spočívá nepřiměřenost a nevhodnost takové reakce ve světle analogického postupu téměř celé české politické scény ve věci chlapců Michalákových v Norsku. Pokud je pravdou, že v České republice si jsou muži a ženy rovni, což státní instituce rády tvrdí, nevidím žádné logické vysvětlení, proč v případě poškozené české občanky ženského pohlaví vyvinuly státní orgány nebývalou aktivitu, a proč v případě mého syna takový postup není možný. Pokud má ČR nějaké nadstandardní zájmy ve Španělsku, napište mi o nich, prosím. Velmi by mne zajímalo, co pro české úřady stojí výše nad lidskými právy vlastních občanů. Zároveň prosím, srovnejte uvedené důvody s Norskem a objasněte mi, v čem spočívá rozdíl rizik pro bilaterální relaci. Navíc, je-li nastíněný postup kontraproduktivní, žádám Vás o aplikaci jiného, produktivního.

2) Dále Vás žádám o vysvětlení, co se skrývá pod vyjádřením paní velvyslankyně Kateřiny Lukešové o „genderovém rozměru případu Jadlovský“, který patrně všichni účastníci jednání akceptovali bez doplňujících otázek, alespoň v zápisu žádné podrobnosti nejsou. Není mi jasné, jaký genderový rozměr může mít rozvod manželství muže a ženy a otázka výchovy společného dítěte, když oba dva státy přiznávají oběma pohlavím stejná práva, zejména ve světle posledních nálezů Ústavního soudu, že zájmem dítěte je výchova oběma rodiči.

Ve Vaší částečné odpovědi z 19. února 2016 se v prvním odstavci praví, že žádný orgán výkonné moci nemůže zasahovat do nezávislosti justice ani v ČR, ani v cizím státě, a tím se opět dostáváme k podstatě mé stížnosti, že stále není jasné, proč v Norsku takové zásahy možné jsou a ve Španělsku nikoliv. Zaznamenal jsem v tisku, že ČR dokonce přistupuje na straně české občanky do zmíněného opatrovnického řízení v Norsku a rád bych Vás proto požádal, když už máme v ČR tu rovnost občanů nehledě na pohlaví, aby ČR přistoupila i do opatrovnického řízení mého syna ve Španělsku. Případně mi vysvětlete, proč takový postup není možný. V tisku jsem dále zaznamenal, že české instituce umějí na okraj opatrovnických sporů v zahraničí řešit trestněprávní aspekty. Nezávislá justice v Kanadě vydala zatykače za únos dítěte do ČR na českou občanku Marcelu Zábranskou, na který zareagovaly české soudy schválením rodičovské dohody o střídavé péči a české instituce předjednáním jejího bezpečného návratu do Kanady. Podle vyjádření MZV české úřady intenzivně jednají s kanadskými úřady ve prospěch této občanky. Tento příběh mne inspiroval a rád bych Vás požádal, aby se analogické péče při mém návratu do ČR dostalo i mně. Na rozdíl od zmíněných případů, kdy ČR (ne)zasahovala do nezávislosti justice příslušné, v mém případě jde o justici nepříslušnou, což ze samé podstaty znamená nezákonnost jejího rozhodování a ještě vyšší zájem státu na dodržování lidských práv vlastních občanů. Nakonec, pokud budou španělské orgány dlouhodobě neústupné, je možné situaci zprvu řešit v rámci českých úřadů a předjednat mi jako bezúhonnému občanovi bezpečný návrat do ČR mezi orgány policie a státního zastupitelství. Do ČR zvládnu, na rozdíl od jiných mediálně známých případů občanů v nesnázích, přicestovat bez cizí pomoci a státní pokladnu to nebude nic stát.

Pokud jde o postup Ministerstva spravedlnosti k nečinnosti českého soudu, i v jeho odpovědích dochází k politováníhodnému přehlédnutí některých otázek. Dodnes mi například neodpovědělo, zdali je překročení šestitýdenní lhůty o sedm měsíců ze strany nezávislé soudkyně průtahem či nikoliv, a také zdali jde obecně o průtahy v řízení v šestém roce nicnedělání nebo zdali průtah nastane až v delším časovém horizontu. Uvítal bych, kdyby Úřad vlády tyto informace od resortu spravedlnosti zprostředkoval. Další popisovaná iniciativa ministerstva – zvažování podnětu Nejvyššímu soudu – je pro mne bezpředmětná, protože než dokončí zvažování a podnět podá, tak Nejvyšší soud rozhodne v mém dovolání a jistě se vyjádří k současné praxi tajného předávání příslušnosti při mnohonásobném překročení lhůty a navíc do země, kde odlišná procesní úprava vylučuje konečné soudní rozhodnutí. Přístup ÚMPOD jako kolizního opatrovníka k dovolacímu řízení vítám, jde bezesporu o pozitivní změnu předchozí praxe, kdy ještě před pár lety bez jakéhokoliv dokazování navrhoval synovo svěření matce a můj kontakt s ním dvakrát ročně. S ÚMPOD jsem v průběžném kontaktu a rád s ním budu sdílet informace o mé stížnosti k Evropské komisi, případně koordinovat další postup v řízení.

Ve Vaší částečné odpovědi dále uvádíte, že zastupitelský úřad v Madridu v říjnu 2014 protestoval proti španělské nesoučinnosti ve věci mezinárodněprávní ochrany dětí a už v červenci 2015 se mu dostalo ujištění, že Španělsko přikládá mezinárodně právní ochraně dětí mimořádnou pozornost. Napište mi, prosím, zdali je tímto pro české úřady problém vyřešen, případně zdali se podnikají nějaké další kroky. Za sebe jako jednoho ze stěžovatelů na španělskou (jemně řečeno) nesoučinnost mohu říct, že jsem si žádné mimořádné pozornosti ochraně práv dětí ani dříve ani dnes nevšiml, neboť španělské soudy stále aplikují svá rozhodnutí z doby prokazatelné nepříslušnosti, dále i v současné domnělé příslušnosti se například ani po bezmála pěti měsících od únosu mého syna z Arménie v režimu společné péče obou rodičů nepodařilo od mimořádně pozorných španělských úřadů zjistit, kde se syn nachází, v jakých podmínkách žije a zdali navštěvuje nějaké školské zařízení, které dbá o jeho znalost češtiny jako rodného jazyka. O kontaktu se synem a jeho otcovské výchově ani nehovořím, ty zřejmě ve Španělsku do mimořádné pozornosti nepatří. Žádám Vás proto, abyste porušování lidských práv českých občanů posuzovali pohledem postižených občanů, nikoliv pohledem pracovního nasazení státních zaměstnanců.

Z Vašeho odstavce o evropském zatýkacím rozkazu se ztotožňuji s názorem, že úřadům nepřísluší spekulovat o předávacím řízení, ani já o něm nechci spekulovat. Nevidím důvod, proč by bezúhonní občané měli vůbec přemýšlet o nějakém předávacím řízení. Jak je patrno ze zápisů meziresortní pracovní skupiny, porušování lidských práv českých občanů ve Španělsku je českým úřadům obecně známo a jak píši výše, již umějí takovou situaci řešit v Kanadě, o to snáze by ji měly zvládnout v rámci EU nebo v rámci českých institucí. S tím ladí připravenost MZV a ÚMPOD pomáhat mi, o které píšete v posledním odstavci, žádám Vás tedy, aby Úřad vlády jejich práci zkoordinoval ve smyslu mé žádosti.

Poslední nejasnou skutečností pro mne zůstává závěrečná věta Vaší částečné odpovědi, aby si rodiče byli vědomi následků svého chování. Rozumím správně, že se chystají nějaké následky za opakovaný únos mého syna matkou do Španělska?

Napište mi, prosím, o přijatých opatřeních, o vyřízení mé stížnosti a odpovědi na mé otázky. Zároveň Vás žádám o pozornost při zpracování odpovědi, aby opět nedošlo k přehlédnutí některých otázek. Kopii tohoto dopisu poskytnu ke zveřejnění lidskoprávnímu serveru Střídavka.cz.

Text částečné odpovědi Úřadu vlády České republiky z 19. února 2016, která předcházela tomuto podání:

Vážený pane doktore, v reakci na Vaši korespondenci ve věci řízení o úpravu poměrů k Vašemu synovi Mirkovi Jadlovskému bych rád zopakoval, že Úřad vlády ČR ani žádný jiný orgán výkonné moci v ČR nemůže ovlivňovat rozhodovací činnost soudů, ať již v ČR nebo cizím státě. Nezávislost soudní moci je nenarušitelným principem, který garantuje Ústava ČR. K odstranění případných nedostatků rozhodování soudů slouží výlučně opravné prostředky předvídané právním řádem. Vaše stížnosti na postup soudu byly Ministerstvem spravedlnosti ČR vždy pečlivě přezkoumány, nicméně zákonné důvody pro zahájení kárného řízení nebyly shledány.

Pokud jde obecně o postoupení řízení ve věcech rodičovské zodpovědnosti k projednání soudům jiného členského státu podle čl. 15 nařízení Brusel II bis, zvažuje Ministerstvo spravedlnosti ČR podání podnětu Nejvyššímu soudu ČR k zaujetí stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve smyslu § 123 odst. 4, resp. § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a případné přizpůsobení tuzemské procesní úpravy. Své stanovisko, jež ve svém důsledku podporuje Vaše zájmy, zaujal jednoznačně jako opatrovník Vašeho syna také Úřad pro mezinárodněprávní řízení ve svém dovolání v rámci řízení, které nyní probíhá před Nejvyšším soudem ČR.

V odpověď na Váš dotaz ohledně intervencí velvyslanectví ČR v Madridu bych Vás rád informoval, že v říjnu 2014 protestovalo Velvyslanectví ČR v Madridu prostřednictvím verbální nóty na Ministerstvu spravedlnosti Španělska kvůli nesoučinnosti v oblasti mezinárodněprávní ochrany dětí a nedostatku komunikace příslušných složek španělského Ministerstva spravedlnosti s českou stranou. Po urgenci obdrželo velvyslanectví v červenci 2015 odpověď Ministerstva spravedlnosti Španělského království s ujištěním o prioritním významu problematiky mezinárodněprávní ochrany dětí. Velvyslanectví v listopadu 2015 rovněž zaslalo na Ministerstvo zahraničních věcí Španělska diplomatickou nótu, ve které se ohradilo proti neadekvátnímu jednání honorami konzulky v Arménské republice.

Co se týče evropského zatýkacího rozkazu, který měl být na Vaši osobu vydán příslušným španělským orgánem činným v trestním řízení, nepřísluší orgánům státní správy spekulovat o výsledku případného řízení o předání vedeného českým soudem, ani zasahovat do pravomoci španělských orgánů činných v trestním řízení.

Vážený pane doktore, závěrem bych Vás rád ujistil, že Ministerstvo zahraničních věcí ČR v rámci konzulární služby i Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí jsou nadále připraveny Vám být při řešení Vašeho případu nápomocny. Zároveň je důležité, aby si i rodiče byli vědomi právních následků svého jednání.

S pozdravem

Mgr. Marek Macháň v.r.
vedoucí oddělení styku s veřejností