Doc. PhDr. et PhDr. Radek Ptáček, Ph.D., MBA
Ze zvukového záznamu vystoupení na konferenci „Zájem dítěte v soudní praxi“, konané 17. září 2015 v Brně, vybral a přepsal Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
Znalci se vesměs shodují, že nejzávažnějším dopadem rozvodu je narušení vztahu dítěte k jednomu z rodičů. Současná praxe psychologů při znalecké činnosti stále často vychází z teorií ze začátku nebo z poloviny 20. století, kdy tyto vznikaly bez výrazné empirické podpory, a jen velmi málo se znalci obrací na dostupné empirické studie. V současnosti jsou k dispozici k celé řadě témat studie, od 90. let se vyvíjejí i empirické studie, které zjišťují, co má na děti vliv.
Zásadní otázkou je, zdali se má dítě vyjadřovat před soudem. Samotný rozvod je primární traumatizací a výslech u soudu či jiný úkon v řízení je podle psychologů sekundární traumatizací. Významné studie přitom říkají, že dítě má mít autonomii – tím se myslí potřeba dítěte vyjadřovat se k tomu, co se kolem něj děje. Děti už od 3 let čile komentují dění kolem sebe a situaci potřebují rozumět. Právo dítěte vyjádřit se tak je na místě. Ve skandinávských zemích se zkoumalo, jak se vyvíjely děti, které se vyjadřovaly u soudu a které nikoliv. Ukázalo se, že dotazované děti mají mnohem stabilnější vývoj a méně psychických problémů. Dítě je schopné vyjádřit svou potřebu, ale ne posoudit její relevanci. Osvícený soudce má dítěti říct, že si poslechne jeho názor, ale bere to jen jako jednu z několika informací. Dítě má vědět, že se nerozhoduje jen podle toho, co řeklo a že není za rozhodnutí odpovědné. Desetiminutový nebo trochu delší pohovor se soudcem je lepší než dlouhé vyšetření, které často jeden z rodičů zpochybní a pak následuje další vyšetření. Znaleckými posudky by se mělo šetřit, je škodlivé, když po zpracování jednoho posudku rodiče požadují další.
U nás jsou dva jednoznačné tábory názorů, jeden tábor z empirických studií doloží střídavou péči jako nejlepší řešení, druhý ji odmítá s tím, že děti by údajně měly být traumatizované a stresované. Oba tábory se ale shodují se na tom, že:
1) nejhorší dopad na vývoj dítěte má samotný rozvod, je prokázáno, že děti z rozvedených rodin prosperují v budoucnosti hůře než z úplných rodin;
2) nejzávažnějším dopadem rozvodu na dítě je narušení vztahu s jedním z rodičů;
3) nelze empiricky doložit, který typ uspořádání je lepší a je třeba vše posuzovat individuálně.
Porozvodové uspořádání péče musí vycházet z psychologického zájmu dítěte a tento nejlepší zájem je minimálně dvoukolejný, má rovinu právní a psychologickou. Soudní spory trvají dlouho, znalci se ještě shodují, že děti navíc poškozuje intenzita sporu rodičů. Je lepší, když se rodiče dohodnou, než aby dítě bylo vystaveno sporu.
Nelze prokázat, co je pro dítě v rozvodové situaci nejlepší, ale je třeba nabídnout pohled empirických studií na lidskoprávní problematiku. V Kanadě a některých státech USA jsou pro rozvod dána jasná pravidla – automaticky se nařizuje společná péče obou rodičů (tím se myslí naše společná i střídavá výchova), protože se předpokládá, že se na ní oba podílejí. Když se oba podíleli před rozvodem, proč by se mělo posuzovat, je-li jeden výchovně kompetentnější než druhý. Kdo se odstěhuje 80 km a více od původního bydliště, o dítě přichází, případně musí přestěhování dítěte povolit soud. Tamní soudy chtějí kontinuitu prostředí dítěte. Tato premisa je českému prostředí vzdálená, ale pomohla by u nás všem.
Nejlepším zájmem dítěte ve znalecké činnosti je, aby se realizoval odborně správný, nezávislý posudek. Tento pojem v ČR chybí – v ČR jsou posudky všelijaké, některé jsou nesrozumitelné, bohužel psychologové v ČR nemají jednotný postup a standardy. Ve Spojených státech má znalecká činnost dlouhou tradici a definované standardy, které se přebírají všude ve světě. Mají tam standardy na obecné psychologické testování i na zjištění nejlepšího zájmu dítěte.
Jeden takový standard říká, že účelem posudku je pomoci zjistit zájem dítěte. Posudek není žádným psychologickým imanentním konstruktem, ale průnikem psychologického poznání a aktuálního lidskoprávního pohledu. Zájem dítěte je na předním místě. Jakkoliv jde o vyprázdněný pojem, lze říci, že primárním zájmem v této oblasti je odborně správný a nezávislý posudek dodržující standardy. S tím souvisí řada otázek, například, zdali lze posoudit dítě bez toho, aby ho znalec viděl, nebo jak posoudit interakce dítěte s rodičem bez znalosti soukromí. Může pak být posudek nezávislý, když znalec zkoumá soukromí?
S tím je spojeno použití posuzovacích metod. V ČR se často dělají kresby stromů a postav a Rorschachův test, což je nepoužitelné. Jedna česká znalkyně udělala pouze z kreseb závěr, že otec má nižší hygienické návyky. Je nepochopitelné, jak k tomu došla. Ve Spojených státech mají pro práci znalců standardy – musí jít o relevantní metody, metoda musí být popsána v odborné literatuře a důležité je, zdali byl test komerčně publikován. Odpůrci tvrdi, že účastníci si mohou publikovaný test přečíst a naučit se ho, nicméně psycholog by to měl poznat. Byla-li metoda publikována, jde o transparentní soudní důkaz. Projekční testy ve znalecké praxi jsou zcela neakceptovatelné.
Věcné zaměření posudku se soustředí na výchovné kompetence rodičů, potřeby dítěte a jejich vzájemný průnik. Kompetence se zhodnotí tak, že musíme vytvořit konsenzus, co se jimi chápe. V odborné literatuře se mluví o komplikujících faktorech, jako jsou některé duševní poruchy a násilí. Duševní nemoc nemusí snižovat výchovné kompetence, násilí ano. Psycholog dále bere v potaz situační charakteristiky jako sociální zázemí a dále výchovné schopnosti, jimiž se myslí, zdali dítě nemá s rodičem problém. Je třeba zdůraznit, že osobnostní vlastnosti nepredikují výchovné schopnosti, naopak, rozdílné vlastnosti rodičů jsou potřebné, aby dítě prožilo dva různé výchovné přístupy a reakce. 99 % testů osobnostních vlastností nemá relevanci k civilním soudním záležitostem.
V českých posudcích se objevují pojmy a výrazy jako: „otec je nezralá impulsivní osobnost, potlačování emocí, snížená empatie; schopnost vcítit se do druhých je omezena, obsedantně-kompulzivní sklony“; „potřeba dodržování pořádku se může promítat do výchovy jako zvýšené nároky“; „výchovné kompetence jsou sníženy osobnostními vlastnostmi“; „matka je emočně vřelá, stabilní osobnost, empatická“; „otevřená novým zkušenostem, na potřeby dítěte reaguje citlivě, dovede dobře odhadnout potřeby“ – ve všech těchto případech jde pouze o interpretaci testů, které nejsou odborně relevantní k obecně výchovným schopnostem. Není-li zpochybněno přirozené právo rodiče na výchovu konkrétními fakty, nemůže to být kvůli osobnosti.
Dítě se má při zkoumání minimálně zatěžovat, má se hodnotit pozorováním, interakcí a rozhovorem. Psychologické testy u něho moc neřeknou. Soudcům je třeba vysvětlovat, že projekční ani inteligenční testy nejsou pro posudek nutné, i když se dnes v posudcích často objevují a soudci se na ně ptají.
Posledním standardem je, že soudní znalci působí v řízení jako nestranní pozorovatelé a interpretují získaná data bez prezentace osobních názorů. Znalec nemá používat fráze typu: „obecně se doporučuje péče matky“ nebo „je známo, že matky mají obecně lepší výchovné schopnosti“. V posudcích to nelze paušalizovat, vše je třeba doložit konkrétní studií. Klinická praxe je jiná než znalecká. Pokud znalec tvrdí, že dítě má být v péči matky, musí to odůvodnit alespoň teoreticky. Důležité rovněž je, že znalec má odpovídat pouze na položené otázky. V posudku není místo pro lidovou tvořivost, nemá se uvažovat stylem co by, kdyby, jak se u nás často děje. Znalec se nemá nechat tlačit k fantazírování a má se držet standardů.
5. 10. 2015 at 9:59
Pan sběratel titulů Ptáček 🙂 Hezky mediálně mluví, ale to je asi vše. Při mém znaleckém zkoumání dodržoval např. tyto standardy: naprosto neměl ponětí o případu až takovým způsobem, že si pletl pohlaví dětí a věk, ze začátku i počet dětí. Testy mě nechal psát tři hodiny na chodbě, mezitím odešel, nakonec jsem jej vyzvedával na obědě. Při pohovoru zpochybnil zkoumání s tím, zda jsem nestudoval psychologii a testy. S dětmi mě nechal 5 minut v místnosti, pak na minutu přišel a tím měl vyšetřeno. V přítomnosti otce mluví děti o tatínkovi i mamince hezky. V přítomnosti matky mluví o otci ošklivě a o mamince hezky. Vysvětlení v soudní síni: jedná se o mimosmyslový intuitivní přenos mezi dětmi a matkou, něco jako když děti pochopí, že nemáte rádi sousedy na patře aniž byste o tom mluvili. Sprostá slova o otci pochytili někde jinde, nelze prokázat, že jsou od matky. Manipulace matkou nemůže stanovit. Pro příklad: matka bydlí dle zprávy OSPOD a dle její výpovědi v 1kk s dětmi a přítelem! Děti v doprovodu matky vypráví jak mají u maminky každý svůj pokojíček a v něm spousty hraček. Panu znalci to nepřijde divné 😀 atd atd zájemcům dodám další perly. Závěrečná zpráva má cca 90% pouze přepisy, 10% vlastní tvorby, cena 32 tisíc! Nevím jak teď, ale v té době nebyl pedopsycholog, dělal do té doby dopravku. Jeho závěr ohledně osobnosti se naprosto lišil od psychologa i psychiatra zadaného policií, které jsem musel projít před tím, kvůli falešnému obvinění manželkou-nadprůměrně hodnocen. A ohledně dětí se lišil od závěru klinického pedopsychologa u ktereho již děti byly přes rok v péči. Závěrem snad není nutné dodávat, že co říkal při samotném vyšetření odporovalo tomu co napsal. Mohl jsem doložit pořízenou nahrávkou.
5. 10. 2015 at 10:31
ano, přesně,to chceme s tím Cochem systémem? chceme aby Lojzové typu Ptáček, kteří nevymysleli v životě nic lepšího než sběr titulů sepisovali o nás nesmyslné pamflety za 32 000,- Korun Českých.
Aby šarlatáni zase „přišli na to“ že kresba stromu, domu, sluníčka je hovadská zhovadilost, a náhle přišli na to že mají zase nové „metody z USA“ s kterými budou oblbovat další pětiletku než vymyslí novou „vědeckou metodu“.
Ještě čekám kdy tady po seznamu advokátů co „pomohou“ přibydou psychologové, mediátoři, kočové,aj. „co „pomohou“ .
Vždyt je jediná cesta, zrušit to celé a tu titulama ověšenou debatní sebrankuvypráskat do výrobní sféry!
5. 10. 2015 at 11:13
Německý tzv. Cochemský model je cesta do slepé uličky pro děti a otce, ale rafinovanější a sofistikovanější obhajoba zájmů matek. samozřejmostí je zajištění byznysu pro všechny participující podnikatelské subjekty typu znalců a dalších „odborníků“ Ptáčka a Klimeše.
5. 10. 2015 at 12:00
Pokud je cochem cestou do slepé uličky, ale alespoň nějakou nadějí na lepší zacházení s lidmi než teď, určitě je to lepší než naprosto nerealistické návrhy na převod VŠ vzdělaných (byť souhlasím že v mnoha případech zcela nepoužitelných) lidí do výroby. Jak dostat např. Slimejše do výroby, to bych chtěl vidět.
5. 10. 2015 at 12:29
není to o modelu, ale o lidech (stále těch samých) kteří rozhodují
soudkyně má znaleckých posudků desítky a už při zadání dobře
ví, co jí asi ten který znalec tak nějak napíše
5. 10. 2015 at 13:39
Han: a co s nimi chceš dělat, když ne do výroby k pásu, živit tu ehm, inteligenci,doživotně na dávkách jako imigranty, Já teda ne…
Já také už delší čas tvrdím, že otitulovaní vzdělanci nás zahubí, v komerčním tržním světě by personalistka nadskočila na židli, zpozorněla,a položilamu otázku: čím můžete naší firmě prospět a co umíte?
5. 10. 2015 at 14:40
Davide tak jděte a k tomu pásu je dostaňte! Pokud to dokážete, pokud víte jak na to, do toho. To by byla krása. Ale je to nereálné. Že to už dlouho říkáte je na prd. Cochem má aspoň šanci se dostat do praxe.
6. 10. 2015 at 10:14
Neztotožňuji se s jeho tvrzením, upřednostňující psychologický faktor zájmu dítěte.
„Porozvodové uspořádání péče musí vycházet z psychologického zájmu dítěte“.
Redukuje zájem dítěte na psychologický aspekt.
6. 10. 2015 at 16:18
Ještě bych vypíchl jeho hastroš argumentaci – mluví za oba tábory, přičemž v bodě 3 popírá své vlastní konstatování o několik řádků výše:
„U nás jsou dva jednoznačné tábory názorů, jeden tábor z empirických studií doloží střídavou péči jako nejlepší řešení, druhý ji odmítá s tím, že děti by údajně měly být traumatizované a stresované. Oba tábory se ale shodují se na tom, že:
3) nelze empiricky doložit, který typ uspořádání je lepší a je třeba vše posuzovat individuálně.
Argument 3 je nesprávný, je to otázka kombinace dobře připraveného kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Z dat, která jsou (ze zahraničí) k dispozici, je možno lepší prosperitu dětí v SP než v VP při shodných vlivných faktorech (socioekonomický statut, věk dětí, úroveň komunikace mezi rodiči, zdraví dětí) jednoznačně vysledovat. Pokud p. Ptáček hovoří za tábory, měl by je nejprve definovat a odkázat na jejich publikace.
21. 10. 2015 at 9:55
Very nice words, but in the end they matter very little. The reality we live in Europe, and Czech Republic is not an exception, is that of an outright discrimination against men. Period. The debate about whether kids should stay with mothers or with both parents reminds me of the debate about whether black people should sit alongside white people in the US in 1950s. This is not a problem of psychology, this is a huge political problem of discrimination, simple as that, and if you are a man, you should just stand up and say ENOUGH. Social services are packed with platoons of misandric women, judges are, except rare exceptions, systematically biased towards granting custody to mothers straightaway and force fathers to pay maintenaince when they cannot even get access to their child!!! It is ridiculous that we still have to debate whether all this makes sense! Too many words have been spent, for what? Only with massive protests and demonstrations we can get out of this, just like black people did in the US, men should organize rallies, occupy train stations and carry out other forms of non violent protest. For our children. They deserve it.