Lubomír Bouše
V pondělí 26. ledna jsem v rámci OBČANSKÉ KONTROLY SOUDNÍ ČINNOSTI zavítal na ústní jednání u Obvodního soudu pro Prahu 4. Rozvedení rodiče sedmileté Kláry se zde před samosoudkyní JUDr. Danou Svobodovou přeli o její výchovu a výživu.
„Přeli“ je však celkem silné slovo, protože z jejich vyjádření (ústy zastupujících advokátů) ihned na počátku jednání vyplynulo, že v podstatě žádný spor neexistuje. Oba advokáti zcela nezpochybnitelně deklarovali, že se spravedlivou střídavou výchovou bez vzájemného placení výživného rodiče již dlouhodobě souhlasí. Ostatně dostatečně markantní čas je tento způsob výchovy i bez rozhodnutí soudu už realizován. Soudkyně zopakovala, že při minulém ústním jednání vyslechnutá dívenka se střídavou výchovou také souhlasí, oba rodiče miluje stejně a zachování péče oběma rodiči si přeje. K mému překvapení jsem získal dojem, že jednání za pár minut skončí a že už teď jsem zde zbytečný. Zejména když i soudkyně odhadem krátce důchodového věku nenechávala přítomné na pochybách, že se s postoji rodičů ztotožňuje.
Avšak poté se ukázalo, jak předčasně jsem se mýlil. Těžká bitva ihned poté vysloveně vzplála o zůstatek na ukončeném spořícím účtu ve prospěch Klárky ve výši nijak závratných 40 tisíc korun. Spořivý táta středního věku měl za to, že tyto jím ukládané peníze převede na výhodnější bankovní účet s cílovým datem ke dni ukončení povinné školní docházky dítěte. Avšak matka se tím cítila dotčena, protože tento záměr s ní nebyl předem projednán a bez racionálních důvodů jej bojkotovala. I přes několik desítek minut trvající výměnu názorů a upřímnou zprostředkovatelkou činnost advokátů se nepodařilo dospět k dohodě, protože nemístná uražená ješitnost matky byla evidentně překážkou nepřekonatelnou. Zájem jejich společného dítěte se ocitl až jako sekundární a ani kompromisní návrhy soudkyně matku neobměkčily. Účastníci řízení tedy ke shodě nedospěli a čekali na verdikt soudu.
K této otázce mi dovolte osobní názor. Za okolností návrhů obou rodičů neposkytovat si ve prospěch dítěte žádné výživné by spor o peníze ve společném jmění manželů zbylé na bankovním účtu neměl opatrovnické řízení zbytečně zatěžovat, ale měl by být vyloučen k samostatnému občanskoprávnímu řízení. Zejména za okolností, že soudkyně měla ve spise potvrzení zaměstnavatelů o měsíčních příjmech a majetkových poměrech rodičů, které byly v podstatě totožné. Jsem přesvědčen, že za takových okolností by tento spor i spontánně zmizel, protože rodiče podle svých vyjádření už žijící vlastní samostatné životy by nebyli ochotni mu věnovat další čas i peníze a neúprosný čas by i ukázal, že by to bylo pouze ku prospěchu věci.
Emocionálně vyhrocené jednání potom zatížil další problém. Věkem mladý zástupce otce poměrně příkře obvinil matku, že s otcem o ničem nekomunikuje. V tom okamžiku jsem se v obavách o další osud malého dítěte zhrozil. Všichni zainteresovaní víme, že neexistence komunikace rodičů se standardně stala „populární“ a obecně hojně používanou zákeřnou záminkou k nerespektování rovnoprávné střídavé výchovy dětí. A to i přesto, že Ústavní soud tuto zcela uměle vystavenou překážku již opakovaně dávno rozmetal, avšak rigidní obecné soudnictví názorem ústavní stolice mnoho let v této otázce pohrdá. Naštěstí se ukázalo, že moje obavy byly liché, když matka otcova tvrzení o vzájemné nekomunikaci předloženými e-maily vyvrátila. Tudíž o osud výchovy dítěte ohrožené neuváženými výroky otcova advokáta jsem se obávat přestal.
Emoce účastníků se viditelně dále vystupňovaly, když došlo na detailnější úpravu střídavé výchovy. Šlo o konkrétní požadavky obou rodičů, aby soud vedle pravidelného týdenního střídání výchovy jim stanovil ještě podrobnější styk s Klárkou. Přiznám se, že otcem zahájenou žabomyší válku jsem dost dobře nechápal. Zcela výjimečným zázrakem podpořeným opět zcela výjimečně vstřícným postojem matky byla střídavá výchova v podstatě jistá a rozmělňovat ji nadbytečnými spory o styky o Vánocích a školních prázdninách mi připadalo jako kontraproduktivní. Bylo by něco proti něčemu, pokud by se týdenní střídání vykonávalo pravidelně a bez výjimky ve všech 52 týdnech v roce, což by samozřejmě dohody ad hoc vůbec nevylučovalo? Docela zásadní konflikt rodičů bez výsledku tak nastal o termíny ve druhé polovině července. Otec trval na přiznání práva sobě, protože v této době se již několik let koná pravidelný cyklistický závod, na nějž se sportovně vedená Klárka těší. Matka zase uváděla, že spolu se svým novým manželem mají v této době celozávodní dovolené.
Zcela výjimečný byl rovněž postoj i Klárčina opatrovníka. Oproti dosavadním zvyklostem se jednalo o mladého muže z příslušného odboru sociální péče pražské městské části, který na počátku i na konci jednání vyslovil střídavé výchově jednoznačnou podporu a v průběhu jednání ho očividně už nic jiného ani nezajímalo, takže před jeho ukončením se omluvil a spěšně odešel. Znejistělý a znalý nevyzpytatelného rozhodování opatrovnických soudů držel jsem tedy malé Klárce všechny prsty, aby soudkyně rozhodla opravdu v její prospěch.
Čekali jsme na chodbě na vyhlášení rozsudku. Dodatečné upřímné snahy advokátů účastníků o otupení ostrých otevřených sporů mimosoudní dohodou se však zřetelně minuly účinkem. Ukázalo se, že bolavé rány utrpěné během předešlého společného života se ani zdaleka nezacelily. Vynořily se hluboké spory o staré a vzájemnými rozhovory bývalých manželů nevyjasněné každodenní problémy, následovaly oboustranné emocionální až hysterické výčitky, které přerostly do trapného hlasitého verbálního konfliktu. Další osoby čekající na jiná jednání, jichž byla chodba plná, však zachovávaly stoický klid. Zřejmě se již v naší společnosti stalo normou, že manželství se jako na běžícím pásu rozpadají, že malé děti se stávají bezprizorními polosirotky, že k našemu životu soustavné konflikty mužů a žen neodmyslitelně patří, zkrátka že mravní, kulturní a ekonomický rozvrat české společnosti je již nevratný. Nemyslím si však, že bychom se museli s tímto stavem smiřovat. Naopak mám za to, že takhle už to dále nejde, že jsme dospěli k podniknutí zásadních změn a že by v těchto pro společnost destruktivních otázkách měl účinně zasáhnout stát. Ale to je jistě téma k jiné diskusi.
Tušený zázrak v Praze 4 se tedy skutečně konal. Moudrá soudkyně se bravurně vypořádala se všemi spornými body, které jí účastníci předestřeli. Týdenní střídavá výchova Klárky byla základem a na střídačku podle lichého a sudého roku rozhodla o všech termínech a lhůtách o školních prázdninách, o vánocích, na Nový rok i o velikonocích. Ve věci nakládání s naspořenými penězi Klárce je třeba podat návrh nový a konkrétně odůvodněný. Výživné jako nadbytečné soudkyně nestanovila.
Účastníci a veřejnost poté v tichosti opustili soudní síň. Ohromen a zčásti dojat jsem poté ještě několik minut seděl na chodbě a přemýšlel…
4. 2. 2015 at 16:39
A co když maminka řekne, že nesouhlasí s jinou výchovou než se svou výlučnou ? Vždyť přece na výlučné výchově matkami je rozvodový průmysl založený a všichni zúčastnění z něho za těchto předpokladů žijí. Postaví si hlavu jako dosud v 99 % případů, a ne a ne a ne. Potom přijede Jürgen Rudolph ze SRN a bude to řešit ?
4. 2. 2015 at 16:59
Zrovna dneska jsem si četl v usnesení ústavního soudce Musila, který neshledal nic proti ústavním právům, když krajský soud výrazně omezil okresním soudem nařízený široký styk s odůvodněním, že takto široký styk blízký střídavé péči popírá smysl svěření dítěte do péče jednoho rodiče (překvapivě matky) a omezuje její výchovné působení.
4. 2. 2015 at 17:09
Hm, hezké. Matka, které záleží na dítěti a výsledek v pohodě. Zda by takto soudkyně rozhodla i tehdy, kdy by na druhé straně stála běžná bránička, co jí jde jen o výživné, pocit moci a mávala by špinavými Klimešovskými cancy?
4. 2. 2015 at 21:23
ForU a další, máte možnost vyjádřit svůj názor k ústavním a dalším soudcům na specializovaném portálu http://www.soudci.info (v diskusi a na Tabuli hanby).
9. 2. 2015 at 17:41
K tomuto případu: vždyť se rodiče dohodli! Tedy zázrak spočívá pouze v tom, že mamina byla rozumná a i přes svůj věk byla docela osvícená. Zatáhnout do žabomyšího sporu o úspory se musela nechat zatáhnout, pokud se jednalo o úspory dítěte, protože o nich pak rozhoduje při každém prdnutí opatrovnický soud, čí to byly peníze z článku neplyne …
9. 2. 2015 at 17:46
K opěvovanému Cochemu: přesně jak píše pan Bouše, nemůže fungovat, matka půjde na jednání s tím, že dítě je moje a má výlučná péče a výživné až navěky. Kdo s ní pohne, když k tomu nikdo není zákonem vázán? Řekněte mi KDO!? Soudkyně, psycholožka, OSPOD, znalec, do prdele řekněte mi, zastánci Cochemu, KDO!? Max. se ještě více vyostří spor do konfliktu = rodiče nekomunikují, dítě bude mrzačit matka.
Odpověď co řeší střídavou péči: nikoliv Cochem, ale zákon o výživném! Ten totiž v Něměcku mají, je to základní stavební pilíř slavného Cochemu. Jakmile rodiče a především zlatokopky ztratí motivaci hádat se o peníze, o děti se velmi rychle podělí = dohodnou. Co na tak jednoduché věci proboha nechápete.
11. 2. 2015 at 19:34
Stykači, odpovědi na tvou otázku se nedočkáš.
13. 2. 2015 at 12:57
no je mi to jasné, že ne, protože kloudná odpověď neexistuje 🙁
15. 2. 2015 at 10:58
Stykači, už jsi dal redakci na sebe kontakt ?
17. 2. 2015 at 16:15
omlouvám se, nedal, nestíhal jsem, pošlu dnes