Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
„Střídavá péče je možná jedině tam, kde rodiče žijí v jedné obci, resp. v obci s minimální vzdáleností… Zejména pak je nezbytný věk nezletilého dítěte, kdy střídavá péče by přicházela v úvahu minimálně kolem šesti a více let nezletilé.“
Autorky výroku, Taťána Pánková, Jaroslava Pihlíková a Jarmila Růžková, jsou soudkyněmi KRAJSKÉHO SOUDU V PLZNI. Tento justiční orgán je proslulý tím, jak málo chrání právo dětí na péči obou rodičů v opatrovnických sporech. Tříčlenné senáty většinou vykouzlí rozhodnutí, které je ve prospěch matky. Řadu takových výroků najdete na stránkách věnovaných tomuto soudu (viz odkaz).
Najdete tu i některá tvrzení zmíněné trojice soudkyň. Například:
„Styk v sudém týdnu od čtvrtka od 16 hodin do neděle do 17 hodin zaručuje otci, aby se na výchově nezletilého podílel.“
Ano, podílel. Ale jak? „Rozšířený víkendový styk“ jednou za 14 dní udělá z tatínka, čáry máry fuk, jen občasného návštěvníka. Už ne rodiče, který má vychovávat své dítě a prožívat s ním běžný život. Soudkyním to ale stačí. Dítě přitom v tomto režimu tráví s matkou skoro čtyřikrát víc času než s otcem.
„Návrhu otce na rozšíření každotýdenního styku na dobu od středy do neděle nevyhověl, s tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil, neboť taková úprava by představovala v podstatě střídavou péči…“
A střídavou péči přece nemohou tyto soudkyně připustit! Obraně před ní se přitom věnují tak vehementně, že si ani pořádně nepřečetly návrh otce. Ten totiž v tomto případě požadoval kontakt s dětmi od středy do neděle pouze jednou za 14 dní…
No a pak tu máme výrok nominovaný do ankety Žblebt roku. Na první pohled působí odborným dojmem. Na druhý však zjistíme, že si jej milé soudkyně kompletně vymyslely. Nebo vykouzlily? Žádná taková kritéria pro střídavou péči totiž nikde nejsou. Naopak, právo na péči obou rodičů dětem garantují mezinárodní úmluvy už narození. Upírat dětem péči jednoho z nich je tedy vlastně diskriminací těchto prcků v závislosti na věku.
Nikdo samozřejmě neříká, že se mají rodiče střídat po týdnu ve starosti o kojence. Péče obou rodičů ale může mít mnoho podob a lze ji přizpůsobit i v krátkých a nerovnoměrných intervalech i takto malým dětem. Podobně je to s možností přizpůsobit intervaly střídání vzdálenostem mezi rodiči. Platí zde jako všude, že kdo chce, hledá způsoby, ale kdo nechce, hledá důvody. Tak jako naše čarující soudkyně.
V životě nic není ideální a stále musíme hledat nejlepší kompromisy. Nakonec třeba i paní soudkyni by mohla postihnout nějaká nemoc, při které se jí výrazně zkrátí jedna ruka. S jednou rukou kratší jde hodně věcí dělat hůř… Byla by ale asi velmi překvapená, kdyby jí lékař sdělil:
„Obě ruce vám můžeme nechat jedině tehdy, když budou stejně dlouhé, resp. jen s minimálním rozdílem. Zejména pak je nezbytný váš věk, kdy ponechání obou rukou by přicházelo v úvahu až od šedesáti a více let.“
Naši komentátoři každý týden podrobně rozebírají jeden z výroků zařazených do ankety ŽBLEBT ROKU 2015 (kliknutím otevřete přehled nominovaných žblebtů).
2. 3. 2016 at 8:10
Onen “argument” s vekem, ze “ted” to nejde, dite je male, patri k nejzakernejsim a nejzlejsim vecem co ospody a soudy umi pouzit (nekdy i za podpory “znalce”). Vzdy opominou jasne rict, kdy to tedy pujde.
Pouze se za tohle schovavaji, dobre totiz vedi, ze az bude dite vetsi, pouzije se “situace je stablizovana, dite si zvyklo, neni duvod nic menit”
Jinak od veku kdy dite kojene neni lze s dobrou vuli najit zpusoby pece, ktere budou vyhovovat vsem, a urcit jasny harmonogram prechodu na striidani s delsimi intervaly.
2. 3. 2016 at 8:43
Střídavá péče by měla být nařizována rutinně i u kojenců. Protože tam skutečně není důvod pro jakoukoliv diskriminaci podle pohlaví rodiče a věku dítěte. Samozřejmě přizpůsobeně věku a stravování dítěte. Jde to.
Argumentovat věkem dítěte je skutečně zvěrstvo, čerstvá zkušenost, kdy matka s dítětem pod 3 roky zdrhla 100km, otec měl styk od čtvrtka do neděle, s nástupem do školy všední dny zrušeny, dítě je už zvyklé u matky. Nikoho nezajímalo, že stav je založen protiprávním jednáním matky. Opět ukázková aplikace svinstva uvedeného ve žblebtu 3 ústavních soudců.
2. 3. 2016 at 9:00
Praktická zkušenost je zcela opačná, čím je dítě mladší, tím lépe se adaptuje na situaci. Tak je to s námi všemi.
2. 3. 2016 at 11:36
Argument zvyku dítěte “u” matky se dotýká práva na svobodu pohybu, neboť po stejné koleji by se dalo dojet až k myšlence zákazu stěhování rodičů s odkazem, že dítě si zvyklo v prostředí, ve kterém dosud vyrůstalo.
3. 3. 2016 at 21:53
praxe dokazuje že mladší děti přijímají SP daleko snadněji!!!!! jsou totiž mnohem víc vazané na rodiče než na místo!!!! to je odborný nezpochybnitelný empirický prokazatelný poznatek!