Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
–
„Aplikací (institutu střídavé výchovy) ztrácí dítě jednolité domácí zázemí, které naprostá většina dětí z pochopitelných důvodů preferuje před možností souměřitelné péče obou rodičů.“
Druhý výrok letošní hitparády ŽBLEBT ROKU se objevil v rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byly upraveny poměry tehdy tříleté holčičky. A bohužel nebyl zdaleka jediný. Četba rozsudku byla klasickou právní literaturou dnešní doby. Otec požadoval střídavou výchovu, matka byla proti, protože dcera na otce není zvyklá. V České republice se samozřejmě nijak podrobně nezkoumá, jak je možné, že dcera není zvyklá na otce, který o ni má zájem.
V rozsudku se dá dočíst, že každý z rodičů předložil svůj znalecký posudek, a jak už jsou čeští znalci prodejní, otcův znalec ve svém objednateli uviděl rodiče se vhodnými předpoklady, zatímco matčin znalec zaperlil, jak je dítě na matce do tří let vitálně závislé. Klinický psycholog PhDr. Josef Pavlát, Ph.D. to měl jako znalec objednaný matkou jednodušší, tak se více odvázal, ale možná, že mu křivdím a soud jen z jeho práce více citoval. Tvrdil, jak „je střídavá péče nevhodná a mohla by narušit vazbu dcery k matce jako ke klíčové osobě pro mezilidské vztahy.“ Marně jsem v rozsudku hledal, v čem spočívá ta klíčovost matky, obzvláště za situace, kdy se rozhodovalo o dívce pro období od tří let, kdy už dítě není na matce podle samotného znalce vitálně závislé. Pan znalec dal všem sobeckým matkám návod – „střídavá výchova je nevhodná, pokud se rodiče nejsou schopni dohodnout, a v takovém případě se má svěřit jen jednomu rodiči.“ Asi všichni tušíme, jakému. Ale čert vem znalce, rozhodují soudci.
Trojice pražských soudců Michal Fridrich (na obrázku), Ivana Placek a Irena Saralievová se bez uzardění podepsala pod výroky, nad kterými zůstává rozum stát. „Otec ve své značně urputné snaze dosáhnout rovnosti rodičů v péči o dítě přehlíží zájem dcery.“ Až dosud jsem si myslel, že zájmem dítěte je být vychováváno oběma rodiči. A když o to otec usiluje, tak tím přehlíží zájem dcery. Pozoruhodná logika. „Aplikace střídavé výchovy přichází v úvahu jen tehdy, je-li to v zájmu dítěte, odrážejícím se zpravidla také v jeho vlastním postoji, který je schopné vyjádřit.“ Takže lidská práva má jen ten, kdo si o ně sám řekne, jako by snad nevznikala už narozením. Ale i ten, kdo by v tomto výroku uviděl jisté pozitivum, že alespoň mluvící a myslící dítě by mohlo mít svá lidská práva, bude uvedenou talárovou trojkou zklamán. Ta totiž dále tvrdí: „Bez ohledu na to, zda je dítě schopné formulovat a vyjádřit svůj názor, je subjektem opatrovnického řízení, o jehož nejlepší zájem se jedná, nikoliv objektem zájmu svým rodičům.“ Tak vida! Dítě si musí o právo na oba rodiče říct, ale když si řekne, ohled se na to stejně nebere. A rodiče – vy dítě nemáte jako objekt zájmu.
Naši soudci vědí, o čem mluví, a střídavou výchovu mají jistě podrobně prozkoumanou, když tvrdí: „Střídavá výchova je tak vhodná jen v případě dětí dostatečně psychicky odolných a flexibilních, jimž nevadí koloběh neustálého stěhování mezi rodiči…“ Tak se nám ten okruh dětí, vhodných požívat lidských práv, dále zužuje. Musí si samy říct, to ale vlastně není podstatné, a potom ještě musí být odolné a flexibilní. Labilní a nepružné děti na věčné časy bez jednoho rodiče! Dále rozsudek přešel od planého teoretizování ke konkrétním rodičům, aby bylo aspoň trochu jasno, co jsem nechápal úvodem – jak je možné, že dcera není zvyklá na otce, který o ni má zájem. Dozvěděl jsem se: „Je pravda, že matka přistupuje k rozšiřování styku otce s nezletilou neochotně, její postoj je však dán spíše mateřským zájmem na ochraně nezletilé, která se k otci netěší, než špatným úmyslem.“ Nepřekvapilo mne, kdo vztahu mezi otcem a dcerou brání, ale spíše ta upřímnost, s jakou se soudci vyznali ze svého názoru na bránění v kontaktu. Upírá-li sobecká a nezodpovědná matka svému dítěti právo na otce, není to špatný úmysl, ale mateřský zájem chránit nezletilou. Chránit někoho jeho vlastním poškozováním, to je i na Střídavkové žvástové hitparádě unikát. A studnice justiční moudrosti ještě není vyčerpána, spíše přesněji, jejího dna ještě není dosaženo.
Jak se čtenář, nutno dodat, s hodně silným žaludkem, dozví dále, mateřský pud a tělo ženy stojí i nad ústavou a mezinárodními úmluvami. „Jakkoliv se otec zaštiťuje teoretickými úvahami o právu dítěte na oba rodiče s poukazem na ústavu a mezinárodní smlouvy, zůstává neoddiskutovatelnou skutečností, že dítě batolecího a předškolního věku má nejužší citový vztah k matce, což je dáno fyziologickou rolí ženy-matky a dovolávat se v tomto směru jakékoliv „genderové korektnosti“ je absurdní.“ Co by nyní řekly děti, které vyrostly bez matky, nebo které byly od útlého věku ve střídavé výchově, asi není důležité. Nikdo nezpochybňuje důležitost matky, ovšem proč by její tělo i v batolecím a předškolním věku bylo něčím více než otec, to už se dočíst nedá. Nakonec i samotný znalec, placený matkou, určil věk tří let. Řada z nás by tento věk stanovila na konec kojení, ovšem na Městském soudu v Praze je vedoucí úloha maminek při péči o děti ukotvena až do nástupu do školy. A podřadný otec si nemá co stěžovat, neboť soudci dále praví: „Stesky otce, že je výchovou matky vyřazen z péče o nezletilou, jsou nepřípadné, neboť svou rodičovskou zodpovědnost může realizovat prostřednictvím poměrně široce pojatého styku s nezletilou.“ Proč by nemohla matka realizovat svou zodpovědnost prostřednictvím široce pojatého styku při otcovské výchově, to jistě nikoho v justičním paláci nenapadlo, prostě u otce není ta správná fyziologie.
A závěrem, krátce po svátečním čase ještě malá vzpomínka na Vánoce, jak je prožívají otcové v pražském soudním obvodu. „Požadavku otce na styk na Štědrý den odvolací soud nevyhověl s ohledem na aktuální věk nezletilé s přihlédnutím k tomu, že malé děti předškolního věku mají zájem trávit tento den ve svém domácím prostředí.“ Musím říct, že jako dítě předškolního věku, naštěstí bez toho, že bych byl subjektem opatrovnického soudního řízení, jsem na Štědrý den s rodiči navštívil domácnosti obou prarodičů, jedni z nich žili trochu z ruky. Vždy jsem si myslel, že děti v tento den mají vidět co nejvíce blízkých a dostat co nejvíce dárků a ani ve snu mne nenapadlo, že bych ty blízké vynechal jen proto, abych mohl 24 hodin denně trávit doma. Otci, který si přečetl tyto výroky, přeju opožděně do nového roku pevné nervy a velkou trpělivost, protože s takovou tupostí se musí i přes počáteční neúspěchy vytrvale bojovat.
17. 1. 2017 at 4:19
Ano, lze jen souhlasit, dna žumpy ještě zdaleka nebylo dosaženo
17. 1. 2017 at 7:34
Na tomhle je nejvíc zarážející, že ti soudci tak otevřeně plácají nezákonné nesmysly, a vůbec se za to nestydí. Oni to považují za správně a ani se nesnaží to jakkoliv skrývat. A co je nejhorší, že k tomuto blábolu napíše Ústavní soud, že se s odůvodněním ztotožňuje. Tam je problém, tam v Brně.
17. 1. 2017 at 8:35
My byli u Pavláta taky, je to zmetek, celé vyšetření trvalo 1,5 hodiny a vyfakturoval si hodin 5,5 jen za vlastní vyšetření. O tomto povaleči je škoda mluvit.
17. 1. 2017 at 8:42
Svinstvo! Jednou se ho dcera zepta: proc jsi, otce, o me nebojoval? To ti na me nezalezelo? Jen tezko se vysvetluje, ze duvodem destrukce vztahu mezi nimi byli 3 nezodpovedni svinaci. Dcera neuveri. Presto existuje jedina cesta: bojovat, bojovat a nikdy nikdy to nevzdat. Pokud se clovek necha temi svinemi zlomit ztrati lidskou dustojnost a stava se zbytecnym rodicem.
17. 1. 2017 at 13:30
Kdyz se to bude tykat jejich deti ….jsem zvedav pak na jejich nahled na vec … asi viz dle rozsudku … boze muj !!!
19. 1. 2017 at 0:28
I když už jsem u soudu zažil mnohé sviňárny, ale ta tvrzení, kterápředvádí trio Michal Fridrich, Ivana Placek a Irena Saralievovánení jen tupost, ale hlavně sprostota a arogance. Oni klidně přiznají, že matka brání kontaktu dítěte s otcem a takové nepřijatelné chování matky nestydatě obhajují nějakou ochranou nezletilé. A tito tři výlupci si klidně dovolí tvrdit, že jejich osobní názor na nadřazenost role-matky nad rolí-otce je prioritnější než platné zákony, Ústava a mezinárodní smlouvy. Za mne jasný kandidát na žblebt roku.
21. 1. 2017 at 0:19
Ta urputná snaha otce spočívala v tom, že navrhl několik možných úprav střídavé péče včetně úpravy připouštěné psychologem zaplaceným matkou, včetně úpravy postupně se rozšiřující péče otce s rostoucím věkem dítěte. Že se matka urputně bránila jakémukoliv jinému řešení než vyloučení otce z péče a přitom přehlížela zájem dcery na zachování péče obou rodičů, to už soud nezaznamenal. Klíčovým momentem tohoto sporu bylo, že soud prvního stupně upravil napoprvé styk předběžkem na 25% času otce podle dohody, kterou předtím rodiče uzavřeli a matka nedodržovala, aby následně odvolací soud po několika měsících realizace takového styku jej zrubal na polovinu s odůvodněním, že dítě si musí na otce zvykat postupně. Od začátku přesně věděli, kam směřují – k vyloučení otce z péče.
27. 1. 2017 at 22:32
chudak mala . co z ni vyroste …
ano dna zumpy nebylo dosazeno… zmrdi vychovaji jen zmrdy a zmrdu tak geometrickou radou pribyva
a znalec … jen dalsi dukaz ze je potreba utnout penezovody rozvodoveho prumyslu