Ing. Tomáš Holek
–
„Rodiče si řeknou – dobře, máme to půl na půl, jsme si fifty fifty, ale myslím si, že pro samotný dítě je to peklo.“
Máme to půl na půl
Nominovaný žblebt je část odpovědi vytažené z rozhovoru s paní Ivanou Jirešovou na portále MATKY V NESNÁZÍCH a ukazuje na zvrácený způsob uvažování paní Jirešové o střídavé péči obou rodičů jako o nějakém vyřizování účtů mezi rodiči – „máme to půl na půl, jsme si fifty fifty“. Nikoli o řešení, kdy je po rozvodu dítěti zachována péče a výchova obou rodičů a kdy oba rodiče jsou respektování jako rovnoprávní rodiče dítěte, kteří dítěti chtějí dát do života to nejlepší ze sebe. Nejde tu přece o nějaké „fifty-fifty“ mezi rodiči, jak to vnímá herečka Jirešová. Osobnostní vývoj dítěte je deformován, když vyrůstá v prostředí, kde jeden jeho rodič je ponižován – o kontakt s dítětem se musí doprošovat, nemůže dítě vychovávat a je dobrý akorát k placení výživného. Střídavá péče obecně není o rozdělení času dítěte přísně symetricky fifty-fifty mezi rodiče, ale o vytvoření prostředí, kdy dítě ví, že jeho oba rodiče jsou rovnocenní, jak v jejich rodičovských právech, tak v rodičovských povinnostech.
Peklo pro dítě
Pokud jsou oba rodiče normální, osobnostně dospělí lidé a podle toho se chovají, nemůže být střídavá péče pro dítě peklo. To peklo pro dítě vytváří ten rodič, který se nechce smířit s tím, že dítě nemá sám ve své výhradní péči. A právě takové peklo pro svou dceru vytvářela Ivana Jirešová, když sobecky a bezohledně bránila kontaktu své dcery s jejím otcem, když bránila předání dcery otci v soudem určeném čase, když dceru před předáním otci svým hysterickým chováním nesmírně stresovala, přenášela na ni svůj strach ze svého odloučení. Kdyby byla schopna si uvědomit a respektovat skutečnost, že dítě má dva rodiče a dítě na předání tátovi připravila, řekla mu, že jeho milující tatínek se na něj těší a takto je to v pořádku, tak dítě samotné by nemělo žádný důvod se z předání druhému rodiči nějak stresovat. Ještě dnes se dají na Youtube.com nalézt videa z předávání dcery tátovi v rámci střídavé péče, kde je vidět otřesně hysterické chování Jirešové, kdy nesmírně stresuje to bezbranné dítě. Opravdu, to co tam vytváří, je peklo pro to dítě. Žádné dítě v tom věku nepláče jen proto, že si pro ně přišel jeho tatínek. Pláčou jen děti, které jsou vystavovány tlaku druhého rodiče, že to, že budou u táty, je špatně. A to je pak to peklo pro to dítě. Jirešová dokonce měla v sobě tolik nestoudnosti, že pořadu televize Prima Soukromá dramata předala drastické záběry hystericky plačící holčičky ve chvíli, kdy si ji přišel vyzvednout tatínek v doprovodu soudního vykonavatele. Soud jí následně ZAKÁZAL V PŘÍPADU DÁL MEDIÁLNĚ VYSTUPOVAT.
Dosud nedospěla z úrovně dítěte, kterému vzali hračku
Od té doby uplynula řada let. Bohužel, ukazuje se, že Jirešová osobnostně nedospěla a neposunula se z úrovně dítěte, kterému vzali hračku. Svědčí o tom právě rozhovor, z kterého pochází daný žblebt. Najdeme tam takové věty v odpovědích na otázky:
„… které období vás nejvíc chytilo za srdce?“ „… Já jsem ji vlastně měla do tří let. To byly pro mne nejhezčí chvíle, protože jsme byly pořád spolu a nikdo mi jí nebral na 14 dnů…“
Ona Jirešová jaksi stále ještě nechápe, že dítě není žádná její hračka, pro její potěšení, kterou jí někdo bere na 14 dní, aby jí ublížil nebo potrestal. Jedná se přece o dítě, které má dva rodiče a které oba dva rodiče potřebuje. A ten někdo, resp. ten nikdo, jak ho označuje Jirešová, je táta dítěte. Jirešová ve své zahleděnosti do sebe ani není schopna říct, že jí dcera chyběla, když byla 14 dní u svého táty.
„… dalo by se říct, že když jste si takhle vzácnější, tak vás to víc stmeluje?“ „To já vlastně vůbec nemůžu říct, protože jsme spolu za posledních 9 let trávily pouze každých 14 dní v měsíci. Ale předpokládám, že bychom byly obě štastnější, kdybychom byly spolu častěji.“
Bohužel je zde naprostá neschopnost empatie. To ji vůbec nenapadlo, že podobně jako ona se cítí i otec dítěte, který se svým dítětem tráví také pouze 14 dní v měsíci? Jirešová by byla šťastnější, kdyby měla svou hračku u sebe stále a nějak automaticky předpokládá, že i ta její hračka to vnímá stejně. Proč? Protože ona umí vnímat jen sebe a své pocity. Schopnost vcítění se do druhých chybí.
„A maminkám, co tohle řeší, byste tedy vzkázala co?“ „… aby si otce dítěte pečlivě vybraly. Aby ten vyvolený měl dobrý charakter a aby se nemstil. Tohle je to jediný. Msta je hodně špatná věc.“
Jirešová zde odhaluje svou neschopnost porozumění tomu, o co tu jde, a ona evidentně žije v přesvědčení, že jí na 14 dní berou její hračku jen proto, aby ji někdo ublížil a aby se jí mstil. Neschopnost sebereflexe a neschopnost zhodnocení bezcharakternosti vlastního počínání.
Společenský dopad
Nechme stranou nějakou Jirešovou, která má tu smůlu, že nedokázala dospět a osobnostně je na úrovni dítěte a svým způsobem za to nemůže. Člověku jí může být až líto. Ale tady nejde o ni. Bohužel, v realitě není smýšlení a chování Jirešové ojedinělým zjevem mezi matkami. Takto nedospělých žen s takto narušeným charakterem a uvažováním je relativně mnoho. Nedostávají sice všechny prostor v médiích jako herečka Jirešová (některé pak maximálně píšou v diskusích pod článečky s Jirešovou, jak jí „drží palečky“). A bohudík, ani všechny u soudů nevyhrávají, jak se to stálo právě Ivaně Jirešové. Ale problém je, že často právě takové bezohledné ženy, vytvářející po rozvodu svým dětem ze života peklo, u soudů vyhrávají a dostávají tak ke svému bezohlednému jednání podporu justice. Justice, která pak svá nekompetentní rozhodnutí bezostyšně hájí tím, že údajně postupovala v zájmu dítěte. A právě tam, u soudů, prohrávají se sebestřednými, neempatickými, bezohlednými matkami nejen tátové dětí, ale hlavně ty děti samotné.
Web, který tomu dává prostor
Jde tu i o to, že některé média nadále zneužívají to, že se jedná o mediálně známou herečku a dávají jí prostor pro dětinsky ublíženecké výlevy sebestředné matky a pro útoky vůči péči obou rodičů po jejich rozchodu. Webový portál, který se k tomu propůjčuje, se jmenuje „Matky v nesnázích“. Dle názvu by člověk čekal, že takový web je zaměřen třeba na matky, které otec dětí opustil a o své děti dál nejeví zájem a výživné neplatí. Ale jsou snad matkami v nesnázích ty matky, které mají střídavou péči o dítě a otec se o dítě z poloviny stará a živí ? Určitě nikoli. Naopak. Tak co a proč se tu snaží portál „Matky v nesnázích“ lidem nabulíkovat?
31. 1. 2017 at 0:44
Moc hezký článek. Tyto tragické postavy z bulvárního světa vidí jen samy sebe. I když to nakonec u dcery Jirešové dopadlo dobře, přál bych jí, aby se dcera na záběry z předávání jednou podívala a mamince řekla, jak je úplně vypatlaná a tátovi poděkovala, že to nevzdal.
31. 1. 2017 at 8:57
Lidsky nezralá, profesně vyhořelá seriálová herečka. Nakonec jí zůstane jen sebeláska a bulvár. Jo a vzpominky na roli ve špatném českém seriálu.
31. 1. 2017 at 9:01
Bohužel v jiných případech to dopadá úplně obráceně.K tomu se přihodí vymyšlené napadení případně další nesmysly a hned jsou argumenty proč otec nemá nárok na výchovu dítěte. Pouze povinnost platit a platit.
1. 2. 2017 at 18:23
sorry za off topic, ale nemám kam jinak to zapsat – jsem jediný kdo si všiml, že každý nový hodinův blogýsek na babišově idnes se vždycky několik dní objevuje mezi nejčtenějšími a nejkarmovanějšími články tamější blogosféry – aby pak za několik dní (s čísly 25+ tisíc čtení) zmizel z výběru, a byl předskočen vyběrem textů s poloviční a nižší čteností?
1. 2. 2017 at 18:35
Jezevcovi – myslím si, že je čtenost za týden. Jakmile je článek v přehledu 7 dní, tak mizí a nastupují novější.
1. 2. 2017 at 22:32
Nejvetsi peklo je stridava pece pro dusevne zaostalou Jiresovou.
Aby si maminky vybiraly vhodne tatinky … tvrdi ta, ktera ani malem nevi s kym to ma …
25. 7. 2018 at 22:46
a kolik dětí jsi porodil ty, že se tak nesmyslně navážíš do paní Jirešové, ty hlupáku, tobě jde o něco, co s právem dítěte nesouvisí, ty tady upřednostňuješ nějakou svou touhu a to jen proto, že jsi zakomplexovaný a hloupý chlap. Proč si tedy pořizujete děti, když vám o ně vůbec nejde, ale pouze o vaše trapné ego????Dítě má práva a také citové potřeby a mezí jeho práva nepatří komplex rádoby otců, kteří jsou naprosto neempatičtí, sobečtí, bezohlední. Přečti si příběhy dětí, kteří si tím prošli a co mi řekneš na to, že někteří jako dospěli skončili v péči odborníků, mají třeba i problémy vztahové, citové…..Těm se podívej do očí a tady všichni tobě podobní.
25. 7. 2018 at 22:50
jinak úroveň zde diskutujících…..velice nízká, prostě typičtí Češi. Svědčí to o vašich kvalitách, tedy spíš nekvalitách….no comment