Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
–
„Sourozenecké vztahy Adama a Karla jsou i v rámci stávající úpravy (kdy jsou spolu 3 dny ze 14) udržovány a rozvíjeny na odpovídající úrovni.“
Oddělení dětí od otců je v české justici celkem známá věc. Vždy se najde argument, že dítě je zvyklé na prostředí, které vytvořila matka, případně vzdálenost mezi rodiči je příliš veliká (kdy se zároveň decentně pomlčí, že tuto vzdálenost vytvořila matka), a proto se dítě svěří výlučně jí. A jak jinak než v zájmu dítěte. Izolace sourozenců, to už je jiná věc. Kdyby si náhodou dvě děti něco přály odlišně, a byly už dost staré na to, aby se jejich přáním musel soud zabývat, musí se vymýšlet hodně krkolomná vysvětlení, proč to nejde. Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková v jedné ze svých perel, nálezu č. I. ÚS 955/15, uvedla, že: „argument vazby dítěte ke svým polorodým sourozencům použitý krajským soudem pro odmítnutí střídavé péče je relevantní.“ To proto, že v konkrétním případě vazbu dvou polorodých sourozenců představovala matka.
Jak už všichni dobře víme, nálezy Ústavního soudu jsou na jedno použití. Obzvláště, pokud by měly posloužit jiným postiženým rodičům. Toto dobře vědí i na Krajském soudu v Plzni, kde řešili opatrovnický spor, ve kterém dva polorodé bratry spojuje otec. A tak jsme se dozvěděli, že jednak kontakt sourozenců 3 dny za 2 týdny je na odpovídající úrovni, jednak další moudro, že: „… otec se snaží vytvořit takový stav péče o nezletilého, který by byl vyhovující z jeho pohledu, …“. V Plzni jsou asi talárníci zvyklí na masochistické rodiče, kteří se obracejí na soud s přáními, která jim nevyhovují. Rodič s opačným přáním je pro ně nějaký divný až podezřelý, v žádném případě mu nesmějí vyhovět, protože stát přece neslouží občanům. Jestli měla v tomto sporu matka snahu vytvořit stav péče pro sebe vyhovující či nevyhovující, jsem se z rozsudku bohužel nedozvědel. Asi se tam tato drobnost nevešla, jakkoliv justiční četba vydá na slušných 15 stránek.
A tak se dítě, odvezené matkou mimo původní bydliště, musí smířit s tím, že je v jeho zájmu tam nadále setrvat. Přestože proti otcově péči nelze nic namítat a přestože by mohlo trávit více času s bráchou. Zajímalo by mne, jaké rodičovské a sourozenecké vazby v životě vytvořili plzeňští soudci Alena Polednová, Jana Šalomounová a Martin Šebek. Jestli měli otce, bratry a sestry a jak často se s nimi vídali. Moc bych se divil, kdyby někdo z nich vídal sourozence méně než spolužáka na základní škole a ještě to považoval za normální. Jenže to jsou oni a my. Oni mají svůj neomylný právní názor, který Ústavní soud koriguje jen výjimečně, když se někdo z jeho soudců a soudkyň chce předvést v médiích. My buďto můžeme mlčet a myslet si, jak je sourozenec v životě nepodstatný, nebo se můžeme stále dokola soudit a odvolávat a doufat, že jednou civilizace přijde i do české kotliny.
Nepochybuji, že v uvedeném případě k tomu jeden z ústavních soudců dostane možnost. A když už se nedočkáme závanu 21. století, třeba nám vytvoří pro další ročník ankety nový soutěžní výrok. Dokážu si představit obě varianty – na Ústavním soudu bude nálada ukázat lidu, jak mu rodičovská rovnost leží na srdci a rozhodnutí patřičně rozebere, ale stejně tak se může stát, že kvůli špatnému počasí se soudce zpravodaj rozhodne, že uvedené výroky jsou zcela v zájmu dítěte a výše zmíněný nález č. I. ÚS 955/15 reagoval na jinou, nesrovnatelnou situaci. Třeba vychází jinak vzdálenost rodičů nebo mezi sourozenci bude jiný věkový rozdíl. To by v tom byl čert, aby se odlišnost nenašla.
V Plzni si však mohou být jisti tím, ať to dopadne v Brně jakkoliv, děti mezitím povyrostou a tím se změní situace. Určitě aspoň jeden z bratrů začne chodit do nového kroužku a opět bude prostor pro hledání něčeho, co už je sice dávno objeveno, ale čeští soudci to tak rádi hledají – zájmu dítěte. Tak dostanou kluci třeba 4 společné dny během dvou týdnů a všichni kolem budou doufat, že otce to nakonec přestane bavit a i kdyby ne, než se justiční kolotoč otočí, zase uběhne nějaký ten půlrok. A protože soudci mají času dost, může se taková rozdělená rodina spojovat třeba až do plnoletosti. A já se těším na jedno, až se u soudu bude probírat tato modelová situace: Rozejdou se mladí rodiče, zůstanou ve stejném městě a oba budou mít nové děti, tj. první dítě bude mít polorodého sourozence jak přes otce, tak přes matku. A potom bude jistě zajímavé roubovat do rozsudku dostatečný prostor pro rozvíjení sourozeneckých vazeb. Tak nějak tuším, jak by si s tím poradili v Plzni.
6. 3. 2018 at 11:08
jo Plzen. tam maji dobre pravniky … na tyhle zmrdy plati jedine ustrizeni penezovodu.
6. 3. 2018 at 14:03
Soudce Čonka, představitel jedné z hlavních rolí nádherného excesu a útěkář před policií ( http://www.ceska-justice.cz/2018/03/pozdni-prichody-manipulace-se-spisem-byvaly-soudce-conka-otevira-sve-karne-rizeni/ ) se nám vrací z hrobu:
http://www.ceska-justice.cz/2018/03/pozdni-prichody-manipulace-se-spisem-byvaly-soudce-conka-otevira-sve-karne-rizeni/
6. 3. 2018 at 14:05
Omlouvám se, vložen špatný odkaz na exces:
http://www.justicetv.cz/excesy/ztalaru.htm
6. 3. 2018 at 22:44
Ironické, ale naprosto sedí. Jak jinak už tenhle šlendrián uchopit, než s nadsázkou a ironií! Když do těhle věcí, které jsou normálně v kompetenci rodičů, začne inherovat stát, dobře to nedopadá. My máme ten případ nových dětí, když nezletilý, o kterého je „spor“ rozvedených rodičů veden, má ze strany otce dvě polorodé sestry a ze strany matky dva polorodé bratry. Úchylná matka už ve spolupráci s OSPOD zkoušela u soudu, že nezl. prý nechce k otci jezdit, že jsou tam jen holky a hrají si s panenkami. OSPOD výpověď nezl. a matky, jsoucí v zarážející jednotě, velice ochotně přepsal k soudu, spolu s tím, že nezl. se již teď těší jak s bratrem – t.č. několikaměsíčním – „bude hrát fotbal“ (rozdíl mezi nimi je 9 la 10 et). Avšak se v tomto panenkovém konstruktu přepočítaly, poněvadž polorodé sestry – návštěvnice lesní školky, navíc mající rodiče, co nepodporují genderové stereotypy, tak ani panenky na hraní v době „pohovoru s nezl. bez přítomnosti ZZ“, neměly, a ani je nepreferují. Ani píchlé uši třeba nemají. Nezletilý na pobytu u otce, vyzván, zda by neukázal ty panenky, co si s nimi údajně sestry hrají, jen zalapal po dechu. Nicméně se „těším“, jak bude znít odůvodnění budoucího verdiktu o styku. Jestli vůbec – dle úvahy soudu – nezl. „snese“ styk se dvěma polorodými holkami od otce, hrajícími si s panenkami, když od matky má dva polorodé kluky (!), co budou hrát fotbal 🙂 Jistě bude dostatečný styk 1×14 dní, aby těmi holkami nebyl nezl. traumatizován. A stejně zajímavé by pro mě bylo, kdyby nějaký dospívající nezl., který žije doma s oběma rodiči, žádal u soudu, že již nechce být vychováván třeba otcem (zakazuje mu ntb, mobil a jiné výhrady) a žádá omezení styku. Protože přeci na přání nezl. musí být nrán zřetel.