Ing. Zdeněk Jůza, Ph.D., MBA
Rád bych poděkoval zdravému rozumu, který snad s příchodem nových soudců na ÚSTAVNÍ SOUD přišel. Nové nálezy Ústavního soudu ohledně střídavé péče mají konečně logiku a důraz zároveň.
Jen doufám, že bude Ústavní soud dále pokračovat v této cestě. A nebude zamítat ústavní stížnosti, jako to dělá ve své praxi JUDr. Stanislav Balík. Mou ústavní stížnost absolutně nečetl a jen shrnul to, co napsali soudci – smutné, za co bere svůj plat. V mém případě byli pro střídavou péči dva opatrovníci, tři soudní znalci a soudkyně řekla, že není možná z důvodu mé důslednosti (mimochodem to je jedna z nej vlastností pro výchovu, jak napsala Karlova univerzita na vyjádření soudkyně). Ta samá soudkyně ale dala široký kontakt na 7 dní ve 14 dnech, kdy mě označila za dobrého tátu a není tedy důvod mi omezovat kontakt s dcerou. Do soudního jednání jsem dcerku vychovával 21 dní v měsíci, střídavá péče fungovala 2,5 roku, malá opakovaně říkala, že chce být s tatínkem… a nic. Není nic horšího, než nemoci pomoci své vlastní dcerce. Bohužel ústavní soudci jen kryli vymyšlené nesmysly soudů.
Proto chci poděkovat JUDr. Kateřině Šimáčkové, Ph.D., že konečně přinesla nový směr Ústavního soudu a měla tu odvahu. Jen chci podotknout, že pokud nezačne v České republice fungovat:
- řízená mediace pro rodiče (jak to funguje ve vyspělých státech),
- možnost odvolání soudců (v případech provinění),
- tvrdý postih pro ty, kteří u soudu lžou s podporou advokátů,
nic se v České republice nezlepší a soudy budou nabádat rodiče na boj kdo s koho. Energie by měla ale směřovat k dohodě rodičů.
Je i zajímavé, že v České republice mají právo na výlučnou péči rodiče drogově závislí, alkoholici, bez zázemí. Já označen jako vzorný táta jsem neměl nárok ani na střídavou péči. Kde je ta hranice, kdy má právo člověk vychovávat své dítě?
Ještě jednou děkuji (při čtení ÚSTAVNÍHO NÁLEZU jsem začal brečet, když jsem si vzpomněl na to, čím jsem si prošel u soudů). Děkuji za děti, které snad budou znát svého tátu (bohužel já ho nepoznal, protože soud v době komunistického režimu označil mého tátu za hajzla – je zajímavé, že pak vychoval další dvě děti ve slušné osobnosti).
11. 9. 2014 at 20:42
A co tedy v pripade, ze jeden o stridani zajem ma a druhy ne?
Pokud se oba rodice dohodnou, at si to delaji jak chteji, kdyz jsou deti spokojene. Jinak ale nelze nadrazovat prava jednoho nad prava druheho.
12. 9. 2014 at 8:15
To na co reaguješ, že ti to nepřipadá v zájmu dítěte, tak tomu se v našem právním řádu říká společná péče a ts jdr dát při souhlasu obou rodičů a jejich schopnosti se domluvit. Co na tom není v zájmu dítěte?
12. 9. 2014 at 9:29
Myslím, že by to mělo být jako ve vyspělých státech. Prioritní, automaticky při rozchodu/rozvodu společná péče (rodiče jsou schopni se domluvit a komunikovat), v případé problémů hned do střídavé péče a soudně nastavit střídání, ve vyjímečných případech (jeden z rodičů alkoholik, feťák, bránění v kontaktu, manipulace dítěte) do péče tomu rodiči co nedělá problémy.
12. 9. 2014 at 11:53
Hanko, Daniel píše, že jeho dítě má jeden domov a že to je tak dobře. Souičasně píše, že to jeho dítě běžně tráví čas i s matkou, i u ní často přespává. Fakticky jsou ty informace v rozporu. Z toho usuzuji, že v tomto případě ta péče o dítě nese spíše rysy společné či střídavé péče než výlučné, jak si to Daniel sám „vybojoval u soudu“ (to jsou jeho slova).
Čili, zřejmě to až tak úplně dobrovolná dohoda nebyla.
12. 9. 2014 at 11:57
Hanko, je jen dobře, pokud se rodiče dokáží domluvit, je výborné, pokud se na všem shodnou. V tom jsme zajedno.
Tvrdím ale, že vždycky snadněji dospějí ke shodě, pokud jejich postavení je rovné, pokud žádný z rodičů nemá výsadní postavení ve vztahu k dítěti (dané nějakým rozhodnutím).
12. 9. 2014 at 12:02
to Michal24; zdá se, že nedokážete najít společnou řeč mimo soudy. To je mi vás líto. V podstatě nejde o spravedlnost, ale domluvu. Spravedlivy je jen čas, ten utíká všem stejně. Jinak co se týče času straveného s dítětem, někde o kvantitu či přesně napůl s matkou, ale o KVALITU. Pokud má otec v péči dítě nebo ho má ve SV a má chůvu, tak uniká pointa oné péče. Takto to má kolega z práce a to považuji za nesmyslné. Pochopím když sem tam Vy po může prarodič, ale chůvu ne schvaluji.
12. 9. 2014 at 12:04
pro hmmpro michal24: Vím, co je „společná péče“. Ano, fakticky ji praktikují, ale nemají ji soudně uznanou. Pokud existuje rozhodnutí „dítě ve výlučné péči jednoho rodiče“, a přesto fakticky praktikují SP (společnou či střídavou, pro to, co chci vyjádřit je to jedno), tak velice rychle může taková ústní Dohoda zkrachovat, právě díky právně nerovnému postavení obou rodičů. Otázka výživného je další problém.
Nevím, co to je „ts jdr“.
12. 9. 2014 at 12:56
Danieli, právěže mimo soudy jsme se dohodli vždy. Problém nastal, až tu rovnost porušil právě soud. Rovnou SP 7/7 jsme měli celkem 21 měsíců, a probíhala skvěle. Pak soud rozhodl „dítě do VP matce a otci výživné“. Fakticky praktikujeme SP, ikdyž už ne rovnou, ale 40:60. Výživné matce pokrývá veškeré potřeby dítěte z více než 100%. Matka sama mi přiznala: „Vím, že jsi skvělý otec.“, „Vím, že se na Tebe můžu spolehnout.“, „Vím, že když je dítě u Tebe, nemusím se o nic bát.“, a také „No, když teda chceš, může být (dítě) u Tebe ještě vic.“ A současně dodala: „Ale SP soudně upravenou, to v žádném případě!“
Za projevenou lítost, Danieli, děkuji.
12. 9. 2014 at 14:18
….kvantitu či přesně napůl s matkou, ale o KVALITU….
Ano, tenhle argument velice radi odpurci stridani pouzivaji. Jiste, nemusi to byt PRESNE napul. Ano, muze to byt treba 6/8 dni, nebo po-pa/pa-po. Ale pak to prece fakticky stridava pece je.
Pokud jde o vikend/14, zadna kvalita tuto kvantitu nahradit nemuze. Rodic s ditetem potrebuje zazivat i kazdodenni ritualy, i to ze pracuje a dite si hraje samo. To pak otec co se snazi maximalne uzit cas mu svereny mit proste nemuze.
Kdyz se nekdo dohode brani zubynehty, nelze prohlasit neumite se dohodnout, bude to vikend/14. Otec by se zpravidla rad dohodl i za cenu nejake te male nevyvazenosti (casove i financni)
12. 9. 2014 at 23:15
pro všechny majitelky a pochybovače….. to že si jeden rodič myslí, že ten druhý je špatný rodič pro mne neznamená vůbec nic!!!!! S tím „spatným“ rodičem si dotyční pořídili dítě a nemají jakékoliv právo se nadřazovat a omezovat jeho práva…… to jak jedná rodič se svým dítětem pokud prokazatelně!!!!!! nepáchá trestný čin či ho ohrožuje nedává nikomu právo o něm a dítěti rozhodovat!!!! V úplných rodinách se též neřeší kdo jak dítě vychovábvá a co je lepší a co je horší výchova!!!!! Máme tu rovnost lidí před zákon at se to odpůrcům SV líbí nebo ne. SV pokud jeden z rodičů chce nesmím ze zákona zamítnout pokud nemám v ruce důkazy o porušování zákona jedním z rodičů!!!! Já si třeba taky myslím, že majitelčina výchova mojí dceru fatálně ohrožuje a je pro ni nevhodná, ale jednosduše ani tak nemám právo jim omezovat styk nad rámec spravedlnosti a rovnoprávnosti!!!! Ale v charakterově narušené společnosti mne vůbec nepřekvapuje, že tiu máme nadrodiče a nadpohlaví….v podobě matky…