Petr Cihlář
Nic není černé nebo bílé. V každém z nás dřímá anděl i ďábel. Je to dáno výchovou, jinými faktory, ale i nezaviněnými vnějšími okolnostmi, jaká část našeho já se právě projeví. Ledasco se dá pochopit.
Říká se, že zoufalé situace omlouvají zoufalé činy. Jako jeden z mnoha, kdo se rozváděl a tahal o děti, vím, jak snadno lidé právě na toto rčení zapomínají. Člověk, kterému berou děti, se chová nekonvenčně, je pro okolí otravou, podivínem, neřkuli bláznem. Chce s každým svou situaci řešit, dožaduje se intervence a pomoci.
Mluvil jsem na toto téma s ředitelkou mateřské školy, které si velmi vážím. Přiznala, že pokud by se ji někdo snažil odstavit od jejího jediného dítěte, bránil jim v kontaktu, dokázala by třeba i zabít.
Lidé si neuvědomují, že za těmito zoufalými činy stojí právě láska k dětem, dlouhodobý stres a obavy o jejich budoucnost, a že by se sami v podobné situaci chovali stejně, nebo dokonce i hůř. Kdo se v takové chvíli na děti totiž vykašle a mávne rukou, nedělá si nervy, ten je špatným rodičem.
Pokud se s takovým člověkem setkáme, měli bychom mu pomoci situaci vyřešit. Nedávat od něj ruce pryč. Čím dříve, tím lépe. V zájmu všech, především však dětí.
Převzato z PETRCIHLAR.BLOG.IDNES.CZ
29. 3. 2013 at 9:42
Myslím, že příčinou zoufalých činů není láska k dětem, ale pocit absolutní bezmoci v současném systému dosáhnout vyváženého řešení. Pak lidé berou spravedlnost do vlastních rukou.
29. 3. 2013 at 13:18
Nějak mi uniká smysl toho nadpisu. V textu se pak píše o něčem jiném.
30. 3. 2013 at 1:48
přesně: „pocit absolutní bezmoci v současném systému dosáhnout vyváženého řešení“ ten pocit bezmoci znám. Znám ten pocit, když vám berou vlastní děti. Přijdete o vlastní děti, jen proto, že si vaše ex- našla milence a vy jste zcela bezmocný v tom rozvodovém průmyslu. Kdo se v takové chvíli na děti totiž vykašle a mávne rukou, nedělá si nervy, ten je špatným rodičem. Ale kdo se na ně nevykašle, je považovan na špatného narušitele nového života své ex-ženy
30. 3. 2013 at 8:26
Bohužel to tak bývá a odpovědné úřády bez zardění toho rodiče ještě zesměšňují a ponižují. Aby zamaskovaly svou špatnou činnost, podsouvají mu, že o dítě usiloval moc málo anebo moc moc.
1. 4. 2013 at 2:54
„Přiznala, že pokud by se ji někdo snažil odstavit od jejího jediného dítěte, bránil jim v kontaktu, dokázala by třeba i zabít.“
O tom jsem už také přemýšlel, že pokud bych někoho zabil, že mne odstavil od mého dítěte, tak bych s tím neměl morální problém.
3. 4. 2013 at 21:11
Pořád myslím na to, že mám morální právo zabít toho, kdo mne připravil o mé vlastní děti.