Pavlína Šíblová
Benjamín (7 let)
Rok narození: 2004 (7 let)
Škola: ZŠ, 1. třída
Sourozenci: nevlastní sestra (1 rok, z matčiny strany), nevlastní sestra (8 let, dcera otcovy přítelkyně)
Střídavá péče: 4 roky (oficiálně 1,5 roku)
Střídání: po týdnu, v pondělí
Z anamnézy: Matka je na mateřské dovolené, otec podnikatel. Oba rodiče jsou vysokoškolsky vzděláni. Matka žije s přítelem a jejich společnou dcerou, otec žije s přítelkyní a její dcerou. Rodiče bydlí v jiných městech (asi 15 km od sebe).
Z vyšetření: Benjamín působil spokojeně. Během setkání nenuceně povídal a hrál si s roboty, které v rozhovoru často zmiňoval a ukazoval mi jejich schopnosti. Před rozhovorem si hrál s nevlastní sestrou, škádlili se a smáli. Setkání bylo zprostředkováno otcem, rozhovor proběhl u otce doma.
Kresba rodiny
Členové rodiny jsou nakresleni v normální velikosti. Mezi matkou a otcem jsou nakresleny děti. Benjamín nakreslil do obrázku mladší nevlastní sestru ze strany matky. Sestra stojí blíže matce, Benjamín stojí blíže otci. Otec se synem mají krátké vlasy, matka s dcerou mají vlasy dlouhé. Postavy se usmívají, svítí nad nimi slunce.
Test tří stromů
Benjamín nakreslil zleva smrk (otec), lípu (Ben), buk (matka). Stromy jsou od sebe odděleny čárami. Nejvíce se Benovi líbí matčin strom, nejméně se mu líbí otcův strom, protože má jehličí, které na něho může spadnout. Jehličí má ale Ben jinak rád, „šimrá“ se s ním. Smrk je hodný, rostl by v lese. Lípa (Ben) roste v bydlišti matky u lesa, je hodná, někdy zlobí, buk (matka) roste sám, daleko od smrku (otec). Neustále vaří a přebaluje miminko. Všechny stromy se podle Benjamína kamarádí a jsou spokojené. Nakreslil se s matkou jako stejný druh, jsou si i výtvarně podobné, zároveň svůj strom umístil do bydliště matky.
Rozhovor
Vztah k rodičům: Má moc rád matku. Vypráví jí o tom, jak si hraje. Matka je moc hodná, stále přebaluje sestřičku a vaří. Otec je hodný, krotký a mírný, není přísný, když se ale rozzlobí, bojí se ho.
Vztah k partnerům rodičů a k nevlastním sourozencům: Matčina přítele oslovuje: „tati“, má ho rád. Má rád matčinu dceru, svou nevlastní sestru, hodně o ní vyprávěl. Otcovu přítelkyni bere jako tetu, s její dcerou si hodně hrají, je to jeho kamarádka, jako sestru ji nevnímá.
Domov: Více se cítí být doma u matky: „Protože tam je víc těch člověků, co mám rád. Protože tam je Petruška, která je moje, maminka, protože tam mám dobrý hračky.“
Komunikace rodičů: Komunikaci rodičů příliš neregistruje, příliš spolu v kontaktu nejsou, před Benjamínem o sobě vzájemně příliš nemluví.
Hodnocení střídavé výchovy: O střídavé výchově nechce příliš mluvit. Pouze označí jako výhodu to, že se vidí s oběma rodiči. Nevýhody neříká. Výsek rozhovoru:
„Co se ti na tom střídání líbí?“
„Nic.“
„Nic tě nenapadá?“
„Ne.“
„Co se ti na střídání nelíbí?“
„Taky nevím…“
„Nic tě nenapadne?“
„Ne.“
„Není nic, co by ti na tom vadilo?“
„Ne.“
„Jaké je to střídání?“
„Moc dobrý, mně se to moc líbí, protože… Protože to je moc dobrý, protože já se vidím každej tejden se svejma rodičema.“
„Jako, že vidíš mamku i taťku?“
„Jo, to jsem moc rád.“
„Jaký to ještě je?“
„Moc dobrý.“
„Je to vždycky jenom dobrý?“
„Jo, hodně to je dobrý, táta je fakt bezva.“
„A máma?“
„Taky. To je úplně stejný.“
Preference jiného typu rodičovské péče: Výhradní péči jednoho rodiče by nechtěl, tato situace mu vyhovuje.
Rada kamarádovi: Přidávám část rozhovoru, kde říká, co by poradil kamarádovi ve stejné situaci:
„Že by se neměl vůbec ničeho bát. A že je to dobrý, že se rozváděj…“
„Myslíš, že je to dobrý?“
„Jo, my jsme se to učili, že je to dobrý, ve škole. A řekl bych mu, že by bylo bezva, kdyby měli mimino, protože mimino si s tebou bude hodně povídat, uděláš: „ááá“ a ono bude odpovídat: „ááá“.“
„Kdo by měl mít mimino?“
„Třeba maminka.“
„Myslíš, že se mu to bude líbit?“
„Ne, asi ne. Pro mě je to dobrý teda.“
„A myslíš, že pro něj by to nebylo dobrý?“
„Ne.“
„Proč myslíš?“
„Protože by se mu mohlo něco stát, kdyby u toho někdo nebyl… To se mi jednou stalo.“
Závěrečné shrnutí a interpretace
Benjamín má blízko k matce, cítí se být u ní více doma, v její domácnosti bere všechny jako svou rodinu (matčinu partnerovi říká „tati“), to sám konstatoval v rozhovoru. Blízkost k matce je vyznačena v kresbě tří stromů, kde jsou jejich stromy typově stejné, zároveň roste jeho strom u matky doma. V rámci inquiry označuje matčin strom za nejkrásnější, to potvrzuje jeho blízký vztah k matce. V kresbě rodiny se identifikuje s otcem jako s mužskou postavou – stojí vedle něho a mají stejně krátké vlasy. Matčinu dceru vnímá jako vlastní, má k ní blízký vztah, uvedl ji i v kresbě rodiny. Jeho nevlastní sestra z otcovy strany v kresbě není, sám řekl, že ji spíše než jako sestru bere jako kamarádku. V kresbě rodiny nejsou patrné žádné patologické či dysfunkční znaky. O výhodách a nevýhodách Benjamín nechtěl příliš hovořit, to je patrné z uvedeného úryvku rozhovoru. Často v rozhovoru říká, že je něco „dobré, moc dobré“, jako by chtěl podtrhnout význam pozitivního přístupu a negativa odsunout mimo sebe – to je ovšem pouze nepodložená domněnka. Rodiče Benjamína nezatahují do svých případných konfliktů. Rodiče vnímá Benjamín odděleně – v kresbě tří stromů zdůraznil vzájemnou distanci a nezasahování do prostoru jasnou čarou mezi všemi třemi stromy, otcovský strom podle jeho vlastních slov roste daleko od matčina stromu, to ještě zvýraznilo význam hraničních čar. Právě přítomnost hraničních čar je nejvýraznějším znakem v kresbě tří stromů.
PŘEHLED PUBLIKOVANÝCH KAZUISTIK
Pokračování za týden
22. 1. 2015 at 13:50
*jehličnany
Co mi asi na tohle psaní poslepu řekne psycholog
22. 1. 2015 at 14:47
Může mi prosím někdo vysvětlit, jak pan psycholog z obrázku stromů poznal, že synův je umístěn v bydlišti matky. Ať se snažím jak chci, nevidím to tam.
A to že hoch říká příteli matky „tati“ smrdí pěknou sviňárnou na straně matky.
22. 1. 2015 at 18:41
tak kreslení stromů nás všechny čeká taky…..nebo teď „letí“ jiné kresby…postavy?….
….to asi bude, člověk vychovává dítě 10 let a pak z jednoho obrázku řeknou, že jsem neschopná…. 
22. 1. 2015 at 19:21
Myslím, že by se měly vypracovávat dva až tři nezávislé posudky, každý zcela odlišnými metodami (kresby, projektivní techniky x dotazníkové průzkumy x hloubkovými pohovory se studiem spisu). Teprve závěry shodné ze všech posudků by mohly být s určitou mírou přesnosti považovány za relevantní.
23. 1. 2015 at 0:11
ForU, doufejme, že to od tebe byla ironie. Nejlepší posudek je žádný posudek. Jsi rodič a vůči dítěti jsi nespáchal žádný zločin – máš právo ho vychovávat. Tečka.
23. 1. 2015 at 0:38
Ne, nebyla to ironie, ale způsob řešení, když je skutečně vážný důvod pro posudek. Samozřejmě jinak jsem odpůrce posudků u normálních lidí, zrovna teď mám u jednoho tatínka podaný odpor proti úhradě svévolně nařízeného posudku, který byl k ničemu…
23. 1. 2015 at 0:44
Ještě perlička k tvé větě:“Jsi rodič a vůči dítěti jsi nespáchal žádný zločin – máš právo ho vychovávat.“ V mém případě byl matce prokázán zločin právě znaleckým posudkem, stejně prosadila střídavku. Takže matky mají právo vychovávat, i když zločin spáchaly. Zrovna na to píšu ústavní stížnost, jsem zvědav, čím odůvodní svěření dítěte do střídavé péče při prokázaném použití dítěte ke spáchání zločinu. Bylo by fajn, kdyby soud prohlásil, že ani prokázané spáchání zločinu s použitím dítěte není důvod pro svěření dítěte do péče druhého rodiče. To by byla munice pro otce…. 🙂
23. 1. 2015 at 13:02
ToForU: tři posudky, a kdo to bude platit? Je potřeba nalít čerstvou krev rozvodovému průmyslu?
23. 1. 2015 at 13:50
Objem práce by se nezvětšil, jen by ji dělali tři na sobě nezávislí. Takže místo 1×20 by bylo 3×7.
23. 1. 2015 at 16:55
No, ja myslim ze ti psychologove, co delaji posudky podle sveho svetonazoru ze dite patri matce se rychle provari. Jen blazen by se uz dnes nechal posuzovat od urcitych nechvalne znamych jmen, a myslim ze by i nasel dost munice k tomu aby je soud odmitl, pripadne jim nezadaval. Pak bude vcelku jedno, jestli to delaji tri, nebo jeden schopny.
V nedaleke budoucnosti se snad posudek bude delat opravdu jen v tech nejvyhrocenejsich pripadech s obvinenimi ze vsech moznych uchylek na vsech stranach.