Ing. Aleš Hodina
„Kdyby byl syn u mě, tak mohl už hrát báječně na klavír a umět tři světové jazyky. S Ivetou ztratil tolik let a v patnácti letech to bude velmi těžké nějakým způsobem dohánět,“ uvedl v nedávném rozhovoru Arturův otec Ladislav Štaidl.
Kolik dalších otců si říká něco podobného? Kolik dětí bylo svěřeno matkám jenom proto, že jsou matky? Bez ohledu na to, že je otec jako osobnost převyšoval a mohl tak svým dětem dát mnohem víc? Proč také není výrazně častěji nařizovaná střídavá péče, která dětem zachová oba rodiče? Takových otázek bychom si mohli položit řadu.
Soudkyně, řídící se stále socialistickým heslem „děti patří matce“, připravují děti o otce jak na běžícím pásu. Jak v reklamě na becherovku: důvod se vždycky najde. Jen v roce 2010 tak skončilo 27 121 českých dětí.
Odhadem tu tedy dnes máme milion lidí různého věku, ze kterých rozvodový průmysl udělal v dětství polosirotky. Mnoho z nich si nese tento vzorec chování dál a i jejich vlastní rodiny se rozpadají. A někteří si dokonce myslí, že je to tak správné. Paní Vojtová z Chebu, která se živí jako poradkyně „při přípravě rozvodů a soudů o děti“, mi napsala:
„Udržet vztah v zájmu dítěte??? No, než se trápit doma s blbcem nebo krávou… myslím povšechně, raději se rozvedu…“
Možná že nějaká taková paní Vojtová radila i Ivetě Bartošové. Výsledkem bylo nakonec i to, že Artur v roce 2009 navštívil sociálku a prohlásil, že nechce mít se svým otcem nic společného a chce se jmenovat Pomeje.
Ladislav Štaidl k tomu říká: „Když ženská popadne syna ve dvou letech a uteče s ním pryč, tak tomu se nijak nedá zabránit a ty následky jsou smutné. … Zplodil jsem syna, o kterého jsem se nedokázal postarat jako o své tři děti. Tedy mi to spíš nebylo umožněno.“
Nakonec tedy bylo. Po 13 letech. Těch nejdůležitějších letech v Arturově životě, kdy se formuje lidská osobnost, rozvíjí se intelekt a další schopnosti…
Kolik dalších živých pomníčků své práce si postaví hloupé a zaujaté soudkyně?
Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ
3. 2. 2012 at 8:54
a před těmi 12ti lety to media podávala ve smyslu že zlý štajdl opustil tu krásnou hodnou a milou IB… pamatujete?
a i já tomu tenkrát věřil… byl jsem sytý…
3. 2. 2012 at 9:26
no jo, v tomto případě je to hodně smutný příběh….
3. 2. 2012 at 11:27
Dani, nejenom v tomto případě!!! Né každý je tu Štaidlem a né každému média věnují pozornost…jsou tu obyčejní lidé a obyčejní tátové vysunuti také na okraj společnosti opatrovnickou feministickou mafií…né pouze ubohé ženy matky…kterým se věnuje veškerá pozornost…jste schopny si to také už někdy uvědomit…možná právě takovéto uvědomění by pomohlo k narovnání vztahů mezi ženami a muži v této nemocné společnosti…která produkuje další a další nemocné děti…
3. 2. 2012 at 11:38
Dobrý den,já to vnímám tak,že zmiňovaná paní Vojtová podle té jedné věty to myslela ve smyslu-než udržovat uměle vztah bez vzájemné úcty,tak to raději vztah neudržovat a to ani kvůli dítěti.Je to zdravější pro všechny.Problém vidím spíš v tom,že jakmile dojde k rozpadu vztahu tak se justičně znásilní zájem dítěte.Holčičky si hrnou k sobě.Není to smutné jen v tomto jevištním případě,je to smutné a oprávněně zoufalé i se syndromem zavrženého rodiče všude.Dvacetileté již hotové osobnosti,které se už narodili po změně vlády jsou přesvědčeni,že kdyby se jejich táta víc staral,tak by maminka neměla tolik prostoru.Doživotně mezi nimi zůstane zeď i po tzv.,,vyříkání“.Vůbec netuší.Netuší,jak jejich přesvědčení o otcově vinně od malička formovala maminka společně s justicí kterou nelze pod pokutou pohrdat.Také jsem byl sytý,neřešil jsem to.Až když jsem narazil na tu správnou ženu a na ten bolševickej skanzen v opatrovnictví to jsem čuměl.A čumim pořád.Z čeho se probouzej a jak se jim nechce.Nejdřív jsem se zaradoval po přečtení článku od feministky paní Sommerové a pak zas zklamal-je to deset let staré a posun milimetr!Bolševici mají mocenský záměr a pravičáci zas kariéru-a v tomhle hájíme vyvážené rodičovství.Ani jedněm se nechce uvolnit svá místa.
3. 2. 2012 at 12:00
Matka nejdříve musí úplně selhat a pak se teprve hledá zájem dítěte,do té doby je demagogicky v zájmu dítěte pouze matka.Takhle jim to vyhovuje.To se to rozhoduje,jinak se kreslí podle šablony a jinak od ruky.To už musíte mítcharakter a ten se dostudovat nedá.
3. 2. 2012 at 17:03
Honzo, potlesk!
5. 2. 2012 at 12:43
Rozhodně nejsme zastánci rozvodů, a to i v případě „vztahů bez vzájemné úcty“. Rozvodem se totiž vzájemná úcta obvykle neobnoví a dítěti se jen rozbije rodina. Nehovoříme o extrémních případech trvalého násilí apod., ty je potřeba posuzovat jinak.