Ing. Aleš Hodina

Podle posledních zpráv byl občanský aktivista Jiří Fiala v nepřítomnosti odsouzen k dvouletému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Za údajné pohrdání soudem a útok na veřejného činitele.

Čeho tak strašného se Fiala dopustil? Účastnil se soudního řízení ve věci svých dětí, o které v té době už v podstatě přišel. Orgány našeho opatrovnického systému – ve shodě s matkou dětí – postupně zpřetrhaly jejich vztahy k otci a umožnily matce, aby v dětech vybudovala vůči otci nenávist.

Fiala do té doby bezúspěšně prošel všemi českými soudními instancemi včetně Ústavního soudu. Nakonec ale Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odsoudil Českou republiku za to, že „české orgány nevynaložily přiměřené a dostatečné úsilí k zajištění realizace stěžovatelova práva na styk s dětmi, a tím porušily jeho právo na respektování rodinného života zaručené článkem 8 Úmluvy“.

Sebral spis a vyskočil z okna

Pro české soudy však jakoby rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ani neexistoval. Ani soudce Janek, který vedl řízení, nezměnil svůj přístup – aby napravil aspoň to, co napravit ještě šlo. Fiala si proto vzpomněl na článek 23 Listiny základních práv a svobod:

„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

Prohlásil tedy, že na základě tohoto článku zbavuje soudce Janka jeho funkce, sebral mu spis a vyskočil s ním na soudě z okna ven.

Můžeme si o tom myslet cokoliv. Ať takové jednání považujeme za směšné, zoufalé, nebo občansky statečné, nebylo ale bezdůvodné. A bylo opravdu tak společensky nebezpečné, že si za něj zaslouží sedět dva roky v kriminále? Nebylo vlastně jedinou možností, jak upozornit na tristní způsob práce naší opatrovnické justice? Nebylo tedy nakonec spíš společensky přínosné?

Pro srovnání:

„Devětapadesátiletý Bohumil Formánek, který předloni v prosinci srazil na přechodu pro chodce sedmnáctiletá dvojčata a jedno z nich zabil, stráví ve vězení dva roky. Definitivně o tom v odvolacím řízení rozhodl Krajský soud v Ostravě. … Tragédie se stala 18. prosince 2007 na Ostravské ulici, kde jel řidič podle znalců rychlostí přes osmdesát kilometrů za hodinu.“ (Novinky.cz, 28.1.2009)

Jiří Fiala má za svou klukovinu dostat stejný trest jako člověk, který šílenou jízdou zabil skoro ještě dítě.

Justiční mafie

Fiala přitom tvrdí a dokládá, že kolínský soudce Kruml, jenž ho takto odsoudil, byl evidovaným spolupracovníkem komunistické StB. Fiala informaci uveřejnil už dříve na internetu a uvedl ji také ve své námitce podjatosti proti tomuto soudci. Mstí se mu teď za to?

I kdyby ne, zjevně solidarizuje se svým opatrovnickým kolegou, proti jehož způsobu práce Fiala protestoval. Falešná soudcovská solidarita, případně krytí přehmatů kolegů, je ale to nejhorší, co může justice pro svou důvěryhodnost dělat.

„Justiční mafie“ se totiž netýká jen obchodních případů. V opatrovnické oblasti se tak přezdívá zájmovému propojení soudkyň, sociálních pracovnic z OSPOD a soudních znalců, kteří všichni žijí z opatrovnických sporů. Říká se tomu i „rozvodový průmysl“.

Že by se dalo dítě po rozvodu jednoduše svěřit do střídavé výchovy obou rodičů? Ale kdeže, to bychom přece přišli o práci! To budeme raději střídavou péči všude pomlouvat a hledat na ní mouchy. Feministky se s chutí přidají, protože rády oslabí pozici tátů.

Táta z kola ven

Tady jde ale o víc než jen o peníze. Opatrovnické soudy si zahrávají přímo s osudy lidí a hlavně dětí. Výsledkem jsou letité spory, podobné Fialovým. Rodičům, kterým jde oběma o dítě, totiž nezbývá než spolu bojovat. Protože náš soud chce za každou cenu najít toho „lepšího“, který vyhraje jackpot – dítě. Je třeba říci, že tátové jsou v tomto boji silně diskriminovaní.

Soudní spory tak děti traumatizují mnohem víc, než kdyby v klidu střídaly dva domovy. Nakonec přijdou o výchovu a péči jednoho z rodičů. Skoro vždy to „vyjde“ tak, že z kola ven jde jejich táta. Nejhorší ale je, že následky chybějícího vzoru si – v podobě pokřivených vztahů – ponesou celý život.

Takovým soudnictvím pohrdám též.

Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ