Ing. Aleš Hodina
Zuzana Hartlová (23) a José Juan Lopéz Guio (44). Slovenka a Španěl. Poněkud nesourodý pár, který spojuje jejich společná dcera Susan (2). Vztah jejích rodičů však rozhodně nebyl a není ideální. Matka dceru dokonce bez vědomí otce odvezla do své rodné země, na Slovensko. Otec se dlouhé měsíce domáhal jejího návratu. Nyní slovenské soudy pravomocně rozhodly, že se malá Susan má vrátit domů do Španělska. Do země svého obvyklého pobytu, jak říká zákon.
Rozhodnutí je v souladu s mezinárodním právem, ale i s tím, co bychom mohli nazvat přirozenou spravedlností. Dítě by mělo zůstat tam, kde je jeho domov. Ať už odejde kterýkoliv z jeho rodičů. Ten, kdo rozbije rodinu, by neměl „jako bonus“ dostat ještě dítě a stát se tak jeho jediným vzorem.
Matka však začala hrát na city těch, podle kterých děti patří matce. Rozpoutala mediální kampaň a brání se návratu své dcery domů. Nechce připustit ani střídavou péči. Serveru Stridavka.cz se podařilo získat její vyjádření:
„V žádném případě teď střídavka nepřipadá v úvahu, protože Susan ho nezná. Ať si s ní vytvoří vztah, je to živá bytost, a když uvidím, že ji má rád, nejsem proti … já jen chci vidět, že Susan je šťastná a nestane se nástrojem pomsty … já jsem pro to, když se začne chovat jako člověk a ne jako egoista, udělat všechno pro to, aby byl spokojený a aby byl s malou Susan co nejvíc času … a proto aby byl spokojený … ale pokud tě 10 měsíců člověk vydírá, že za chvíli dcerku neuvidíš, a vyhrožuje mi … tak to nepřipadá v úvahu …“
Kdo komu ale ve skutečnosti bránil, aby svou dceru viděl? Kdo ji odvezl tisíce kilometrů pryč? Kdo tedy může za to, že malá Susan nezná svého tátu?
Matka se přitom ještě staví do role jediného správného rodiče, který chrání blaho dcery. „Nepřipadá v úvahu“, jen „když uvidím, že ji má rád“… Naproti tomu právní zástupce otce na serveru Zenskyweb.sk uvádí:
„V případě rodičů nezletilé Susany bylo před soudem prokázáno, že žili ve společné domácnosti a společně se starali o dítě. Tvrzení o údajném násilí ze strany otce matka v řízení neprokázala – na otce nikdy nepodala ve Španělsku trestní oznámení, naopak, z listin, fotografií z rodinných oslav, výletů a jiných důkazů vyplývá, že žili spořádaným životem. …
Protože rozhodnutí soudu je pravomocné, je povinností matky zajistit návrat dítěte do Španělska, kde se může o něj starat. Zároveň se zajistí právo otce na styk s dcerou. Pokud tak neučiní dobrovolně, soud přistoupí k výkonu rozhodnutí a za součinnosti sociálních pracovníků, případně policie, zajistí předání dítěte otci.
Matka totiž udělala chybu, když protiprávně přemístila dítě ze Španělska na Slovensko. Pokud došlo mezi rodiči k partnerským neshodám, měla věc řešit ve Španělsku na příslušném sociálním úřadě, případně na soudu. Únosem dítěte problém nevyřešila, naopak svým chováním dítě poškodila, neboť mu zabránila ve styku s otcem.“
Popřejme tedy malé Susan, aby její matka nenechala situaci dojít až k exekuci, aby se holčička v klidu mohla vrátit domů a hlavně, aby jí do budoucna zůstal zachovaný vztah s mámou i s tátou.
Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ
23. 5. 2011 at 12:26
Je vidět, že v sousení zemi Slovensku, jsou možná o malý krok dále v integraci do Evropy, kterou Česko pouze lživě proklamuje.
To se týká i zákona o střídavé výchově, který Slovensko dávno a bez problémů přijalo.
Paradigma v Česku z dob minulých – dítě patří vždy matce, otec je platič, lump a vyvrhel a to i v případě, že nemá na rozpadu rodiny sebemenší prokázaný podíl, vždy se něco najde.Krádeže dětí matkami u nás běžná tolerovaná, možná podporovaná věc (nakonec ne potrestána ale legalizována nesmyslně českým soudem), obrovské zneužívání českými ženami tohoto stavu, dokonce beztrestného obviňování smyšlenými TO o domacím násilí k získání výhod.
Na Slovensku pochopili, že rodina je základní jednotkou společenství s tradičními hodnotami výchovy generací přístích a ne marasmu, viděného denně v zemích českých.
Česko se samo vylučuje z civilizované Evropy.
25. 5. 2011 at 9:31
Souhlasím. Naší východní sousedé jsou o dost dál. Jsem zvědavej, jestli tady v Čechách vůbec nějak dospějem.
26. 6. 2011 at 23:28
Robí mi síce dobre, že si myslíte, že sme v niečom popredu, ale realita až taká ružová nie je… Toto je jeden z mála prípadov, kedy slovenský súd rozhodol proti zvykovému právu, ktoré je u nás zakorenené rovnako ako u vás, a to že: „dieta patrí matke a basta“. No v každom prípade je fajn, že to je takto a toto rozhodnutie spravilo u nás dosť silný prievan. Nabudúce si mamička lepšie rozmyslí, či ukradne dieťa a spoľahne sa na štát, ktorý ju ochráni bez ohľadu na medzinárodné právo. Tu už rozpútala riadnu mediálnu kampaň na city a väčšina zblbnutého národa stojí na jej strane, ale toto je jednoducho sprostý únos dieťaťa.