Ing. Aleš Hodina

No jen si to představte: Někteří pomýlenci si snad opravdu myslí, že dětem by i po rozvodu měli máma i táta dál fungovat jako rodiče. A že oni sami tvoří dětem DOMOV.

Tak to tedy ne, milánkové! Nejdůležitější přece je, aby dítě setrvávalo s jedním rodičem na jednom místě a pokud možno se z něj nevzdalovalo. Maximálně na krátké návštěvy!

Cožpak nevíte, jak takové změny prostředí děti traumatizují?

Proto by zásadně neměly pendlovat jako baťůžkáři ani mezi městským bytem a víkendovou chalupou! Kde pak má mít chudák dítě svou „základnu“? Kde je stálost prostředí? Sotva dohraje s kamarády bitvu u rybníka, už aby se stěhovalo ke své Playstation. V jednom prostředí má výlety na kole, ve druhém počítačový kroužek… Jak k tomu jen to nebohé dítě přijde?

Naprosto škodlivé jsou také dlouhodobé prázdninové pobyty dětí u prarodičů a jiných příbuzných, na táborech nebo v rodinách kamarádů. U nich má dítě většinou úplně jiný výchovný režim než doma, což zanechává neodstranitelné stopy na jeho psychice. Děti takovou změnou prostředí velmi trpí!

A to zcela nechávám stranou studium starších dětí na výběrových internátních školách. Nic takového rozhodně nepotřebují! Mohou si přece najít nějakou práci v sousedním zemědělském družstvu nebo žít z podpory. Než aby musely kvůli škole takto trpět neustálým stěhováním…

Ještě horší ovšem je přemisťovat dítě jen kvůli takové banalitě, jako je být se svým rodičem! Vždyť rozvodem děti přicházejí o celou řadu jistot… Zachovejme jim tedy aspoň osvědčenou jistotu toho, že přijdou o péči jednoho ze svých rodičů.

Budou tak moci každý večer spokojeně usínat ve svém jednom, jediném pokojíčku.

Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ