Šárka Medková

Baví mě přestřelky v diskusích, kdy do sebe šijou horliví zastánci singl života (zdravím, pane Hlinko), společně s těmi nedobrovolně singl, kteří o sobě tvrdí, že jsou hodní a diví se, že je nikdo nechce (protože na světě jsou jen samé emancipované ženy, které si nechávají platit večeře a zájezdy kolem světa).

A pak jsme tu my, vdaní či ženatí, kteří bychom ten rodinný blázinec neměnili ani za týden na Seychelách v obležení krásných vyvinutých mulatek (mulatů). No… to bych lhala… týden bych zvládla. Ale dva týdny bez mých oblíbených členů rodiny (včetně psa) bych už těžko zvládala. Po 10 dnech by mě už nebavil ani ten nejvyvinutější mulat na Mauriciu.

Když čtu, vidím a slyším, jaké problémy nyní zažívají nezadané „přes třicítky“, jsem ráda, že už jsem pod čepcem dávno. Dle vyprávění a různých blogů se člověku zdá, že chlap (normální, k rodinnému životu použitelný) po třicítce už není nikde k nalezení. Které se to podaří a někde takový exemplář vyštrachá a doslova vytáhne za uši z nory jako králíka, musí mít pocit lepší, než kdyby vyhrála jackpot. Takže kde hledat?

Osamělé ženy, kterým bio hodiny tikají tak, že přeřvou i věžní hodiny na náměstí, by určitě takové tipy uvítaly. Bohužel já neporadím. Protože to sama nevím.

Vdala jsem se totiž brzy (na dnešní dobu), už ve dvaceti dvou letech. A už tenkrát měla máma strach, že mi ujede rychlík a jestli se do dvou let nevdám, zůstanu jim na krku. Jaké kroky podnikala, aby dceru rychle vdala, o tom už jsem psala v jednom z mých dřívějších blogů.

Svobodné nechci strašit a zadaní už to znají. Manželství není pro každého. Počty rozvodů tomu i napovídají. Zeptejte se svých babiček a dědečků (pokud ještě žijí), jak je možné, že spolu vydrželi více jak 50 let? A proč dnes manželé nepřežijí jednu menší či větší krizi a po pár týdnech s horkou hlavou běží za právníkem a mávají rozvodovými papíry?

Vynechám případy, kdy jeden z manželů je nenapravitelný alkoholik, násilník nebo narkoman. V tom případě je rozvod záchrana. Hlavně pro děti.

Ale jít od sebe kvůli tomu, že on je sparťan a ona fandí Slávii? (To už je přehnané, ale rozhodně to není sci-fi, lidé se rozvádějí kvůli větším malichernostem, než je tohle.) Odejít od manželky, protože po porodu ztloustla o 5 kg? K jiné, nádherně štíhlé dvacítce, která pak po porodu ztloustne ne o 5, ale o 15 kg? Nebo žena opustí Frantu, protože:

„Představte si, ten můj moula pořád zapomínal na moje narozeniny a svátky, zatímco Pepa, ten nikdy nezapomněl a vždycky mi donesl kytku a nějaký dárek.“

(Po třech letech Pepa skoro zapomíná i její jméno, protože je víc v hospodě než doma.)

My dva jsme zažili opravdu dvě velké krize, kdy slovo rozvod občas slina na jazyk přinesla. Ať z mojí strany (poprvé) nebo z jeho (podruhé). Při hádce člověk vypustí věci, na které by s chladnou hlavou ani nepomyslel. Takže když jsme vychladli a probrali v klidu, co s námi, zjistili jsme, že rozvod je pitomost. A po každé takové krizi se náš vztah o dost zlepšil. Momentálně vrkáme jako dvě hrdličky.

Někdo si dává v manželství i pauzy. Proč ne, pokud ta pauza netrvá 5 let a má nějaký smysl.

Říká se, že toho druhého člověk nejvíce pozná, až když jde do tuhého. Mnoho párů prověří vážná nemoc. Dlouhodobá ztráta zaměstnání. Těžká nemoc dítěte. Nevěra jednoho z nich (a nemyslím tím jednorázové odskočení do cizí postele v alkoholovém oparu, o které se ten druhý nemusí dozvědět, ale dlouhodobou citovku, kdy milenka či milenec tasí své nejmocnější zbraně,aby dostali to, co chtějí).

Až po tom všem si ti dva opravdu můžou říci: stojíme při sobě v dobrém i ve zlém.

Už bych nechtěla být singl. A když po tom někdy zatoužím, tak max. na týden.

Poraďte, kde se vyskytují ti nejvíc sexy mulati?

Převzato ze SARKAMEDKOVA.BLOG.IDNES.CZ