PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

Zamýšlím se, oč vlastně kritikům – na naší domácí půdě – mnou zvoleného termínu vlastně jde. První možnost je kompetitivní emoce, tedy snaha ukázat, že ten, kdo nějak něčím v povědomí psychologů figuruje, takové místo zaujal neoprávněně, neboť neumí přeložit ani tak běžné slovo. „Špatný“ překlad je možné si ihned ověřit otevřením slovníku, který máme právě po ruce. Rivalitní emoce nejsou mezi našimi psychology ničím neznámým zejména u těch, kteří aspirují na významnější funkce.

Druhá možnost má skrytější příčiny. Psychologové a psychoterapeuti (a samozřejmě nejen oni) jsou nositelé poměrně zafixovaných postojů, komu pomáhat, koho vyviňovat a koho naopak postihnout a dát mu pocítit dopad našeho odborného rozhořčení.

U SZR, který je opravdu škodlivým jevem pro lidi i společnost, lze i při velmi letmém pohledu poznat, že převládajícím viníkem jsou emocionálně nezralé matky². Máme-li však v osobnosti zabudovány silné ochranitelské a vyviňovací tendence, budeme hledat cesty, jak takové provinění rozředit.

U SZR se nabízí rozšíření původní oblasti (Gardnerem pečlivě vymezené a definované) na další, které již nejsou tak patologické. V našem případě se pro naše ochranitele „hodil“ výraz odcizení, kterým lze „přikrýt“, zamlžit, zamaskovat těžší patologii v případech zavrhování.

Nejsem stoupencem takového maskování, jsem pro přesné označení viníka a pro precizní popis jeho provinění, padni komu padni. To je ostatně podmínkou sine qua non pro účinný boj se vztahovou patologií.

Doporučuji proto užívat termín odcizený rodič v případech, kdy dochází k odcizování a odcizení, avšak bez programovaného, soustředěného úsilí jednoho rodiče. K odcizení dochází spíše pomaleji, často pod vlivem situačních faktorů, jako jsou časté a dlouhé služební cesty, pobyt(y) v zahraničí, dlouhodobá nemoc, resp. dlouhodobé léčebné pobyty mimo domov, velmi vyhraněné, ale zcela odlišné zájmy, eventuálně i trvalý nezájem rodiče o dítě.

Jako pomoc při rozlišování mezi zavrženým a odcizeným rodičem se nabízí jednoduchá úvaha: s tím, když se rodič odcizí – z jakýchkoliv důvodů – se k soudu většinou nechodí, nevedou se letité rozhořčené spory s účastí plejády neziskových organizací, advokátů a znalců, nekonstruují se křivá obvinění ze sexuálního zneužívání apod. Odcizení rodiče vyřeší obvykle sám život nebo poradenský psycholog.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

2 Emocionálně nezralí otcové to samozřejmě dělají také, avšak s mnohem menší frekvencí, nemají totiž k tomu příznivé podmínky.