Vlastimil Ott
–
Střídavá péče znamená, že o dítě pečují střídavě oba rodiče. Čas, který dítě stráví s oběma rodiči, by měl být v zásadě stejný nebo alespoň podobný. Střídavá péče funguje ve světě a chce ji i naše veřejnost. Setkává se však často s odporem soudů a odborů péče o děti.
Čím přesně se zabýváte?
Snažíme se, aby dětem zůstávali oba rodiče, a to i v případě, kdy se rozejdou. Rozcházejí se totiž spolu, ale neměli by se rozcházet se svými dětmi. A především by jim nikdo neměl bránit v tom, aby své děti vychovávali a pečovali o ně. V této snaze nám pomáhají desítky lidí, většinou neformálně spolupracujících. Jejich smysluplnou práci považuji rozhodně za přínosnější než nějaké formální začlenění.
V čem se lišíte od jiných podobných organizací?
Organizací zabývajících se zachováním rodinných vazeb i po rozchodu rodičů u nás mnoho není. Rodinné vazby hájí třeba i církevní organizace, ale většinou jen v úplných rodinách. Před situací po rozchodu rodičů zavírají oči. Díky ale aspoň za to, že se snaží chránit rodiny.
To některé feministické organizace rodinu přímo nabourávají a současně podporují separaci jednoho z rodičů (otce). V tom jsme v přímém protikladu. Hájíme zachování úplné rodiny, a pokud to nejde, tak alespoň zachování obou rodičů pro děti. Je to ale velmi obtížné. Opačným směrem totiž působí tzv. rozvodový průmysl, který si z rozpadu rodin a válek o děti udělal dobrý byznys.
Komu pomáháte a kdo pomáhá vám?
Pomáháme rodičům a dětem z rozpadlých rodin zachovat své rodinné vazby a opačně nám nejvíce pomáhají někteří aktivnější z těchto rodičů. Totiž kdo tuto situaci sám nezažije, často ani nevěří, jak vážné a hluboké problémy zde jsou. Sytý hladovému nevěří – dokud i jemu někdo nevezme jídlo, v tomto případě děti.
Co je cílem vaší práce a kdy ho dosáhnete?
Nejsme idealisté – část rodin se stále bude rozpadat a stále budou někteří rodiče dobrovolně opouštět své děti. V tom by mohly udělat hodně práce zmíněné církevní organizace. My bychom byli spokojení, pokud by dětem alespoň zůstávali ti rodiče, kteří se o ně chtějí a mohou starat.
Zní to úplně samozřejmě, ale bohužel realita je jiná. Evidujeme řadu případů milujících rodičů, většinou otců, ale někdy i matek, kteří byli degradování do role „stykače“. I když chtějí a mohou, přesto své děti nesmějí vychovávat, ale jen se s nimi občas – pár dní v měsíci – „stýkat“. Trpí tím oni a trpí tím pochopitelně i děti.
Co nejvíce potřebujete, aby se změnilo? Jaký by byl ideální stav?
Taková situace by vypadala nějak takto: Změní se zákon o rodině a bude garantovat péči o děti všem rodičům, kteří chtějí a jsou schopni se o své děti starat. Ten, který bude bránit zachování péče obou rodičů – například tím, že se daleko odstěhuje, neřkuli unese s sebou dítě – bude péče o dítě zbaven.
Stejně tak ten, který falešně nařkne druhého rodiče například z týrání nebo zneužívání dětí, s cílem odstavit ho od dětí. Při rozhodování o svěření dětí do výchovy bude pozitivně hodnocena snaha udržet dětem rodinu a zejména vůle k zachování péče obou rodičů.
Kterou jednu věc byste v minulosti udělali jinak?
Ze začátku jsem věřil, že feministky myslí slova o rovnoprávnosti vážně. A že jim tedy nemůže být lhostejná situace, kdy dochází k velkým nerovnoprávnostem při svěřování dětí do péče, ke škodě těchto dětí. Hledal jsem proto oporu v našem snažení i u nich.
Teprve časem jsem pochopil, že jim vadí pouze určité nerovnoprávnosti a tato mezi nimi rozhodně není. Naopak – některé feministické organizace byly nejhlasitějšími odpůrkyněmi změny zákona, jež měla více preferovat péči obou rodičů. Už bych tedy podporu u nich rozhodně nehledal.
Ale žádný učený z nebe nespadl a člověk se učí chybami, že?
Převzato z Denikneziskovky.cz
28. 12. 2012 at 11:30
Děti potřebují také prarodiče.
Jestliže matka brání dětem být s otcem, brání většinou i v kontaktu s jeho příbuzenstvem. Známe i případy, kdy dítě je v děcáku, prarodiče o ně mají zájem, ale protistátní úřednice tomu brání.
28. 12. 2012 at 17:13
Znám i matku, která brání v kontaktu dětí s prarodiči ze své strany, pokud děti za jejími rodiči chtějí v době péče otce a otec by tam s nimi klidně zajel….
28. 12. 2012 at 21:05
Je nutné bojovat za to co je samozřejmé.Není právně možné něco co vám patřía je na vás závislé vám odejmout,zabránit se podílet na radostech i starostech a zodpověnosti za výchovu.A platit tomu co vám odepírá možnost plnoprávně se podílet na jednotné péči jen z důvodu.že má to správné pohlaví Vezmou vám auto a vy budete platit benzín a až se porouchá tak vám ho třeba vrátí ale to už nebude oprava možná.
30. 12. 2012 at 16:02
Jsem příznivcem střídavky. Když si matka najde v práci milence a rozbije rodinu, tak by otec měl být nadále minimálně polovinou v životě svých dětí. Avšak já bych rád byl alespoň „stykačem“, který má dětí každý druhý víkend. Ale nemám možnost ani toto, nebot matka mých dětí je unesla do ciziny, kde měla milence ze služebních cest a české soudkyně ji v tomto nemorálním a nezákonném jednání podpořily !!!