PhDr. Eduard Bakalář, CSc.
–
Zákon o ochraně před domácím násilím platí v ČR od 1. ledna 2007. Občas se z médií dovídáme, kolik násilníků bylo v které lokalitě vykázáno, jaké bylo složení násilníků a též i o některých konkrétních případech. Dozvěděli jsme se i o výrazném nepoměru v počtu vykázaných pachatelů v různých regionech.
Zavádíme-li do společnosti nové zákony, mělo by nás zajímat, jak jsou účinné, tj. jak skutečně zamezují negativním jevům, kvůli kterým byly vlastně zavedeny. Obávám se, že pokud není účinnost nových zákonů ověřována vědeckými metodami (např. analýzou a vyhodnocováním statistik), pak může jít jen o ideologickou záležitost, nikoli vědeckou. Vědeckými metodami se u nás zkoumají stovky, ne-li tisíce jevů a závislostí, opatření proti domácímu násilí by neměla být výjimkou. Namátkou uvedu čtyři oblasti, v nich se zásahy, změny a účinnost průběžně vyhodnocují vědeckými metodami: léčebná opatření, léky; boj proti škůdcům v potravinářství; inovace v pedagogickém procesu; úpravy trestních sankcí. V západní Evropě se před zavedením trestných bodů pro řidiče zachytila úroveň přestupků, trestných činů a dopravních nehod a srovnala se s úrovní těchto jevů po zavedení tohoto opatření. Statistika ukázala pokles sledovaných jevů zhruba o jednu třetinu, což je velmi významný přínos tohoto opatření.
Zdá se (možná však že se mýlím), že naše tvůrce a prosazovatele zákona o domácím násilí vyhodnocení jeho účinnosti vůbec nezajímalo. Nás, obyčejné, avšak vzdělanější občany by zajímal dopad takového zákona v ukazatelích statistiky. Výrazné snížení počtu dokumentovaných případů domácího násilí by „posvětilo“ existenci a uplatňování zákona o domácím násilí.
Doložení účinnosti zákona o domácím násilí nemusí být žádným složitým problémem. Ministerstvo vnitra ČR a Ministerstvo spravedlnosti vedou podrobné statistiky o trestných činech, přestupcích a trestech případně sankcích. I když dříve ve statistikách nebylo přímo evidováno domácí násilí, příslušní statistici jeho míru dovedou spolehlivě odhadnout případně zařadit do některé z níže uvedených pěti kategorií. Lze také provést v určitém regionu podrobnější, hlubší analýzu jevů souvisejících s domácím násilím a takové výsledky extrapolovat.
V současnosti by bylo možno sledovat a srovnávat tyto počty:
- hlášení o domácím násilí bez viditelných či ověřitelných dopadů
- hlášení o domácím násilí s hmotnými škodami (např. rozbité předměty v domácnosti)
- hlášení o domácím násilí s lehkým ublížením na zdraví
- hlášení o domácím násilí s těžkým ublížením na zdraví
- hlášení o domácím násilí se smrtelnými důsledky
Dovoluji si tvrdit, že sledování uvedeného vývoje je velice důležité, chceme-li domácí násilí a negativní jevy na něj napojené redukovat. Jinak se budeme opírat pouze o naši víru, že zákon pomáhá. Ve skutečnosti bychom také mohli zjistit, že zákon nijak nepomohl a že naopak se nedobré vztahy mezi partnery/manžely ventilují jinými způsoby, např. zvýšením počtu trestních oznámení.
Z těchto a i jiných důvodů (seriózní rámec celého projektu) se zachycení ukazatelů kolem tohoto negativního společenského jevu jeví jako nanejvýš žádoucí.
29. 7. 2014 at 7:14
Zdá se, že smyslem zákona o ochraně před domácím násilím skutečně není ochrana před domácím násilím. Z praxe známe případy, kdy je to jen záminka, jak vykázat z bytu otce a pak v klidu ukrást majetek i dítě.
29. 7. 2014 at 12:41
Nebo z praxe známe případy ve stylu – ona týrala jeho, z bytu vykázali (vyhodili) jeho.
29. 7. 2014 at 15:59
o konkrétní rozhodnutí lze požádat příslušné okresní soudy podle InfZ
(jak předběžná – usnesení, tak konečná rozhodnutí – civilní i trestní)
29. 7. 2014 at 22:20
Ano přesně tak, ted to vše zrovna prožívám…dítě jsem neviděl již půl roku, chodím kuli menželčinych
oznámeních po policii a po soudech a pravníci mi stojej všechny peníze, které mám…. no hruza –
30. 7. 2014 at 14:46
trestní řízení je samozřejmě úplně jiná kategorie
(než nějaké civilní či navíc opatrovnické)
a křivé obvinění je také trestný čin – viz jiné články
1. 8. 2014 at 12:33
Děti musíme za každou cenu odebrat tátům, protože ti je sexuálně obtěžují, znásilňují, čtou závadné pohádky, fotí se s nimi, chodí na kolotoče a do kina. Představte si, tuhle jsem potkal jednoho násilníka, co šel s malým dítětem na procházku do parku a přitom je držel za ruku. Kdo ví, co tam s ním ten násilník dělal ! Senátorka za ODS Filipiová musí spontánně zvracet. A teď si představte, že dokonce jeden násilník si dovolil žádat, aby mohl být s dítětem půl letních prázdnin. Hrůza pomyslet. Vždyť to je pro děti nekonečné utrpení. Zakázat ! Děti jsou výlučným majetkem matek a buzerantů. Ať žije přítel Dínstbír. Hurá !!!
5. 8. 2014 at 13:31
Zákon o DN byl od počátku feminacistkami prosazen pro potírání mužského plémě a likvidaci rodiny. Nic jiného. O skutečné oběti DN tu vůbec nejde.