Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
V poslední době se setkáváme s diametrálně odlišnými přístupy Ústavního soudu k ochraně práv dětí a rodičů. Na jedné straně tu máme několik málo pozitivních nálezů chránících rodinné vazby, na druhé straně řadu odmítnutých ústavních stížností, kdy se soudci za rodiče a děti nepostavili. Takto se chová i I. senát Ústavního soudu – vydal sice většinu z oněch pozitivních judikátů, ale v mnoha jiných případech chránit práva dětí a rodičů odmítá. Například tato jeho rozhodnutí od sebe dělí jediný týden:
| Číslo jednací | I. ÚS 2903/14 | I. ÚS 1051/15 |
| Datum rozhodnutí | 12. 5. 2015 | 19. 5. 2015 |
| Složení senátu ÚS | Ludvík David, Kateřina Šimáčková, David Uhlíř | Ludvík David, Kateřina Šimáčková, David Uhlíř |
| Soudkyně zpravodajka | Kateřina Šimáčková | Kateřina Šimáčková |
| Důvod stížnosti | Předběžné opatření dlouhodobě brání matce pečovat o dítě. | Předběžné opatření dlouhodobě brání otci pečovat o dítě. |
| Postoj ÚS k ochraně před předběžným opatřením | „Z hlediska práva na rodinný život, zaručeného čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je tak zásadně nepřípustné, aby dítě bylo odebráno z péče rodičů na základě předběžného opatření po dobu téměř jednoho roku či delší.“ | „Ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná.“ |
| Postoj ÚS k intenzitě zásahu do práv | „Ústavní soud shrnuje, že odnětí dítěte z péče rodičů – ať už k němu dojde na základě meritorního rozhodnutí, či provizorně na základě předběžného opatření soudu – představuje zcela zásadní zásah do práva jak rodičů, tak dítěte na rodinný život.“ | „Je třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany.“ |
| Postoj ÚS k hloubce přezkumu ústavnosti | „Ústavní soud konstatuje, že nezpochybňuje samotnou legalitu a legitimitu zásahu do stěžovatelčina práva na rodinný život, tedy že k prodloužení trvání předběžného opatření i k zamítnutí návrhu na zrušení předběžného opatření došlo na základě zákona a obecné soudy přitom sledovaly legitimní cíl spočívající v ochraně práv i zdraví nezletilé. Naopak však nelze mít za to, že by napadená rozhodnutí dodržela též podmínku nezbytnosti.“ | „Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole.“ |
| Výsledný postoj ÚS k porušení ústavních práv | „Došlo k porušení stěžovatelčina práva na rodinný život dle čl. 8 evropské Úmluvy, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny tím, že se obecné soudy náležitě nezabývaly délkou trvání předběžného opatření ani jeho opodstatněností a přiměřeností vzhledem k aktuální situaci.“ | „Napadená rozhodnutí obecných soudů měla zákonný podklad, byla vydána příslušným orgánem a nebyla ani svévolná.“ |
| Výsledek | Ústavní stížnosti bylo vyhověno. | Ústavní stížnost byla odmítnuta. |
Zcela odlišný přístup k těmto dvěma ústavním stížnostem je do očí bijící. Podávám proto podnět k zahájení kárného řízení podle ust. § 134 zákona o Ústavním soudu se shora uvedenými soudci. Ti takto ohrozili důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu a snižují jeho vážnost.
Zajímalo by mne, co stojí za tak rozdílným postupem ústavních soudců. Na jedné straně tu máme lehce mentálně retardovanou osobu, která podle lékařů týrala a zanedbávala své dítě. Pomoc pak hledá u organizace IQ Roma servis a u ochránkyně práv Šabatové… Na druhé straně je nadprůměrně inteligentní osoba, která se snaží o dítě pečovat co nejlépe. Pomoc rodičům a dětem v rámci své charitativní činnosti naopak sama poskytuje. Ústavní soud se zastane rodičovských práv pouze jedné z těchto osob – té první.
Že by snad také proto, že první osobou je matka a druhou „jen“ otec?
Možná, že Ústavní soud je přetížený, vybírá si stížnosti, kterými se bude zabývat, a ostatní šmahem odmítá. I tak je otázkou, proč si vybírá právě takto. Každopádně však tímto zvláštním a velmi úzkým výběrem dává špatný vzor obecným soudům, které pak nic nenutí respektovat ústavní práva rodičů a dětí a nálezy Ústavního soudu. Jednou za čas je sice na nějakém případu, který se zrovna hodí, tento soud pokárá, ale ostatní podobná rozhodnutí jim takzvaně projdou. Ústavní soud a jeho nálezy jsou pak vlastně všem jen pro smích.
Převzato ze serveru Česká justice
23. 6. 2015 at 21:27
rozdím mezi výroky je v tom, že v nálezu šlo o PO dle §76a, kdežto ve druhém o PO podle §76 odst. 1e). Tenhle bordel vznikl tím, že překopali o.s.ř. vytažením §76a (předání dítěte do vhodného prostředí při ohrožení života a jiného důležitého zájmu) a dalších do z.z.ř.s., současně vypucovali z o.s.ř. předání dítěte do péče druhého rodiče (§76 odst. 1b) a tím otevřeli dva výklady – buď že předat dítě do péče jednoho rodiče a tím mu zrušit právo na péči druhého je nadále možné podle o.s.ř. navzdory vypuštění explicitního písmene, nebo že i toto zrušení práva na péči jednoho rodiče se musí řídit podle z.z.ř.s., tedy přísným režimem. Doufám, že na tuto otázku Ústavní soud co nejdříve odpoví.
24. 6. 2015 at 1:31
kvalitativně lze srovnávat pouze „zamítnuto“ vs. „vyhověno“
„odmítnuto“ znamená, že se s tím nikdo pořádně věcně nezabýval
(ani neposíláno k vyjádření apod.)
kvalita sepsání ústavní stížnosti je také velmi potřeba (advokát)
ty „špatné“ skončí tak někde u asistenta, který jen opíše okolnosti od KS
PO jsou značné specifikum a u výchovy nemají vůbec co dělat
vyjma extrémních případů (akutní svěření do ústavu při ohrožení apod.)
24. 6. 2015 at 2:16
I procentuálně je vidět, že celkem nepokrytě i ÚS se věnuje stížnostem matek, nikoliv už tak otců. Hodně nálezů je ve prospěch matek, málo ve prospěch otců. A pokud ÚS v několika málo posledních nálezech začal preferovat střídavku, očividně začal otáčet, což Šimáčková několikrát chtěla vysvětlovat v TV tím, že jako že to není tak myšleno, že by měla být střídavka preferována. Toho si jistě zkušení všimli.
24. 6. 2015 at 8:59
JL, nemáte pravdu. I v odůvodnění odmítnutí Ústavní soud uvádí, proč se stížností odmítl zabývat (viz výroky v tabulce).
24. 6. 2015 at 13:55
Rozumbrada Rychetský zavedl zhruba před 2 roky v tom spolku právnických diletantů v Brně novinku, že 99 % ústavních stížností budou odmítat, protože jsou líní je věcně projednávat. ÚS totiž nikdo nekontroluje, nikomu nemusejí skládat účty, byť je nám ústavou republiky předstíráno, že veškerá moc patří lidu. Velké kulové ! Na odmítání stížností (tedy jejich vhození do koše) zavedl ten senilní přesluhující výlupek předepsaný formulář, kde zopakují pár univerzálních frází typu, že intenzita porušení základních práv je nízká, že soudy postupovaly správně, že judikatura stěžovatelem zmíněná na danou kauzu nedopadá, a další blablabla. Jak tedy vidno, cestou Ústavního soudu se tátové svých práv nikdy nedomohou. Jedinou formou je změna zákonů, aby byly v souladu s Ústavou ČR.
25. 6. 2015 at 11:18
Lubomír Bouše: popsal jste činnost „ústavního soudu“ naprosto přesně.Na mé dvě ústavní stížnosti na PO, kterými zločinci v talárech legalizovali únos mých dětí do zahraničí, odpověděl ÚS opravdu jen předpřipravenými frázemi z kterých bylo patrno,
že ústavní soud moje stížnosti ani nečetl ! (a přitom ji vyřizoval rok a půl). A mé ústavní stížnosti na rozhodování zločinců v talárech ve věci samé odpověděl ústavní soud, že soudy „pečlivě posuzovali zájem dětí“ 🙂 🙂
Přitom ve skutečnosti OS a KS žádný zájem dětí vůbec neposuzovali – nepředvolali ani jednoho svědka !, případu věnovali minimum času, písemné důkaz otce nevzali vůbec v úvahu !
A napsal, že zájmem nezl. českých dětí (dvou českých rodičů s veškerými rodinnými vazbami v Česku) je, aby zůstaly s jejich psychicky nedospělou matkou v ciziněmůže jen totální idiot.
25. 6. 2015 at 19:34
Ten brněnský spolek právnických nýmandů a lenochů je zralý na zrušení. Ústavní práva už dávno nechrání, pouze se zmůže na politickou činnost podle levičáckých eurounijních ideologií a směrnic.
26. 6. 2015 at 13:09
Lubomír Bouše: Naprostý souhlas, k čemu je nám ústavní soud , který nijak nechrání ústavní práva ?
29. 6. 2015 at 21:59
opravdu má smysl nějak šikanovat soudkyni Šimáčkovou – snad jedinou soudkyní, která na US opakovaně projevila zájem o problematiku ukradených dětí otcům a o otcovskou výchovu?
chcete nějakým purismem nasrat a dožrat snad jedinou ženskou, která se tam chová konzistentně slušně?
29. 6. 2015 at 22:12
Nejedná se o žádný purismus, ale o praktický problém, kdy se Ústavní soud (včetně Šimáčkové) odmítá zabývat předběžnými opatřeními, která zafixovávají výlučnou péči jednoho rodiče. Pár dobrých nálezů to nezachrání. Známe navíc i usnesení Šimáčkové o odmítnutí stížnosti na konečné rozhodnutí, kterým byla odmítnuta střídavá výchova (nešlo tedy ani o předběžné opatření a oba rodiče byli schopni a ochotni se o dítě starat).