Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
Na radu Mgr. Trundové z ÚMPOD jsem ještě podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žádost o svěření syna do své péče, což je podle právníků pojistka proti možnému nenavrácení dítěte státem, do kterého bylo dítě uneseno. Když dožádaný stát dítě nevrátí (a stává se to často, protože litera mezinárodní smlouvy a praxe se rozcházejí), může ještě domácí soud svěřit dítě do péče rodiče v domovském státě, a potom k návratu dojít musí.
Paralelně tak běžely dva soudní procesy, ve Španělsku návratové řízení podle mezinárodních dohod a v ČR klasické opatrovnické řízení. Podotýkám, že jsem nikdy neměl v úmyslu primárně požadovat svěření syna do své výlučné péče, protože zastávám názor, že dítě potřebuje oba rodiče. České opatrovnické řízení jsem od začátku bral jen jako pojistku, kdyby řízení ve Španělsku nevyšlo. A také že dlouho nevycházelo. Podle mého očekávání ve Španělsku nepospíchali. Nejdříve se vymlouvali na spoustu práce, a potom přišel blesk z čistého nebe – usoudili, že pobyt mého syna Mirka v ČR není dostatečně prokázán, protože asi žil v obou zemích. Tečka, podepsán Javier Guerra Jiménez, Ministerstvo spravedlnosti. Ukázalo se, že manželka nelenila a zfalšovala synovu lékařskou dokumentaci tak, jakoby opravdu ve Španělsku od narození pobýval. Šokován jsem byl nejen já, ale i ÚMPOD. České lékařské zprávy, zpáteční nevyužitá letenka na trase Praha – Madrid – Praha, manželčino povolení k trvalému pobytu v ČR, manželčina přihláška k veřejnému zdravotnímu pojištění v ČR, rodičovské dávky pobírané v ČR, to všechno je podle Španělů nedostatečný důkaz synova pobytu v Praze. Netuším, jak více prokázat pobyt malého dítěte v určitém místě, než jeho lékařskými zprávami a pobytem obou jeho rodičů. Národnostní solidarita je víc než mezinárodní dohoda nebo morálka, a navíc ve Španělsku se v případě jakékoliv partnerské kolize automaticky děti svěřují do péče matkám. Takže hned dva dobré důvody, proč unesené dítě nevrátit – přece nedáme toho chlapečka na ten divoký Východ, a ještě k tomu otci!
A aby těch šoků nebylo málo, dalším důvodem k nenavrácení dítěte mělo být mé trestní stíhání ve Španělsku podle obvinění z genderového násilí. Přečetl jsem si ten dopis asi patnáctkrát, španělsky i anglicky umím dobře, takže jazykové nepochopení nepřipadalo do úvahy, ale o čem tam psali, jsem v tu chvíli opravdu nechápal. Jasno do věci vnesla po pár dnech až moje manželka, která se tu a tam ozvala s žádostmi o peníze, a aby mne pozitivně motivovala, občas utrousila i nějakou informaci o synovi, například že už začíná chodit a kolikátý zub se mu začíná klubat. Na otázku, zdali ví o nějakém trestním stíhání, nejdřív mlžila, a poté řekla, že se do Prahy již nevrátí a se synem zůstane u matky v Madridu. Situaci už také řeší, a brzo dostanu předvolání k soudu, kde se o všem podstatném dozvím. Podivil jsem se, že by věděla o předvolání k pražskému soudu dříve než já, ale z údivu mne rychle vyvedla. Mám čekat na předvolání k soudu v Madridu.
Předvolání k Soudu pro násilí na ženách č. 3 v Madridu (tak se to skutečně jmenuje) opravdu přišlo, sepsali ho tam 13. září 2010. Datumové razítko z Obvodního soudu pro Prahu 5, přes který mi ho poslali, uvádělo datum 18. listopadu 2010 a doručen mi byl domů 10. prosince 2010. Do Madridu jsem se měl dostavit 14. prosince, tj. za 4 dny. Kudy předvolání chodilo do té doby, nevím. Dočetl jsem se tam vše následující: byl jsem obviněn z domácího násilí vůči manželce, kterého jsem se měl dopustit jednak telefonicky z Prahy, jednak během společné dovolené ve Španělsku. 16. července 2010, tj. bezmála měsíc poté, co jsme se neviděli, manželka na madridské policii ohlásila, že 12. července jsem jí měl telefonicky vyhrožovat, že jí seberu naše dítě a už ho nikdy neuvidí, a že 8. června (ano, nejde o překlep, skutečně června, 6 týdnů před udáním) jsem jí na dovolené u moře měl dát pěstí. K lékaři samozřejmě nešla, žádný důkaz nemá, žádní svědci nejsou, na dobu 6 týdnů uplynulou mezi údajnými trestnými skutky a jejich ohlášením se nikdo neptal. Poté, co soud projedná toto kriminální obvinění, rozhodne o péči o našeho syna. Manželčin návrh je, aby byl svěřen do její výlučné péče, aby bylo zakázáno syna odvézt do ČR a aby mi byla uložena povinnost měsíčně jí přispívat na výživu syna částkou 400 eur. Pokud se k soudu nedostavím a neseženu si advokáta, bude soud brát tvrzení protistrany za prokázaná a rozhodne i beze mne. Tolik text předvolání. Nemám pro jednání španělské justice jiný výraz než sprosté vydírání. Samozřejmě, že španělský soud vůči mně nemá žádnou pravomoc, a nikdo mne nenutil nastoupit do letadla, ale ignorujte to, když je tam jako rukojmí drženo vaše malé dítě. Přes český zastupitelský úřad v Madridu se mi podařilo se u soudu omluvit, nahlásit pozdní doručení obsílky a soudkyně Maria Gracia Parerová de Cáceresová, jak se později ukáže, pod vlivem zájmu českých úřadů, jednání velkoryse odročila na 25. leden 2011.
24. 4. 2012 at 8:16
Je mi z toho velmi zle! Z toho, jakých zločinů se ženy mohou dopouštět. Zločinů na svém dítěti, na otci svého dítěte, … Zločinů, za které není zvykem je trestat. Je mi zle z toho, jak i úřady nejen u nás ale i v zahraničí diskriminují, jak nejednají v zájmu dítěte ani spravedlnosti, ale proti zájmu dítěte a proti zájmu spravedlnosti.
24. 4. 2012 at 8:48
Michale, při čtení dalších dílů Vám bude ještě hůř. Doporučuji mít po ruce nádobu na zvracení.
24. 4. 2012 at 12:34
Opět si povšiměme jakou roli v těchto všech kauzách hraje to povedené šarlatánské zdravotnictví. Doktorky jdou bezproblémů za hranici zákona svými
nesmyslnými podvodnými diagnozami a ještě za to dostanou zaplaceno od zdravotní pojištovny a napase se famaceutický gigant. Zaplatí to pochopitelně otec a odnese na svém zdraví dítě.Taky jdu blejt. Tady se snad už nikdo neživí slušnou prací…
24. 4. 2012 at 13:54
Současná španělská justice pracuje jak za fašistického režimu. Avšak je to nemilé poznání, že tam totalita funguje podobně a naše justice vůbec není ve svých zločinech samotná, natož výjimkou.
Bohužel i cizí doktor se snížil k podvodu a falšuje dokumentaci. Jak podobné se stavem u nás.
Je to pokus, ale co třeba trestní oznámení na podvod.
Držím palce a přeju úspěch, pokud byste dítě nedostal do Čech a nezískal, bývalá už jasně prokázala, že se s ním nemusíte shledat.Bude to náročné. Snad aspoň naše úřady budou dělat pořádně svoji práci. Každopádně je pozitivní, že ten brněnský úřad nevede únoskyně JUDr. Pavlová, ale škod tam napáchala dost.
24. 4. 2012 at 14:29
A PROČ BY NEŠLY!!! NIC JIM NEHROZÍ!!! V historii všechny podvodnice a čarodějnice upalovali a topili. Dnes ONY emancipované vedou tuto zemi, tuto společnost, vše založeno na podvodu, lži, nechutném divadle na chudinky! Zákony si k tomu uzpůsobily a množí se tu jako houby po dešti…destabilizují a sežerou tuto společnost
…zruště OSPODy a ušetříte z daní, bud evíc epracovních sil, těch neschopných a všeho schopných úřednic tetiček našich dětí = na tady máš lízátko bejby, to že je otrávené je záměrem… 
, ještě že se nejedná o jejich děti
24. 4. 2012 at 14:57
Allane, trochu předběhnu, ale ať Vás to neodradí od četby dalších dílů. Syn už je v ČR do loňského léta a vídám ho v rámci předběžných opatření českého soudu. Jinak ÚMPOD, jakkoliv je v tomto článku zobrazen celkem pozitivně, se choval úplně jinak za únosu a o 180 stupňů obrátil po repatriaci, když začal dělat synovi v českém soudním řízení kolizního opatrovníka. Vystupuje jako druhý advokát matky, připouští, že po tom všem by se syn vrátil do Španělska a abych ho viděl dvakrát ročně. S odchodem Pavlové tam bohužel k žádným změnám nedošlo, jen to tam vede feministka v kalhotách. Brzy se o tom objeví další články, já k poměrům tam panujícím rozhodně mlčet nebudu.
2. 5. 2012 at 14:39
Tomáši,děláte do výborně, nedejte se. I kdybyste náhodou neuspěl podle svých představ, můžete být hrdý na svoji nezdolnost.
Díky za zveřejnění. Také souhlasím, že to je způsob a cesta k úspěchu plus velké povzbuzení pro další následovníky a otce, kteří se s podobnými fašistickými metodami potýkají nyní.
Vaše nezdolnost a úsilí jsou i pro mě velkou motivací a naznačený příběh mě bude zajímat i v dalších dílech až do konce. Moc Vám a synovi držím palce.