RNDr. Josef Hausmann, CSc.

–

12. Zvrácená logika sexual harassmentu

Kdo se baví s choromyslnými, je sám choromyslný. (A. P. Čechov)

Zákony vynucené sexual harassmentem dávají mužům na srozuměnou zdánlivě samozřejmý fakt – ženy mají právo na svobodné disponováním svým vlastním tělem. Mají tedy i právo se provokativně oblékat. Muži ovšem nemají právo nebýt provokováni a potažmo pohlavně vzrušováni a v případě, že jsou a neubrání se pohledům, nedej Bože komentářům, měli by být obviněni ze sexual harassmentu. Podle něj už pouhý komentář totiž může způsobit ženě duševní újmu, což zakládá provinění v uvedeném smyslu. Aby se muž neprovinil, musí na tuto šaškárnu proti vší přirozenosti přistoupit a dělat jakoby nic. Musí na ni přistoupit i soudce, který nesmí poukázat na fakt, jak je od ženy stupidní předstírat, že neví, že průhledná blůzka, mikrominisukně či tenoučké bikinky normálního muže vzrušují.

Ženy ovšem utrácejí za rafinovaně šité oblečení, mající zdůraznit jejich půvaby, neuvěřitelné peníze a pokud by to muže nějakým způsobem přestalo provokovat a vzrušovat, celá mašinérie ženské módy (představující značnou náplň ženina života) by se minula účinkem, stejně jako tisíce výhod v každodenním životě žen, které jim jejich atraktivita (samozřejmě sexuální) přináší. Ženy dokonce o mužích, kteří jsou odolní vůči jejich účelovým provokacím, mluví s despektem: „Takovej trubec, před ním můžu klidně chodit v pytli, protože s ním nic nehne.” Pokud zde chceme dodržet logiku, měli by být muži trestáni i za to, že nevědí (nebo předstírají, že nevědí), že žena vynaložila tak velké prostředky na jejich vzrušení, nejednají příslušným způsobem ve shodě s jejími záměry, a tím ji urážejí.

Sexual harassment umožňuje ženě žalovat třeba šéfa, že ji pozval na večeři. Nic jí samozřejmě nebrání, aby ho poslala do háje. Když si k ní dovolí víc, nikdo ji nepotrestá, když mu vlepí pár facek. Vůbec k žádným žalobám nemusí docházet. Vše by tím skončilo. Ale i její výhody. Ona ví, že šéf toleruje její pozdní příchody, klevetění po telefonu a malicherné absence z toho důvodu, že se mu líbí. Když se jí líbí i on, je vše v pořádku. Ale co když ne? Pak žena trne, kdy se šéf odhodlá svou náklonnost projevit. Její taktika vyhýbání se jeho blízkosti nemůže trvat do nekonečna a jednou se bude muset vybarvit, poslat ho do háje či mu dokonce nafackovat. Ale to by měla po žížalkách. Tak se vymyslí sexual harrasment, prosadí se do zákona a teď už se chlap neodváží jí ani koupit k svátku pugét. A kdyby snad přece na ni nastoupil, běda mu. Nejenže bude poslán do háje a zfackován, ale „spravedlivě a podle zákona“ odsouzen a navíc – a to hlavně – dotyčná má svůj džob nadosmrti zaručen, i kdyby se flákala sebevíce. Šéf, už jednou soudem spráskaný, ví, že výpověď bude okamžitě u soudu kvalifikována jako jeho msta za prohranou kauzu sexual harassmentu. A tu musí prohrát vždy, protože – a v tom je sexual harrasment je unikátní, neboť neuznává presumpci neviny – musí prokazovat svoji nevinu.

Jiný šéf naznačí adeptce na volné místo, že je nedostane, pokud si s ním něco nezačne. Princip „něco za něco“ tu ale byl vždycky a kupodivu v tisících jiných oblastech nikoho nepobuřuje. Já potřebuji spravit auto, ty doučit kluka k přijímačkám. Ty potřebuješ ode mě na víkend kvartýr, já za to chci převézt tvým náklaďákem piáno od matky. Ty potřebuješ džob, kterým já disponuji, já zas nějaké pěkné ženské tělo pro povyražení. Take it or leave it, cena je daná, nikdo nikoho nenutí, aby do toho obchodu šel. To je přece fér! Navíc je ženě nabízeno (na rozdíl od slepičky v pohádce, která musela pořád něco měnit), že v tomto svobodném směnném obchodě může platit zbožím, které má pohotově na skladě. Co je na tom kriminálního?

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST