RNDr. Josef Hausmann, CSc.
–
17. Tzv. nejlepší zájem dítěte – zbraň namířená jednostranně proti otcům
„Že zavržení otcové tak zřídí své vlastní tělo, bude asi dávným zvykem.” (W. Shakespeare, Lear, III, iv. 71-2)
V jedné dotazníkové akci (The Liberator, Vol. 26.) udalo 2000 soudců své představy „nejlepšího zájmu dítěte“. Všechny se navzájem lišily. Každá odpověď představovala hodnotový žebříček toho kterého soudce či soudkyně. Přitom termín „nejlepší zájem dítěte“ stojí v základu rozhodování všech sporů a svěření dítěte do péče.
Feministky z tohoto zaklínadla učinily nástroj k automatickému vyhnání otce od dítěte. A tak se ve světě „utlačovaných žen“ na každém kroku setkáváme se zavrženými otci, kteří byli zavrženi ve jménu „nejlepšího zájmu dítěte“. Kde jsou však zavržené matky? Že by nebyly?
V jednom soudním zápise čteme, jak jedna rozvedená matka si stěžuje na vměšování evidentně starostlivého otce, kterého by ráda zbavila práva na styk s dítětem: „Nedovedete si představit větší otravnost než otce, který se pořád do něčeho míchá. Jak to dovede člověka otrávit. Chce se setkat s klukem ve tři hodiny hned po škole, vyvádět ho přes týden na večeře, hrát s ním tenis, být s ním na jeho narozeniny, každý večer s ním hovořit po telefonu, chodit s ním na každý školní večírek, brát si ho na celý víkend. Považuji toto vměšování otce za patologické.” A její advokátka, vyzbrojena femspeakem, jistě dodala: „A odporující nejlepšímu zájmu dítěte.”
18. 11. 2011 at 8:42
Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3082/10 ze dne 17. 3. 2011
Je věcí obecných soudů, aby při rozhodování o tom, kterému z rodičů bude dítě svěřeno do výchovy, jakož i při rozhodování o úpravě styků s druhým rodičem, zohlednily všechny okolnosti daného případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem, a rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi. Soudy přitom musí nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny, přičemž zájem dítěte vyžaduje, aby se na jeho výchově participovala nejen matka, ale i otec, jež se nezastupitelným způsobem podílí na jeho postupně se vyvíjející životní orientaci (srov. Nález sp. Zn. II. ÚS 554/04). Výchovné předpoklady rodiče, jemuž je dítě svěřeno do péče, pak v sobě zahrnují i to, aby tento rodič mino jiné uznával i roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte (srov. Nález sp. Zn. III. ÚS 1206/09).Zájem dítěte je přitom třeba posuzovat z hledisek objektivních, nikoli z pouhého subjektivního hodnocení výhodnosti či naopak nevýhodnosti pozice toho kterého z obou rodičů (srov. Usnesení sp. Zn. III.ÚS 464/04); současně nelze přehlédnout, že je povinností soudu respektovat i zásadu vyjádřenou v čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, podle níž mají oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Opačný postup je v rozporu se základním právem druhého rodiče na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny a současně zásahem nejen do jeho základního práva vychovávat a pečovat o své dítě, do základního práva dítěte na rodičovskou výchovu a péči dle čl. 32 odst. 4 Listiny, ale i do práva dítěte a rodiče na navázání a udržování vzájemného pravidelného styku dle čl. 4 Úmluvy o styku s dětmi (uveřejněné pod č. 91/2005 Sb. M. s. ).
18. 11. 2011 at 8:46
Z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bylo dovozeno konkrétně i právo rodiče na přijetí opatření za účelem jeho opětovného setkání s dítětem a též i povinnost vnitrostátních orgánů podniknout k tomu odpovídající kroky; je přitom povinností vnitrostátních orgánů přijmout k usnadnění styku rodiče s dítětem veškerá opatření, která je od nich možné v daném případě rozumně vyžadovat. Právem dítěte proto je i právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, pokud jsou v zájmu dítěte (čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, čl. 4 Úmluvy o styku s dětmi); podmínka zájmu dítěte (resp. Nejlepšího zájmu dítěte) je pak podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva hlediskem stěžejním při hodnocení povinnosti státních orgánů použít všech vhodných forem donucovacích prostředků za účelem navázání (a udržení) styku mezi rodičem a dítětem.
18. 11. 2011 at 12:19
Pěkné, díky
, jenom by u nás nesměla panovat situace, kde si volně soudkyně dovolují beztrestně samy porušovat zákony a s odvoláním, že ony to umí jako matky jedině nejlépe posoudit. Osobně vám řeknu, že to tzv. „české mateřství“ mě tak sere…protože se to stalo obecným dogmatem českých feministek (nikoliv žen a matek) jako jediná zbraň…je to horší než čarovná hůlka Herryho Pottera České mateřství a zájem dítěte = štít a meč českých feministek v boji, kde lež, přetvářka, intriky a krádeže mají symbolizovat nablýskanou zbroj…jak k tomu přijdou ty OPRAVDOVÉ a ČISTÉ MATKY, kterým jde opravdu o děti….které zůstávají ve stínu těchto „hyen“ systémově s podporou státu vytvářejících zástupy zavržených otců….čisté ženy a matky „povstaňte a zbavte se“ této ženské chátry, která se snaží zmanipulovat vaši ženskou podporu a loajalitu k druhým….mé přání je, ať nevymřou správné a charakterní ženy a matky s rozumem